Velký Roklan (1 453 m n. m.), turisticky přitažlivý vrchol na Šumavě

Za panoramaty Šumavy na vrchol Velký Roklan

Šumava je vděčným cílem pro turisty. Zaujímá rozlehlé území od břehů Dunaje po střední Otavu v šířce kolem 80 km, do délky se táhne víc jak 140 km. Typickým znakem pohoří jsou rozsáhlé, měkce zvlněné plošiny plání ve výšce 1 000 až 1 100 metrů.

Z těchto parovinných plošin vyčnívají nepříliš početné, rozptýlené suky vyšších hor, které převyšují okolní hladinu vrcholů o 250 až 300 metrů. Jen dva z nich vystupují nad okolí výrazněji a převyšují nadmořskou výšku 1 400 metrů. Oba leží v bavorské části Šumavy: vedle Velkého Javoru je tím druhým Velký Roklan.

K partiím druhého nejvyššího horského masivu centrální Šumavy stačí využít místního autobusového spoje z Železné Rudy, jímž se přes někdejší sklářskou osadu Alžbětín dostaneme po 2 km k hraničnímu přechodu, od kterého je již jen pár metrů k okraji obce Bayerisch Eisenstein. Dáme-li přednost vlaku, probíhá státní hranice mezi Bavorskem a Čechami přímo nádražní budovou, kterou rozděluje na dvě symetrické části.

Minulost obce patří Hafenbrädlům

V historii významného bavorského letoviska, jehož typickou dominantou je na levém břehu Bílého Regenu farní kostel sv. Jana Nepomuckého z roku 1909 s daleka viditelnou, téměř 45 metrů vysokou věží, sehráli významnou úlohu příslušníci sklářské šlechtické rodiny Hafenbrädlů, jejichž práce měla přes 150 let hospodářský význam i pro český sklářský průmysl.

Čtěte také: Na nejkrásnější horu Šumavy, Ostrý

Příslušník rodu Franz Ignác (1750 - 1793) založil jako protiváhu českého trhovního místa Železná Ruda před více jak 200 lety starší část obce - Bayerisch Häusl - zatímco mladší údolní část pochází z roku 1877. Kromě devíti skromných usedlostí - zmíněný Bayerisch Häusl - postavil Franz Ignác v obci ještě kapli, pivovar a panský dům, kterému se říkalo "zámek".

Kaple stávala na východní straně panského dvora a byla v 19. století zbourána. Její místo zaujal v roce 1861 hotel "Lärchenhof", přestavěný v roce 1910 na obytný dům. Z původní kaple zůstala však zachována část apsidy, která společně s náhrobním kamenem Franze Ignáce se nachází v malé kapli u silnice směrem k Velkému Javoru.

Pivovar v roce 1959 vyhořel a jeho místo připadlo hotelu "Bayerisch Häusl". "Zámek" zůstal zachován jako připomínka na hafenbrädlovský Bayerisch Eisenstein a slouží jako místo lesního úřadu knížat Hohenzollern-Sigmaringen, jímž patří rozsáhlé lesy v okolí.

Milá realita bavorské strany Šumavy

Z Bayerisch Eisenstein vede silnice k 12 km vzdálenému městu Zwiesel s překrásnou věží farního kostela sv. Michala, který patří do skupiny tzv. "Domů Bavorského lesa", a pokračuje dalších 19 km do letoviska Spiegelau na okraji Národního parku Bavorský les. Uprostřed obce odbočíme doleva, abychom podél kolejí a kolem železniční stanice se dostali do směru k parkovišti Gfäll velké přírodní rezervace, kde silnice uprostřed pralesa končí. Parkoviště je vybaveno prostorami pro odpočinek a přehledná mapa upoutá síti cest, značených obrázky zvířat či květin.

K okružní cestě přes Velký Roklan je možno použít tří různě náročných tras; nejdelší, desetikilometrová, značená symbolem tetřeva, šplhá opodál parkoviště pod tunelem až 300 let starých smrků s převýšením přes 500 metrů po kamenech strmě vzhůru.

Hned zkraje cesty projdeme kolem dvou barevně zdobených umrlčích prken, jejichž tradice - konkrétně v Bavorském národním parku a v okolí bavorské Železné Rudy - nejenom nevymizela, ale stala se živou a milou realitou současnosti. Udržela si svůj původní symbolický význam a zhotovují se těm, kteří o zdejší region se zasloužili duchovní nebo manuální prací.

První z prken po levé straně upomíná na Josefa Schustera a vyrytý text nám sděluje: "Poutníče, postůj a za mne se pomodli, myslím, že oběma nám to k dobru je. Jako dík ti za to prozradím, že na vrchol Roklanu máš třičtvrtě hodiny". O něco výš umístěné prkno na opačné straně patří Hansi Benoskovi, někdejšímu nájemci chaty pod Roklanem, který zemřel v roce 1976. Nápis na prkně o něm uvádí: "Padesát let jsem zde chatařil, turistům jídlo a pití servíroval, pak ale Amen řekl Bůh a k sobě mě povolal".

Horský les, jako by stále plný tajemství, směřuje vzhůru k prameni potoka Lieselbrunn kolem restaurace Waldschmidthaus, rozkládající se na malé planince, vzdálené od parkoviště 3 km. Z její skalní vyhlídky můžeme nahlédnout do oparu mlh lesů v hluboké proláklině pod námi, kde jako malá tečka se v nadmořské výšce 1 071 metrů leskne hladina Roklanského jezera. Po návratu na hlavní cestu zbývá půlkilometrové stoupání po kamenných schodech a balvanech.

Z vrcholu kolem kapličky k jezeru

Skalnatá vypouklá rulová kupa s dřevěným křížem na vrcholu Velkého Roklanu, jinak celého porostlého lesy, nás zhruba po dvou hodinách cesty od parkoviště odmění grandiózním kruhovým výhledem; začíná od hřebenu Falkensteinu až po bájný Luzný, jehož vrcholek vyčnívá nad hladinu lesů kamenným mořem, jako na dosah leží Horská Kvilda, v dálce se tyčí věže Kašperka a za jasných dnů můžeme zhlédnout řetězec Alp.

Jihovýchodním úbočím vedoucí značená cesta z divokého a opuštěného vrcholu jakoby při sestupu pokračovala stále náročněji; přibývá obrovských smrků i balvanů, z nichž největším, asi 1,5 km od vrcholu, je v severní části jezerní stěny, spadající téměř kolmo k jezeru, situována dřevěná stavba roubené roklanské kapličky, od níž je na okolní lesy a jezero nejkrásnější pohled.

Podle pověsti byla postavena jedním lesníkem jako díkuvzdání za záchranu života v husté mlze a uvnitř je množství dřevořezeb "božího" řezbáře Johana Lentera (1894-1971) se spoustou vyrytých veršů na stěnách. Nápis vyrytý nad dveřmi hlásá:

"V životě svém jen Bohu jsem sloužil,
proto mě Božím řezbářem nazývali,
a jako takového v celé zemi znali.
Teď, poutníče, na mém místě stojíš,
motlitbu Otčenáš jistě za mě připojíš,
a pros za můj věčný klid".

Kus stranou další nápis informuje:

"Život je jedna velká cesta,
a přece ji každý vidí jen u ostatních.
Jsi i Ty u cíle, poutníče,
odpočiň si, neb Věčný Tě zve jako
svého hosta".

Od kapličky scházíme stezkou jednokilometrový úsek k Roklanskému jezeru. Jako každé jezero na Šumavě a v Bavorském lese nese zřetelné stopy poslední doby ledové, která do šumavské krajiny udělala radikální zásah. S plochou téměř čtyři hektary má hloubku přes třináct metrů a je odvodňováno vodami Seebachu do řeky Ilz, vlévající se do Dunaje.

Jezero je nejvýše položené v Národním parku Bavorský les a jeho nahnědlé vody neobsahují žádnou vegetaci; podle pověsti, použité spisovatelem Karlem Klostermannem v jednom z jeho románů, jsou vody "zcela mrtvé a nežije v nich žádný živočich, jen jakási příšera, kterou zobrazuje dřevěný reliéf na břehu".

Skutečnost je ovšem realističtější - v minulosti bylo jezero využíváno při plavbě dřeva jako retenční nádrž, a tak vypouštění vod způsobilo, že jezero je bez života. Nejbližší okolí má charakter pralesa a také nad západním a severním břehem zdvíhající se jezerní stěna je porostlá přirozeným porostem pralesovitého charakteru.

Část jezera lze pěšinou obejít. Značenou, a už vcelku schůdnou cestou lesem, avšak bez možnosti výhledu, pokračujeme poslední čtyři kilometry po značce až parkovišti Gfäll. Asi po hodině jízdy v hlavním směru k hranicím jsme z tohoto království šumavské přírody znovu v Železné Rudě.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.