Doliny Vysokých Tater, turistika a značené trasy

Tatranské doliny

Většina návštěvníků Vysokých Tater touží zdolat některý z turisticky přístupných vrcholů a průstup dolinami považují bezmála za nutné zlo. Přitom doliny mohou mnohdy nabídnout větší estetické zážitky, než některé vrcholy. Nejenže je flóra a fauna dolin nepoměrně bohatší, ale je zde hojnost bystřin a říček, v případě Vysokých Tater i velké množství ples. Ta dodávají Vysokým Tatrám neopakovatelný ráz.

Prakticky všechny doliny Vysokých Tater vděčí za svůj dnešní vzhled působení ledovců během posledních dob ledových. Ta poslední skončila před asi 10 000 lety a zanechala po sobě nejen značně prohloubená údolí, ale i výrazné ledovcové kary či skalní morény, které umožnily vzniknout četným horským plesům. Podívejme se tedy na jednotlivé horské doliny Vysokých Tater od západu. Některé menší a turisticky nenavštěvované nebudeme zmiňovat, rozsah tohoto článku to ani neumožňuje.

Kôprovská dolina je nejzápadnější dolinou Vysokých Tater. V literatuře se často uvádí jako předěl mezi Východními a Západními Tatrami Tichá dolina, my se budeme ale držet našeho dělení, které bylo ještě v nedávné minulosti plně akceptováno. Ono nakonec Liptovské kopy jsou svým charakterem mnohem bližší Západním Tatrám než Tatrám Vysokým.

Kôprovská dolina je jednou z nejdelších dolin Vysokých Tater, prakticky celá je zalesněna. Spodní částí doliny prochází asfaltová silnice. Zhruba po rozcestí s modrou značkou vedoucí sem z Troch studniček. Dolina stojí za návštěvu nejen proto, že je tady poměrně klid a málo turistů i v hlavní turistickou sezónu, ale můžete tady navštívit nádherný Kmeťov vodopád a při troše štěstí potkat medvěda, kterých je tady opravdu poměrně hodně.

Kôprovská dolina přechází ve svém závěru do Temnosmrečinské doliny, ve které u Dolného Temnosmrečinského pleso značený chodník končí. V minulosti pokračoval až do sedla Chalubinskeho vrata, ale to je již opravdu dávnou minulostí. Další z větví je Hlinská dolina, ze které se otevírají krásné pohledy na Liptovské kopy a Západní Tatry. Závěr doliny se nachází v Kôprovském sedle pod vrcholem Kôprovského štítu, který je jedním z osmi turisticky přístupných štítů Vysokých Tater. Respektive štítů, na které vede turistická značka.

Dolina Kriváňského Zeleného plesa již není přístupná, do roku 1976 tady vedla žlutá turistická značka (po jižní okraj Kriváňského zeleného plesa). Zato Furkotská dolina s velkými Wahlenbergovými plesy je přístupná. Flóru Tater tady zkoumal již v 18. století švédský botanik Wahlenberg, odtud poněkud nezvyklý název ples této doliny. Budeme-li pokračovat na východ, narazíme za Soliskovým hřebenem na další turisticky přístupnou a velmi navštěvovanou dolinu – Mlynickou.

Dolina je to velice krásná s dominantním Štrbským štítem tyčícím se v jejím závěru. Vedle četných ples stojí ještě za zmínku nádherný vodopád Skok, který se řadí k největším vodopádům celých Vysokých Tater. Dále na východ, za hřebenem Bašt, leží další známá a turistický atraktivní dolina – Mengusovská.

Že ji neznáte? Ale ano. U Popradského plesa ležícího v jejím ústí, byl snad každý návštěvník Vysokých Tater. Dolinou vede i populární chodník na Rysy a v závěru této doliny, v mohutném skalním kotli sevřeném Kôprovským a Mengusovskými štíty, se nachází i největší pleso slovenské části Vysokých Tater – Velké Hincovo pleso s rozlohou něco přes 20 hektarů a hloubkou asi 57 metrů.

Mezi masívy Gerlachovského štítu a Batizovského štítu se vkliňuje Batizovská dolina. Její spodní částí kolem Batizovského plesa prochází Tatranská magistrála. Následuje Velická dolina, která je poměrně turisticky frekventovaná. Asi i díky přítomnosti Slezského domu, jehož stavba do okolní přírody vůbec nezapadá, vyjímá se tady asi jako tučňák na Sahaře.

Skalnatá dolina není příliš zajímavá. Navíc je tady obrovské množství turistů (lanovka z Tatranské Lomnice a na Lomnický štít) a bývalé (dnes již lze opravdu napsat bývalé) skalnaté pleso již prakticky neexistuje. Jeho vody prosákly trhlinami ve skalní moréně, jež byla narušena nešetrnými stavebními zásahy a pleso přestalo prakticky existovat. Byly učiněny pokusy o jeho záchranu, ale ty se minuly účinkem.

Další velkou dolinou je Dolina Kežmarskej Bielej vody, která v podstatě odděluje Vysoké a Belianské Tatry. Za zmínku stojí i Zelená dolina, v jejímž závěru pod Jastrabiou věží stojí Chata pri Zelenom plese (dříve zvaná Brnčalova chata) a z níž je dobře patrná největší stěna Vysokých Tater nacházející se na Malém Kežmarském štítu.

Pokud se přehoupneme na severní stranu slovenské části Tater, nalezneme tady pouze tři turisticky významné doliny. Jsou to Zadné Meďodoly, Javorová dolina a Bielovodská dolina, která je nejdelší dolinou celých Vysokých Tater.

Zadné Meďodoly jsou známy především díky těžbě barevných kovů v dávné minulosti. Javorová dolina pak dostala své pojmenování podle toho, že v dolině rostlo velké množství javorů, z nichž část se dochovala do dnešních dnů a která dodává této dolině v podzimních měsících těžko opakovatelný ráz. A o dolinách Západních Tater si napíšeme příště.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.