Pochod Michálkovice - Tatry 2021

Tradiční přechod části Západních Karpat (5)

Ráno se probouzíme do totálně zataženého dne. Po sluníčku není ani památky, venku je to opravdu jedna velká sloha a do toho i jemně prší. To pro dnešní den nevěstí dobré vyhlídky. Na druhou stranu, dobrá zpráva je, že Bruno i já jsme se v noci vypotili ze zimnice a je nám daleko lépe. Ne už tak Jimbovi, který stále tvrdí, že ho bolí kolena a že zde cestu vzdá.

Pátý den - 1. 8. 2021, neděle. Jsme za polovinou treku… vzdáme to nebo přehodnotíme plán?

Z hlediska špatného počasí se shodujeme, že pro začátek postavíme základní tábor v jídelně chaty, v hospodě. Tam se tedy přesouváme a dopřáváme si snídani z vlastních zásob. Zase bude aspoň batoh o trošku lehčí. Když už sedíme v hospodě, dáváme si rovnou startovní pivo, abychom trochu otupili smysly a aby se nám lépe přemýšlelo o dnešním postupu.

Původní plán totiž byl pokračovat z této chaty na Babiu Góru (1 722 m n. m.) a zde přespat v parádním přístřešku s výhledem na Tatry (https://mapy.cz, https://mapy.cz). Jenže tato trasa má asi 33 kilometrů a my nutně potřebujeme alespoň jeden odpočinkový den. Navíc jít tolik kilometrů v takovémto počasí, je i hodně na psychiku.

Vyhodnocuji tedy možnosti, jak to udělat. Napadá mě buď rozdělit trasu na dva dny a dnes dojít třeba jen do tohoto přístřešku: https://mapy.cz a nebo třeba zde https://mapy.cz či zde https://mapy.cz. Sice bychom si pochod o den prodloužili, ale časovou rezervu máme. Na druhou stranu, tyto trasy nejsou moc dobré pro Jimba, protože se svými koleny se na to opravdu vykašle.

Další věc, která mě napadla, je vykašlat se na Babiu Góru a přes Pilsko přejít do vesnice Oravské Veselé, zde se někde ubytovat a Jimbo se následně další den může rozhodnout, jak na tom je a případně bude pokračovat s námi, anebo se odtud dopraví zpět do Ostravy. Nevýhoda této trasy je ta, že vynecháme spoustu ikonických míst, které jsem chtěl na tomto pochodu Michálkovice - Tatry 2021 projít.

Mineme například vrchol Modralová neboli Beskydok (1 169 m n. m.), na kterém se nachází nejsevernější bod Slovenska. A nebo samotnou Babiu Góru - pravděpodobný nejvyšší vrchol celých Beskyd (část vědecké obce se přiklání k názoru, že samotné Beskydy se táhnou až na Ukrajinu a za nejvyšší vrchol tedy považují Hoverlu (2 061 m n. m.), nejvyšší horu Ukrajiny). Taky mineme Slanou Vodu - minerální pramen pod Babiou Górou v obci Oravská Polhora, který je opravdu slaný jako voda v moři.

Nakonec se Jimbovi i Brunovi nejvíce zamlouvá varianta krátkého pochodu přes Pilsko do Oravského Veselého. Já se tedy přikláním k většině. Ještě kontroluju radar, jak dlouho má vlastně pršet a situace vypadá bledě. Pršet bude minimálně do oběda a k večeru by měl přijít znovu déšť. Setrváváme tedy v hospodě a v poklidu se věnujeme popíjení piva. Vyrazíme, až jak déšť ustane, anebo se alespoň zmírní.

Přechod od schroniska PTTK Rysianka na Pilsko

V 12:00 už déšť jakž-takž ustal, tak se odvažujeme, nahazujeme bágly na záda a dáváme se na pochod po červené značce. Bohužel ne na dlouho. Přecházíme přes louku pod chatou, míjíme jakousi vyrabovanou unimobuňku, jdeme dále a v tom zase začíná celkem vydatně pršet. Tak nic… běžíme zpět a schováváme se ve zmíněné unimobuňce. Bohužel prší další půlhodinu, tak alespoň likvidujeme zbytek Jimbovy pálenky, kterou ještě stále nese. V 12:45 už konečně můžeme opravdu vyrazit. Dokonce na obloze sem tam vykoukne i kousek modré oblohy.

První vrchol, který dnes zdoláváme, jsou tzv. Trzy Kopce (1 216 m n. m.). Na něm stojíme během chvíle. Za zády máme pěkný výhled na chatu Rysianku i stejnojmenný vrchol kousek nad ní. Výstupem na Trzy Kopce jsme zároveň dosáhli PL-SK hranice, po které se nyní budeme nějakou chvilku pohybovat.

Následně pokračujeme po širší cestě lemované nízkými smrky dále. Stoupáme, trochu prudčeji, na vrchol Palenice (1 338 m n. m.). Tento název je uveden na serveru mapy.cz. Fyzicky je zde na rozcestníku uveden název Brts (1 339 m n. m.).

Následuje prudší sestup podél louky zvané Hala Cudzichowa. Na ní se nachází přístřešek vhodný k nouzovému přespání, je ale už celkem nahlodán zubem času. V nouzi se i to dá přežít. Pokud by se ovšem člověk vydal z louky po širší neznačené cestě směrem do Polska, narazí po asi půl kilometru na ještě lepší přístřešek, spíše salaš, dobrou na bivak.

Pokračujeme prudším výstupem na další vrchol, Munczolik (1 356 m n. m.). Zde začíná být pěšina místy značně zarostlá kapradinou. Poté postupujeme dále a přicházíme na rozcestí, kde se odpojuje červená značka - ta míří ke Schronisku na Hali Miziowej.

Tato chata má také velmi bohatou historii. Plány pro její výstavbu se zrodily již v roce 1906. Kazimierz Sosnowski (jeden z nejvýznamnějších propagátorů turistiky v Polsku) a Jan Mizia (majitel Haly Miziowiej), začali jednat o umístění chaty v těchto končinách. Jejich hlavním cílem bylo postavit zde chatu dříve, než německý spolek Beskidverein. Bohužel jim plány zhatila první světová válka. K jejich štěstí ovšem Beskidverein po celou dobu neprojevil zájem o svahy Pilska, takže výstavba mohla v poklidu v roce 1927 začít. Dokončena byla v roce 1930. Dřevo k výstavbě chaty daroval sám habsburský arcivévoda, který byl vlastníkem velké části tohoto regionu.

Již v roce 1936 byla na chatu zavedena telefonní linka a byly spuštěny koupelny se sprchami. Během druhé světové války byl nájemcem chaty kolaborant, tudíž ji mohl i v této těžké době provozovat, zároveň byla na chatě umístěna posádka 20 německých četníků, kteří v této oblasti bránili v činnosti partyzánům. V roce 1953 chatu zničil požár. Až v roce 1994 bylo rozhodnuto o výstavbě nové chaty a otevření proběhlo v roce 2003. Chata nabízí ubytování v různě velkých pokojích za relativně vysoké ceny. Na druhou stranu má i klasickou společnou noclehárnu, kde nocleh vychází za celkem rozumné peníze.

My po červené značce nejdeme, pokračujeme po modré dále do prudkého stoupáku. Po výživných, bezmála dvou stech výškových metrech stojíme na vrcholu Góra Pieciu Kopców (1 534 m n. m.). Nedaleko odtud, nějakých 100 metrů západním směrem po zelené značce je pramen. Ze kterého se dá dobrat vody.

My jdeme po zelené značce, ale jižním směrem, čímž definitivně vstupujeme na území Slovenska. Pěšina v těchto místech již vede klečí, mírně stoupá. Člověk se ani nenadá a z ničeho nic je před ním velký dřevěný kříž, menší kovový kříž, kazatelna a vrcholový rozcestník s identifikací vrcholu - Pilsko (1 557 m n. m.).

Na vrcholu Pilska

Je neuvěřitelné, kam až člověk může dojít pěšky. My jsme zde došli až z Ostravy. A to jsem tento vrchol častokrát pozoroval z vrcholu Lysé hory (1 324 m n. m.) v Moravskoslezských Beskydech, odkud jeho masiv společně s Babiou Górou působí jako dva strážci nad oravskou kotlinou. Nikdy mě nenapadlo, že sem dojdu pěšky. Dnes ovšem tento den nastal.

Jimbo a Bruno byli na vrcholu o trochu dříve než já, přicházím tedy o trošičku později. Zatímco na předešlém vrcholu byla obloha ještě částečně protrhaná, na Pilsku se nám zatáhla. Potkáváme zde ještě pár turistů, od kterých se dozvídáme, že zde byli na náboženské pouti z Oravského Veselého, kdy na vrcholu se konala mše svatá.

Samozřejmě se nás ptají, odkud jdeme my. Když jim sdělujeme, že z Ostravy, myslí si, že nás snad špatně slyší. Pak nám říkají, že je škoda, že jsme zde nepřišly trochu dříve, protože bychom prý byli vrcholní poutníci jejich mše. Nechávají nám na chuť nějaké oplatky, prý aby nám nedošli síly, žehnají nám a s Pánem Bohem se s námi loučí.

My se na vrcholu na chvíli zastavujeme, dopřáváme si oplatky a pozorujeme výhledy, díky oblačnosti bohužel více než slabé. Momentálně jde vidět pouze údolní nádrž Oravská priehrada a vrchol Babiej Góry (1 722 m n. m.). Za výborných povětrnostních podmínek bychom mohli vidět například vrcholy: Radziejowa (1 266 m n. m.) nejvyšší vrchol pohoří Beskid Sądecki, Vysoké Skalky (1 050 m n. m.) nejvyšší vrchol Pienin, Repisko (1 259 m n. m.) nejvyšší vrchol Spíšské Magury, Gerlachovský štít (2 654 m n. m.) nejvyšší vrchol Vysokých Tater, Bystrá (2 248 m n. m.) nejvyšší vrchol Západných Tater, Ďumbier (2 043 m n. m.) nejvyšší vrchol Nízkých Tater, Velký Choč (1 611 m n. m.) nejvyšší vrchol Chočských vrchů, Ostredok (1 596 m n. m.) nejvyšší vrchol Velké Fatry, Velký Kriváň (1 709 m n. m.) nejvyšší vrchol Malé Fatry, Strážov (1 213 m n. m.) nejvyšší vrchol Strážovských vrchů, Inovec (1 042 m n. m.) nejvyšší vrchol Považského Inovce, legendární Ľadonhora (999 m n. m.) v Kysucké vrchovině, Velká Rača (1 236 m n. m.) nejvyšší vrchol Kysuckých Beskyd, Vysoká (1 024 m n. m.) nejvyšší vrchol Hostýnsko-Vsetínské hornatiny, Lysá hora (1 324 m n. m.) nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd, Praděd (1 491 m n. m.) nejvyšší hora Hrubého Jeseníku, Skrzyczne (1 257 m n. m.) nejvyšší hora Slezských Beskyd, Czupel (930 m n. m.) nejvyšší hora pohoří Beskid Mały. Dobře viditelných by byla samozřejmě spousta dalších vršků a vrcholů z výše jmenovaných geomorfologických celků (i z jiných), stejně dobře by byla viditelná celá panoramata jednotlivých pohoří - například pásmo celých Tater od Havrana (2 152 m n. m.) v Belianských Tatrách po Prašivou (1 672 m n. m.) v Nízkých Tatrách. Budu se tu muset ještě někdy vrátit a doufat, že mi počasí bude přát.

Sestup do vesnice Oravské Veselé

Jelikož to vypadá, že každou chvíli začne pršet a navíc fouká nepříjemný studený vítr, nezdržujeme se déle než půl hodiny a pak upalujeme dolů do Oravského Veselého. Dá se říct, že po rozcestí Skalisko pěšina vede převážně mezi porosty kleče, mezi nimiž se objevují nízké smrčky.

Od Skaliska postupujeme prořídlým lesem, v jednom místě se objevuje rozsáhlejší holina, pravděpodobně po nějaké větrné smršti. Opět potkáváme turisty, respektive poutníky, ty které jsme potkali již na vrcholu, momentálně jich je ovšem více - celá rodina, sbírají borůvky. Opět se dáváme do řeči, ti co to ještě neví, tak rádi poslouchají to, že jdeme až z Ostravy a zajímají se o to, kudy všudy jsme šli a jestli se nám při cestě něco zajímavého přihodilo. Jimbo do toho odněkud z útrob batohu ještě tahá pálenku, tak naléváme všem po kalíšku. Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat. Po vypití samozřejmě naši noví přátelé tahají něco z vlastních zásob, k tomu na zakousnutí dobrou oravskou slaninu.

Rovnou využíváme situace a ptáme se, odkud vlastně jsou. Dozvídáme se, že jsou místní, z Oravského Veselého… takže se rovnou ptáme, zda se dá ve vsi někde ubytovat. Doporučují nám, že máme jít do centra obce a že zde se nachází penzión přímo u fotbalového stadionu. Začíná jemně pokrapovat, loučíme se tedy, děkujeme za pohoštění a pokračujeme dále v sestupu.

Následný sestup vede vysokým smrkovým lesem, zde mým dvěma mladším souputníkům, Jimbovi a Brunovi trošku utíkám, protože oba dva mají ovázaná kolena, hlavně kvůli sestupům dolů, kdy to bohužel daleko hůře snášejí než já. Čekám je u výborného přístřešku poblíž kóty Dudová (1 095 m n. m.), který by se dal perfektně využít k noclehu. Ovšem za pěkného počasí. Momentálně, když hrozí déšť, mohlo by do něj z boků zatékat. Shodujeme se tedy, že budeme postupovat dále do vsi.

Opět házím tempo a utíkám synkům. Málem míjím rozcestí a skoro bych pokračoval po žluté značce, která se mi jeví o něco delší než zelená. Odbočuji tedy na zelenou a prudce klesám, do toho mi začíná vydatně pršet. Naštěstí jsem ještě ve vysokém lese a jsem částečně chráněn větvemi stromů.

Přicházím až na jakousi štěrkovku v údolí potoka Veselianka. Začíná pršet ještě více, tak alespoň nasazuji pláštěnku na batoh a pokračuji dále směrem do vsi. První budova, kterou míjím, je Chata Pilsko. Bohužel uzavřená. Následují pěkné oravské dřevěnice. Už-už se těším, jak sednu v první hospodě a dám si čepované pivečko, zavolám synkům a budu se jim smát, kde jsou tak dlouho…

V tom mi zvoní telefon. Lovím ho z útrob batožiny a říkám si, kdo mi může asi volat. Jimbo… Prý už sedí v hospodě, a že jestli mi už mají objednat pivo a taky si budou dávat klobásu, tak jestli chci taky. Samozřejmě přikyvuji, že ano, ale nejde mi do hlavy, jak se mohli dostat do centra dříve než já, když byli notnou vzdálenost za mnou, v době, kdy jsem je viděl naposledy. Toto jsem se do dnešního dne nedozvěděl… mám podezření, že kolem nich jel nějaký lesník z lesa a svezl je, ale tvrdí mi, že šli jakousi zkratkou přes pole.

Šlapu tedy dále, prakticky už před Chatou Pilsko jsem se napojil na asfaltku, nijak se nezdržuji, protože v této slotě není ani důvod ztrácet čas. Za chvíli jsem před hospodou, prakticky dost nenápadnou. Je to spíše takový penzionek, ve kterém je i malá hospůdka.

Synci už sedí vevnitř a popíjejí pivko, moje je již na stole, takže sedám k nim, ťukáme si na úspěšné zdolání dnešní etapy a během chvíle nám majitel přináší horké klobásy. Ptá se nás, odkud jdeme, my se jej ptáme, zda zde poskytuje ubytování. Říká, že ano, ale momentálně nás nemůže ubytovat. Každopádně si dáváme ještě jedno pivo a chlapík nám nabízí, že jestli chceme, tak nás hodí dolů k fotbalovému hřišti a že tam se můžeme ubytovat.

Je sice lehce antitrekerské, vozit se na treku autem, ale na druhou stranu, venku momentálně panuje taková nepohoda, že odvoz s nadšením přijímáme. Chlapík stejně říká, že by za chvíli zavřel, protože v tomto počasí nemůže očekávat, že by se k němu hrnuly davy. Po šesté hodině večerní stojíme před penziónem u fotbalového hřiště.

Nocleh v penzionu místního fotbalového spolku

Prvně zapadáme dovnitř do restaurace, dát si pivo a zjistit situaci. Ta je taková, že TJ Tatran Oravské Veselé právě hraje zápas a pro hráče je přichystán i slavnostní stůl! Říkáme si, že tady mají teda luxusní zázemí, na to, že jsme svědky nějakého vesnického fotbalu. Po zápase se schází oba celky hráčů a všichni dostávají slavnostní oběd. To už mi nedá a hledám na internetu informace o místním fotbalovém klubu. A ejhle… oni kluci hrají III. ligu, tak to už nebudou jen tak obyčejní čutálisti.

Následně zjišťujeme u servírky, jak to vypadá s ubytováním ve zdejším penzionu. Ta nám sděluje, že mají už jen poslední pokoj, ale že ten je pouze pro dva a že nás tam nemůžu ubytovat, protože jsme tři a momentálně to ani covidová opatření nedovolují!!! Máme pocit, že si z nás dělá srandu, ale snažíme se ji přemluvit. Je nezlomná, ale volá nám provozní, ať se domluvíme s ní.

Již z dálky vidíme, že provozní je jakési mladé děvče, proto Bruna ihned školíme (jakožto nejmladšího člena výpravy), ať se na ni pěkně usměje, ať je na ni milý, ať na ní hlavně hodí očko, jen aby nás nechala přespat v tom jednom jediném pokoji! Provozní nám zase vykládá něco o protikovidových opatřeních a že kvůli covidu je to teď zakázané, aby na pokoji bylo více lidí, apod., ale my se nenecháváme zlomit.

Nakonec se nám ji daří přemluvit, aby nás tam nechala přespat. Ale říká, že musíme vydržet až do zavíračky, protože nechce, aby někdo viděl, že nás nechává - proti pravidlům covidu - přespat více osob pohromadě. Nezbývá nám tedy nic jiného, než setrvávat do zavíračky v baru a popíjet pivo.

Večer na pokoji je takový odpočinek… dopřáváme si pořádnou horkou sprchu a následně pohodičku u televize, kdy sledujeme již zapomenutou reality show "Dovolená v Protektorátu," která se odehrávala u nás, v Moravskoslezských Beskydech v jakési samotě na Starých Hamrech.

• Trasa 5. dne: https://mapy.cz/s/cafejukohu
• Vzdálenost: 17,2 km, stoupání: 548 m, klesání: 1 066 m

• První část článku
• Předchozí (4.) část článku
• Pokračování článku

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.