Ze Zlomísk na horu Končistá, nádherný výstup v slovenských Vysokých Tatrách

Túra na "nepřístupný" štít Vysokých Tater ze Zlomiskové doliny

Gerlachovský štít máme ještě v živé paměti a nohách, ale těšíme se, že koncem května vylezeme na Končistou. Mlsně jsme na ni koukali při celém sestupu Batizovským žlabem. Nyní ji uvidíme z opačné strany, ze Zlomiskové doliny.

Naplánovali jsme trasu a něco málo o ní pročetli, protože na rozdíl od výstupů na Gerlach se o cestách na Končistou příliš nepíše. Dokonce chybí i videa. Takže znova děkujeme za Puškáše. Jeden z nás zná nástupní místo do Zlomiskové doliny u Popradského plesa a našli jsme pro nás klíčové místo výstupu z doliny do Lúčného sedla. V něm se nachází tři trasy, z nichž vybíráme v souladu s požadavky TANAPu za III UIAA Pilierik Mominków (za Puškášových časů ještě neznámý).

Našli jsme pouze jeden záznam cesty na netu… O něco lepší informace máme k cestě z Lúčného sedla na vrchol Končisté. Chceme se dostat na nejvyšší, jižní vrchol. Ze západní strany však až za Prostrednou Končistou vše pouze za I až II UIAA. Nechceme případně lhát a plánujeme, že tedy zkusíme alespoň část cesty jít po hřebeni (II až III UIAA). Lákalo by nás zkusit jít víc, ale čas výstupu se blíží k deseti hodinám.

Čtěte také: Zimní výstup na Končistou, Vysoké Tatry

Vstát ráno v pět hodin není pro rodiče malého kluka zase tak těžké. Horší je snášet pohledy kamarádů a kolegů, pro které je budíček v sobotu po týdnu v práci takhle brzy pozvánkou k psychiatrovi. Když se k tomu přidá polední menu v podobě včerejšího zmačkaného rohlíku, tak to snad hraničí až s neúctou k životu. Jenže sotva se nohy trochu rozhýbou a rozespalost zmizí, vstoupíte u cedulky se zákazem vstupu do údolí Ľadového potoka, kam zase až tolik návštěvníků nepřijde.

Stoupáme celkem mírně cestou na mnoha místech připomínající bystřinu. Přešli jsme přes dřevěnou lávku a pokračovali dál po západní straně Zlomiskové doliny kolem Zlomiskové veže stále výš. Napravo od nás ranní stíny zahalují stěny s mnoha trasami na Tupou, nalevo se otevírá masív Patrie a Satana. Nás ale stále více přitahují pohledy na Vysokou, Gánok, Zlobivou…

Kolem ještě leží sníh, ten starý ze zimy i ten čerstvý po posledních přeháňkách. Někdy není úplně jasné, kudy chodník vede, i když je jasné, že jdeme po něm. Mnohdy připomíná spíš hromadu šutrů než stezku.

Postupným ztrácením a nacházením chodníku mezi sněhovými zbytky jsme se dopracovali až pod Ľadové pleso k místu, kudy se máme dostat na protější stranu potoka. Pilířek Mumínků vidíme před sebou, jenže vody je až příliš. Burácí pod tvrdým firnem i mezi ním. Na mnoha místech ho láme. Koupel plánujeme spíše k večeru, takže pokračujeme podél potoka po pravém břehu.

Dostáváme se až k plesu. Obhlížíme se po okolí. Kromě tří kluků na Vysoké široko daleko ani duše. Cestu Komarnických a další chodecké do Lúčného sedla zavrhujeme. Těšíme se nějaké to šplhání po skalách, kromě toho jsme po hodině zahřátí tak akorát. Ještě chvíli přemýšlíme o tom, že se napojíme na Stanislavského pilíř.

Překonáváme první skalky pod Tupou dobře patrným žlábkem, trochu suťovým. Rodině kamzíků se nelíbíme a kolem nás proletí šest kamenných melounů. Potom stoupáme strmým travnatým úbočím až pod skály. Při výstupu strání jsme zahnuli více vlevo, než jsme si mysleli. Zmátlo nás i několik značek včetně šipky v místech, kde by žádná trasa být neměla.

Mezi dvojicí žlabů traverzujeme postupně asi dvakrát tam a zase zpět po suché skále ne příliš těžkým terénem a na příhodných místech po skále vzhůru. Celkově tak na jednu délku. Dostáváme se na malou loučku. Přes ukloněné plotny, namrzlé, jinak pohodlně do Lúčného sedla.

Široké travnaté sedlo nás láká ke svačině. Zatím se rozhlížíme kolem. Výhledy na Vysokou nám připadají bezmála alpské. Vidíme trojici šplhající po firnu právě na tento štít. Vpravo od něj pozorujeme Gánok, Rumanov štít, Zlobivou s jejími zoubky a Východnou Železnou bránu. Od ní směrem k nám pak vidíme Popradský Ľadový štít a celý hřeben Končisté.

Pod námi svah mírně klesá do Štolské doliny a nad ní se mírně zvedá Tupá. Máme připravené mačky i cepíny, ale ve žlabech to vypadá na návštěvu Rolling Stones. Raději volíme cestu úbočím Končisté přímo ze sedla vzhůru.

Hledáme mužiky a nacházíme. Jenže jednoho vidíme hodně vlevo a druhého právě na opačné straně. Šplháme po často rozviklaných balvanech, kde je místy cestička jasná a místy se ztrácí. Ovšem za pěkného počasí rozhodně nehrozí, že bychom někam zabloudili. Končistá se stále tyčí nad námi a snad se ani nepřibližuje.

Konečně jsme se dostali ze sutě do pevné skály. Vybíráme cestu přímo jihozápadním hřebenem a ještě se pokoušíme dostat na severní vrchol. Opět narážíme na namrzlá místa. Ledu je příliš málo, aby stačil na mačky. A naopak dost na to, aby to klouzalo.

S blížícími se mračny se spokojujeme s jižním vrcholem. Podle naší klasifikace vrcholů: vrchol pro dva. Víc lidí se sem najednou nevejde, ale o to krásnější pohledy skýtá. Díváme se na nedávno navštívený Gerlach. Batizovský žlab s próbou jsou vidět nádherně a s nimi i Zadný Gerlach a Tetmajerovo sedlo. Na protější straně se do mraků halí Kriváň a chystá se i Koprovský štít. Ukázaly se nám Rysy a za nimi mezi oblačností i západ Tater.

Jarmáyiho stůl (Nákovu) prohlašujeme za viklan. Uštíplý. S vidinou toho, že máme před sebou ještě výstup na Tupou, se vydáváme co možná svižně dolů. Sestupujeme nejprve směrem do Štolské doliny žlabem kolem Pasternakových zubů. Mnohem lehčí a rychlejší cesta, než kudy jsme po hřebeni šli.

Když jsme se vrátili z balvanité Končisté do travnatého Lúčného sedla, zhodnotili jsme pohledem Tupou. Další metry nás nelákaly, ale do Štolské doliny se prostě nesmí. Nakonec s obavami, že únava nás udolá, pokračujeme s úmyslem dostat se na Ostrvu. Na návrat Zlomiskovou dolinou máme zkrátka prostě ještě příliš dobrý čas.

Po obědě s náladou poslední večeře jsme vyrazili ze sedla k prvnímu extra velkému mužiku a od něj travou, občas kameny dál vzhůru. Najednou, doslova po pár minutách a žádném mučení jsme byli na prvním vrcholku, druhý jsme obešli zleva.

Netrvalo to snad ani deset minut a jsme na vrcholu Tupé. Paráda. Několik vrcholových fotek, radost po balvanech z pevného terénu s výhledem na ještě lepší cestu pod námi a hurá dolů. Ta trocha suti a kamenů nám náladu nezkazila.

V sedle jsme se změnili převlečením zpět na běžné turisty a serpentinami sestupujeme k Popradskému plesu po kultivované stezce, kde jsou kameny hezky pevně uložené a ohlazené tisíci turisty, takže nežerou ruce, ani pohorky. Pohoda. Sotva jsme se na chatě na Popradské plese posadili k polívce, dorazil první déšť. A než jsme dojedli, kroupy. Je to jasné, Končistá a Tupá nám povolily návštěvu. Teď už šupem zpátky domů a pozítří do práce.

Celkově nám cesta trvala sedm hodin. Hodinu výstup Zlomiskovou dolinou, hodinu do Lúčného sedla, potom ale díky courání úbočím Končisté další dvě hodiny na vrchol. Tomu ale lze předejít striktním dodržením cesty podle mužiků, případně využitím žlabů. Sestup zpět do sedla trval cca hodinu a půl. Potom jsme něco přes hodinu přecházeli Tupou do sedla pod Ostrvou. Tam hrála roli spíš vzdálenost a časté výhledové, fotografické a svačinové přestávky. Ze sedla pod Ostrvou asi půl hodiny dolů k plesu.

Výstup oproti Gerlachu je pohodovější, ne tak časově náročný, bez těžších úseků. Ze Zlomiskové doliny se do Lúčného sedla dá dostat zřejmě všude možně, kdejakým žlábkem i žebrem. Cesta po kamenitém úbočí Končisté není nijak zvlášť pohodlná, ale o to příjemnější je pak sestup přes Tupou. Od sedla pod Ostrvou se pak člověk může hýčkat pohodlnou cestičkou.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.