Výstup na horu Baníkov (2 178 m n. m.), túra na hlavní hřeben slovenských Roháčů

Přechod přes Baníkov (2 178 m) z Liptova na Oravu v Západních Tatrách

Baníkov je čtvrtým nejvyšším vrcholem Západních Tater a nejvyšší vrchol hlavního hřebene tohoto pohoří. Baníkovem začíná snad nejpopulárnější část Západních Tater zvaná Roháče. Roháčská skupina je pak zakončena vrcholem Volovec (2 061 m), jenž je na metr stejně vysoký jako nejvyšší hora Ukrajiny - Hoverla (2 061 m).

Na Baníkov (2 178 m) se vydáme z ústí Žiarské doliny z konečné autobusu jedoucího z Liptovského Mikuláše do Žiaru a Žiarské doliny. Z konečné autobusu (malý "kruhový objezd") kde je přístřešek a rozcestník pokračujeme dále po asfaltové silnici kolem chaty Kožiar a informačního centra horské služby po pravé ruce (funguje jen během hlavní turistické sezóny), Bufetu u sviště po levé ruce a parkoviště až na další rozcestí. Z něj pokračujeme stále po modře značeném chodníku dnem Žiarské doliny proti proudu říčky Smrečianka. V ústí doliny je závora, ale ta stejně neplní svůj účel, neboť k Žiarské chatě si stejně obvykle jezdí kde kdo.

Obejdeme závoru, po levé ruce budeme mít velký palouk. Asi po deseti minutách budeme míjet otvor jedné ze štol, kde se v minulosti těžily rudy (vpravo od cesty). Jejího velkého otvoru ve skále si určitě všimnete, neboť oproti minulosti není vchod již zastíněn stromy.

Tento otvor je ústím štoly, která má celkovou délku (i s bočními trochu se větvícími štolami) asi 3/4 kilometru a v minulosti sloužila k dobývání nejen železných rud, ale i stříbra. Ještě i dnes v ní lze spatřit malé pražce, které držely kolejnice pro vozíky na dopravu vytěžené horniny. Pro prohlídku štol je však potřeba mít baterku…

Od štoly pokračujeme dále vcelku mírným stoupáním po tzv. staré cestě, neboť asfaltka je dnes z důvodu zpracování kalamity uzavřena (kalamita vznikla pádem tzv. stoleté laviny).

Po cestě bychom přišli k takzvané rybí rezervaci, která je označená cedulí, přešli přes most v levotočivé zatáčce a za ním se vpravo vnořili do lesa, abychom asi po 100 metrech opět vyšli na asfaltovou komunikaci. Dnes však musíme vystupovat po staré cestě, která nás provede pěkným lesem. Až před chatou vyjdeme z lesa na rozsáhlé polomy, které způsobila právě ona stoletá lavina.

Konečně se otevírají krásné výhledy na hlavní hřeben a zejména na Tri kopy. Velice fotogenické. Z těchto míst je také vidět krásný dvoustupňový Šarafiový vodopád. Nesmíme ale zapomenout ani na Smrek (2 089 m), Baranec (2 184 m) a horní část Žiarské doliny.

Konečně jsme u Žiarské chaty. Tady si lze dát nejen čaj či pivo, ale i oběd. Pokračujeme k budově horské služby a před pomníkem z doby SNP na pravé straně odbočíme doleva na zelenou značku. Asi po dvou až třech minutách přicházíme k symbolickému cintorínu (hřbitovu), který je vpravo od cesty. Na vlastní oči se můžete přesvědčit, že si i relativně "snadné" Roháče vyžádaly již okolo stovky obětí jen za poslední necelé století… A smutná statistika se neustále zvyšuje. Bohužel. Je rozumné si uvědomit, že hory se nesmí podceňovat.

Pokračujeme dále po pěkném dlážděném chodníku k Šarafiovému vodopádu. Jeho krása však vynikne jen při vyšších stavech vody, tedy v době tání sněhu a nebo po deštích. Vodopád obejdeme a již začínáme stoupat znatelně strměji v četných serpentinách. Dole jsou zbytky lesních porostů, které jsou však značně zredukovány mohutnými sněhovými lavinami, které tady dosti často padají. Poslední obrovská lavina tady spadla v zimě tohoto roku. Jen husté porosty borůvek tomuto přírodnímu živlu odolávají bez znatelnější úhony.

Pokračujeme dále kosodřevinou, která ale nakonec také ustupuje, aby uvolnila místo alpínským loukám. Nakonec se dostáváme do Jaloveckého sedla, ze kterého se otevírají krásné pohledy do hluboké doliny Parichvost, na Pacholu a především skalnatý Baníkov.

Z Jaloveckého sedla pokračujeme značně poškozeným chodníkem strmě vzhůru směrem na Príslop, ze kterého se rovněž otevírají nádherné pohledy na celý Roháčský hřeben. Dosud byl terén chodecký, na Príslopu začíná úsek, který je dosti exponovaný a vede ve skalním terénu. Nezkušeným turistům nebo turistům trpícím závratí jej proto nedoporučuji. Z vrcholu Príslop přecházíme po skalnatém hřebínku na Baníkov. Terén je exponovanější, ale nikde není zajištěn umělými pomůckami.

Na Baníkov se dostaneme vcelku rychle. Na jeho vrcholu je betonová pyramidka, ale podstatně menší než na protějším Baranci. Dobře jsou na ní patrné blesky vypálené důlky. Letos jsme se na Baníkov podívali zrovna v den, kdy zde jeden ze zdejších značkařů vyměňoval vrcholový dřevěný sloup. Prý se mění jednou za deset let, vrcholový kůl je přitom nutné vynést nahoru v nosičské krosně. Pokud jej ovšem nesestřelí blesk, jak tomu bylo asi před třemi týdny na Sivém vrchu (1 805 m) … Nepatrnou měrou jsem se na postavení nového sloupu rovněž podílel. Tímto ještě jednou zdravím zdejšího zdatného značkaře, třeba někdy tyto řádky bude také číst.

Baníkov je skvělým rozhledovým budem. Jako na dlani máme Baranec, Smrek, Plačlivé s Ostrým Roháčem, Tri kopy s Hrubou kopou, na severozápadě pak Pachoľu a Salatín, na západě vápencovou homoli Sivého vrchu a Babky. Za dobré viditelnosti je krásně vidět Chočské vrchy s Malou Fatrou na západě, hřeben Nízkých Tater na jihu a rozeklané skalní štíty Vysokých Tater na východě.

Z vrcholu Baníkova bychom mohli pokračovat po hlavním hřebeni na Hrubou kopu, Tri kopy a do Smutného sedla. Dnes se ale vydáme jen do Baníkovského sedla (2 040 m), z nějž budeme sestupovat doprava po žluté turistické značce do Spálené a Zelené doliny po chodníku v několika strmých serpentinách. Na dalším rozcestí se zelenou TZ vedoucí k Roháčským plesům budeme pokračovat vlevo po žluté TZ.

Další naše kroky vedou na Rozcestí pod Predným Zeleným (1 473 m), kde jsou lavičky se stoly a turistický rozcestník. Kolem Roháčského vodopádu se dostaneme po strmém lesním chodníku na rozcestí na polaně Adamcuľa (1 189 m), odkud pokračujeme po asfaltce na sběrné parkoviště v ústí Roháčské doliny v blízkosti polany a chaty Zverovka, čímž završíme náš přechod z Liptova na Oravu skrz hlavní hřeben Západních Tater.

• Obtížnost: těžká túra
• Délka túry: 7 až 9 hodin
• Celkové převýšení: výstup 1 250 metrů, sestup 1 150 m
• Základní trasa: Žiar - Žiarska chata - Jalovecké sedlo - Príslop - Baníkov - Baníkovské sedlo - Spálená dolina - Adamcuľa - Zverovka

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.