Treking > Treky, turistika > Fí-trek Velkou Fatrou, nejkrásnější treky na Slovensku
Fí-trek Velkou Fatrou, nejkrásnější treky na SlovenskuTýden dovolené na horách? Ano! Projděte si… (1)23.7.2014 | Tomáš Fries
Představovat Velkou Fatru je snad nošením dříví do lesa, i když zrovna v jejím případě by to možná nebylo na škodu, protože spousta lesů tam vzala za své již v předchozích staletích masivní těžbou a rozšiřujícím se pastevectvím. Dnes je národním parkem, ale pořád se to s tím pastevectvím nějak tluče. Nicméně bychom přece jen měli k Velké Fatře přistupovat jakožto k národnímu parku. Pohoří se táhne od severu k jihu zhruba mezi městy Kraľovany a Harmanec, přičemž ve své severní části má vlastně hřebeny dva oddělené Ľubochnianskou dolinou. Západní je vyznačen červenou značkou jakožto "Veľkofatranská magistrála", východní pak nejprve modrou značkou, posléze zelenou s malým kouskem červené uprostřed. Oba hřebeny se potkávají na vrchu Ploská, odkud pokračuje k jihu už jenom červená "Veľkofatranská magistrála" přes nejvyšší vrch Ostredok a končí na vrchu Krížna. Tam přichází další červená značka - "Cesta hrdinov SNP" - z Kremnických vrchů a pokračuje dále přes Donovaly do Nízkých Tater. Pokud chceme absolvovat všechny tyto hřebeny Velké Fatry, nic nevynechat a pokud možno nejít dvakrát po stejné cestě, je nejlepší začít v obcích Belá-Dulice nebo Necpaly, vylézt na chatu pod Borišovom, projít "východní" hřeben do městečka Ľubochňa, pak "magistrálu" až na Krížnou a nakonec slézt do Harmance, Starých Hor nebo Donoval. Celá trasa se tvarem trošku podobá řeckému písmenu "fí", proto ten titulek. Čtěte také: Hřebenovka Velké Fatry, Fatransko-tatranský Karpattrek (5) Tento trek jsme absolvovali v počtu jedenácti lidí od 15. (sobota) srpna do 21. (pátek) srpna 2009 bez stanů, předpokládalo se spaní "pod širákem" nebo v saláškách na povolených bivakovacích místech. Dva noclehy jsme měli předem telefonicky zamluvené v chatě pod Borišovom. Denní pochodové dávky vypadají přívětivě, ale vězte, že Velká Fatra je náročná dáma, a tak vám dá určitě zabrat. Jídlo sebou jsme měli na tři dny, zásoby jsme doplnili v Ľubochni na zbytek treku, najíst se dá i na některých chatách: Chata pod Borišovom, horský hotel Smrekovica, horský hotel Kráľova studňa. Doporučený itinerářSobota: Alternativa 1: Odjezd z hlavního nádraží v Praze v 0:04 h rychlíkem "Excelsior" do Vrútok (příj. 7:01 h), pokračovat vlakem v 7:20 h do Martina (příj. 7:28 h), kde je čas na snídani než v 9:00 h odjedete autobusem do obce Belá-Dulice (příj. 9:21 h). Pak už jen pěšky po zelené značce Belianskou dolinou - 1. horáreň (0:35 h), Šindeľná (1:55 h), Havranovo (2:25 h), Košariská búda (1 118 m n. m.) (3:40 h), chata pod Borišovom (1 305 m n. m.) (4:30 h), nocleh v chatě. Alternativa 2: Odjezd z hlavního nádraží v Praze v 5:11 h rychlíkem "Hradčany" do Žiliny (příj. 10:28 h), dále pokračovat v 10:34 h vlakem do Vrútok (příj. 10:54 h) a dalším vlakem v 11:20 h do Martina (příj. 11:28 h), odtud odjezd autobusem ve 12:30 h do obce Necpaly (příj. 12:57 h). Dále už pěšky po modré značce Necpalskou dolinou - Smrekov (1:20 h), Dolný Borišov (2:20 h), rozcestí se žlutou (2:50 h), Hornoborišovská dolina (954 m n. m.) (3:20 h), chata pod Borišovom (1 305 m n. m.) (4:25 h), nocleh v chatě. Neděle: Ráno po modré značce na rozcestí Močidla (0:10 h), dále po červené Ploská (1 532 m n. m.) (1:10 h), po žluté sedlo Ploskej (1:30 h) a konečně po zelené na rozcestí s červenou (1 266 m n. m.) (2:00 h), stále po zelené Južné Rakytovské sedlo (1 298 m n. m.) (2:45 h), Rakytov (1 567 m n. m.) (3:30 h), Severné Rakytovské sedlo (3:45 h), Tanečnica (1 459 m n. m.), Skalná Alpa (1 463 m n. m.), horský hotel Smrekovica (5:15 h), vojenská zotavovňa Smrekovica (5:30 h), Malá Smrekovica (1 485 m n. m.), Nižné Šiprúnske sedlo (7:00 h), bez báglů na Šiprúň (1 461 m n.m.) a zpět (7:40 h), salaš "Na Prednom", nocleh na povoleném bivakovacím místě. Pondělí: Po červené Chabzdová (1 197 m n. m.) (0:30 h), pak po modré Magura (1 308 m n. m.), Magurka (1158 m n. m.), Červený grúň (1138 m n. m.), sedlo pod Červeným grúňom (2:30 h), sedlo Poľana (2:40 h), Kútnikov kopec (1 064 m n. m.) (3:20 h), Ľubochňa (4:20 h), nákup, občerstvení, dále po červené "Veľkofatranské magistrále" směr Dolina Korbeľka (4:50 h), nocleh někde v horách a lesích, podle mapy jsme mimo národní park. Úterý: Dále po červené Kopa (1 187 m n. m.) (1:45 h), Ľubochnianské sedlo (3:15 h), Tlstý diel (990 m n. m.), Vyšné Rudno (4:30 h), Príslop (1 070 m n. m.), sedlo Príslop (5:10 h), Chládkové-Kliačik (1 240 m n. m.) (6:25 h), Kľak (1 394 m n. m.) (7:25 h), Rakytov grúň (cca 8:00 h), nocleh na povoleném bivakovacím místě. Středa: Stále po červené Vyšná Lipová (1 220 m n. m.), Jarabiná (1 314 m n. m.) (1:15 h), Malý Lysec (1 297 m n. m.) (2:45 h), Štefanová (1 305 m n. m.), Javorina (1 328 m n. m.) (5:00 h), Šoproň (1 370 m n. m.), rozcestí Močidla (6:00 h), chata pod Borišovom (cca 6:10 h), nocleh v chatě. Čtvrtek: Dále po modré značce sedlo Močidla (0:10 h), Chýžky (1 340 m n. m.) (1:10 h), pak po červené Koniarky (1:35 h), Ostredok (1 592 m n. m.) (2:35 h), Frčkov (1 585 m n. m.), Krížna (1 574 m n. m.) (4:05 h), stále po červené (teď už "Cesta hrdinov SNP") Kráľova studňa (1 365 m n. m.) (4:50 h), Kráľova studňa - hotel (5:05 h), nocleh na povoleném bivakovacím místě (nebo v hotelu). Pátek: Po červené a zelené značce Košarisko (0:30 h), Pod Krásnym kopcom (1:00 h), pak jen po zelené Nad Túfnou (1:45 h), Veľký Tunel (2:30 h), Horný Harmanec (2:50 h), rozcestí Harmanec - jaskyňa (3:00 h), kousek za ním je konečná stanice městské dopravy z Banské Bystrice, odjezd do Banské Bystrice, odtud v 15:35 h rychlíkem "Rozsutec" do Vrútok (příj. 16:47 h), pokračovat v 16:59 h rychlíkem "Považan" do Žiliny (příj. 17:15 h) a nakonec v 17:32 h rychlíkem "Hradčany" do Prahy (příj. 23:07 h). Sobota - Necpálskou dolinou na chatu pod BorišovomNejprve pár poznámek k cestování. Na první pohled to vypadá, že si dopravní spojení musíte zvolit podle nástupního místa, ale to není nutné. Autobusy v obou případech jedou přes obec Belá-Dulice do Necpal, a tak rozhoduje pouze fyzická zdatnost a odvaha. Proč? Inu proto, že k výstupu na chatu pod Borišovom je potřeba nějakých čtyři a půl hodiny a příjezd v jednu odpoledne do Necpal není zrovna časný… Na druhé straně, proč jít zrovna Necpalskou dolinou, když cesta Belianskou dolinou z obce Belá-Dulice je časově prakticky stejně dlouhá? Řekl bych, že je to dáno profilem obou tras. Zatímco z Belé-Dulic půjdete cca 2,5 h údolní asfaltkou a cca 2 h horami, v případě Necpal je cesta údolím, kde by se dal čas přece jen trochu nahnat, dokonce cca 3,5 h a jen cca 1 h do řádného kopce. Pokud pojedete přes noc, běžte radši Belianskou dolinou, nikam se nežeňte a řádně si to užijte. A jestli by to někomu připadalo na ten den málo, může si od chaty pod Borišovom vyběhnout na vrch Borišov (1 510 m n. m.), je to ještě dalších 200 výškových metrů… Jízdní řády se každý rok mění, takže příště rok už může být všechno jinak. Otevřete si portál www.idos.cz, obsahuje spoje i na Slovensku. V roce 2009 jezdily vlaky také trochu jinak, a tak nám nabídly odjezd z Prahy ve 4:08 h s příjezdem do Necpal ve 12:47 h. Tento čas je pro startovací výstup na chatu pod Borišovom docela milosrdný, a tak jsme stihli i rozloučení s civilizací v místní krčmě "U Gaba". Necpaly jsou poměrně velká obec s rozlehlou návsí doplněnou památníkem v podobě uměleckého sousoší mezi několika stromy, kostelíkem a výhledem na zanedbaný objekt, který by se dal směle nazvat jako "kaštieľ" (zámek). Kousek od návsi jsme nalezli ještě krásné a funkční mlýnské kolo napojené na malou elektrárnu. Modrá značka, která nás měla dovést až do vytouženého cíle dnešního dne - chaty pod Borišovom - vedla většinu cesty po asfaltce údolím podél potoka, aby v závěru přešla v konečný trhák "hore kopcom" k chatě. Přestože byla na konci dědiny značka zákazu vjezdu, silničkou vesele jezdila sem a tam auta místních i vzdálenějších poznávacích značek, a tak se jednomu z nás podařilo si jedno auto stopnout. Postupně jsme ho všichni ostatní prokleli, protože cesta po asfaltu byla dlouhá, úmorná a otravná. Následovalo ještě zhruba půl hodiny chůze po vyštěrkované lesní cestě a už jsme byli před závěrečným výstupem. Značka se tam klikatila v serpentinách stále podél potoka, který se teď hrnul z příkrého kopce v peřejích a malých vodopádech. Výstup to byl opravdu vydatný a dal nám pocítit, že jsme konečně v pořádných horách. Zpočátku jsme šli lesem, závěrečný úsek byl pak už po loukách. Chata pod Borišovom nás přivítala čilým ruchem návštěvníků všeho druhu, od místních, přes turisty "na lehko" až po ty s bágly. Nocleh jsme měli naštěstí zamluvený předem, a tak jsme byli v pohodě. K chatě pod Borišovom několik poznámek. Objednávky noclehů se realizují po telefonu (+421 905 729 959) výhradně přes SMS, protože na chatě není signál žádného mobilního operátora. Chatár pak dle potřeby a uvážení čas od času vyběhne někam na kopec a vyřídí korespondenci, což vypadá dost nedůvěryhodně, ale funguje to. Nocleh v posteli ve vlastním spacáku stojí 7 € na osobu, v chatě je možné se najíst (různé polévky, klobása, míchaná vajíčka, ovocné knedlíky apod.) a samozřejmě napít, pivo, prosím pěkně, točené. Specialitou je borovička "s horcom", tedy s naloženým kořenem hořce. V chatě není elektrika, takže počítejte s romantickým večerem při petrolejce, který ve 22:00 h rázně ukončí nádherné pendlovky, protože večerka se tady striktně dodržuje. Zásobování probíhá pomocí nosičů podobně jako ve Vysokých Tatrách. Jen tady to mají z konce Necpálské doliny přece jen trochu blíž, i když taky řádně do kopce. Neděle - Přes Ploskou a Rakytov na Šiprúňské sedloRáno jsme vstávali už v šest, protože nás čekala dlouhá cesta. Na rozcestí s krásným názvem Močidla jsme se napojili na "Veľkofatranskou magistrálu" a vyrazili po ní směrem na vrch Ploská. Tento úsek půjdeme ještě jednou, a to ve čtvrtek, a tak bylo rozhodnuto, že teď, když jsme ještě čerství, na tu Ploskou vylezeme, zatímco ve čtvrtek ji lišácky obejdeme cestou po úbočí. A tak se taky stalo. Nahoře nás čekaly nádherné výhledy do všech stran a na všechny ty kopečky a sedla, které nás na tomto vandru ještě čekají. Po žluté značce jsme sestoupili z vrcholu do sedla Ploskej a pokračovali po zelené značce, která nás bude doprovázet až do Šiprúňského sedla. Nejprve jsme obešli skalnatý hřeben vrchu Čierny kameň a zastavili se na sedle Grúň. Další cesta vedla přes vrch Minčol do Južného Rakytovského sedla plného nádherných kvetoucích bodláků. Čekal nás výstup na vrch Rakytov, který je jen o pár metrů nižší než nejvyšší vrch Velké Fatry - Ostredok. Někteří však ten kopec lišácky obešli po žluté značce do Severného Rakytovského sedla a vrchol zdolali odtud a bez báglů. Prosím, jak je komu libo. Vrchol Rakytova je opatřen křížem, nabízí naprosto skvělá panoramata a výhled na ně jsme spojili s obědem. Po obědě jsme pokračovali stále po zelené značce přes vrch Tanečnica na vrch Skalná Alpa (ten zase poskytuje nádherný výhled zpět na právě absolvované kopce - Ploskou, Čierny kameň a Rakytov). Ze Skalné Alpy jsme sestoupili k rozcestí Močidlo, v dohledu se objevil horský hotel Smrekovica, a tak jsme si tam dali alespoň něco k pití. Kousek za ním jsme procházeli rozlehlým areálem vojenské zotavovny Smrekovica. Pár lidí se tam ochomýtalo, ale na nějaký velký cvrkot to nevypadalo. Že by krize postihla i zotavovny? Měla by se tam nalézat i turistická ubytovna, ale nezkoumali jsme to. Na konci areálu se nás pokusili trochu zmást špatným značením, ale naštěstí se jim to nepovedlo. Cesta se po chvíli dostala z lesa a po loukách jsme obcházeli vrch Malá Smrekovica. Louky byly plné borůvek, což se neobešlo bez drobného zdržení, protože kdo by si nenatrhal, že? Dále jsme procházeli místem, které je v mapě označeno jako Jánošíkova kolkáreň (kuželna). Ovšem rovný plácek, kde by se tady daly ty kuželky hrát, aby pohledal. V pozdním odpoledni jsme dorazili na Nižné Šiprúňské sedlo a zbývalo jen vylézt na Šiprúň. K tomu už jsme nenašli dost odhodlání, radši jsme se rozhodli pro tu salaš s pramenem vody, kde je povolené bivakovaní místo (seznam všech ve V.F. je na konci tohoto článku). Podle mapy to mělo být někde mezi Nižným a Vyšným Šiprúňskym sedlem, a tak jsme tam vyrazili. Po chvíli se objevila salaš - tedy spíše to, co zde za salaš považovali. Uprostřed travnatého svahu stála zaparkovaná vojenská skříňová Praga V3S s přistavěným plátěným přístřeškem, venkovním posezením a kadibudkou. Kolem se motali nějací lidé včetně dvou dětí, a tak bylo jasné, že skončíme někde v horách a lesích. Nakonec to nebylo tak hrozné. Pramen vody s kravským napajedlem byl nedaleko a bača ze salaše nám poradil jediné trochu rovnější místo ještě asi 100 m za pramenem, kde prý kdysi stávala "koliba". Škoda, že jí to nevydrželo… S odstupem doby si myslím, že jsme to správné místo asi nenašli, pokud to tam někdo znáte, tak se ozvěte v diskuzi. Pondělí - Ľubochňa a chata LúčkaRáno jsme vzorně uklidili nocležiště, vrátili se na Nižné Šiprúňské sedlo a po červené značce pokračovali na rozcestí pod Chabzdovou. Tam jsme změnili značku na modrou, která nás dovede až do Ľubochně, což by mělo být za necelé čtyři hodiny svižné chůze. Komplikace nastaly hned za rozcestím, protože modrá značka někam zmizela, a tak jsme ji museli hledat. Další související články:+ Přechod hlavního hřebene Velké Fatry+ Dvoudenní přechod Velké Fatry přes Rakytov, Borišov a Ľubochnianskou dolinu + Přes Lysec a Javorinu na Borišov aneb kolem Belianské doliny na sněžnicích, Velká Fatra + Přes Rakytov pod Ploskou, Velká Fatra + Veľká Fatra, prodloužený víkend + Veľká Fatra je len jedna!, přejezd na skialpech + Výstup na Šíp, Šípska Fatra + Belanská salaš, Velká Fatra + Salaš pod Ploskou, Velká Fatra + Turistický průvodce Velká Fatra a Šípska Fatra Líbil se vám tento článek? |
|