Je začátek září a my se chystáme na další pokus
o Matterhorn.
Bohužel počasí je mizerný, tak jako náhradní akci volíme přechod Watzmannu v Berchstegádenských
Alpách. Jelikož jde o nesrovnatelně lehčí věc, navrhuji dceři Markétě účast. A ta souhlasí.
Vzhledem k počasí se chystáme vyrazit v úterý, za deště dojít k chatě. Ve středu
přechod a ve čtvrtek domů. V neděli ráno volá kámoš, že se změnila předpověď a na
Matterhornu bude tři dny hezky a že v poledne vyrážejí, ať se zabalím. Nechce se mi
zase všechno překopávat, ani nevěřím ve tři dny hezkého počasí a tak jim přeji hodně
štěstí.
Je středa, cesta rychle ubíhá, dokonce ani neprší i když by mělo. Auto necháváme
(11 EUR / tři dny) na začátku údolí Wimbachklamm. K chatě to máme podle ukazatelů
4 hodiny. Pohodlná a široká cesta stoupá kolem lanovky, dál je široká pěšina. Konečně
došlo na předpověď a prší.
Chata Watzmannhaus nám
otvírá své dveře, je zataženo a lije, jak z konve. Cestu jsme zkrátili o hodinu. Ubytování
10 EUR já a 8 holka. Přišla mi SMS, že kluci dorazili na chatu Carrel pod Matterhornem.
První noc strávili 50 metrů pod ní a ve stoje, kvůli větru a námraze. Objednávám si pivo
a připíjím jim.
Na chatě, není pitná voda, ráno chatař každému načepuje 1 litr, takže pokud chcete
víc a nechcete nabírat z umývárny, musíte vzít zásobu. Přechod z Watzmannhaus na Wimbachgrieshutte,
je ferrata A - B, v lehčích částech nezajištěná. Převýšení z chaty na vrchol cca 800 m,
další zhruba 100 při přelézání hřebene a z jižního vrcholu se sestupuje 1 300 m. Z chaty
na chatu - psáno 10 hodin chůze.
Noc byla nepříjemná, hrozně táhlo, protože dveře na cimru nešly zavřít. Na Matterhornu
bych určitě nepřežil. Vyrážíme později, než jsme chtěli. Je 8:30, hory se topí v slunci
a údolí dole v mracích.
Cesta na předvrchol Hocheck (2 651 m) je pohodová, podaří se nám opět zkrátit výstup.
Velká část lidí, hlavně s dětmi tady končí. Bereme sedáky a pokračujeme na vrchol. Cesta
je opravdu nenáročná a dobře zajištěná. Ptám se Markéty, jestli zvládne jít dál, nebo
se vrátíme. Říká, že by to ráda dokončila.
Z vrcholu se sestupuje po zajištěné cestě, pak následuje hřebenový úsek. Nějaké věže
se přelézají, jiné zase obcházejí. Tato část není těžší než výstup na hlavní vrchol.
Přesto to jde jen hrstka lidí v porovnání s tím, kolik jich vyleze na Hocheck.
Jsme na jižním vrcholu, tady poprvé nejsme rychlejší a máme čas udávaný na ukazatelích.
Vychutnáváme výhled a kupodivu i samotu. Sestup je jednodušší, zajištění ubývá a v půli
cesty začíná být nepříjemná suť. Fotíme kozorožce,
kteří tady úplně ztratili plachost.
Když konečně narazíme na vodu, kdy zásoby z chaty jsou dávno fuč, jsme nuceni projít
stádem s kůzletem. V duchu se jim omlouváme, že je vyplašíme, ale oni udělají uličku
a ze vzdálenosti čtyř metrů, nás pozorují. Pokračujeme v sestupu, suť, suť a zase suť,
až potom k závěru je pohodovější terén.
Chata Wimbachgrieshutte je menší, soukromá a dražší (10 a 15 EUR), ale příjemné
prostředí, už v pásmu lesa, za to stojí. Celý přechod nám nakonec trval 11 hodin,
včetně všech prodlev. Ráno dojdeme v pohodě k autu, tam dostávám SMS, že kluci vylezli
na Matterhorn.
