Bavorský les, horská turistika a tipy na výlet; výšlap na Silberberg aneb Bischofshaube a Hennenkobel

Za unikáty Šumavy a Bavorského lesa, trasy a výlety

Vlak pomalu zastavuje na nádraží v Bodenmais. Malé lázeňské městečko na jižním úpatí Velkého Javoru (1 456 m n. m.) leží v nadmořské výšce okolo 700 m a patří mezi nejvíce navštěvovaná místa Bavorského lesa. Hned proti nádraží je informační centrum, kam vždy zacházíme. Upřesňujeme si směr naší dnešní cesty a vyrážíme.

Snad v žádném bavorském městě není turistické značení a tak jdeme podle čuchu. Na náměstí je zajímavý kostel v klasicistním slohu a několik hezkých starých domů. Každý dům je v záplavě květů a městská zeleň jen dokresluje jiný vztah k životnímu prostředí než je tomu u nás. Na mnoha místech jsou umístěny exponáty důlní činnosti. Jak stroje, tak sošky horníků či jiné připomínky zašlých časů jsou pečlivě udržované.

Docházíme na okraj města a naše dnešní hora je na dohled. Vybíráme si neznačenou, ale hodně využívanou pěšinku a začínáme stoupat. Docházíme k širší lesní cestě, stoupání se začíná projevovat na dechu a stírám první kapky potu. Nad námi se objevuje několik skalních útvarů a šipka nás navádí na stezku k vrcholu. Jako mávnutím proutku se začíná měnit složení vegetace. Je stále chudší a řidší. Docházíme ke vchodu do štoly a nad námi je skála s křížem. Stezka obchází několik skal a po chvíli jsme na vrcholu.

Silberberg (955 m n. m.) má i druhé jméno Bischofshaube (Biskupská mitra), které lépe vystihuje červenohnědé zabarvení skal na vrcholu. Samotná hora je doslova protkána kilometry důlních chodeb. Těžilo se tu více jak 500 let a těžba byla ukončena v roce 1962. Výpary, které se uvolňovaly z těžených rud, se staly příčinou zabarvení vrcholových skal. Získávalo se hlavně stříbro, rudy, křemen a síra.

Samotný vrchol hory je tvořen dvěma skalisky. Na vyšším je umístěn kříž. Otevírá se odtud výhled do všech světových stran. Na horu vede i sedačková lanovka. V blízkosti dolní stanice je možnost vstoupit do rudného dolu. Expozice seznamuje se způsoby a historií těžby rud na Silberbergu a jedna ze štol se využívá i k léčbě onemocnění dýchacích cest.

Stojíme na vrcholu, je výborná viditelnost a tak si to vychutnáváme. Hora je turisty hodně vyhledávaná, což dokazuje jejich množství. Ale nejen lidem se tady líbí. Na kvetoucích pampeliškách obdivujeme desítky druhů motýlů. Převažují babočky, ale objevil se i vzácný otakárek fenyklový. Poslední pohled a pokračujeme v cestě. Pod skalou je rozcestí několika značených cest, ale žádná nám nevyhovuje. Kompas nám určuje východ a vybírá travnatou cestu po vrcholech. Na značku někde musíme narazit.

Procházíme krásným lesem, některé buky a smrky jistě nemají ke dvě stě letům daleko. Procházíme mezi menšími skalkami a po slabší hodince jsme na značce. Červená č. 7 nás přivádí na rozcestí několika značek. Odtud se svěřujeme červené č. 3 až k lesní silnici, kde ji vyměňujeme za č.4. Zastavujeme se v malém lomu, kde kameny doslova svítí a hledáme předpověděné růženíny. Úspěch se nedostavil, ale u malého rybníčku nás upoutal porost ďáblíku bahenního (Calla palustris L.).

Již dlouho jsem se s tak bohatým porostem nesetkal. Značka přechází na lesní pěšinu a začíná stoupat. K našemu velkému překvapení je podle cesty umístěná skleněná křížová cesta. Má čtrnáct zastavení a končí na skále pod vrcholem. Každý obraz je ovlivněn barvou pozadí a vše je tak trochu kouzelné. Jak by asi takový počin dopadl u nás, si každý dokáže představit. Ještě pár schůdků a stojíme na vrcholu pod křížem.

Hennenkobel (974 m n. m.) je vlastně malý geologický ráj. Na velmi malé ploše se zde nachází značné množství různých druhů minerálů. V minulosti se tu dobývala růžová forma křemene - růženín. Těžilo se pod zemí a dnes je v hoře velké podzemní jezero, které ale není přístupné. Z vrcholu je sice omezený rozhled, ale ten k jihu je mimořádný. Opačným směrem je vidět Velký Javor. Hora a její okolí je domovem nádherných smíšených lesů s převahou buku a se zajímavou květenou.

Malá svačinka je za námi, loučíme se s vrcholem a scházíme volně lesem k východu. Jsme u několika vyvrácených smrků a pokoušíme štěstí. Přehrabujeme se v jílu a růženín pro štěstí si přece jen odnášíme domů.

Sestup lesem je pohodlný a po půlhodince vcházíme do vsi Rabenstein. Otevírá se nám pohled na Malý Roklan (1 399 m n. m.) a Velký Roklan (1 452 m n. m.) a město Zwiesel. Ve vsi stojí za návštěvu kostel, který si v roce 1963 tady postavili z velké stodoly. Před námi jsou poslední 2 km a naše cesta končí na nádraží ve Zwieselu. Ušli jsme asi 18 až 20 km a celá cesta je na naší mapě KČT č. 64 Železnorudsko.

Bavorský les na turistické mapě

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.