Výstup na Snieznik Klodzki / Králický Sněžník - zimní výšlap na vrchol z polské strany

Jak jsem nechtěla na Králický Sněžník

Protože loňská zima byla na sníh přece jen bohatší než ta letošní, vyvstalo přede mnou jednu únorovou sobotu luxusní dilema: běžky nebo sněžnice? Vyhrály sněžnice. A cíl? Po delší době Polsko. Masyw Śnieżnika. A zařekla jsem se, že jeho nejvyšší vrchol nechám protentokrát nejvyšším vrcholem a prozkoumám něco neznámého. Něco, co mě při pohledu do mapy lákalo už drahně dlouho. Vrcholy Stroma a Młyńsko. Nakonec však všechno bylo jinak.

Stroma (1 166 m) je kopec, který máte přímo před očima, pokud se díváte z Králičáku směrem na sever. V podstatě severní rozsocha Sněžníku. Jeho vrchol je částečně odlesněn, jsou tam nějaké skalky, tipuji, že výhledy by mohly být zajímavé a netradiční. Turistická značka tam nevede.

Młyńsko (984 a 991 m) je skalnatý dvojvrchol asi 3 km vzdušnou čarou severoseverovýchodně od Stromy. Odděluje dolinu potoka Kleśnica na západě a říčky Kamienica na východě. Z vrcholových skalisek by měl být dokonale panoramatický rozhled. Ani sem nevede turistická značka.

Čtěte také: Králický Sněžník v zimě, podkova Králického Sněžníku

Vyrážím tentokrát autem. Přes Mladkovské sedlo (Przełęcz Międzyleska) do Międzylesie a dál, přičemž za Domaszkówem pro mě začíná neprobádané území. Cesta po silnici č. 33 se poměrně vleče, je to tu "dědina na dědině". U Bystrzyce Kłodske je třeba odbočit na silnici 2. třídy č. 392. Opět "dědina na dědině" a navíc je ta silnice pěkně úzká. Vzpomenu si na jednoho kamaráda, který v podobných situacích proslul hláškou: "Hlavně nejezděte!"

Konečně konec obce. Tak popojedem! Jenomže se přede mnou začaly zvedat hory. A ne malé. No nic, tohle stoupání na pětku vážně nedám, takže klid a kochačka. Silnice meandruje překrásnými lesy. Panečku, to by byl výjezd na kole! Pak se náhle krajina otevře, je tu sedlo Przełęcz Puchaczówka (864 m), významná křižovatka turistických tras (pro pobavení v němčině - jsme v Sudetech - se jmenuje Puhu-Pass).

Všude okolo louky, kopce, jedna osamělá kaplička, vrchol Czarnej Góry na dosah ruky a dole pode mnou malebné údolí Sienne Wody a ves Sienna se známým lyžařským střediskem. Lapám z té nádhery po dechu. Sem bude třeba vyrazit i v létě! Doslova si tuhle autoturistiku užívám, ale protože se blížím do Stronie Śląskie a houstne provoz, musím se víc věnovat řízení. Ze Stronie pokračuji směr Stara Morawa a Bolesławów a pak dál podél říčky Kamienice k malému lyžařskému areálu v Bolesławówě, kde je možno nechat auto (zdarma).

Dolinou Kamienice mě pak provází příjemná asfaltka. Hřeben po mé pravici je Młyńsko - tudy se hodlám vrátit. Přede mnou vykukuje vrchol Sněžníku. Po asfaltce by bylo možno jet ještě dál, v závěru doliny je malé lesní parkoviště (dnes už ovšem plné - je krásný skoro jarní den), jen je potřeba větší opatrnosti při vyhýbání s protijedoucími, je to vyloženě single-track a vyhýbacích míst je pomálu.

V osadě Kamienica opouštím asfalt a stoupám doprava po modré značce směr Schronisko pod Sněžníkem. Je tu čerstvě upravená běžkařská stopa, manšestr je ještě netknutý. Až mě zamrzí, že ty běžky nemám. Nasazuju sněžnice a snažím se jít mimo urolbovaný pás, protože sníh je měkký a i ty sněžnice v něm dělají docela paseku. Po cca kilometru se vydávám zkratkou doleva.

Jdu po neznačené široké vrstevnicovce, vine se tudy stopa vyjetá nějakým osamělým lyžníkem, jinak je tu panenský sníh. Mezi stromy občas zahlédnu vrchol Sněžníku, do jeho severovýchodní stěny je odsud fascinující pohled. V tu chvíli ještě netuším, že s tímhle svahem se za pár hodin seznámím pěkně zblízka (a že to bude seznámení, na jaké se nezapomíná). Po dalším 1,5 km se vrhám do terénu. Zprava přitéká potůček a podél něj by měla vést pěšinka - zkratka k horní vrstevnicovce (modré značce).

No, nevedla. Potkávám opět stopy nějakého lyžaře, směřují nahoru do svahu. Úplně nad tím kroutím hlavou, jsou to zjevně stopy běžek. Snad měl tulení pásy, protože jenom se stoupacím voskem nevím nevím, jak tenhle krpál vylézt. Traverzem stoupám výš a výš. Terén z kategorie mizerných. Kotníky zalomené v nepřirozené pozici, tohle fakt není nic pro sněžnicovou turistiku.

S rostoucí prudkostí svahu se rozhoduji na to vykašlat. Raději volím cestu nahoru, kolmo na vrstevnice, a dostávám se tak na vrchol Płaczka (958 m). Je bez výhledů, takže se nezdržuji a pokračuji už víceméně po rovince na modrou značku. Při ní nacházím pěkný turistický přístřešek, v pohodě použitelný i jako bivak. Modrá opouští širokou urolbovanou vrstevnicovku a jako úzká pěšinka výrazně stoupá vzhůru. Je tak důkladně ušlapaná od lidí, že zouvám sněžnice.

Přicházím na malý odlesněný hřebínek. Otevírají se nádherné výhledy na hřeben Żmijowce a Czarnu Góru. Přede mnou je Góra Stroma. Za mnou kus cesty mnohem menší, než jsem doufala, že v tuto hodinu bude. Váhám, co dál. Terén na vrchol se zdá docela obtížný - jasně čitelnou cestu nevidím a sněhové podmínky nejsou ideální. Je to takový ten špinavý, ztvrdlý jarní firn, po kterém se nechodí dobře ani se sněžnicemi ani bez nich.

Otáčím se na druhou stranu, kde je vrchol Sněžníku. Hm, touhle cestou jsem ho ještě nikdy nešla. Chvilku tam jen tak stojím a vedu ten svůj vnitřní boj. K čertu už… nemusím přece za každou cenou jít podle plánu. Budou lepší podmínky - buď až sníh připadne nebo úplně roztaje.

Vyrážím na Králičák. Odtud ze severu nevede žádná značená cesta, ale zabloudit nelze. Prostě pořád nahoru. V případě pochybností lze sledovat některou z lyžařských stop - je to totiž oblíbená skialpová trasa. Les pozvolna řídne a já zažívám nirvánu. Nade mnou modrá obloha, přede mnou nekonečné bílé pláně, sníh křupe a jiskří - tak to má být!

Chatku pod Sněžníkem znám zatím jen z mapy a z internetu. Tahle lovecká chajda má i svůj facebookový profil a dnes slouží jako jakési samoobslužné schronisko. Nachází se na polském území ve východním úbočí Sněžníku ve výšce cca 1 200 m na hranici přírodní rezervace Śnieżnik Kłodzki. Zkouším tedy trefit směr.

Po chvíli sestupu nacházím ve sněhu vyšlapanou pěšinku traverzující svah. Dám se po ní na sever, směrem do Polska, nicméně chatka stále nikde. Pěšinka začíná cik-cak klesat strmým svahem dolů. Zřejmě už nemám na výběr, jen tak na blind chatu nenajdu.

Zůstávám na vyšlapaném chodníčku. Potřebuji se dostat do údolí Kamienice. Jenže stopy pohorek se mi ztrácí, místo toho se objevují stopy lyží. Bohužel terén mě svádí do nepříjemně příkrého žlabu. Snažím se traverzovat podél potoka. Jenže svahy padají dolů téměř kolmo. Sníh mi ujíždí pod nohama, snažím se zachytit o ojedinělé stromky, visím na zabodnutých hůlkách. A stále ty stopy lyží!

Mám zlé tušení, že jsem v legendárním žlabu zvaném Lej Wielki. Skialpinisti o něm vyprávějí jako o skvělém, náročném freeridu. Opatrně krůček po krůčku drobným prokluzem se blížím dolů. Druhý břeh se zdá přívětivější. Musím se nějak dostat přes potok. S mírným znepokojením kontroluji čas. Hlavně se odsud vyhrabat za světla.

Obezřetně pokládám nohy na balvany v řečišti. Na druhé straně musím překonat asi metr - metr dvacet vysoký terénní schod. Odhrabávám z něj sníh, snažím se ho nashromáždit dole a udusat do stupínku. Třesu větví nejbližšího smrku, abych ji zbavila sněhu. Tím se z ní stává ideální "fixní lano".

Podařilo se. Jsem na relativně plochém hřebínku. Pokračuji dolů. Zanedlouho křížím starou známou urolbovanou běžkotrasu. Nechávám ji být a dál krosím kolmo na vrstevnice dolů. Terén už tady má jen malý sklon. Níž přecházím ještě jednu cestu (je to ta, ze které jsem vystoupala na horu Płaczka). A pak už je tu údolí Kamienice.

Sundávám sněžnice. Slunce se pomalu kloní k obzoru. Půl kilometru před bolesławówským skiareálem mě předjíždí auto s mladým párem, uvnitř běžky, přibržďují, nabízejí svezení. S úsměvem odpovídám, že to mám k "samochodu" kousek, tak si jen zamáváme a jedou dál.

Na parkovišti se docela vděčně svalím do auta. Mám dost. Byl to skvělý výšlap. A ukázal, že i ke známým cílům lze dojít neznámými cestami.

Králický Sněžník, turistická mapa

Velká Fatra v mlze a dešti aneb jak kolegu překabátilo Pendolino

Před svatým Václavem obvykle vyrážíme na hory. Nejinak tomu bylo minulého roku, kdy volba padla na Velkou Fatru a útulnu…

Javorníky, trek ve stopách dávných dráteníků a portášů

V Liptovském Jánu a blízkém okolí se nachází několik zajímavých cílů vhodných pro krátký oddechový výlet. Namátkou: nová…

Dutá skala, utajený vápencový vrchol a jeskyně Malé Fatry

Dutá skala (1 054 m) je nádherný skalnatý vápencový vrchol, který leží mimo hlavní hřeben Lúčanské Malé Fatry vysoko…

Drbákov - Albertovy skály, parádní túra v Benešovské pahorkatině

V jihozápadní části Benešovské pahorkatiny se nad pravým břehem řeky Vltavy nachází jedno z nejzajímavějších míst…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.