Jizerské hory, skalní vyhlídky severního okraje pohoří křížem krážem a s plnou polní (1)

Čtyřdenní putování nejseverněji položeným pohořím v ČR

Na začátek srpna jsme měli naplánovány Jizerské hory. Máme v plánu projít především skalní vyhlídky na severním okraji pohoří. A také Štolpišský vodopád, který jsem zatím vždy, ostuda, minul. Naplánovaná trasa Jizerskými horami, nejseverněji položeným pohořím v ČR s celkovou rozlohou 417 km2, sice v průběhu putování doznala jistých změn, ale všechny hlavní "body programu" byly splněny.

Hned první den jsem zaspal. Míša chrní vždy dlouho, takže mě nemá kdo budit. A kamarád Roman, který se k naší výpravě také připojil, se mě budit asi neodvážil. Včera ten přejezd z Moravy zase tak dlouhý nebyl, klidně mohl. Ale co už. Vyrážíme pozdě, trasu musím tak či tak upravit, rozuměj zkrátit. Cestou se zastavujeme na krásné rozhledně U Borovice a na Jizerku, která je výchozím i cílovým bodem, přijíždíme kousek před polednem.

Jizerka, rašeliniště Jizerky

Trošku mám problém při placení parkovného. Zprvu jsem myslel, že je to rukama, ale když i parťák dospěl ke stejnému závěru, tak jsem seznal, že je to technikou. Či spíše "dokonalým softvérem". V automatickém banditovi je možná zaplatit parkovné jen na tři dny, no a my se budeme vracet až čtvrtého dne… Hned vedle parkoviště je kiosek, takže si dáváme startovní pivo. A také štamprličku… Michalka se musí spokojit s točenou limonádou. Myslím, že i něco dobrého na zub bylo.

Z rozcestí Pod Bukovcem (895 m) tak startujeme až po poledni. Sluníčko sice svítí, ale je docela chladno, navíc duje nepříjemný severák. Bundy z batohů putují ven. Na léto a začátek srpna je docela zima. Sestupujeme do malebné horské osady Jizerka kolem hotelu Jizerka a rozcestí Langeho památník (897 m). Osada Jizerka patří k nejvýše položeným sídlům v ČR, je učupená pod vulkanickým kuželem hory Bukovec (1 005 m) na podmáčených loukách menší náhorní planiny.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Jizerka byla původně sklářkou osadou, která je prvně písemně připomínána v roce 1539. Později se ke sklářům připojili dřevorubci a sběrači drahým kamenů, které asi nejlépe připomíná Safírový potok. Ten byl v minulosti vyhlášeným nalezištěm safírů, topasů a také izerinu, který geologové nazývají ilmenit. Jde o oxid železnato-titaničitý (FeTiO₃), který dostal jméno podle místa nálezu na jižním Urale - Ilmenských hor. Mimo jiné tuto horninu přivezla z povrchu Měsíce expedice Apollo 17, která v prosinci roku 1972 přistála v původně vulkanické oblasti Taurus-Littrow.

Přes rozcestí Jizerka (860 m) a Lasičí cesta (858 m) pokračujeme k chatě Pešákovna, která je však dnes zavřená. Užíváme si fantastických výhledů na osadu Jizerka a na fotogenický Bukovec. Protože máme dnes zpoždění, tak musíme zapomenout na Střední jizerský hřeben s Větřními skálami (1 018 m), Pytláckými kameny (975 m) i Paličník (944 m). Místo toho zamíříme na Rašeliniště Jizerky, národní přírodní rezervaci o výměře asi 112 hektarů. Budu mít alespoň dostatek času na focení všelikého toho kvítí a vzácných hmyzáků…

Mocnost rašeliny zde dosahuje 4 až 6 metrů. O mimořádném významu zdejších rašelinišť svědčí skutečnost, že v roce 2012 byla pod jménem Horní Jizera zapsána na prestižní seznam mokřadů světového významu, která jsou chráněna na základě Ramsarské úmluvy o mokřadech. Tato úmluva byla podepsána v roce 1971 v íránském Ramsaru. Česká republika (tehdy ještě Československo) se k této úmluvě připojila až v roce 1990. Dnes máme na území ČR již 14 takovýchto "ramsarských" lokalit.

Nejpěknější část Rašeliniště Jizerky je zpřístupněna povalovým chodníkem, který končí na malé vyhlídkové plošině. Z ní máme zdejší severskou "tajgu" doslova jako na dlani. Opravdu úžasný kout jizerskohorské přírody. Dnes nás vedle různých brouků, vážek a pavouků vítají i zářivě rudé, ale velice drobné rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia), která je známou, ale vzácnou masožravou (hmyzostravnou) rostlinou. Rosnatka patří mezi asi 5 % rostlin, které nežijí v mykorhize s houbami, a které si musejí nalézt jinou strategii přežití v nehostinných podmínkách.

Smědava a hora Jizera

Přes lokalitu Borkoviště (860 m), na které se v minulosti těžila rašelina k léčebným účelům pro nedaleké lázně Libverda, pokračujeme dále neznačenou zpevněnou cestou, která slouží jako cyklostezka. Míříme na Smědavu. Ale protože je čas, "bloumám" po lese, hub tady roste jako máku. Fotím známé i méně známé druhy hub, překvapuje mě množství muchomůrky královské (Amanita regalis), kterou jsem letos potkal zatím jen jednou. V Jeseníkách.

Spolupoutníci mi samozřejmě již opět "utekli", potkáváme se až, jak jinak, u kiosku. U kiosku Promenáda, ve kterém nejsou pevné ceny, ale platíte podle vlastního uvážení. A protože nás dnes již nic nehoní, do cíle na hoře Jizera to máme jen pár kilometrů, chvíli se tady zdržíme na kus řeči s ostatními pocestnými či cyklisty. No i na pivo a párečky…

Všechno hezké ale jednou končí, musíme pokračovat dále. Přes rozcestí Smědava, most (849 m) se dostáváme k bývalé chatě Smědava (847 m), která byla stržena a dnes zde stojí stejnojmenný hotel. Ten však mineme a širokou lesní cestou okolo pásu ŘOPíků, malých betonových pevností prvorepublikového opevnění, stoupáme k rozcestí Paulova paseka (960 m) a rozcestí Pod Jizerou (968 m). Tady opouštíme širokou lesní cestu a odbočujeme vlevo k hoře Jizera.

Značně kamenitá stezka celkem svižně stoupá, brzy se náš peloton roztrhá. Ale kam kvaltovat, že. Počkám pod vrcholem, mířím k našemu bivaku, na verandu chaty stojící těsně pod vrcholovým skaliskem. K mému překvapení tady již bivakuje jedna dvojice. Spal jsem tady již v minulosti a nikdy nikoho tady nepotkal. Ale to bylo mimo hlavní sezónu a ještě, tuším, mimo víkend. Ale nejsme posledními nocležníky, do setmění se tady nakonec sejde neuvěřitelných 18 lidí… Pro mne je to ale na druhou stranu příjemné zjištění, že trekeři v Čechách ještě nevymřeli.

Konečně přichází Míša a v závěsu i Roman. Rozkládáme ležení a později míříme na samotný vrchol. Skála je zpřístupněna ocelovými žebříky a obehnána zábradlím. Nechybí ani vrcholový kříž. Jizera (1 122 m) je druhá nejvyšší hora Jizerských hor, hned po Smrku (1 124 m), který je o pouhé dva metry vyšší. Však nakonec ten zmíněný Smrk i s jeho rozhlednou máme z Jizery doslova jako na dlani.

Ono vůbec se z hory Jizera otevírají nádherné a kruhové výhledy. Z vrcholu přehlédneme nejen celé Jizerky, ale vidíme i sousední Krkonoše, na druhé straně pak Ještěd (1 012 m), nejvyšší horu celku zvaného Ještědsko-kozákovský hřbet, který lemuje Jičínskou pahorkatinu coby Český ráj. A nechybí ani hora Bukovec s částí osady Jizerka. Na vrcholu sice fouká pořádně ledový vítr, ale na západ Slunce si na něm hezky počkáme. Byl, jak jinak, fantastický.

Dnes jsme našlapali jen něco přes 13 km, čistá trasa podle mapy.cz měla jen 11 km s převýšením 333 metrů. Detail na turistické mapě.

• Pokračování článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie