Sopky a sopečná pohoří na Slovensku

Přehled pohoří vulkanického původu

Aktivní sopky na Slovensku, stejně jako v České republice (viz samostatný článek) dnes nenalezneme. Avšak na rozdíl od sopek v České republice (vyjma Doupovských hor) nenacházíme na Slovensku jen více či méně izolované sopečné kužely, ale celá vulkanická pohoří s řadou geneticky propojených obřích stratovulkánů.

Za zmíněné rozdíly mezi sopkami v ČR a na Slovensku, které dosud ze zemského povrchu nesetřela neúprosná eroze, může stáří povrchu. Zatímco český štít patří k poměrně starým strukturám, slovenské Západní Karpaty jsou vývojově mnohem mladší.

A právě uvedená skutečnost měla za následek, že tektonické pohyby nastartovaly v třetihorách poměrně bouřlivou sopečnou činnost na území dnešního Slovenska. Mnohem rozsáhlejší a intenzivnější, než tomu bylo v případě neovulkánů na území dnešní České republiky.

Čtěte také: Sopky v ČR: Sopečné vrchy jako významné přírodní lokality a turistické cíle

Neovulkanity neboli neogenní vulkanity zahrnují tektonickou jednotku vulkanických pohoří, v nichž sopečná činnost probíhala ve třetihorách a čtvrtohorách. Vulkanická činnosti se v Západních Karpatech projevila většinou v tortonu a pokračovala až do pliocénu, v izolovaných oblastech až do kvartéru. Vznik neogenního vulkanismu je spojen s procesem kolize oceánského podloží flyšového pásma a Panónské pánve pod obloukem Karpat.

Ve středním miocénu se vulkanismus probouzí v masívech pohoří Vtáčnik, Kremnické vrchy a Poľana, na východě Slovenska pak v oblasti Slanských vrchů (Veľký Milíč). Ve spodním bádenu nastupuje nový typ vulkanické aktivity. Na povrch se dostávají alkalicko-vápenaté andezity v oblasti Krupinské planiny a později v oblastech stratovulkánů Poľana, Javorie, Sitno ve Štiavnických vrších či Flochová v Kremnických vrších.

Vulkanická činnost se sice postupně zklidňuje, avšak druhý dech nabírá v období panonu. Zejména v oblasti Slanských vrchů, kde se formují stratovulkány Šebastovka, Zlatá Baňa, Makovica, Strechov, Bogota, Milič a Bradlo). Mladší fáze této vulkanické činnosti začala formovat také dnešní Vihorlatské vrchy, ve kterých postupně spatří světlo světaq mohutné stratovulkány Kyjov, Sokolský potok, Morské oko, Diel a Popriečny.

Závěrečná fáze vulkanismu postihla oblasti středního a jižního Slovenska. V této fázi vznikají bazaltová tělesa v oblastech Bánské Štiavnice, Krupiny a na závěr pak v oblasti Cerové vrchoviny. Poslední dozvuky vulkanismu lze nalézt u Nové Bane, kde vznikla nejmladší slovenská sopka - Pútikov vŕšok (asi 100 000 let), jenž je dokonce mladší než česká nejmladší sopka - Železná hůrka.

Cerová vrchovina, nejmladší sopečné pohoří Slovenska

Nejmladším sopečným pohořím Slovenska je Cerová vrchovina. Toto poměrně nevysoké pohoří táhnoucí se podél hranice s Maďarskem si svou sopečnou periodu odbylo někdy před 2 až 6 milióny lety, tedy v mladších třetihorách.

Žhavá magma prorazila starším pískovcovým příkrovem a vznikající sopečné kužely tady chrlily popel a lávu zhruba ve stejné době, jako Velký Roudný v Nízkém Jeseníku, jedna z nejmladších sopek v ČR.

Stop po sopkách nalezneme v Cerové vrchovině dostatek. Vzpomeňme jen na erozí vypreparované sopouchy, které v minulosti hostily na svých temenech hrady. Vzpomeňme například Pohanský hrad, Hajnáčku či dodnes pěkně zachovalou Šomošku či Šalgovár ležící ale již na území Maďarska. Pod Šomoškou nalezneme krásné čedičové varhany, které patří k nejkrásnějším útvarům svého druhu na Slovensku.

Štiavnické vrchy, největší sopečné pohoří Slovenska

Štiavnické vrchy jsou největší vulkanické pohoří na Slovensku, jehož nejvyšším bodem je pověstmi opředené Sitno. Štiavnické vrchy jsou budovány především andezity, ryolity, tufy a různými typy brekcií. V některých partiích vystupují na povrch ale i vápence, pískovce, břidlice, křemence a další horniny.

Z geologického hlediska jsou tak Štiavnické vrchy velice pestré, což přispělo i k vymodelování velice pestrého reliéfu. A také ke vzniku hornictví, které bylo vázáno na četné zrudnění s bohatými zásobami drahých kovů a minerálů. O jejich bohatosti svědčí skutečnost, že ve Štiavnických vrších bylo popsáno přes 140 druhů či odrůd minerálů. Není divu, že právě v oblasti Štiavnických vrchů se ve středověku nacházela ta nejbohatší bánská města. Mezi nimi zcela jistě vynikala Banská Štiavnica.

Geologicky patří Štiavnické vrchy mezi středoslovenské neovulkanity. Mají charakter stratovulkánu s dobře vyvinutou kalderou, která dosahuje úctyhodných rozměrů 18 × 22 km. Stratovulkán Štiavnických vrchů se vyvíjel v neogénu v několika oddělených vulkanických fázích.

Původní struktura štiavnického stratovulkánu však byla rozmetána mohutnou explozí. To je také jedna z příčin, proč Štiavnické vrchy nemají souvisleji vyvinutý hlavní hřeben. Ten je totiž na řadě míst přerušen a přechází do plošin a nebo výrazných sníženin.

Na sopečnou minulost Štiavnických vrchů dnes upomínají vypreparované sopouchy a erozní trosky lávových příkrovů, které vytvořily výrazné vrchy, bradla a kamenná moře. Z nich asi nejkrásnější je Kamenné more nacházející se na úbočí vrchu Kamenná nedaleko lázní Vyhne.

Poľana, nejvyšší sopečné pohoří Slovenska

Poľana je nejvyšším sopečným pohořím Slovenska. Pohoří má přibližně kruhový tvar s průměrem okolo 18 km. To ji řadí zároveň k největším vyhasnutým neovulkánům v Evropě. Nejvyšším vrcholem tohoto pohoří je stejnojmenný vrchol Poľana s výškou 1 458 metrů, který je zároveň nejvyšším vrcholem celé geomorfologické oblasti Slovenské stredohorie.

Sopečná činnost se na Polaně projevila v mladších třetihorách, jejíž dozvuky jsou na mnoha místech patrné dodnes. Poľana byla mohutným stratovulkánem. Startovulkanickou povahu Poľany dokazuje střídání vrstev odolných andezitů lávových proudů s vrstvami vyvržených méně odolných tufů.

Řada z erozí a denudací odkrytých lávových proudů a aglomerátů byla vyhlášena za maloplošná chráněná území. Například Kalamárka, vodopád Bystré, Melichova skala, Jánošíkova skala, Bátovský balvan, Veporské skalky a další.

Burda, nejjižnější sopečné pohoří Slovenska

Podobně jako řada výše i níže jmenovaných slovenských sopečných pohoří Slovenska je i Burda budována třetihorními vyvřelinami - andezity, tufy a tufity. Burda je tak nejzápadnější částí mohutného oblouku sopečných pohoří táhnoucích se jižními a centrálními oblastmi Slovenska.

Nevysoké pohoří na soutoku řek Ipeľ a Dunaj bylo silně ovlivněno činností obou zmíněných řek. Proto nikoho asi nepřekvapí strmé jižní svahy obnažené čtvrtohorní erozí s řadou skal a skalních stěn.

Javorie

Javorie je dalším ze sopečných pohoří Slovenska. V podstatě se jedná o andezitový stratovulkán, který geneticky souvisí se svými vyššími a většími sourozenci - pohořími Poľana (1 457 m) a Štiavnické vrchy (1 009 m).

Těleso stratovulkánu Javorie je budováno poměrně mladými vulkanickými horninami - pyroxenickými andezity, bazaltovými brekciemi a dalšími horninami lávového proudu. Ten tady dosahuje neuvěřitelné mocnosti 700 m. Původní stavba pohoří se zachovalo jen ve východních okrajových částech.

Kremnické vrchy

I Kremnické vrchy patřící do Slovenského středohoří jsou sopečného původu. Nejvyšší vrchol Kremnických vrchů a zároveň největší stratovulkán pohoří - Flochová (1 317 m) je učebnicovou ukázkou zarovnaného reliéfu původního třetihorního stratovulkánu. Flochová však prošla rozsáhlou destrukcí a následnou erozí. Původní sopka měla podle některých zdrojů dosahovat výšky až okolo 2 500 metrů a směle tak konkurovat Tatrám.

Selektivní eroze Flochové odhalila vrstvy odolnějších hornin - především původní andezitové lávové proudy. Méně odolné vrstvy tufů a pyroklastik byly odnášeny a erozí postižené plochy byly dále prohlubovány, což vedlo k rozčlenění této části pohoří do soustavy hřbetů a bočních rozsoch.

Podobně jako u sousedních Štiavnických vrchů jsou vyvřelé horniny Kremnických vrchů bohaté na kovové rudy. Není proto divu, že se tady v minulosti těžilo např. zlato, stříbro, měď, ale i rtuť a některé další kovy. Ty se zpracovávaly v okolních městech, jako je Banská Bystrica, Kremnica aj.

Krupinská planina

Krupinská planina je dalším z neovulkanických pohoří Slovenska. Toto poměrně nevysoké pohoří je budováno převážně vulkanickými výlevy třetihorního stáří. Stejně jako je tomu u řady sousedních pohoří Slovenského středohoří či jižněji ležících maďarských Karpat.

Pohronský Inovec

Prakticky všechna pohoří Slovenského středohoří mají sopečný původ. Jinak tomu není ani v případě Pohronského Inovce. Pohronský Inovec představuje vulkanický masív, který se protlačil skrz tektonické zlomy k zemskému povrchu v období vrchního miocénu (mladší třetihory).

Podle charakteru geologického podloží byl Pohronský Inovec, jak jinak, stratovulkánem. Střídají se tady vrstvy materiálu v podobě ztuhlé lávy (výlevný materiál) a sypkého popela, nesoudržného materiálu jako jsou andezity aj.

Slanské vrchy

Slanské vrchy jsou dalším slovenským pohořím vulkanického původu. Slanské vrchy jsou rovněž mladým pohořím (z geologického hlediska), vznikaly totiž až v průběhu třetihor. Jejich hlavní hřeben se táhne zhruba od severu k jihu. Na rozdíl od většiny slovenských sopečných pohoří, která mají východozápadní orientaci.

Vihorlatské vrchy, nejvýchodnější sopečné pohoří Slovenska

Vihorlatské vrchy jsou docela nepřekvapivě také sopečného původu. O tom nás snadno přesvědčí jejich geologické podloží (tufy a andezity), které pěkně vystupují k povrchu. Například na Sninském kameni (1 006 m) či v oblasti nejvyššího Vihorlatu (1 072 m). Vihorlatské vrchy jsou po Cerové vrchovině druhým nejmladším sopečným pohořím Slovenska.

Neovulkány Vihorlatských vrchů se začaly rodit v mladších třetihorách v období spodního bádenu, avšak nejvyšší aktivity dosáhl ve vrchním sarmatu až spodním panónu v období před 12,5 - 9,5 mil. let. Sopečná aktivita probíhala ve čtyřech vývojových etapách a utichla teprve před pouhými 8 miliony lety.

Bouřlivé období sopečné činnosti sopek Vihorlatu je charakteristické vznikem andezitových vulkánů a stratovulkánů. Tyto zprvu explozivní vulkány postupně přecházely do efuzivní fáze, která byla typická výlevy mohutných lávových proudů. Konečné období vulkanické aktivity Vihorlatských vrchů bylo charakterizovány průniky vulkanických (intruzivních) těles.

V průběhu explozivně - efuzivní sopečné aktivity se vytvořily dva základní pásy andezitových stratovulkánů. Východní pásmo je tvořeno izolovanými stratovulkány Popriečny, Diel a Morské oko. Západní pásmo (řetěz) tvoří navzájem se překrývající tělesa stratovulkánů Kyjov, Sokolský potok a Vihorlat. V oblasti Mořského oka se tato dvě pásma stratovulkánů spojují. Mimo tyto řetězy vystupuje explozivní vulkán Kamienka, jenž byl však zcela zakryt lávovými proudy stratovulkánů Kyjov, Sokolský potok a Mořské oko.

Aktivita a podloží vihorlatských sopek byly natolik specifické, že daly vzniknout dvěma zvláštním minerálům pojmenovaným vihorlatit (Bi₂₄Se₁₇Te₄) a terluronevskit (Bi₃TeSe₂). Oba minerály, které vznikly hydrotermální činností byly poprvé popsány právě na Vihorlatě a jejich naleziště zůstanou typovými nalezišti v análech mineralogie.

Vtáčnik, nejzápadnější sopečné pohoří Slovenska

Pohoří Vtáčnik je dalším z geomorfologických celků Slovenského středohoří. Prakticky celé toto poměrně malé pohoří, které je vývojově velice úzce spjato s Kremnickými vrchy, je vulkanického původu. V podloží Vtáčniku se střídají vrstvy andezitů a pyroklastik, stavba pohoří má charakter stratovulkánu.

Sopečná činnost v oblasti dnešního Vtáčniku dosahovala svého vrcholu v mladších třetihorách v období před 16,5 - 8,5 milióny lety. Vulkanické struktury však následně rozrušily tektonické pohyby, denudace a eroze, které vymodelovaly toto pohoří Západních Karpat do dnešní podoby.

Ostatní pohoří

Neovulkanity nalezneme ale i v řadě dalších pohoří Slovenska. Jedná se však spíše o izolované oblasti, které pokrývají jen menší části pohoří. Řeč je např. o Zemplínských vrších, Východoslovenské pahorkatině, Veporských vrších (oblast Klenovského Vepra) aj.

Rašeliniště Orlických hor, tajemná příroda českých hor

Rašeliniště jsou velice atraktivními místy naší přírody. Zajímavá jsou pro přírodovědce, kteří zde nalézají vzácné…

Velká Fatra v mlze a dešti aneb jak kolegu překabátilo Pendolino

Před svatým Václavem obvykle vyrážíme na hory. Nejinak tomu bylo minulého roku, kdy volba padla na Velkou Fatru a útulnu…

Javorníky, trek ve stopách dávných dráteníků a portášů

Javorníky jsou pohoří, jehož větší část se nachází na Slovensku, menší na Moravě. Nejvyšší hora tohoto…

Dutá skala, utajený vápencový vrchol a jeskyně Malé Fatry

Dutá skala (1 054 m) je nádherný skalnatý vápencový vrchol, který leží mimo hlavní hřeben Lúčanské Malé Fatry vysoko…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.