Předjarní Kysuce, pohodový 2denní trek kolem Oščadnice na pomezí Kysuckých Beskyd a Javorníků

Putování po rozhlednách na pomezí Kysuckých Beskyd a Javorníků (1)

Určitě budete souhlasit, že letošní únor byl nadmíru teplý. Předjaří dorazilo o měsíc dříve, sluníčko a teplo vyhnaly ze země sněženky, bledule, fialky, podběly, devětsily, pampelišky, ba dokonce na konci února jsem na břehu řeky Odra fotil kvetoucí plícník lékařský. No a tak, když na samém začátku března meteorologové slibovali dva dny skvělého počasí s denními teplotami až +16 °C, nemohl jsem nevyrazit na takový předjarní trek, asi 40kilometrový piditrek, takový pohodový trečíček.

Kam se podívat? Které vršky navštívit? Do sněhu se mi již nechtělo, dávám přednost polohám, kde to již voní jarem. Sníh nyní leží v polohách tak od 1 000 až 1 100 metrů nad mořem výše. Při prohlížení mapy mi tak zrak padne na pomezí Kysuckých Beskyd a Javorníků. Co tak dát si okruh okolo Oščadnice? Kopečky jsou to do tisíce metrů, na trase jsou dvě nové rozhledny a Kalinový vrch, který mám již několik let v plánu. Hezká trasa se startem i cílem v Čadci.

Kysuce jsou kouzelným regionem s velkým množstvím vrchů, vršků i docela malinkatých vršíčků, které ale ve své kombinaci mají jen těžko opakovatelné kouzlo. Je to poměrně drsný kraj, který sousedí na východě s Oravou, na jihu s Povážím a na západě a severu se Slezskem. Dohodnuto, schváleno, naplánováno. Balím batoh a vyrážím na dva dny toulat se horách a dolech na Kysucích.

Horelická Kykula a Javorské

Ž Čadce (420 m) vyrážím poměrně brzy, o půl osmé. Je docela chladno, takže tenká bunda se snese. Okolo nákupního centra se protáhnu pod rondly "zaslepené" dálnice a za nimi přes vachrlatý můstek přes potůček mezi domy. A hned z kraje to začíná hezky svižně stoupat. Město se postupně vzdaluje, výškové metry utěšeně přibývají. V údolích okolo Svrčinovce, jak je zde zvykem, se válejí mlhy.

Cesta je hodně rozbahněná, v posledních dnech pršelo. Tato část hřebene není asi příliš chozená a značka udržovaná, neboť v cestě je povícero vyvrácených stromů a řada červených turistických značek by potřebovala přemalovat. Ale na druhou stranu - když se člověk drží hřebene, ztratit se nemůže. Je stále docela chladno a pod mrakem. Jen doufám, že se meteorologové nesekli. To by mě fakt nasr…, rozzlobili.

Přecházím nad usedlostmi Bryndzárovci (585 m) přes hezké pastviny s parádními výhledy. Široká lesní cesta se dále vine pod vršek Horelická Kykula (754 m). Na rozcestí stojí velký myslivecký posed, spací posed s postelí a dekou. Na vršek Kykuly je potřeba odbočit, vrch je však bez větších výhledů.

Po táhlém sestupu je tady rozcestí (cyklotrasa) Pod Javorským (681 m), ze kterého následuje táhlé stoupání. Konečně se ven klube i sluníčko a začíná být docela teplo. Bunda musí dolů, termotriko postačí. Postupně se střídají smrky s jedlemi a břízami, o kus dále se statnými buky. Míjím další velký posed, kochám se stále lepšími a lepšími výhledy a užívám si hřejivých slunečních paprsků.

Chodník se napřimuje. Snad proto, aby si člověk oddechl a pokochal se skvělými výhledy na Kysucké Beskydy, Kysuckou vrchovinu, Malou Fatru, ale i na Javorníky, Moravskoslezské Beskydy a Slezské Beskydy na druhé straně. Ani to nebolelo a je tady vrch Javorské (860 m) s velkým rozcestníkem a malou útulnou, kterou by bylo možné využít k nouzovému přespání. Žádný luxus, ale správný horák si nic více ani nežádá.

Oščadnica, rozhledna Dedovka a chata Rača

Je čas na snídani. Nikde nikdo, výhledy fantastické, sluníčko příjemně hřeje. Po hřebeni by se dalo pokračovat dále, na Kykulu a Velkou Raču (1 236 m), nejvyšší horu Kysuckých Beskyd, ale tam je ještě bílo. A do sněhu fakt nee. Proto opouštím červeně značenou hřebenovku a po žluté turistické značce sestupuji po kamenité cestě směr Oščadnica. Trasa míjí osadu Horni Kubišovci, u rozcestí Vyšní Kubišovci (708 m) mine Boží muka a protne cestu, aby pokračovala dolů po loukách s parádními výhledy k osadě Nižní Kubišovci (625 m).

Z této osady je nutné pokračovat po cestě. Asfalt sice není ideální povrch pro trekové boty, ale když není zbytí… Konečně je tady obec Oščadnica. Kdo jezdíváte na lyže, především vy ze severní Moravy a Slezska, a samozřejmě i vy ze Slovenska, tak asi Oščadnici znáte. V okolí je několik docela známých lyžařských areálů. A nejznámější z nich je asi Dedovka, Velká Rača. A právě tam mám nyní namířeno.

Přes rozcestí Oščadnica, lávka (461 m) a Oščadnica, námestie (461 m) projdu centrum obce, že bych se stavil na zdravotní pivko. Avšak ouvej, vše je zavřeno. No co už, snad nahoře pod Velkou Račou nezklamou. Míjím krásně upravený kostel Nanebovzatia Panny Márie z roku 1804, který byl postaven na místě staršího dřevěného kostela. Po cestě, zase ten asfalt, pokračuji kolem hezky upraveného a opravdu mimořádně malebného hřbitova do střediska Dedovka. Trochu vopruz, ale po značkách by to bylo příliš naokolo a nebo zase moc blízko.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Šlo to docela rychle. Zastavím se u Zbojnické studánky a již je tady středisko Oščadnica, Dedovka. Lanovka je v provozu, na sjezdovce sníh, v okolí sjezdovky však ani sněhové ťuk. Tlampače jedou na plné koule, čím více nahlas, tím lépe. Nevím proč u nás musí ve všech střediscích vřískat různá přiblblá rádia. Člověk se sice při hovoru s jinými téměř neslyší, zato citlivější povahy si po celodenním pobytu v takovémto randálu odnesou alespoň bolení hlavy…

Pokračuji po široké lesní cestě. Zprvu po značce, pak mimo ni k chatě Čučoriedka a nakonec po spádnici podél sjezdovky, která je kombinací bláta a zmrzlého sněhu. Tato zima vlekařům příliš nakloněna nebyla a udržovat sjezdovku v tomto teplém počasí je prakticky na hranicích, či spíše za hranicemi lidských možností.

Konečně jsem zase na hřebeni, pod rozhlednou Dedovka, která stojí u rozcestí Chaty na Rači, koliba (925 m). Rozhledna je volně přístupná a výhledy z ní jsou fantastické. Viditelnost dnes sice není úplně ideální, přesto vidím Velký Rozsutec na Malé Fatře, Lysou horu v Moravskoslezských Beskydech, Skrzyczne v Slezských Beskydech a řadu dalších zajímavých vrchů.

Koukám na čas. Ještě nejsou ani dvě hodiny. Jsem tady příliš brzy. Do dnešního bivaku, kdybych pokračoval hned dále, bych přišel příliš brzy. Proto zamířím k chatě Rača kouknout, nebude-li otevřeno. Je! No super. Objednávám si jedno vrcholové. V jídelňáku následně zmerčím, že mají bramborové placičky. Tak to musím vyzkoušet. No a po nich to musím ještě spláchnout druhým vrcholovým. Pivem, jak jinak. Za 2,20 (Euro) to na zdejší poměry docela jde. Na chatě je příjemně teplo, klídek, z okna se otevírají krásné výhledy.

Rozhledna Surovina

No řeknu vám, sedělo by se dobře. Vzpomenu si na trempa Boro Tomise a jeho neopakovatelné články o putováních, kterým já říkám gurmánská turistika. On si to s partií umí na těch horách vždy řádně vychutnat. Snad jej v tom jednou doženu, nyní se ale musím posbírat a pokračovat dále. Na programu je totiž druhá dnešní rozhledna zvaná Surovina.

Zastavím se v místní kapličce, krásné roubené stavbě, která mi připomíná dřevěné pravoslavné kostelíky z Ukrajiny. Přes rozcestí Chaty na Rači, Bobovka (923 m) pokračuji po modré turistické značce, přes paseky se zbytky sněhu. Je teplo, stále slunečno, výhledy po pravici jedinečné. Stíny se pomalinku prodlužují, sluníčko klesá k obzoru.

Modře značená trasa (zároveň cyklotrasa) kopíruje hřeben. Prochází přes rozcestí Upratiská (900 m), aby mohla prudčeji klesnout na rozcestí Pod Úpratiskami (830 m) v souběhu s naučným chodníkem "Po stopách zbojníkov v pohraničí". Region Kysuc má totiž docela bohatou zbojníckou historii. Následuje další rozcestí - Pod Kalinovým vrchom (780 m), ze kterého je to kousek na Kalinový vrch (805 m). Tady jsem se chtěl podívat od roku 2019, kdy jsme na Trekingu zveřejnili krásný článek A. Opiala. Ještě jednou jeho autorovi díky za skvělý tip.

Metry nadále přibývají. Z rozcestí Kalinový vrch (816 m) je to do dnešního cíle již jen kousek. Rozhledna Surovina pod Kalinovým vrchem je již co by kamenem dohodil. Rozhledna je parádní, kousek pod rozhlednou je turistický přístřešek a upravené ohniště, výhledy jsou velkolepé. Patrně vyhledávaný cíl výletů a pikniků. Však tady ještě pár lidí je. Jedni dojídají buřty, další se ještě přicházejí pokochat se výhledy z rozhledny. Z Oščadnice je to sem po žluté turistické značce kousek, jen něco přes půl hodiny.

Dnes to tady zapíchnu, byť mám v nohách pouhých 24 kilometrů. Do dalšího příhodného bivaku by to bylo ještě hodně daleko a dny jsou stále ještě poměrně krátké. A zítra je přece také den…

• Dokončení článku
• Trasa treku (orientačně) na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.