Pupov (1 096 m n. m.), nejvyšší hora v slovenské Kysucké vrchovině

Pupov ve stínu Malé Fatry

Kysucká vrchovina jako část Západních Karpat a Středních Beskyd leží na území, které se rozprostírá mezi řekami Bystricou, Kysucou, Váhem a Varínkou a sousedí s dalšími horstvy, kterými jsou Javorníky na západě, Kysucké Beskydy na severu, Kriváňská Malá Fatra na jihu a Oravská Magura na východě.

Pohoří nepůsobí nikterak souvisle, výraznější kopce jsou jakoby různě roztroušeny a o nějakém souvislém přechodu pomyslného hřebene nemůže být řeč. Nejvýraznější a nejkrásnější horou je zcela jistě Ľadonhora (999 m), která mne již dříve uchvátila svou drsností, dále k výrazným vrškům patří Velké Vreteno (821 m), Malé Vreteno (653 m), Straník (764 m), Mravečník (992 m) a další. Ale nejvyšší je přece jen Pupov!

Musím se přiznat, že mi tento vrch poněkud podivného jména dlouho zůstával naprosto utajen a kdyby se neobjevil na internetu v žebříčku výšek slovenských pohoří na čestném dvacátém osmém místě z šedesáti, asi by mi byl zatajen nadále. Počal jsem jej tedy hledat na mapě "Javorníky a Kysuce", ale on pochopitelně nikde, jelikož se zvedá z údolí Varínky přímo nad Jánošíkovou Terchovou a je ozdobou mapy Malé Fatry na severu, kde ještě spadá do ochranného pásma NP Malá Fatra. Určitě již nějaká mapa Kysucké vrchoviny existuje, ale já ji bohužel ještě nemám.

Pupov (1 095 m) je výrazná zalesněná homole ve směru východ - západ na úrovní fatranského Malého a Velkého Rozsutce na jihu a zelené značky na severu, spojující Okruhlicu (1 076 m) a Kyčerku (900 m) v CHKO Kysuce. Protože se tedy zvedá přímo nad Terchovou, dal vrchol název i terchovskému hudebnímu souboru Pupov i blízkému penzionu.

Toto všechno jsem si uvědomil letos v srpnu 2010 při mém týdenním pobytu s vnoučaty i babičkou Maruškou ve Štefanové a protože jsme se týden poctivě snažili a naše horské cíle v Malé Fatře (Velký Fatranský Kriváň, Chleb, Velký Rozsutec, Dolné i Horné Diery, chaty pod Chlebom a na Grúni) byly splněny, vyrazili jsme poslední den na průzkum Jánošíkova kraje. Onen zbojnický ataman se totiž v roce 1688 právě pod Pupovem v osadě Jánošíkovci narodil. A právě odtamtud se chceme vydat direttissimou na předvrchol (1 045 m), o kterém se píše, že odtamtud jsou hezké výhledy.

Autem jedeme z Terchové (514 m) na severovýchod přes Panskou Lúku (550 m) do osady Šípková (620 m). Zde necháváme popojíždělo a vyrážíme jižně po cestě přes osadu Hanzelovci na pěkný hřebínek, odkud jsou malebné výhledy na okolní kopanice a kysucký kraj. Na západě se zvedá rovněž zalesněná hora Mravečník, jenž vypadá dosti mohutně, avšak nejvýraznějším vrcholem odtud je krásná Ľadonhora, která jako by vyrůstala nad ještě západnějším Kysuckým Novým Mestem, jenž pochopitelně není vidět.

Po silničce kráčíme stále až na rozcestí pod osadou Jánošíkovci, kde se stala docela zajímavá příhoda. Trénovaný dvanáctiletý vnuk Vašek - šikovný fotbalista z Petřvaldu - kráčel poněkud rychleji a když jsme s Luckou přišli na horizont, viděli jsme, že mu kolem nohou poskakuje nějaký velký černý pták. Vašek byl následně klovnut do lýtka, proto se vydal zbaběle úprkem k nám, avšak onen opeřenec se rozletěl s roztaženými černými křídly za ním a chtěl mu sednout na hlavu. Nebo ho chtěl zase klovnout, čert ví. I vydal jsem mu na pomoc a turistickou teleskopickou hůlkou jsem útočníka odehnal, aniž jsem ho stačil vyfotografovat.

Pták potom stále poletoval v našem okolí a doprovázel nás až na odbočku žluté značky na Pupov. Tam se zase pro změnu objevil psík, kterého jsme krmili. Pak jsme za to dostali vyhubováno od obyvatelky první chalupy, která pravila, že utíká od mláďat a loudí žrádlo po turistech. Ale jaké bylo naše překvapení, když na lavičce u dřevěnice seděl onen pták. Vylíčili jsme naše předchozí seznámení s tímto okřídlencem této dobré ženě, která pravila, že je to místní "poloochočená" vrána. Napadlo mě, jestli to není náhodou převtělený Juraj Jánošík v některém z jeho dalších životů, taky prý kupce nejdříve postrašil a pak je obral, nikoho prý nikdy nezabil. Přesto ho pověsili ve věku dvaceti pěti let v Liptovském Mikuláši za žebro na hák.

Mezi dalšími starými dřevěnkami s pěti přivázanými pejsky na řetězech, jenž štěkali tak, že by to probudilo i mrtvého, přicházíme k horské louce, kde jen obtížně hledáme značku. Pěšina vede mezi jalovci, kde rostou krásné žluté klouzky a brzy míjíme romantické malé jezírko. Je zde plno stop po divočácích - rozrytá země a četné díry.

Pak už však jen prudce lezeme málem po čtyřech do kopce v hustém lese, nebýt pravých hřibů kolem cesty, dal by se výstup označit za naprosto nezajímavý. Objevil jsem dokonce i lošáka jeleního. Konečně jsme u vrcholové tabulky - tedy spíše u "předvrcholové", nacházíme se na cílové louce ve výšce 1045 m a kolem nás jsou samé jalovce. Děti svačí pod rozcestníkem a já jdu hledat očekávané výhledy - asi dvacet metrů jižním směrem se mezi vzrostlými stromy rýsují oba Rozsutce a i kousek Stohu. Toť vše. Ale je zde opravdu krásná louka, kde je borůvčí bez borůvek, ale sem tam se zde červenají brusinky. Kousek ode mne se mezi nimi ladně vine menší mladá zmije, ani tu jsem nestačil zdokumentovat. Ani ukázat dětem. Škoda.

Kysucká vrchovina

Kysucká vrchovina je díky nejvyššímu vrcholu Pupov (1 096 m) 27. nejvyšším geomorfologickým celkem Slovenska. Přestože se nejedná o nijak turisticky známé pohoří, jde přesto o značně turisticky atraktivní oblast s řadou strmých homolovitých vrcholů, skalních útvarů a kopaničářských osad. Kysucká vrchovina je součástí oblasti zvané Stredné Beskydy. Samotný celek Kysucké vrchoviny se dělí na čtyři samostatné podcelky. Jsou to Kysucká bradlá, Vojenné, Bystrická brázda a Krásňanská kotlina «

Vnoučata a hlavně babička jsou poněkud zklamaní a proto stanovuji další horský plán takto - energií nabitý fotbalista Vašek půjde se mnou na východnější vrchol, ostatní sestoupí po další žluté značce do Bielého Potoku a sraz si dáme v Jánošíkové kolibě, kde akci ukončíme zaslouženým obědem. To se nejvíce zamlouvá jedenáctiletému šachistovi Radkovi, jenž je stále při chuti, ale ani patnáctiletá gymnazistka Lucka neprotestuje. Proč taky?

Vyrážíme s Vášou lesem neznačenou cestou po hřebeni homolovité hory stále na východ, jsou zde pouze stopy zvěře. Lidskou přítomnost dokumentují jen dva kanystry, jenž tady zanechali lesáci. Jdeme asi půl hodiny mírně do kopce a konečně se ocitáme na malé pasece, kde je vrcholový bod vyznačen kamenem.

Na mapě Malé Fatry sem vede žlutá značka, což ovšem není pravda. Další neznačená stezka nahoru je možná prý i ze sedla Rovná hora (751 m) mezi Terchovou a Zázrivou (606 m). Po trase jsme našli ještě několik dalších hřibů, které babička posléze vyhodila, protože prý byly samý červ a sestoupili jsme stejnou cestou do Šípkové.

Místní turistická chata, která vyhlížela zvenčí docela dobře a horsky, byla uzavřená. V Jánošíkové kolibě jsme pojedli slovenské pirohy a halušky, abychom nabrali sil na odpolední sjezd na koloběžkách ze Štefanové do Terchové - já jsem to raději jistil v doprovodném vozidle. Na koloběžku nemám řidičák. Pak tam pod kovovou sochou Jánošíka pokračovala aktivita vnoučat ve střelbě na cíl z luku šípy a z jakési záhadné paintballové pistole, jenž vyhlížela jako malý samopal, černými kuličkami s barevnou náplní do nějakých slámou vycpaných figurín, takže Jánošíkův kraj nám toho nabídl plnou náruč. A za to mu ze srdce děkujeme! Byť mne samotný Pupov poněkud zklamal. Co je nejvyšší ještě nemusí být nejkrásnější!

Pupov, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.