Treking > Treky, turistika > Podzim v údolí Lahaul, úžasný trek v Indickém Himálaji ve státě Himachalpradesh
Podzim v údolí Lahaul, úžasný trek v Indickém Himálaji ve státě HimachalpradeshŠestidenní trek v Indickém Himálaji7.5.2013 | Jan Pokorný
Indie je jak známo země neobyčejně lákavá a zajímavá. Mimo spoustu jiných atrakcí a cílů nabízí i cestování a treky ve vysokých horách. My jsme se při našem podzimním putování ve dvou po Indii rozhodli podniknout výpravu do údolí Lahaul ve státě Himachalpradesh. Na severu tohoto státu se z nížin pomalu zvedá údolí Kullú, na jehož konci leží město Manálí, správní a turistické centrum oblasti. Od něj dále k severu vystupují mohutné štíty západní části Indického Himálaje. Ta zahrnuje části států Himachalpradesh, Uttaranchal a Jammu Kashmir. V Uttaranchalu jsou nejvyšší hory a pravděpodobně nejatraktivnější cíle pro milovníky hor - pramen Gangy, Yamuny a také druhá nejvyšší hora Indie - Nandá Déví (7 816 m n.m.). Čtěte také: Shivapuri trek, ľahký trek v okolí Kathmandu Oblasti ve státě Jammu Kashmir jsou z velké části uzavřeny vzhledem k blízké hranici s Pákistánem. I v Himachalpradeshi jsou místa s omezením vstupu, ale lze získat povolení na příslušných úřadech nebo podniknout cestu s cestovní agenturou. Údolí Lahaul a Spiti jsou přístupná bez povolení i pro nezávislé cestování. Z města Manálí se po svazích vine dlouhá cesta do průsmyku Rohtang (3 978 m n.m.), který je přirozenou vstupní branou do světa vysokých hor Indického Himálaje s vrcholky kolem 6 000 m n.m. Průsmyk poskytuje výhled do údolí Lahaul, které východně přechází do údolí Spiti a západně provází tyrkysovou ledovcovou řeku Chandra. Ta se u vesnice Tandi spojuje se svým přítokem Bhaga a pokračuje severozápadně do pohoří Pir Panjal. Průsmykem a údolím vede cesta mezi městy Manálí a Léh - centrem oblasti Ladakhu. Vzhledem k atraktivitě a popularitě hor v Ladakhu a Zanskaru, zejména pro trekaře a lezce, se údolí Lahaul stává spíše přestupní stanicí a neprávem opomíjeným místem. Spolu s údolím Spiti nabízí možnosti vícedenních treků i jednodenních túr k vysoko položeným buddhistických chrámům - gompám. Všude v horských oblastech se promítá hluboký tibetský vliv z minulosti i současnosti v podobě klášterů, chrámů a tibetských komunit ve větších sídlech.Převládajícím náboženstvím je zde tedy tibetský buddhismus a v menší míře hinduismus. Celá oblast a její dostupnost je závislá na ročním období - v době monzunů bývají jižní svahy směrem k Manálí skrápěny dešti, ale klima v Lahaulu už je velmi podobné tomu v Ladakhu, kdy množství srážek je minimální i v monzunovém období. Od konce října do konce března množství sněhu uzavře vysoké průsmyky včetně Rohtangu a odřízne tak celý region od okolního světa. My jsme pro naši cestu zvolili začátek října, kdy monzunové období pominulo, turistická sezona končí a na turisty zde narazíte velmi zřídka, ale zima ještě nepropukla a oblast je ještě přístupná. 1. denRáno 8. října v 7 hodin vyjíždíme levným pronajatým džípem předpotopní výroby se dvěma polskými spolucestujícími a indickým řidičem z Manálí směr průsmyk Rohtang. Z nadmořské výšky 2000 m stoupáme klikatící se cestou ve strmých svazích hor po neuvěřitelně rozbité a slepované silnici, po které s bravurou manévrují kromě džípů a náklaďáků i rachotící indické autobusy. Cestou se všemožně vyhýbáme občasným protijedoucím vehiklům, projíždíme úseky, které se asfaltují za provozu. Les po obou stranách cesty postupně řídne a po 5 hodinách jízdy přijíždíme do průsmyku Rohtang ve výšce 3 978 m. Na obě strany sedla se zvedají ostré hřebeny do výšky kolem 5 000 m pokryté sněhem. Všude leží asi 15 cm sněhová pokrývka, která ve slunci hned odtává a na cestu se valí potoky vody a bahna ze svahů. Prohání se tu nomádští pastevci na koních ženoucí svoje stáda ovcí dolů do údolí. Je jasné, že vzhledem k ročnímu období mají nejvyšší čas, vždyť Rohtang znamená v překladu "hromada mrtvol". Rychle ve vichru fotíme dění kolem a sjíždíme z průsmyku na opačnou stranu hřebene. Před námi se otevírá nádherný pohled na modrou řeku vinoucí se hlubokým údolím. Počasí nám přeje, obloha se vyjasňuje a slunce zalévá svahy kolem, teplota kolem 10 stupňů. Absolvujeme ještě nezbytnou pasovou kontrolu ve vesnici u řeky, což je v horských příhraničních oblastech běžná věc. Podél řeky pokračujeme západním směrem, míjíme vesnice, rokle zvedající se k zasněženým vrcholkům, nedostavěnou přehradu a přejíždíme můstky přes Chandru. Náklaďák ležící pod námi v korytě řeky dává tušit, že průjezd po kamenité nezpevněné cestě ve svahu není vždy jednoduchý a ne vždy dorazí náklad do cíle… Projíždíme přímo řekou, vyhýbáme se půlmetrovým dírám a samozřejmě krávám, které mají v Indii vždy přednost. Ve vesnici Tandi se u soutoku řek vydáváme podél přítoku Bhaga severovýchodním směrem do vesnice Keylong, největšího sídla v Lahaulu ve výšce asi 3 300 m n.m. Řidič nás vyloží a odjíždí s tím,že se pro nás vrátí za pět dní. Loučíme se a doufáme, že bude ještě možné za pět dní projet průsmykem zpět. Jak se nechal slyšet, zima letos přichází brzy a nic není jisté. Po kratším hledání se rozhodujeme přespat v domě místního usedlíka, který nám nabízí azyl za nejnižší cenu. Jeho dům má nesmělý nápis Hotel, ale hotelu se moc nepodobá. Těšíme se na zítřek a první výpravu do hor. 2. denRáno vycházíme z vesnice, je citelná zima, v noci mrzlo. Nakupujeme zásoby a vyrážíme na první túru. Vybrali jsme si Shasher gompu, malý buddhistický chrám v severním svahu nad vesnicí. Cesta se zvedá o dalších aspoň 1 000 metrů, ale usoudili jsme, že aklimatizace nebude nutná. Vydáváme se nejdříve hájem vrb a zakrslých topolů, což je v této nadmořské výšce celkem zajímavý úkaz. Stoupáme vzhůru po stezce v hlubokém prachu, který se víří při každém kroku. Výstup je docela snadný, stezka je zřejmě používána mnichy a věřícími, nadmořskou výšku nijak negativně nepociťujeme. Vegetace řídne a vstupujeme do svahu plného balvanů a zakrslých zelených jalovců. Asi po čtyřech hodinách výstupu staneme před malou gompou, kolem které se ve větru třepetají modlitební praporky zavěšené na šňůrách. Od vstupních dveří se otevírá nádherný výhled do údolí řeky Bhaga a na zasněžený vrcholek šestitisícového Gupt Parbat. Dle skromné mapky a vrcholku protějšího štítu odhadujeme výšku asi na 4 200 m n.m. Klepeme na dveře a otevírají nám čtyři Lahaulanky ve svých typických fialových vlněných šatech. Domlouváme se posunky, angličtina není v kurzu, evidentně tady na turisty nejsou zvyklí. Vstupujeme dovnitř a na jakémsi malém nádvoří fotíme a posloucháme cinkot zvonku ve větru - esence buddhismu a mystické místo. V gompě je údajně uschováno srdce posledního lámy, které při jeho pohřbu neshořelo… Po prohlídce se vracíme do vesnice, traverzujeme prudký svah plný balvanů, kořenů, políček a hájů. Obcházíme hlubokou rokli a po dalších třech hodinách přicházíme zpět do vesnice. Po večeři jdeme spát spokojeni a nadšeni z první výpravy. 3. denTento den jsme se vydali k asi nejznámějšímu cíli v této oblasti - Khardung gompě. Chrám stojí ve svahu hory Rangcha (4 565 m n.m.). Místní ji považují za posvátnou, její obcházení ve směru hodinových ručiček (Rangchaparikráma) je považováno za blahodárné. Na cestu se po snídani v místním obchůdku vydáváme asi v 9.00 hod. Na nebi se honí mraky, nad východním hřebenem sněží, ale slunce probleskuje mezi mraky a počasí je zatím příznivé. Z vesnice klesáme do hlubokého kaňonu řeky Bhaga, asi o 500 m níže. Po stezce procházíme nejprve kolem místní "nemocnice". Při prohlídce mě napadá, že provozovat lékařskou práci tu není nijak snadné. Na druhou stranu po rozhovoru s tibetským lékařem - kolegou v Dharamsale jsem zjistil, že tibetská a indická medicína nabízí spoustu zajímavých alternativ k té "západní". Mezi pastvinami sestupujeme k můstku přes řeku. Ta si tu vyhloubila strž mezi skalami překlenutou železným můstkem. Ten se zdá být v dobrém stavu, zřejmě místními hojně používaný. Od řeky stoupáme příkře do svahu, cestou předcházíme horala aspoň o 30 let staršího než my s obrovskou nůší plnou kravské mrvy. Diskutujeme o tom, kolik náklad asi váží a že Lahaulané na tom nebudou špatně s fyzickou kondicí. Po tříhodinovém výstupu jsme poblíž hranice sněhu u pramene potoka se solitérní starou borovicí. Chvíli zkoumáme blyštivé kamínky ve vodě a zjišťujeme, že jsou to nejspíš křišťály. Ještě asi půl hodiny traversujeme svah a přicházíme ke Khardung gompě. Chrám je větší a honosnější než Shasher gompa a je nejstarším v oblasti Lahaulu a Spiti - pochází z 12. století. V sousedství stojí i jakési obydlí pro mnichy. Nikde nikdo, klid, jen opět třepotání praporků odnášejících modlitby do všech koutů světa… Jsme ve výšce asi 4 100 m n.m., před námi se v dálce tyčí vrchol Kairkyoks (5 914 m n.m.) s mohutným ledovcem.Mnich přicházející z budovy nám ochotně otevírá dveře do chrámu. Po krátké prohlídce ještě obcházíme gompu a roztáčíme modlitební mlýnky po jeho obvodu - nezbytný rituál při návštěvě chrámu. Pak už sestupujeme do údolí západním svahem plným suché hlíny a kamení, které se nám sype pod nohama, kličkujeme mezi terasovitými políčky. Přicházíme do vesnice Khardung, která asi podává nejvěrnější obraz o životě v Lahaulu. Podle toho,jak si nás místní prohlížejí, sem asi málokdy zavítá turista, pokud vůbec. Kamenné chatrče slepené kravskou mrvou, složené hromady dříví na zimu, která je tu mimořádně tuhá, polorozpadlý chrám, políčka s pytli brambor, krávy, psi. Chudoba místních je zřejmá, ale přesto tu zřejmě žijí spokojeným životem. Mezi chýšemi pobíhají děti a prochází stařeny s nůšemi na zádech. Vracíme se dolů k řece a cestou potkáváme 10 lahaulanek, které se za hlasitého smíchu s námi fotí. Přátelství stvrzujeme čokoládou a hroznovým cukrem. Za tmy stoupáme od řeky do vesnice a po večeři od místních zalézáme do spacáků. 4. denTřetí den pobytu v horách vyrážíme k poslední gompě, která je ještě viditelná z Keylongu. Původním plánem byl sice výjezd místním "local busem" do průsmyku u vesnice Darcha, která leží ještě pár desítek kilometrů výše v horách, ale do autobusu jsme se prostě nevešli, takže nakonec zvítězil další výstup. Jdeme po cestě/silnici směrem na východ přes rokli, ve které hučí potok a na jehož břehu je obří hromada odpadků vysypaná zřejmě přímo z náklaďáku z cesty. Ochrana životního prostředí má bohužel obecně v Indii i tady v horách značné rezervy. Asi po 2 km odbočujeme na stezku vedoucí do svahu podél strmé skály. Po několika stech metrech cestu ztrácíme a vydáváme se přímo vzhůru po okraji rokle. V mžiku ztrácím pevnou půdu pod nohama a s kameny, drny a hlínou sjíždím snad čtyři metry do rokle. Naštěstí jízdu ukončilo husté trní, takže se pomalu škrábu zpátky nahoru kamením a prachem. Kromě špíny, odřenin a naraženého kolene jsem vyvázl bez úhony. Vracíme se zpátky ke konci stezky a zkoušíme jít východním směrem a traversovat. Po chvíli přicházíme k malé chatrči, zcela bez obyvatel. Prosluněným vrbovým hájem stoupáme dále a cestou na pastvině fotíme stádo polodivokých koní. Přelézáme několik skalních výchozů a přicházíme ke Gungšal gompě s typicky žlutou střechou zářící v okolním prostředí. Je úplně opuštěná, atmosféra v okolí poklidná, meditační narušovaná jen svistem silného větru, který trhá všudypřítomné praporky. Sledujeme silnici zvedající se východním směrem údolím Bhaga k sedlu Baralacha a dále do Ladakhu. Před námi se tyčí posvátná Rangcha a mohutný masiv se zasněženým sedlem Muari Jot a Rangcha Gali - místem možného přechodu hřebene do protějšího údolí Chandry. Údolí pod námi tvoří úžasnou mozaiku barev podzimu v hájích, šedé pusté svahy hor a zářivě bílá sněhová pokrývka vrcholků s modrou oblohou nad tím vším. Svahem sestupujeme zpět do údolí tentokrát po stezce, která končí na silnici. Sílící vítr zvedá oblaka prachu, který štípe do očí. Za tmy vcházíme do vesnice, kde se necháváme hostit v malé restauraci už tradičně vynikajícím indickým jídlem. Na rub jídelního lístku někdo umně namaloval údolí Lahaul s náčrtkem tunelu pod průsmykem Rohtang, zřejmě spíše vzdálenou budoucnost tohoto kraje, která nepochybně přivábí turisty a trochu pozmění ráz krajiny zatím příliš nedotčené civilizací. Těžko soudit, zda to bude pro místní region spíše přínos nebo zkáza. 5. denPoslední den vyrážíme do severního svahu nad vesnicí. Přibíráme trochu více zásob, chceme se dostat co nejvýš za obydlené části údolí. Po stezce se vydáváme k Shasher gompě a odtud pokračujeme volnou vegetací bez stezek vzhůru. Nejvyšším bodem ještě navštěvovaným místními lidmi je stúpa patřící pravděpodobně právě k této gompě. Je to jakýsi náhrobní pomník sloužící jako posvátný symbol, který se rovněž obchází ve směru hodinových ručiček za odříkávání modliteb. Odtud pokračujeme řídnoucím porostem převážně ze zakrslých jalovců vzhůru svahem k masivu hory Kairkyoks. Na hranici porostu si dáváme alimentační a aklimatizační pauzu. Fouká ostrý vítr a je tu výrazně chladněji než v údolí. Pokračujeme ještě asi 500 m výše v suti, ale nemáme už čas stoupat výše, necháváme si reservu na sestup dolů. Tak alespoň obdivujeme hory z vyšší perspektivy (snad 4 400 m n.m.). Po bezproblémovém sestupu zpět do údolí jdeme do vesnice na poslední naší indicko-horskou specialitu - dhal s chapati a masalou. Vesnice sama není ničím výjimečná, je to vlastně jen jakási směs domků podél silnice, několika obchůdky a restaurací. Na hlavní cestě je přesto přes den čilý ruch. Muly naložené a připravené k cestě do hor, volné a svobodné krávy, občas projede Ind na prastaré motorce nebo džíp. Na ulici místní obyvatelé postávají kolem velkého ohně a zřejmě cosi slaví.Unavení a zmrzlí jdeme spát. 6. denRáno rychle balíme věci a na domluveném místě nasedáme do auta a odjíždíme po cestě zpět směr Manálí. Cesta zpět se výrazně protahuje, opět se asfaltuje za provozu. V Rohtangu je asi 20 cm sněhu a sesuvy půdy a sněhu blokují cestu. Ještě se zatím odklízí, dá se projet, ale vše nasvědčuje tomu, že hory se uzavírají a sezona definitivně končí. Na krátké zastávce v Marhi, což je jakési odpočívadlo pro turisty a zásobovače, si dáváme ve stánku horkou masalu a trpělivě vysvětlujeme neodbytným prodavačů šafránu, že nemáme zájem o jejich artikl. Jasná známka toho, že divočina hor je pomalu za námi a my se vracíme do přelidněné Indie. Asi po devíti hodinách jízdy přijíždíme do Manálí. Obloha zatažená, na hřebenech sněží, tady se schyluje k dešti. Loučíme se s řidičem a po diskusi o ceně nakonec platíme něco mezi naším a jeho návrhem. Trochu se vnucuje pocit, že opouštíme krásný kus země, který asi neodolá sílícímu tlaku civilizace a nájezdu turistů, ale zatím odolává. Po návratu z hor se sluší poděkovat bohům, tak tedy: "Dhanjavád!!" Trek v Lahaulu asi není tím nejatraktivnějším a nejznámějším, co Indický Himálaj nabízí, ale zejména na podzim zde rozhodně nepotkáte davy turistů a skupin trekařů s draze zaplacenými průvodci. I přes to, že na Himalájské poměry jsou tu nevelké nadmořské výšky, se tu dají podnikat zajímavé túry, které odhalí hory v jejich podzimní kráse. Z praktického hlediska je třeba dát pozor na příchod zimy, která brzy uzavře průsmyky nejprve do Ladakhu a pak i do Lahaulu. Průsmyk Rohtang je zatím jediná přístupová cesta do Lahaulu a Spiti, do Ladakhu je možné se dostat letecky. Pro nás byl šestidenní pobyt v horách jen střípkem putování po Indii, ale určitě jedním z nejkrásnějších. Kousek země s nádhernými horami a úžasnou atmosférou prodchnutou vlivem buddhismu a tibetské kultury. Další související články:+ Annapurna trek+ Ladakh a Markha valey trek, treking v Indii + Trek v okolí Darjeelingu, Tilak Treking 2006, soutěžní článek č. 2 + Šiša Pangma, Tibet + Trek kolem jezera Manasaróvar, Tibet + Mount Everest je nižší!? + Na dohled Everestu + Vrtulníkem na Mount Everest Líbil se vám tento článek? |
|