Treking > Naše vrcholy > Velký Roklan (1 453 m n. m.), turisticky přitažlivý vrchol na Šumavě
Velký Roklan (1 453 m n. m.), turisticky přitažlivý vrchol na ŠumavěZa panoramaty Šumavy na vrchol Velký Roklan7.12.2012 | Lumír Kothera
Šumava je vděčným cílem pro turisty. Zaujímá rozlehlé území od břehů Dunaje po střední Otavu v šířce kolem 80 km, do délky se táhne víc jak 140 km. Typickým znakem pohoří jsou rozsáhlé, měkce zvlněné plošiny plání ve výšce 1 000 až 1 100 metrů. Z těchto parovinných plošin vyčnívají nepříliš početné, rozptýlené suky vyšších hor, které převyšují okolní hladinu vrcholů o 250 až 300 metrů. Jen dva z nich vystupují nad okolí výrazněji a převyšují nadmořskou výšku 1 400 metrů. Oba leží v bavorské části Šumavy: vedle Velkého Javoru je tím druhým Velký Roklan. K partiím druhého nejvyššího horského masivu centrální Šumavy stačí využít místního autobusového spoje z Železné Rudy, jímž se přes někdejší sklářskou osadu Alžbětín dostaneme po 2 km k hraničnímu přechodu, od kterého je již jen pár metrů k okraji obce Bayerisch Eisenstein. Dáme-li přednost vlaku, probíhá státní hranice mezi Bavorskem a Čechami přímo nádražní budovou, kterou rozděluje na dvě symetrické části. Minulost obce patří HafenbrädlůmV historii významného bavorského letoviska, jehož typickou dominantou je na levém břehu Bílého Regenu farní kostel sv. Jana Nepomuckého z roku 1909 s daleka viditelnou, téměř 45 metrů vysokou věží, sehráli významnou úlohu příslušníci sklářské šlechtické rodiny Hafenbrädlů, jejichž práce měla přes 150 let hospodářský význam i pro český sklářský průmysl. Čtěte také: Na nejkrásnější horu Šumavy, Ostrý Příslušník rodu Franz Ignác (1750 - 1793) založil jako protiváhu českého trhovního místa Železná Ruda před více jak 200 lety starší část obce - Bayerisch Häusl - zatímco mladší údolní část pochází z roku 1877. Kromě devíti skromných usedlostí - zmíněný Bayerisch Häusl - postavil Franz Ignác v obci ještě kapli, pivovar a panský dům, kterému se říkalo "zámek". Kaple stávala na východní straně panského dvora a byla v 19. století zbourána. Její místo zaujal v roce 1861 hotel "Lärchenhof", přestavěný v roce 1910 na obytný dům. Z původní kaple zůstala však zachována část apsidy, která společně s náhrobním kamenem Franze Ignáce se nachází v malé kapli u silnice směrem k Velkému Javoru. Pivovar v roce 1959 vyhořel a jeho místo připadlo hotelu "Bayerisch Häusl". "Zámek" zůstal zachován jako připomínka na hafenbrädlovský Bayerisch Eisenstein a slouží jako místo lesního úřadu knížat Hohenzollern-Sigmaringen, jímž patří rozsáhlé lesy v okolí. Milá realita bavorské strany ŠumavyZ Bayerisch Eisenstein vede silnice k 12 km vzdálenému městu Zwiesel s překrásnou věží farního kostela sv. Michala, který patří do skupiny tzv. "Domů Bavorského lesa", a pokračuje dalších 19 km do letoviska Spiegelau na okraji Národního parku Bavorský les. Uprostřed obce odbočíme doleva, abychom podél kolejí a kolem železniční stanice se dostali do směru k parkovišti Gfäll velké přírodní rezervace, kde silnice uprostřed pralesa končí. Parkoviště je vybaveno prostorami pro odpočinek a přehledná mapa upoutá síti cest, značených obrázky zvířat či květin. K okružní cestě přes Velký Roklan je možno použít tří různě náročných tras; nejdelší, desetikilometrová, značená symbolem tetřeva, šplhá opodál parkoviště pod tunelem až 300 let starých smrků s převýšením přes 500 metrů po kamenech strmě vzhůru. Hned zkraje cesty projdeme kolem dvou barevně zdobených umrlčích prken, jejichž tradice - konkrétně v Bavorském národním parku a v okolí bavorské Železné Rudy - nejenom nevymizela, ale stala se živou a milou realitou současnosti. Udržela si svůj původní symbolický význam a zhotovují se těm, kteří o zdejší region se zasloužili duchovní nebo manuální prací. První z prken po levé straně upomíná na Josefa Schustera a vyrytý text nám sděluje: "Poutníče, postůj a za mne se pomodli, myslím, že oběma nám to k dobru je. Jako dík ti za to prozradím, že na vrchol Roklanu máš třičtvrtě hodiny". O něco výš umístěné prkno na opačné straně patří Hansi Benoskovi, někdejšímu nájemci chaty pod Roklanem, který zemřel v roce 1976. Nápis na prkně o něm uvádí: "Padesát let jsem zde chatařil, turistům jídlo a pití servíroval, pak ale Amen řekl Bůh a k sobě mě povolal". Horský les, jako by stále plný tajemství, směřuje vzhůru k prameni potoka Lieselbrunn kolem restaurace Waldschmidthaus, rozkládající se na malé planince, vzdálené od parkoviště 3 km. Z její skalní vyhlídky můžeme nahlédnout do oparu mlh lesů v hluboké proláklině pod námi, kde jako malá tečka se v nadmořské výšce 1 071 metrů leskne hladina Roklanského jezera. Po návratu na hlavní cestu zbývá půlkilometrové stoupání po kamenných schodech a balvanech. Z vrcholu kolem kapličky k jezeruSkalnatá vypouklá rulová kupa s dřevěným křížem na vrcholu Velkého Roklanu, jinak celého porostlého lesy, nás zhruba po dvou hodinách cesty od parkoviště odmění grandiózním kruhovým výhledem; začíná od hřebenu Falkensteinu až po bájný Luzný, jehož vrcholek vyčnívá nad hladinu lesů kamenným mořem, jako na dosah leží Horská Kvilda, v dálce se tyčí věže Kašperka a za jasných dnů můžeme zhlédnout řetězec Alp. Jihovýchodním úbočím vedoucí značená cesta z divokého a opuštěného vrcholu jakoby při sestupu pokračovala stále náročněji; přibývá obrovských smrků i balvanů, z nichž největším, asi 1,5 km od vrcholu, je v severní části jezerní stěny, spadající téměř kolmo k jezeru, situována dřevěná stavba roubené roklanské kapličky, od níž je na okolní lesy a jezero nejkrásnější pohled. Podle pověsti byla postavena jedním lesníkem jako díkuvzdání za záchranu života v husté mlze a uvnitř je množství dřevořezeb "božího" řezbáře Johana Lentera (1894-1971) se spoustou vyrytých veršů na stěnách. Nápis vyrytý nad dveřmi hlásá: "V životě svém jen Bohu jsem sloužil, Kus stranou další nápis informuje: "Život je jedna velká cesta, Od kapličky scházíme stezkou jednokilometrový úsek k Roklanskému jezeru. Jako každé jezero na Šumavě a v Bavorském lese nese zřetelné stopy poslední doby ledové, která do šumavské krajiny udělala radikální zásah. S plochou téměř čtyři hektary má hloubku přes třináct metrů a je odvodňováno vodami Seebachu do řeky Ilz, vlévající se do Dunaje. Jezero je nejvýše položené v Národním parku Bavorský les a jeho nahnědlé vody neobsahují žádnou vegetaci; podle pověsti, použité spisovatelem Karlem Klostermannem v jednom z jeho románů, jsou vody "zcela mrtvé a nežije v nich žádný živočich, jen jakási příšera, kterou zobrazuje dřevěný reliéf na břehu". Skutečnost je ovšem realističtější - v minulosti bylo jezero využíváno při plavbě dřeva jako retenční nádrž, a tak vypouštění vod způsobilo, že jezero je bez života. Nejbližší okolí má charakter pralesa a také nad západním a severním břehem zdvíhající se jezerní stěna je porostlá přirozeným porostem pralesovitého charakteru. Část jezera lze pěšinou obejít. Značenou, a už vcelku schůdnou cestou lesem, avšak bez možnosti výhledu, pokračujeme poslední čtyři kilometry po značce až parkovišti Gfäll. Asi po hodině jízdy v hlavním směru k hranicím jsme z tohoto království šumavské přírody znovu v Železné Rudě. Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusiDalší související články:+ Velký křemenný val - Grosser Pfahl+ Černé jezero, držitel řady rekordů + Prášilské jezero, svědek doby ledové + Poledník (1 315 m) neboli Mittagsberg + Chalupská slať, největší rašelinné jezírko v ČR; Šumava + Cesta k jezeru Latschensse |
|