Oravská Magura, hřebenovka na Slovensku; Oravsko-kysucký Karpattrek (5)

Přechod přes Roháče na Kubínskou holi a Ľadonhoru: Přechod (hřebenovka) Oravské Magury

Ráno jsem si chtěl přivstat. Chtěl, ale nepřivstal. Budím se až před sedmou a vstříc Kysucím vyrážím až před půl osmou. Nu což, budu muset šlapat až do večera. Mám dnes před sebou 35 kilometrů a vedra panující v posledních dnech ne a ne povolit. To zase bude…

Loučím se s Chatou na Kubínské holi (1 096 m), dobírám vodu. Klíče nechávám v zámku, chata ještě spí. Včera jsem se tak dohodl s velice ochotnou paní chatařkou. Po žluté značce mířím vzhůru do sedla pod Kubínskou holí (1 346 m). A hned pěkně svižně. Ba co svižně, téměř stále po spádnici. To mám místo rozvcičky.

Minčol, nejvyšší hora Oravské Magury

V ranním oparu na mne kyne Velký Choč, který jsem měl možnost řádně si vychutnat včerejšího dne. Dnes postupně vyměním Velký Choč v Chočských vrších za Velký Rozsutec na Malé Fatře, jenž bude jakýmsi středobodem páté etapy. Za Chočem vykukuje i hřeben Nízkých Tater.

Čtěte také: Předchozí část článku, Oravsko-kysucký Karpattrek (4)

Konečně Sedlo Kubínská hoľa (1 310 m) a hřeben Oravské Magury. Pramen pod sedlem je vyschlý, štěstí, že jsem dobral vodu na chatě. Mám ale obavy z toho, kde doplním vodu odpoledne… Výhledy se hned rozšiřují. Na jihozápadě se vlní ladné křivky Velké Fatry a na východě i hřebeny Západních Tater. Na severu se pak přidávají Oravské Beskydy s nepřehlédnutelnou Babí horou.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Přes Rozcestí pri Minčole (1 325 m) pokračuji na Minčol (1 396 m v mapách, 1 392 m na rozcestníku), nejvyšší horu Oravské Magury. Vládne tady čilý stavební ruch. Nejprve jsem se zaradoval, že tady roste nová rozhledna, ale tabule mě vyvádí z omylu. Bude tady stát věž s meteorologickým radiolokátorem…

Z Minčolu se spouštím krátkou spojkou nazpět na modrou značku, která si to namířila k severu k Vasilovské holi. Přes odbočku k Puchmajerovej jezírku (1 145 m) se lesem a následně krásným travnatým hřebenem dostávám na Vasilovskou holi (1 142 m). Za zády se zvedá strmá homole Minčolu a přímo před nosem rozložitá kupa Babí hory.

Přes Paráč na Javorinku

Přes Sedlo Vasiľovská hoľa (1 123 m) pokračuji dále na Minčol (1 139 m) a Bzinskou holi (1 195 m). Potkávám stádo kravek, které se tady spokojeně popásají. Na Oravě a Kysucích ještě naštěstí přežívá pastevectví. Konečně se objevuje první pořádný průhled na Velký Rozsutec, nejkrásnější horu Malé Fatry a podle ankety, kterou jsme před několika lety dělali, také nejkrásnější hora Slovenska.

Na vrchu Príslopec (1 285 m) se začíná chodník stáčet k severozápadu. Neklamný znak toho, že se blíží hora Paráč (1 325 m). Po krásných hřebenových loukách s množstvím borůvek a následně hustým smrkovým lesem zdolávám pár desítek výškových metrů až k rozcestníku. Nejvyšší bod je ale kousek výše, mimo turistickou značku.

Jak jsem již dříve napsal na horách stoupáme jen proto, abychom později mohli opět klesat. Nejinak je tomu v případě hory Paráč. I tady následuje poměrně prudký sešup do sedla Hoľa (1 065 m), kterým prochází úzká asfaltka spojující obce Zázrivá a Oravská Lesná. Je tu pusto prázdno, aut tudy moc nejezdí. No prázdno, přijíždí nějaký cyklista, se kterým se zdravíme.

Po sešupu je třeba opět nabrat výšku. Nejprve pěkně zvolna, pak ale mnohem svižněji. Přestože les poskytuje blahodárný stín tak přesto panuje nesnesitelné vedro. Učiněné tropy. Již se opět potím jako vrata od chléva. Přes Sedlo pod Okrúhlicou (1 150 m) a vrch Okrúhlica (1 165 m) se tak postupně probojovávám k dalšímu velice hezkému úseku dnešní túry. Krásné louky s výhledy na Javorinku (1 210 m) jsou opravdu fantastické.

Káčerovci a Lutiška

Postupně jsem se z Oravy probojoval na Kysuce. Opouštím Oravskou Maguru a mířím vstříc Kysucké vrchovině typické svými kopanicemi. Vedro je k padnutí a zásoby vody, ačkoliv šetřím co se dá, začínají docházet. Mám ale takového nepříjemného tucha, že na vodu narazím až před Lutiškou, tady jsou prameny vyschlé na troud…

Za každým bukem (vlastně smrkem) vyhlížím největšího slovenského trekera Mira. Říkal, že přijde někde na Kubínskou holi a nebo do Terchové. Největší treker ale nikde. Asi se mu opět nedalo príjsť… Ono nakonec pravděpodobnost potkat jej v horách je asi stejná, jako pravděpodobnost toho, že potkáte Yettiho a nebo jeskynního medvěda (Ursus spelaeus). Limitně se blíží nule…

Pokračuji přes další vrch jména Okrúhlica (1 070 m), mávám Velkému Rozsutci a již je tady rozcestí Kýčerka (900 m). Předjíždějí mě dvě čtyřkolky a zvedají mračna prachu. Borci… Přecházím další vrch. Na rozcestí Kováčka (850 m). Vedro na padnutí, voda žádná, výhledy ale parádní. Velký Rozsutec, Púpov co by nejvyšší hora Kysucké vrchoviny, Chleb, ¨ Velký a Malý Kriváň. I nenápadné Boboty.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Následuje rozcestí Pod Zázvorskou Kýčerou (830 m). O kus dále se objevuje první hospodářství. Že by tady neměli studnu? Asi ne, nikde ji nevidím. Nikde ani živáčka, že bych se na vodu zeptal. Nu což. Polknu nasucho a pokochám se úžasným výhledem na Malý a Velký Rozsutec a rozložitý Stoh. Je to jeden z nejkrásnějších výhledů dnešního dne.

Přes rozcestí Pod Vojenným (816 m) nadále mírně ztrácím výšku až k osadě Káčerovci (745 m) patřící správně pod obec Terchová. Nezdržuji se, protože mě žene žízeň jako trám neustále vpřed. Krásnými loukami přecházím na rozcestí Pod Mravečníkom (770 m), ze kterého je to k vodě skok. K ní mě však dovede již žlutá značka, s modrou věrnou průvodkyní hřebeny Oravské Magury a Kysucké vrchoviny se musím rozloučit.

Vodu nabírám hned z první strouhy potoku Radôstka. Nebudu riskovat, že pramen o kousek níže bude vyschlý. Nikdy bych nevěřil, že dokáží tak rychle vypít dva litry vody. Vedro a sucho asi opravdu dělá hotové divy. Znovu doplňuji vodu a spekuluji, zda-li nesejít dolů do vesnice na pivko… Nakonec to zamítám. Komu by se dnes ještě chtělo šlapat do kopce.

Přes sedlo Lutiška (670 m), kterým prochází silnice ze Staré Bystrice (ano to je ta s orlojem a rozhlednou na Bobovci) mířím k západu. Přes Trojchotár (702 m) na kótu 736 m nad osadami Adamovci a Samčíkovci. Slunce se kloní k obzoru a svým načervenalým světlem barví hřebeny Malé Fatry. Skvělá podívaná. A aby toho nebylo málo, zapadá dnes Slunce přímo za masívem hory zvané Ľadonhora, zítřejšího cíle…

Protože den pokročil, sprcha byla ráno a v Horním Vadičově nemám domluven žádný nocleh, rozhoduji se pro další bivak. Na pěkném travnatém plácku u malé dřevěné kapličky (717 m) pod vrchem Zlieň z roku 2009. Pěkně pod širákem. Pár nočních snímků také nebude k zahození. Po večeři vytahuji (pro sichr) všechno jídlo z batohu a věším je na strom o kus dále. Nevím, zda-li se v těchto končinách netoulají mackové a nemám ani chuť se s ním o proviant přetahovat.

Stále ne a ne zabrat. Je opravdu teplo přestože mám spacák rozepnutý. Fotím vycházející Měsíc blížící se do úplňku. Těch 25 °C není nijak ideálních na spaní, stačil by mi tady obyčejný dekáč a ne docela teplý třísezónní spacák. Sice fouká silný vítr, ale vůbec neochlazuje. Počasí letošního léta bylo opravdu extrémně teplé…

Kilometráž páté etapy Oravsko-kysuckého Karpattreku

• Dokončení článku

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.