Jizerské hory - horská turistika, příroda a přírodní zajímavosti nejsevernějšího českého pohoří

Jizerské hory představují nápadně plochou hornatinu na severu Čech, patří do Krkonošské geomorfologické oblasti, Krkonošsko - jesenické subprovincie a provincie Česká vysočina. Jizerské hory se pozvalna uklánějí od severu k jihu, kde jsou spády minimální. Severní strana pohoří však spadá do podhůří příkrými srázy.

Jizerské hory jsou jsou na severovýchodě ohraničeny státní hranicí, za kterou pokračují do Polska jako Góry Izerskie. Na severu jsou vymezeny Frýdlantskou pahorkatinou a opět státní hranicí s Polskem.

Na východě a jihovýchodě Jizerské hory sousedí s Žitavskou pánví, která je odděluje od blízkých Lužických hor. Na jihu Jizerské hory sousedí s geomorfologickými celky Ještědsko - kozákovský hřbet a Krkonošské podhůří. Na východě pak sousdí s nejvyšším pohořím ČR - Krkonošemi.

Geomorfologické členění pohoří

Jizerské hory, přírodní poměry

Co se týče výšek, jsou Jizerské hory šesté nejvyšší pohoří ČR se střední výškou 695,8 m. Nejvyšším vrcholem celého pohoří, z nějž velká část leží v Polsku, je Wysoka Kopa (1 126 m). Jizerskými horami rovněž probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Baltským mořem.

Nejvyšším vrcholem české strany Jizerských hor je Smrk (1 124 m), který v minulosti ležel poněkud stranou hlavního turistického dění. Po Schengenu a otevření rozhledny na jeho vrcholu se však situace změnila.

Za velice atraktivní vrchol považuji vrchol Jizera (1 122 m). Nejen kvůli jeho vrcholovému skalisku je zajištěnému kovovým zábradlím a schůdky, ale také pro parádní výhledy. Za zmínku stojí i vrchol Bukovec (1 005 m), který se zvedá jižně od osady Jizera. Jedná se o nejvyšší čedičovou kupu v Jizerských horách.

Tisícovky Jizerských hor

Klimatické poměry v Jizerských horách

Jizerské hory mají chladné klima, které se vyznačuje poměrně velkým množstvím vodních srážek. Ty spolu s neprostupným horninovým podložím vytvořily vhodné podmínky pro vznik rašelinišť, kterých je v Jizerkách skutečně mnoho.

Geologie a formování pohoří

Dnešní podoba Jizerských hor byla utvářena především procesy ve třetihorách. Tehdy granitoidní masív Jizerských hor prorazily mohutné čedičové výlevy. Následně se do formování pohoří zapojily intenzivní zvětrávací procesy.

Dnes je centrem pohoří výrazná náhorní plošina s výškou okolo 900 - 1 000 m, ze které vystupují nevýrazné hřebeny. Ty se k jihu sklánějí velice povlovně, kdežto k severu spadají až 600 m vysokými strmými srázy. Především na těchto severních srázech se vytvořily izolované skály a malá skalní města, skalní hradby, mrazové sruby či kamenná moře.

Žulový plutón

Jizerské hory jsou budovány převážně žulami krkonošsko-jizerského krystalinika. Tento krystalický masív má přibližně tvar osmičky a blíže jej popisujeme v samostatném článku Skalní hříčky na žulové osmě.

Tento žulový masív má délku asi 70 km. Jádrem žulového masívu ja variský granitoidní masív, starý asi 300 milionů let, který je obklopen metamorfovanými horninami. Především porfyry, svory, fylity a biotickou žulou. Vzácně se objevují pegmatity a další horniny.

Čedičové vyvřeliny v Jizerských horách

Žulový pluton České tabule byl v mladších třetihorách proražen čedičovými vyvřelinami, které eroze vypreparovala do výrazných kup. Nejznámějším čedičovým kuželem Jizerských hor je hora Bukovec (1 005 m). Poněkud odlišnou stavbu má masív Smrku, jenž je budován krystalickými břidlicemi. Místy se objevují vápence a další horniny. Oblasti na úpatích hor jsou pak pokryty sprašemi a čtvrtohorními sedimenty.

Minerální prameny

Na styku těchto odlišných masívů se dodnes objevují četné minerální prameny, které jsou zužitkovávány například v lázních Libverda, Czerniawa Zdrój a Świeradów Zdrój. Avšak nejznámějším je výskyt drahokamů či polodrahokamů, především v naplaveninách řičky Jizerka a Safírového potoka. V minulosti byly tyto drahokamy rýžovány. Nacházely se tady především safíry a rubíny, které byly velice ceněny.

Zalednění Jizerských hor v kvartéru

Během čtvrtohorních zalednění se ledový krunýř objevil v Jizerských horách pouze na malých plochách. Čelo kontinentálního ledovce se zastavilo na severním úpatí pohoří. Chladné doby ledové přesto v Jizerských horách zanechaly své stopy v podobě skalních srubů a hradeb a v podhůří v podobě bludných (eratických) balvanů.

CHKO Jizerské hory, fauna a flóra

CHKO (Chráněná krajinná oblast) Jizerské hory byla vyhlášena v roce 1967 s účinností od 1. ledna 1968. CHKO Jizerské hory sousedí s Národním parkem Krkonoše. Její dnešní výměra činí 368 km² a vertikální rozpětí CHKO se pohybuje od 320 m do 1 124 m.

Na území CHKO Jizerské hory se nachází velké množství národních přírodních rezervací a přírodních rezervací, které chrání přírodně nejhodnotnější území. Především jizerskohorských rašelinišť. Na území CHKO Jizerské hory byly vyhlášeny tři NPR a 13 PR.

Národní přírodní rezervace

• NPR Jizerskohorské bučiny
• NPR Rašeliniště Jizery
• NPR Rašeliniště Jizerky

Přírodní rezervace v Jizerských horách

• PR Bukovec
• PR Černá hora
• PR Černá jezírka
• PR Jedlový důl
• PR Klečové louky
• PR Klikvová louka
• PR Malá strana
• PR Na čihadle
• PR Nová louka
• PR Prales Jizera
• PR Ptačí kupy
• PR Rybí loučky
• PR Vápenný vrch

Rašeliniště Jizerských hor

Rašeliniště jsou jedním ze základních a typických fenoménů Jizerských hor. Začala vznikat po skončení doby ledové, tedy před aso 12 000 lety. V Jizerských horách je evidováno okolo 50 rašelinišť o celkové výměře asi 250 ha.

Největšími z jizerskohorských rašelinišť jsou Rašeliniště Jizery a Rašeliniště Jizerky. Většina rašelinišť požívá statut ochrany a tudíž je nepřístupných. Rašeliniště Jizerky a Na Čihadle jsou však zpřístupněny turistům pomocí poválkových chodníků a vyhlídkových plošin.

Asi nejznámějšími jsou rašeliniště v okolí horské osady Jizerka, na kterých se zachovaly neobyčejně cenné a bohaté fytocenózy a zoocenózy. Oblast, která leží na hlavním evropském rozvodí mezi Severním a Baltickým mořem na straně jedné, a mořem Černým na straně druhé, je odvodňována řekou Jizera, která pramení na svazích nejvyšší hory Jizerských hor - Smrku (1 124 m).

Rašeliništní vegetace

Typickou rašeliništní vegatcí Jizerských hor je borovice kleč (Pinus mugo), různé druhy rašeliníků, kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), klikva bahenní (Vaccinium oxycoccos), šicha černá (Empetrum nigrum), ostřice mokřadní (Carex limosa), ale také rosnatka okrouhlolistá aj.

Tip: Náš tip na zajímavá ubytování v Jizerských horách a objevte krásu této horské oblasti.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.