Modré hory aneb turistika v Středomoravských Karpatech

Po přírodních rezervacích na jižním okraji Ždánického lesa

Aby hned zpočátku nedošlo k nedorozumění, necestovali jsme do australského pohoří Blue Mountains, ale navštívili jsme podstatně bližší oblast, kterou na mapách pod tímto názvem vlastně nenajdeme. Sdružení jihomoravských obcí Bořetice, Kobylí, Němčičky, Velké Pavlovice a Vrbice totiž udělilo svému mikroregionu označení Modré hory, které má vyzdvihnout zdejší tradici pěstování vína, a to zejména modrých odrůd, přičemž druhá část názvu nepoukazuje na okolní vršky, ale jde také o starodávný výraz pro vinohrady. Zařadíme-li však uvedené území geomorfologicky, jedná se o Němčickou vrchovinu, nejjižnější okrsek Boleradické vrchoviny, která je zase podcelkem Ždánického lesa, a tedy Středomoravských Karpat. Tolik suchá teorie.

Vycházíme od bořetických vinných sklepů pod Kraví horou z plácku, který nese pyšný název Vinckovo náměstí, projdeme Horním frejdem, nad hotelem Kraví hora, kterému tu pro jeho barvy neřekne nikdo jinak než Pastelky, odbočíme vpravo a chodníkem nahoru po zelené a žluté značce vyjdeme k bořetické rozhledně. Napravo se rozkládají Olbramy a vinohrady, napravo Hradské a… další vinohrady. Rozhledna popravdě nestojí na kopci Súdná (282 m), poněvadž ten je kousek stranou už na katastru Němčiček, ale jelikož nemá zřetelný vrchol, nýbrž ploché temeno, výškový rozdíl může dělat možná jen centimetry. Pokračujeme po žluté až na hranici evropsky významné lokality Kuntínov, jednoho z chráněných území v rámci soustavy Natura 2000. Má rozlohu 661,5 ha a zahrnuje několik přírodních rezervací, které máme dneska v plánu obejít.

Za chvíli uhneme ze žluté značky doleva, necháváme vinohrady za sebou a vstupujeme do prvního lesíka, jedná se o pro tato místa charakteristickou teplomilnou doubravu tvořenou hlavně dubem pýřitým čili šípákem, jeřábem břekem a javorem babykou. Dříve se tady hospodařilo, byly zde sady, pastviny a les byl prosvětlován výmladkovým hospodařením, a hlavně díky tomu se tady zachovala řada rostlin, které nyní patří k ohroženým druhům naší přírody a za kterými jsme se sem koneckonců vypravili.

Zpočátku jdeme po hranici rezervace Nosperk, abychom po chvíli vstoupili do lesa a rozhlédli se po konkrétních zástupcích zmíněné květeny. Vyskytují se zde orchideje vstavač vojenský (Orchis militaris), vstavač nachový (Orchis purpurea) a dokonce se tady nachází i velevzácný střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus). Všechny kvetou v květnu a červnu, ale poněvadž se červen překulil do své třetí dekády a teploty už stoupají k takřka tropickým hodnotám, zdá se, že jsme došli po odkvětu.

Vracíme se tedy na pěšinu, která nás za chvíli dovede k maloplošné přírodní památce Jesličky. Na jaře zde rozkvétají hlaváček jarní (Adonis vernalis), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), nebo kosatec různobarvý (Iris variegata), nicméně na ně je v tomto období už pozdě, a tak se jenom krátce zastavujeme pod svahem se stepní vegetací, zastoupenou v této době lnem chlupatým (Linum hirsutum).

Pokračujeme okolo Farmy Ovčí terasy, což je penzion s restaurací, který nabízí rovněž karavanová stání a v poslední době se šířící glamping. Před časem jsme už místní restauraci navštívili a nic nás příliš nemotivuje k tomu, abychom se sem vrátili. Nechť se každý potenciální návštěvník zařídí se podle svého uvážení, my jsme prostě usoudili, že pro tento podnik nejsme adekvátní cílová skupina. Doba však pokročila, teplota stále stoupá a my jsme to dnes zcela neracionálně podcenili. Neseme si akorát jednu petku vody, a tak jsme se rozhodli využít alespoň nabídku místního lesního baru. Ouha, tohle označení je ovšem zavádějící, poněvadž se jedná o samoobslužnou pergolu za plotem areálu, která je otevřená až od jedenácti hodin. Hodina čekání nestojí za to, na další cestě tedy musíme šetřit pitím.

Přecházíme příjezdovou silničku a vstupujeme do rezervace Velký Kuntínov. Když se už smiřujeme s tím, že rozkvetlé orchideje tentokrát nenajdeme, přece jen pod stromy narazíme na jediný kvetoucí exemplář. Ačkoliv nejde o vyloženou raritu, udělal nám vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) opravdu radost.

Tady musím zmínit, že jsme už opustili Modré hory, poněvadž okolí Boleradic, kam jsme z lesa vyšli, a Morkůvek, kam máme dále namířeno, se řadí do sousedního mikroregionu Hustopečsko. Vydáváme se doprava podél okraje lesa a tady nacházíme kvetoucí třemdavy bílé (Dictamnus albus). Styk této dekorativní rostliny s holou kůží, která je následně vystavena přímému slunečnímu záření, vyvolává alergickou reakci, která může mít za následek bolestivé, špatně se hojící puchýře, tudíž v kraťasech opatrně kličkujeme mezi jejími trsy.

Kopec Kuntínov (322 m), na který jsme vystoupili, je označen trigonometrickým sloupkem a patníkem, ale bez výhledu, a tak necestou a stále lesem míříme na Hrádek Morkůvky - lokalitu, kde kolem roku 500 př. n. l. stávalo opevněné halštatské hradiště, jehož valy a příkopy jsou v lese dosud zřetelné. Přírodní rezervace Hrádek, která tady začíná, má prakticky stejný účel, jako všechny okolní chráněné lokality, a tedy ochranu teplomilných dubohabřin a stepních společenstev na jejich okrajích. Ze zdejších vzácných a kriticky ohrožených druhů rostlin lze zmínit hadinec nachový (Echium maculatum) nebo katrán tatarský (Crambe tataria). Po žluté značce se vracíme opět k Nosperku, tentokrát k opačné straně rezervace na rozcestí U Búdy. Tady okolo nás začínají s hlubokým bzukotem létat velcí brouci. Rojí se kolem nás několik desítek roháčů obecných (Lucanus cervus), ale přestože se snažíme najít a vyfotit obřího samečka, objevujeme výhradně menší samičky.

Přes místní nejvyšší kopec Horní ochozy (328 m) se vydáváme k poslední z rezervací na Modrých horách. Lesostepní stráň Zázmoníky je jediné místo na Moravě, kde se roste kriticky ohrožený včelník rakouský (Dracocephalum austriacum). Na okraji lesa létají hejna perleťovců a nad loukou zahlédneme i otakárka ovocného (Iphiclides podalirius).

V prudkém svahu se ještě v polovině minulého století intenzivně hospodařilo, byly zde sady a vinice, přesto se zde zachovala vzácná flóra, jenže po opuštění lokality se v ní začaly šířit náletové dřeviny, hlavně akáty a pajasany. V současnosti se o jejich redukci stará Český svaz ochránců přírody, který rámci kampaně Místo pro přírodu postupně vykupuje i přilehlé pozemky. Když se přiblížíme k lavičce u zdejších božích muk, všimneme si, že je obsazeno, sluní se na ní velká ještěrka zelená (Lacerta viridis), jenže ledva nás zmerčí, mrskne sebou a zmizí v porostu. Na chvíli se posadíme a obdivujeme nádherný výhled na Bořetice, kopečky nad Němčičkami i Velkými Pavlovicemi, no a na obzoru se modrá Pálava.

Voda už je dávno vypitá, slunce praží a teplota i ve stínu dávno překročila třicítku, tož zamíříme dolů do Zmoly, v současnosti už zavezené strže, a pod terasami v Kácarech se vracíme ke sklepům a pak do Bořetic. Bratranec se bude asi divit, ale nejdřív se nalijeme vodou, a teprve potom si zavdáme vína. Pohodlnou procházkou, byť v pořádném vedru, jsme urazili necelých patnáct kilometrů. Za orchidejemi se sem, pokud nám to vyjde, vypravíme napřesrok, ale bude třeba přijít nějaký ten týden dříve.