Kašperské hory, putování šumavským trojhradím - hrady Rabí, Kašperk a Velhartice

Pětidenní čundr přes Rabí, Kašperk a Velhartice (1)

Pětidenní čundr začínáme ve městě, které založili v roce 1279 a jež ve středověku proslulo chovem perlorodek; pokud někdo hádá, že se jedná o Horažďovice, může si připsat plusový bod. Z vlaku vysedáme v pátek večer se setměním a přecházíme na náměstí, jemuž dominují kostel a morový sloup. Následně se noříme do úzkých uliček. Zákoutí působí zcela liduprázdně, přesto znenadání blikne za rohem světélko. Jak se přibližuje, napadá nás, jestli se nevynoří Jan Tleskač s létajícím kolem; máme totiž dojem, že jsme se přenesli do Stínadel, kde řádili Vontové a naháněli strach i Rychlým šípům. Nečerpal tady náhodou Jaroslav Foglar inspiraci k psaní knih?

Ať je tomu jakkoliv, opomenout nelze ani staré brány a zbytky hradeb, záhy necháváme město za zády. Přes louky se dostáváme k lesu a přicházíme k hradu Prácheň, jejž postavili ve 14. století a v 16. století byl již pustý. Stan rozkládáme u pozůstatku hradní věže a bez většího průzkumu okolí zalézáme do spacáků. Až ráno za světla zjišťujeme, že je sídlo mnohem rozsáhlejší, než se večer zdálo. Porost maskuje poničené zbytky zdí, tma nás zkrátka zákeřně oklamala.

Kousek vedle se nachází kostelík se hřbitovem, míříme na jih. Přes Velké Hydčice se dostáváme do Žichovic, kde činíme "povinnou" odbočku do blízké obce Rabí, o níž jsme se původně mylně domnívali, že se píše Rábí. Jazykový koutek ale nepředstavuje příčinu, proč do končin zahýbáme, důvodem návštěvy je nejrozsáhlejší a nejmohutnější zřícenina hradu v Čechách.

Sídlo zřejmě založili kolem roku 1300 páni z Velhartic a ve 2. polovině 14. století ho získali páni z Rýzmburka. Přestože ho rozšířili a opevnili, neodolaly bašty náporu husitských hord, které dobyly Rabí hned dvakrát (1420 a 1421) - při druhém obléhání přišel o oko Jan Žižka.

V roce 1479 získal panství Půta Švihovský z Rýzmberka, který zahájil významnou přestavbu a povýšil přiléhající obec na městečko; v roce 1549 přešlo vlastnictví na Viléma z Rožmberka. Posléze hrad ztrácel na důležitosti a chátral, za třicetileté války byl vypleněn a pobořené zdi se staly vítaným zdrojem pracovního kamene. Rozsáhlé rekonstrukce začaly probíhat ve druhé polovině minulého století; jak se přesvědčíme na vlastní oči, dílo se zdařilo na výbornou.

Kupujeme si vstupenku a vydáváme se na samostatnou prohlídku, při níž lze navštívit konírnu a zhlédnout makety původního hradu, nevynecháme ani nalezené artefakty a výstavu keramických kachliček, která zdobívala kamna. Největší zážitek poskytuje věž, na jejíž ochoz vystoupáme. Nabízí se z ní skvělý rozhled na blízké okolí i na samotný hrad, těžko si můžeme přát víc.

Prohlídka hradu je za námi a vracíme se na náměstí, na němž stojí za povšimnutí krásná stavení s barokními štíty. Na oběd zaskakujeme do restaurace Vystřelené vočko, jejíž název připomíná nejznámější událost, která se u hradu odehrála - snad nemusím opakovat, že při dobývání hradu přišel o zrakový orgán Jan Žižka. Krmě je chutná a bodne i pivko, pokračujeme v túře.

Vracíme se do Žichlovic a směřujeme do města Sušice, které na rozdíl od hradu Rabí podporovalo za husitských válek kališníky. Procházíme obcemi Čímice a Velká Chelmná, zastavujeme na Krásné vyhlídce. Hluboko pod námi se rozkládá Sušice a naproti za údolím se vyjímá vrch Svatobor, jehož návštěvu si ponecháme na později.

Scházíme do města a těsně před ním zavítáme na kopci Stráž k poutní raně barokní kapli Anděla strážce, kterou postavili v letech 1682-1683 a již obklopují ambity se čtyřmi nárožními kaplemi. Jak se ukazuje, máme štěstí. Svatostánek právě opouští svatebčané, což má na svědomí, že nenarazíme na zavřené dveře. Vnikáme dovnitř a po areálu nás provede příjemná paní.

Teprve poté klesáme do města, jež původně patřilo Bavorsku a do českého vlastnictví ho získal v roce 1273 Přemysl Otakar II. Vedla tudy jedna z větví Zlaté stezky, které se vinuly z Čech do Německa.

Jako by dobrého jídla nebylo nikdy dost, zaskakujeme na večeři. Zatímco si plníme žaludky, venku se slabě rozprší. I proto následně stoupáme na Žižkův vrch za mírného mžení. Na kopci stojí mohyla s obrovitým rudým kalichem, dojdeme kus za ni. Stan stavíme v krytu stromů, jejichž větve zachytávají dešťové kapky, kvůli zhoršenému počasí zalézáme do spacáků poměrně brzo.

Ráno pokračujeme převážně lesy, stoupáme na kopec Sedlo (902 m). Na vrcholu kdysi stávalo halštatsko-laténské hradiště, jež sloužilo v 9. až 10. století coby strážiště na ochranu zlatonosných rýžovišť, z původního opevnění se bohužel příliš nedochovalo. Naštěstí nevadí. Postavili zde rozhlednu, a tak obratem lezeme na ochoz, z nějž se za dobrého počasí nabízí skvělý výhled. My máme trochu smůlu. Po nočním dešti stoupá z lesů pára a vzdálené hory se ztrácí v mracích, nespatříme tak např. nejvyšší šumavskou horu Velký Javor, jež se nachází na německé straně pohoří.

Litovat ale nebudeme. Přímo před námi se mezi kopci vyjímá hrad Kašperk, který společně s Rabím a Velharticemi náleží do volného sdružení tří šumavských hradů. Sídlo vypadá jako z pohádky, pročež je snad každému jasné, kam povedou naše další kroky.

Hrad Kašperk dal v letech 1356-1361 vybudovat k ochraně zemské stezky i bohatých nalezišť zlata císař Karel IV., pročež zněl jeho původní název Karlsberg. Jelikož se opevnění nachází v nadmořské výšce 887 m, jedná se o nejvýše položený královský hrad v Čechách. V roce 1655 ho nařídil Ferdinand II. zbořit, vykonavatelé příkazu naštěstí zřejmě nebyli příliš horliví. V opačném případě by se do dnešních časů nepnuly vzhůru k nebi dvě mohutné věže. Vnikáme na nádvoří. Jelikož je další prohlídka možná pouze s průvodcem, vynecháváme ji, ve stánku si poručíme pivo.

S královskou rezidencí se pomyslně loučíme na Pustém hrádku, který stál na blízkém kopci a bránil případným útočníkům z těchto míst ostřelovat Kašperk. Bývalá strážnice poskytuje skvělý výhled.

Znovu putujeme lesy a další zastávku činíme na Královském kameni (1 058 m), kde do jedné ze skalek vytesali v roce 1899 modlitební kapličku. Jestli sem místní občané chodí rozjímat i v dnešních časech, neřešíme, možná tím rozhněváváme temné mraky. Obloha se kaboní a hora Javorník (1 066 m), kam přecházíme, hlásí zataženo. Vypouštíme proto výstup na rozhlednu (za vstup se platí), neboť bychom dohlédli pouze do nejbližšího údolí.

• Dokončení příště

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.