Turistické trasy a nejhezčí túry v okolí města Sušice

Sušická pavučina

Přestože se příroda ještě neprobrala z dlouhého zimního spánku, vydáváme se první příznaky jara hledat. Zatímco zubaté hřebeny šumavských hor v půli dubna stále září bělobou, v nižších polohách sníh už většinou zmizel.

Nejinak tomu jistě bude i v okolí krásného a přívětivého města Sušice, opravdové brány Šumavy. Po kopcích v jeho okolí budeme putovat jednotlivými vlákny Sušické pavučiny, která dobře značenými stezkami omotává celé město. Zavede nás tak na tajemný Svatobor, vrch Kalovy s Krásnou vyhlídkou, nebo k zlatonosné řece Otavě.

Žihobce, muzeum Lamberské stezky

Pro příjezd do Sušice volíme trasu přes pohorskou ves Žihobce, kde je nově opravený zámek z roku 1688, s muzeem Lamberské stezky. Uvnitř jsou i dvě výstavy fotek šumavské přírody a velmi hezky upravený sál s fotkami netopýrů, kteří na zdejší rozlehlé půdě našli své bydliště. Výstava proto ukazuje také rozmanitost netopýřích druhů vyskytujících se v České republice a představuje netopýry jako jedinečné živočichy. Najdete zde informací o způsobu jejich života a panely s fotografiemi a doprovodným komentářem.

Čtěte také: Ze Sušice do Hrádku - přes Hrádek

Prohlížíme si nejen muzeum, ale také místní barevně vymalovaný novorománský kostel Proměnění Páně, který byl vystavěn v letech 1872-76 na místě zaniklého gotického kostelíka. Je dominantou obce a překvapuje svými rozměry i mohutným průčelím. Uvnitř obdivujeme varhany z dílny sušického varhanáře Fischpery.

Kolem zámku nakonec ještě stoupáme do kopce ke kamennému loži knížete Joachima, které však dnes příliš k lenošení neláká. Vítr vanoucí ze stále zasněžených vysokých hor Šumavy je ledový. Upoutá nás tak hlavně nedaleké Sedlo, plochý vrchol s rozsáhlým keltským hradištěm, kam zanedlouho povedou naše kroky na novou rozhlednu.

Sedlo, keltské hradiště

Přejíždíme zkratkou přes Šimanov do Albrechtic, kde necháváme auto u penzionu a svižně stoupáme k vrcholu kopce. Z této strany není přístup tak ostrý jako ze směru od Kašperku a nás brzdí jen ojedinělé zbytky zledovatělého sněhu.

Kolem přibývají skály a jednotlivé balvany. Ty zde v minulosti tvořily valy pravěkého hradiště dlouhého přes 400 metrů a širokého až 114 metrů. Keltská pevnost kdysi vznikla kombinací přirozených skalních stěn a uměle navršeného kamenného valu.

Chvilku se zastavíme na vyhlídce z vrcholové skalní plošiny a poté již počítáme první schody dřevěné rozhledny. Každý jednotlivý schůdek má svého sponzora uvedeného na malém štítku. 27,7 m vysoká rozhledna byla otevřena v roce 2009 a stala se stavbou roku v Plzeňském kraji.

Rozhledy shora trochu kazí velká oblačnost se stále hrozící deštěm, ale díky černým mrakům jsou zase více zdůrazněny zasněžené hřbety a vrcholy především hraničního hřebene Šumavy.

Zpod těžkých mračen vystupuje Blatný vrch, Roklan, Poledník, Polom i vzdálený Velký Javor. Rozhled je fantastický. Zrak nejvíc přitahuje vzdálený, po kůrovcové kalamitě holý Roklan (1 453 m), částečně zakrytý nižšími hřbety kolem Medvědí hory (1 223 m).

Sušice, brána Šumavy

ubytovat v penzionu s výhledem přímo na náměstí, k honosné budově radnice, hotelu Fialka a muzeu.

Bohužel v dubnu je budova muzea zavřená a tak musím nerad oželet především část věnovanou sirkařství. Značka Solo Sušice mně jako dětského sběratele nálepek provázela velmi dlouho. Dnes je již závod zavřený a výroba přestěhována do levné Indie.

Informační středisko nám toto zklamání trochu vynahrazuje. Kupuji si jeden soubor zápalek s historickými nálepkami a bereme si několik prospektů Sušické pavučiny s dobrou, podrobnou mapkou. Dostáváme i klíčky od radniční věže a tak máme možnost porozhlédnout se po městě očima místních holubů. Výstup nestojí žádné síly, protože vzhůru do šestého patra se vyvážíme výtahem. Pohled na náměstí hluboko pod námi zkouším fotit přes zasklené a nepříliš čisté okno.

Městem pak procházíme ulici Příkopy kolem zbytků středověkých hradeb k Otavě. Za řekou obdivujeme architekturu kapucínského kláštera sv. Felixe, ranně barokní stavbu a nedaleký kostel Panny Marie. Tento hřbitovní kostel je gotický a byl založen r. 1352. Současná podoba pochází z doby po požáru r. 1591. Jeho nejcennější částí je gotická Kabátovská kaple z 15. století s hvězdovou klenbou a řezaným oltářem z doby kolem r. 1700.

Sušice se mohou pochlubit krásným náměstím, kde se i přes ničivé požáry zachovalo několik renesančních domů. Objekt staré lékárny, tzv. Rozacínovský dům, je pozdně gotickou stavbou, renesančně přestavěný a jeho průčelí zdobí renesanční sgrafita. Za pozornost stojí jistě i Voprchovský dům, který je jednou z nejvzácnějších stavebních památek ve městě.

Tento pozdně gotický dům má základy již ze 14. století. Přední část stavby zdobí vysoká renesanční atika z r. 1600. V přízemí se dochoval pozdně gotický vstupní portál a v patře zbytky renesančních fresek. V domě dnes sídlí výše zmiňované Muzeum Šumavy.

Dominantou náměstí je budova radnice s 31 m vysokou věží. Původní stavba z konce 16. století získala svou dnešní podobu v letech 1850-51. Dochoval se kamenný renesanční portál v přízemí. Ve vestibulu je jedna z nejstarších historických památek Sušice - kamenná deska s latinským nápisem připomínající vystavění hradeb z r. 1322. Český překlad latinského textu zní: "Roku 1322 Jan První, český a polský král a kníže lucemburský, syn Jindřicha, císaře římského, vzorného křesťana, tuto obec dal obehnati hradbou; kteréhožto vznešeného krále a jeho potomků věčná památka budiž na nebesích. Amen." Z památkového hlediska se řadí mezi nejvýznamnější radniční stavby v ČR.

Území města Sušice bylo osídleno již ve starší době kamenné. Archeologické nálezy se datují do pozdní doby bronzové a z této doby pochází i bronzový hrot kopí nalezený na sušickém náměstí. Z doby laténské pak pocházejí nálezy keltských zlatých mincí. Z 11. století je slovanské kostrové pohřebiště, náhodně odkryté při úpatí Svatoboru. Město bylo původně pravěkou rýžovnickou osadou na Otavě, při obchodní cestě do Bavor.

Cestou nejkrásnějších vyhlídek

Prvním dnešním cílem je Křížová cesta ke kapli sv. Anděla Strážného. Stoupání od Otavy zdobí čtrnáct zastavení, která jsou kovaná a citlivě zasazena na skály a kameny. Podle uměleckého návrhu Mgr. Bohumily Skrbkové je ukovali v rámci maturitních prací studenti Střední školy Oselce.

Samotná kaple je významným poutním místem na vrchu Stráž, který sloužil v minulosti jako strážní místo. Postavena byla v letech 1682-3 kapucínským řádem. Roku 1735 byla obehnaná ambity se čtyřmi nárožními kaplemi. Ty jsou zasvěcené Matce Boží, sv. Janu Nepomuckému, sv. Floriánu a sv. Máří Magdaléně. Od kaple vidíme celou Sušici jako na dlani.

Nás od kaple, lidově známou jako Andělíček, čeká mírný sestup mezi poslední domky města po zelené TZ. Ta vede společné s modrou okružní pavučinkou, tzv. Cestou nejkrásnějších vyhlídek, stoupáním na vrchy Kalovy (727 m). Na hoře čeká Krásná vyhlídka a opět pohled směrem k Sušici a Svatoboru. O kousek dál je ještě značena šipkou odbočka na hřeben, odkud se nám otevírá skvělý pohled k severu a na východ do vnitrozemí Čech.

Na vrch Kalovy byl v dobách před rokem 1989 vstup přísně zakázán, protože zde byl utajený vojenský prostor. Mezi lidmi se mluvilo o tom, že pod celým kopcem vojáci vytvořili podzemní bunkry a obrovské muniční sklady. Bylo tam údajně skladováno tolik munice, že při jejím výbuchu by kamení zasypalo půl Sušice, říkalo se mezi sušickými občany. Byl to však jen divizní muniční sklad, který nebyl příliš rozlehlý.

Dále se držíme modré pavučiny a cestou potkáváme několik kontrolních stanovišť pořadatelů horského běhu, který se právě koná. Naše kroky vedou neomylně přes další vyhlídku Vápenice k vísce Rok a mírným klesáním lesem na cestu, kterou jsme do Sušice včera přijeli od Albrechtic. Po ní jdeme vzhůru do sedýlka, kde lze zabočit po červené TZ a také jedním z vláken pavučiny, zpět do Sušice. Po stezce bychom tudy došli na Žižkův vrch s vyhlídkou a památníkem Kalicha. Původně Šibeniční vrch byl přejmenován na Žižkův teprve v roce 1924.

Kolem Otavy, lesopark Luh

My ještě nescházíme do Sušice, ale pokračujeme modrou pavučinou lesem s občasnými výhledy k zasněženým šumavským vrcholům do Divišova, který leží nad údolím Otavy. U hlavní cesty nás vítá Šumavská chalupa. Ta se dochovala v původní podobě s hospodou a tak ji nemůžeme minout. Dáváme si pivo Bernard a jelení řízečky. Jsme přece v lůně přírody.

Stezka přechází na druhou stranu řeky a vrací se v její těsné blízkosti přes lesopark Luh do Sušice. Souběžně vede i asfaltka cyklotrasy, ta však není v našem dohledu. Proto si užíváme klidu u řeky, která zde docela teče. Na jaře je dobře sjízdná i pro vodáky, buď z Annína, nebo až od Čeňkovy pily a soutoku Vydry s Křemelnou. Jedna kanoe se nakonec kolem nás i mihne. V Sušici si u nábřeží v kavárně dáváme první letošní zmrzlinu s laté kávou a oslavujeme již jasně patrný příchod jara, přestože venku zrovna začíná silně pršet.

Andělíček, večer u kaple

Večer se jdeme znovu podívat k Andělíčkovi. Toho by měly osvětlit okolní reflektory. Vzhůru stoupáme tentokrát po širokých schodech z města. Kolem se po kopcích válí mraky a tak z focení západu Slunce nad Svatoborem bohužel nic nebude. To vadí u kaple nejen mně, ale jistě i redaktorům České televize, kteří zde již mají připravenou kameru. Možná však čekají právě jen na rozsvícení osvětlení, které po setmění rozzáří celou kapli. My nečekáme a po osmé hodině sestupujeme po schodech zpět do Sušice. Až před devátou se nám podaří od řeky několik nočních fotek zlatem zalité kaple.

Legenda o Andělu Strážném

K místu nad Sušicí se váže několik legend. Jedna z nich vypráví o chlapci, který v lese sbíral jahody a šlápnul přitom na hada. Ten zasyčel a obtočil se mu kolem nohy. Hošík zkameněl hrůzou, ale záhy vedle sebe spatřil anděla, jenž se k němu s úsměvem naklonil. Had spadl na zem a zmizel. Chlapcovi rodiče spolu s jinými zbožnými rodinami prý nechali namalovat obraz Anděla Strážce a postavili tu malou kapli.

Svatobor, Hadí stezka

Poslední den míříme po další stezce Sušické pavučiny k Svatoboru. Nahoru vede nově opravená Hadí stezka. Ta se za Scheinostovo zátiším zakroutí vzhůru v mnoha krátkých serpentinách a vyplivne nás v místě bývalé útulny. Ze skalního ostrohu dohlédneme daleko do vnitrozemí. Kousek od nás jsou již vysílače a hlavně rozhledna Svatobor s restaurací, kam rádi za chvíli zavítáme.

Svatobor (845 m) je opředen mýtem starověkého obětiště. Býval to posvátný háj tvořený prastarými duby vzrostlými ve volném prostoru, ohrazený pečlivě vystavěným plotem, do něhož vedly dva vchody, byl místem kultovním i soudním.

Prostor háje se považoval za léčivý. Nemocní tu zavěšovali jako oběť božstvu kousky látek nebo části oděvů na větve, popřípadě ukládali pod stromy mince. V každém háji musel být pramen nebo potok, rovněž s léčivou mocí, v němž se lidé koupali i v zimě. Prostor svatyně nesměl být poskvrněn krví nepřítele. Přímé doklady o slovanském kultu bohužel neexistují.

Fakt, že ale zřejmě byl Svatobor osídlen již v dávné historii, dokládají nalezené stopy po primitivní polozahloubené chatě ze střední doby kamenné (10 000 - 8 000 let př. n. l.). Chata byla podle dostupných nálezů rekonstruována a její model je možno zhlédnout v sušickém muzeu.

Roku 1881 bylo při výstavbě nové Scheinostovy sirkárny objeveno staré pohřebiště. Bohužel neproběhl žádný archeologický průzkum lokality a většinu cenného historického materiálu zmizelo. Nález, který se podařilo zachránit, obsahoval i denár z doby Vratislava I. (1061-1092) a perly, které se v Čechách objevovali jen zřídka a jsou dokladem rozvinutých obchodních kontaktů. Jádro pohřebiště se nacházelo v místech továrního komínu a počet hrobů byl odhadnut na sto.

(z prospektu Sušické pavučiny)

Pověst o pokladu na Svatoboru

Jedna z pověstí o Svatoboru praví, že v hoře je ukrytý poklad. Mezi dvěma růžovými keři je vstup do tajemné jeskyně, která vede do velké síně, rozdělené velkými krásně zdobenými sloupy. Tam je podle pověsti svatoborský poklad, ze kterého by mohla být Sušice třikrát postavena znovu ve vší své kráse.

Vchod do jeskyně kdysi náhodou objevil stařec z Dolejšího předměstí, ale protože podlahu pokrývala voda a on si svítil jen sirkami, rozhodl se, že se do jeskyně vrátí v létě, až voda opadne. Nikomu o svém nálezu neřekl. Ale v zimě se rozestonal a na své smrtelné posteli předal tajemství svým přátelům. Nemohl jim už ale vchod do jeskyně ukázat. Ti již nikdy potom tajnou chodbu nenašli.

Na rozhledně nás vítají stovky much, které teplo slunečních loučí vyhnalo ze zimních úkrytů. Značně stěžují pozorování okolí i focení. Okna bohužel otevřít nejdou. Sestoupíme do hospody a po husté hrachovce pokračujeme zrychleným přesunem k Vodolence. Toto místo proslulo svým čistým léčivým pramenem již v dávných dobách a má být dle pověsti neobyčejně krásné.

Pověst o dívce Vodolence

Podle staré pověsti prosila za dávných dob zbožná dívka jménem Vodolenka, dcera známého lecha Klata, zakladatele Klatov, své přátele na smrtelném loži, aby ji pochovali na místě, kam její mrtvolu zaveze pár bílých volů bez průvodce. Bílí volci stanuli na úpatí Svatoboru. I byla dívka Vodolenka na tomto místě slavně pohřbena za hlučných zpěvů a četných ohňů. A tu, hned po pohřbu, vyprýštil z vnitra Svatoboru u jejího hrobu hojný živý pramen, jemuž začali říkat podle zesnulé panny "Vodolenka".

Dnes je zde bohužel situace jiná. Při příchodu nás vítají polorozpadlé záchodky u dřevěných chatek dětského tábora, který sám není v nejlepší kondici. I blízké okolí kaple je zaneřáděné všelijakým svinstvem a tak odsud rychle mizíme. Sestupujeme do vsi Odolenov. Zdejší turistická mapa nás nasměruje doleva, opět vzhůru ke Svatoboru. Tento úsek není značený a tak spoléháme na naši intuici.

Přelézáme hřeben a po krásné travnaté lesní cestě se proplétáme mezi Kočičími skálami. Místo velmi připomíná skalnaté, prosluněné svahy porostlé borovicemi nad řekou Křemelnou.

Konečně se setkáváme s modrou okružní pavučinou, kterou již dlouho vyhlížíme. Zbývá jen sejít do Sušice. Po lukách si ještě odskočíme k nedaleké Staré vodárenské věži, která dnes slouží také jako rozhledna. Opět dobře dohlédneme na protilehlý vrch Stráž a nám dobře známou kapli sv. Anděla Strážného.

Sušickou pavučinou jsme si prošli krásná i tajemná místa v okolí města, které je v přírodě přímo utopeno.

Sušice, turistická mapa

Seznam tras Sušické pavučiny:

• Sušice město královské (1. městský okruh)
• Architektura XX. století (2. městský okruh)
• Křížová cesta na Andělíček
• Zábavné putování podél řeky Otavy
• Hadí stezka na Svatobor
• Sušice kolébka sirkařství
• Sušické setkání s kalichem
• Cestou nejkrásnějších vyhlídek

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.