Hincovo pleso, Kôprovský štít a neopakovatelný východ Slunce ve Vysokých Tatrách

3denní toulání na pomezí Vysokých a Západních Tater aneb s kamzíky v patách (1)

Pomezí Východních a Západních Tater je jednou z oblastí, kde vám lištičky dávají dobrou noc. Nebo spíše kamzíci, svišti a medvědi. A protože začíná podzim s babím létem, kdy v Tatrách bývá poměrně plno, mířím právě sem. V naději, že potkám co nejméně lidí a naopak co nejvíce čtyřnohých obyvatel zdejších odlehlých končin.

Pendolino cestou na Štrbu bohužel získává zpoždění. Sice nějakých 10, 15 minut, avšak i to stačí k tomu, aby zubačka odjela. No přece nebude minutu čekat na nějakej blbej rychlík. Natož na rychlík přijíždějící z České banánové republiky… To dá přece "rozum", že. Však za hodinu jede další. No fajn. Stihnu alespoň startovní pivo. Na Štrbském Plese mě ještě zláká Furkotka. Mají zde skvělou fazolovou polévku. A druhé startovní pivo. Co na tom, že je již po třetí hodině a dny jsou krátké…

Opouštím Štrbské Pleso plné lidí a kolem Štrbského plesa a přes Odbočku pri Heliose (1 350 m) a Trigan po Tatranské magistrále mířím k Popradskému plesu. Hezky za výhledů na protější vrchy jako Ostrva (1 984 m), Končistá (2 538 m) a nebo Vysoká (2 547 m) pod, k jihu vybíhajícím, hřebenem vrchu Patria (2 203 m). Ten již vrhá dlouhé stíny do Mengusovské doliny.

Velké Hincovo pleso

Na rozcestí u Popradského plesa (1 500 m) je tolik lidí, že se ani nezastavuji. Nejdu ani k Popradskému plesu, u kterého jsou také stovky lidí. Honem do Mengusovské doliny. Pryč odsud. Výhledům nyní vévodí Mengusovský Volovec (2 228 m), oblíbený cíl horolezců. Brzy jsem na Rozcestí nad Žabím potokem (1 580 m), na kterém se odpojuje červeně značený chodník na Rysy. Já mířím vzhůru po modré turistické značce.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Nad skalním prahem mávám Chatě pod Rysy, která je stále ještě nasvícena slunečními paprsky. Za zády je vidět Ostrva a nekonečné serpentiny do Sedla pod Ostrvou a ještě dále na jihu hřeben Nízkých Tater. Na druhé straně, tedy přímo před nosem, se jako nedobytná skalní hradba zvedá hřeben Mengusovských štítů.

To se již ale pomalu blížím k Velkému Hincovu plesu, největšímu ledovcovému jezeru slovenské části Vysokých Tater, od kterého odcházejí poslední opozdilci. Za úplně největším z tatranských jezer bychom museli zamířit do Polska. Severně pod masívem Rysů se vlní hladina Mořského oka (Morskie Oko), které je ještě o dobré dvě třetiny větší než Velké Hincovo pleso. Lesknoucí se hladiny ples jsou trvalou připomínkou mohutné síly ledovců, které v poslední době ledové významně přetvářely Tatry. A zejména horské doliny.

A již je tady Velké Hincovo pleso (1 948 m) o rozloze 20,08 hektarů a hloubce až 53 metrů. Rozměry Velkého Hincova plesa, které je sevřeno strmými skalními stěnami, činí asi 740 × 370 metrů a objem vody úctyhodných 4,1 miliónů kubických metrů. Přesto všechno se ale Velké Hincovo pleso musí v rámci Tater spokojit (co do rozlohy) až se čtvrtou příčkou.

Koukám na hodinky a je něco po páté hodině. To pivo mě muselo fakt hezky nakopnout. Za necelé dvě hodiny s těžkým báglem ze Štrbského plesa na Hincovo pleso není až tak špatný výkon. To ujde. Trochu jsem se bál, zda-li jsem při letošních trecích v nižších pohořích trochu nezlenivěl. Nebo že by mě nakopla ta fazolová polévka? Tak opravdu nevím…

Dělám pár obrázků plesa, jehož hladina je však již ve stínu. To je o fous. Nebo přesněji o zubačku. Kdybych stihl tu, kterou jsem plánoval, mohl jsem se tady ještě válet na sluníčku. Na druhou stranu je to tady ale zcela bez lidí a v Mengusovské dolině se rozhostilo naprosté ticho.

Kôprovský štít

Po chodníku nad Malým Hincovým plesem mířím do Kôprovského sedla. Proti mně, hekzky po pěšině, kráčí kamzík (Rupicapra rupicapra). Kouká na mně, já na něj. A přesto se klidně mašíruje stále dále. Zastaví se až tři metry od mé maličkosti a zcela mě ignorujíce se pouští do pastvy. Hned u chodníku má asi nějaké echt šťavnaté byliny.

Prvně mě hlavou blesklo, že je buď slepý a nebo má vzteklinu… Ale před 14 dny v Nízkých Tatrách tak samo kolem mě chodil kamzík a také házel "nevšimáky". No, asi jsem již tak načichlý horami a lesy, že mě bere jako přirozenou součást okolního prostředí. Usedám kousek od něj. Fotím. Kamzíka nevyruší ani cvakání závěrky. Pohladit jsem se jej nepokoušel, ale možná i to snesl…

Nadělám hromadu fotek, ale po půlhodince musím fakt pokračovat dále. Zvedám se velice nerad, kamzík stále hoduje doslova na dosah ruky. Chtěl bych ale stihnout západ sluníčka. Děkuji za skvělé setkání, přeji kamzíkovi dlouhého života příznivou horskou zimu s dostatkem pastvy a již ukrajuji z prvních serpentin a dalších výškových metrů.

Za chvíli je tady Vyšné Kôprovské sedlo (2 180 m). A další kamzíci. Neodolám a opět fotím. Fotografickou pastvu ukončují až dva Poláci, kteří přicházejí z Hlinské doliny. Sice západ Slunce nestíhám, ale ty předchozí fotografické úlovky mě naprosto uspokojují. Dnes si ještě vyšlápnu kus na Kôprovský štít (2 363 m) a na poslední pěkné rovince pod vrcholem rozkládám bivak. Já vím, podle návštěvního řádu TANAPu se to nesmí. Přírodě, i přes tvrzení odpůrců, nijak neuškodím a navíc - bivakování je přece naprosto přirozenou součástí turistiky!

Stíhám pozápadovou oblohu. Mimochodem nádherně zbarvenou. A pak noční focení. Je ale pořádná zima. Když vylezu z vyhřátého spacáku, tak mně doslova drkotají zuby. Jaký to rozdíl oproti nočnímu focení před týdnem na Malé Fatře. Tehdy bylo sice také docela čerstvo, ale ne až tolik. Na obloze kraluje Venuše a rudý Mars. Krátce na to i Měsíc, který je pár dní před úplňkem a ruší svit hvězd. Nakonec zapadne i on a vládu nad noční oblohou přeberou zimní souhvězdí s nezaměnitelným Orionem a Býkem.

Dnes jsem toho sice moc nenašlapal, ale zato hodně nafotil. Nočními vlaky se mně jezdit fakt nechce. To je pak člověk více rozlámaný než z nějaké turistiky a batohu. Dopolední vlak tak byl akorát na bivak na Kôprovském štítě, který patří ke skvělým rozhledovým vrcholům ve Vysokých Tatrách. Zítra toho také příliš nenašlapu, bude to zase o focení. Tak budu muset nějaké kilometry nahonit až poslední den…

Fotogalerie, prohlédnout foto

• Pokračování článku
• Dokončení článku
• Trasa na turistické mapě

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.