Orla Perć - nejtěžší, ale zajištěná stezka Tater aneb via ferrata ve Vysokých Tatrých

Chodník pro orly aneb tatranská via ferrata (1), mapa Orlí stezky

Absolvovat Orlí stezku (Orla Perč, polsky Orla Perć) je snem asi všech našich vysokohorských turistů. Přesto se tento sen zatím pokusilo zdolat poměrně málo turistů z Čech či Slovenska, protože při svých potulkách v těchto končinách Vysokých Tater jsem české či slovenské turisty potkával spíše jen sporadicky.

Orla Perč (Orlí stezka) je nejnáročnější a nejodvážněji vedenou turistickou trasou celých Tater, která si vyžaduje již určitou dávku zkušeností s pohybem ve vysokohorském terénu a za zhoršených klimatických podmínek (sníh a námraza) i základních znalostí jištění.

Podceňovat tuto trasu se skutečně nevyplácí. Jen samotný hřeben, Orla Perč, si za ideálních podmínek vyžaduje alespoň 6 až 8 hodin. K tomu je nutno připočíst minimálně stejně tolik hodin k nástupu a k sestupu na hřeben.

Čtěte také: Přechod přes Rysy aneb po stopách turistů císaře pána

Jako jednodenní přechod mohou Orlí stezku zvládnout jen ti fyzicky a také technicky nejzdatnější turisté a ti, kteří zdejší hory důvěrně znají. Ostatní turisté tuto trasu obvykle rozkládají do dvou dnů.

Orla Perč, doporučení

Stezku Orlů či Orla Perč podrobně popíši od východu s možností noclehu na Schronisku v Dolině Pieciu Stawów Polskich. Tu považuji za výhodnější nástupiště než oblíbenou chatu Morowaniec (1 500 m).

Ta leží jednak o 172 m níže a jednak jsou jednotlivé přístupové (sestupové) trasy o něco delší, než je tomu v případě prvně jmenované chaty. Pro úplnost ale na závěr uvedu i trasování jednotlivých chodníků od západu od chaty Murowaniec.

Druhým doporučením je výběr vhodného termínu. Pokud můžete, snažte se vyhnout při plánování této túry období školních prázdnin a víkendům. A také všem svátkům v Polsku, kdy jsou Tatry beznadějně zaplněné turisty.

Poláci jsou totiž poměrně náruživými turisty a navíc je jich hodně, asi 40 miliónů… V opačném případě se vystavujete riziku zácpy (na chodnících Orlí stezky) a problémům při shánění vhodného noclehu.

Orla Perć, délka a převýšení stezky

Orlí prť (Orla Perć) samotná dosahuje délky necelých 4,5 km s převýšením asi 1 100 m (2 070 m sestupy i výstupy). Za ideálních podmínek na její překonání potřebujete 6 - 7 hodin, za zhoršených i více než 8 hod. Na cestě je velké množství kovových stupadel a řetězů, rovněž dva žebříky. Bez tohoto jištění by byl hřeben pro běžného turistu prakticky neprůchozí. Jistící pomůcky jsou v dobrém stavu.

Na hřebeni není možnost nabrat vodu, proto ji s sebou na túru berte dostatek, minimálně dva litry na osobu. Přechod lze na řadě míst v případě zvratu počasí či časové tísně přerušit. K jihu vede celkem 6 chodníků a k severu 4. Túru lze na pěti místech přerušit (nepočítaje v to krajní sedla Zawrat a Krzyźne).

Doporučený směr je od sedla Zawrat po Krzyźne, jenž je vhodné dodržet, aby se na hřebeni nevytvářely zbytečné zácpy kvůli protisměrně postupujícím skupinám. Na hřebeni se nenacházejí žádné rozcestníky ani informační tabule, proto je nutné v úsecích bez jištění pozorně sledovat turistické značky.

Po absolvování této trasy můžete třeba začít srovnávat s jinými zajištěnými stezkami v Tatrách. Třeba se sedly Prielom či Priečne, s hřebenem v úseku Baníkov - Tri kopy či Ostrým Roháčem. A nebo s nejvyšší horou Gerlachovský štít, jenž je běžnému turistovi zapovězen.

Možná vám pak přijde počínání na slovenské straně Tater (v případě uzavřeného Gerlachu či povinnosti jít na něj s horským vůdcem) směšné a věcně nezdůvodnitelné… Neboť trasa na Gerlach svou obtížností rozhodně Orlí Perć nepředčí a výmluvy na obtížnou orientaci a velká převýšení jsou jen irelevantní a zástupné…

Den první

Stejně jako u řady jiných túr je nejvýhodnějším nástupním místem parkoviště na polaně Palenica Bialczańska. Po zaplacení poplatku za vstup do národního parku se vydáme Dolinou Bialki po asfaltové komunikaci k rozcestí s Dolinou Roztoki a Mickiewiczovým vodopádům (3/4 h - 1 h).

U Mickiewiczových vodopádů se vydáme vpravo po zelené turistické značce do Doliny Roztoki. Po další hodině se objevuje polana Nowa Roztoka (1 310 m) se starou salaší a za další asi půlhodinku rozcestí (1 435 m) s černě značenou spojkou k chatě (3/4 h).

Pokračujeme po zelené značce kolem velkého skaliska zvaného Bacowa Skala k vodopádu Siklawa. Pak přes strmý výšvih na skalní hranu doliny. Panorama, které se vám otevře po jejím zdolání (pozor na vlhké a kluzké kameny) určitě vyrazí dech každému milovníkovi hor.

Tady doporučuji odbočit na turistickou chatu (Schronisko v Dolině Pieciu Stawów Polskich) a zde přenocovat. Bivakování (kolebowanie) je v polských Tatrách zakázáno a přísně se trestá. V sezóně je určitě rozumné si nocleh na chatě zajistit předem.

Trasa prvního dne je poměrně krátká, vyrážet na ní tudíž stačí v odpoledních hodinách.

Den druhý

Ráno si musíme přivstat časně, protože nás čeká poměrně dlouhý a náročný den. Proto se chatu pokusme opustit co nejdříve po svítání a vyhnout se hlavnímu náporu turistů z dolin.

Z chaty pokračujeme po modré turistické značce k jihozápadu do závěru Doliny Pieciu Stawów Polskich na rozcestí S. Bronikowskiego (1 740 m), které je důležitou křižovatkou turistických cest. Na toto rozcestí je to z chaty asi půlhodina.

Pokračujeme po modré značce do závěru doliny. Překonáme podnoží hřebene vrcholu Kolowa Czuba (2 105 m) a přehoupneme se do Doliny pod Kolem, na jejímž dně leží poslední z velkých ples - Zadni Staw Polski.

V sedle Zawrat (2 159 m) narazíme na červenou turistickou značku, která vede od Svinice a pokračuje až do sedla Krzyźne. Tady odbočíme vpravo a začneme stoupat přes dvě vyvýšeniny (2 180 m a 2 200 m) na první z vrcholů Orlí stezky - Maly Kozi Wierch (2 228 m).

První čtvrthodina je bez vážnějších obtíží. Objevují se první řetězy, postup je však stále poměrně snadný. Z prvního vrcholu se otevírají krásné výhledy, na severu dohlédneme do Zakopaného a daleko do Podhalí.

Míjíme velký viklan, který je viditelný i z Doliny Pieciu Stawów Polskich. Z Malého Kozího vrchu sestoupíme po řetězy odjištěném chodníku do sedélka zvaného Zamarzla Przeleczka Wyźnia a přes Zamarzle Czuby se po hladkých skalních plotnách, rovněž odjištěných řetězy, dostáváme do sedla Zamarzla Przelecz (2 126 m), kterou chrání asi třímetrový skalní stupeň.

Následuje přechod vrcholu Zamarla Turnia (2 179 m) s hřebenem ostrým jako břit a dostáváme se ke skutečné lahůdce hřebene - sedlu Kozia Przelecz (2 137 m).

Hluboké a úzké skalní sedlo, ve kterém se napojuje žlutá turistická značka z Dolinky Pusta na jihu a Dolinky Kozia na severu, lze překonat jen díky zajištění. Objevují se tady nejen řetězy a kramle, ale i výše zmíněné žebříky.

Řada turistů má tady první možnost k opuštění hřebene. A řada turistů této možnosti využívá zjistíc, že přecenili své síly. Tento první úsek nám zabere 1 až 1 a 1/4 h.

• Dokončení článku

Tuto trasu, stejně jako velkou řadu dalších, naleznete popsánu v turistickém a trekovém průvodci Vysoké Tatry a polské Tatry.

Jde o III. doplněné a zcela přepracované vydání průvodce Vysoké Tatry, které je tentokráte doplněno o polskou část Tater. Ta je logickou a nedělitelnou součástí tohoto horského celku. Protože celkový objem informací v knize obsažených podstatně narostl, museli jsme přikročit ke zvětšení formátu knihy z tradičního kapesního formátu A6 na formát 114 × 188 mm, podobně jako např. u publikace Ukrajinské Karpaty.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.