Smrky, Smrčky a Smrčiny - horská toponyma v Čecbách, na Moravě a ve Slezsku

Smrky, Smrčky a Smrčiny - české a moravské a vrcholy

Tyto známé názvy hor zcela jistě souvisí s názvem našeho nejčastěji se vyskytujícího jehličnatého stromu - smrku. Pokud je v ČR zhruba 80 % jehličnanů a 20 % stromů listnatých, je každý druhý strom u nás právě smrk. Na rozdíl třeba od Slovenska, kde převládají stromy listnaté. A asi proto, že smrk dorůstá až 50 metrů a existuje řada druhů, jsou tyto názvy hor hned v několika pohořích.

A nejen to. V Rychlebských horách a Jizerských horách se jedná hned o nejvyšší body pohoří, v Beskydech mu náleží druhá příčka a pyšný název - "Beskydská K2", ale setkáváme se i se Smrčky a Smrčinami. Na Slovensku analogický Smrek v Roháčích nedaleko Baníkova měří sice přes 2 000 metrů, ale zdaleka není nejvyšším vrcholem. Taky je zde několik Smrekovic.

Zatímco Smrčiny leží v Ašském výběžku a dosahují nejvyšší výšky právě Hájem (758 m), kde je známá kamenná rozhledna, ostatní Smrky se tyčí pyšně ve výškách nad 1 000 metrů nad mořem. I když vrchovina Smrčiny, která patří do Krušnohorské hornatiny, pokračuje na severozápad pohořím Fichtelgebirge (die Fichte - smrk, die Gebirge - pohoří), kde nejvyšší Scheeberg měří také 1 051 m. Takže si naše Smrky určitě zaslouží horalovu pozornost a jejich návštěva by měla být v jednotlivých pohořích téměř povinná. Začneme tentokráte od nejvyššího k nejnižšímu nebo chcete - li od východu na západ. Vyjde to kupodivu nastejno.

Moravskoslezské Beskydy

Smrk (1 276 m)

Tento mohutný masiv s charakteristickým tvarem dvouvrcholu leží mezi Ostravicí, Starými Hamry, Podolánkami a Horní Čeladnou a je ho možno proto dosáhnout z vícero stran. Nejčastější trasa vede po červené značce z Ostravice přes sedlo, vrchol, lesáckou chatu Hubertku, Polanu do Horní Čeladné, měří asi 16 km a je středně náročnou túrou.

Na vrchol můžeme dále vystoupat od přehrady Šance, ze Samčanky i z Podolánek od hotelu Srdce Beskyd. Samotný hřbet Smrku je protáhly, je zde několik skalisek. Kousek od vrcholu na východ jsou pomníčky Jana Palacha a Johna Lennona. Kromě toho je na různých místech několik dalších pamětních desek.

Z vrcholu Smrku jsou nádherné výhledy na Radhošť, Kněhyni, obě Stolové, Ondřejník se Skalkou a Lysou horu, pohled na Malou Fatru a Západní Tatry bohužel z vrcholu chybí, stíní stromy. Ten je ale reálný z úbočí Malého Smrku, tam vidíme za jasného počasí i Babiu horu, Pilsko, Raču i Velký Choč. Mezi Kriváňskou a Lučanskou částí Malé Fatry vystupují Rakytov, Borišov i Križná. Pastva pro oči poutníka!

Na sever jsou svahy Smrku velmi prudké, při tání sněhu vnikají vodopády, při silných mrazech je možno trénovat výstup na mačkách, v hlubokém sněhu na sněžnicích. Travers okolo Smrku je lahůdka pro běžkaře, stopa bývá projetá. Protože jsem Smrk navštívil již nespočetněkrát za každého počasí ve všech ročních obdobích, vyzkoušel jsem všechny uvedené varianty. Zvláště sestup přes Malý Smrk v hlubokém sněhu na sněžnicích byl loňského, na sníh štědrém, listopadu docela silný zážitek. Ale sněžnice mají náboj!

To, že zde není turistická chata vyváží na druhé straně božský klid a mír na vrcholu. V zimě se chodí i tzv. "direttissimou" od Smrčku, když není sníh, tak se tam nesmí, jedná se o přírodní rezervaci. Klidu rozsáhlých lesů této hory využívá rovněž zvěř, je jí tu dobře. Když se trasa na Smrk spojí s Lysou horou, tak se za jeden den jedná o docela výživnou túru s převýšením hodně přes 1 000 metrů. A to již uvítají i zkušení horští vlci.

Ke Smrku naleží pochopitelně i Malý Smrk (1 173 m), který je oddělen sedlem (1 139 m). Na vrchol nevede žádná turistická značka, ale okolo vrcholu vede lesácký travers, odkud jsou daleké výhledy na Slovensko. Rozdílně vysoké oblé vrcholy Smrku a Malého Smrku jsou zřetelně vidět z Lysé hory, hned za nimi se tyčí mohutná homole Kněhyně.

Směrem k Ostravici leží jako předhůří horského masivu Smrček (858 m) a směrem k Čeladné pak Malý Smrček (711 m). Ten je význačný a užitečný tím, že se pod ním nachází velmi útulná horská hospůdka U Hovjackých, kde je možno nabrat sil u nošovického pěnivého moku.

Pohled na Smrk je zajímavý ze všech stran, již z Ostravy i z jihu např. z hřebene Vsetínských vrchů či Javorníků. Bývá rovněž zřetelně vidět při inversích i z vrcholů Malé Fatry, nejsou zde vyšší hory, které by rozhledu bránily. Jednou jsem Smrk rozeznal v květnu po dešti i z vrcholu Velké Javořiny v Bílých Karpatech a to je již, jak sami uznáte, dosti daleko.

Mí přátelé z Čeladné chodí na Smrk každým rokem pravidelně vždy o půlnoci na Silvestra střílet šampaňské, mají v sedle dokonce svou skrýš, kde je vždy možno najít tekuté občerstvení. Ale kde je přesně, to ogaři neprozradí!

Rychlebské hory

Smrk (1 126 m)

Jedná se o nejvyšší horu poměrně málo známých Rychlebských hor, nedaleko našich severních hranic z Polskem. Samotný naprosto nevýrazný vrchol je možno dosáhnout od rozcestníku Smrk - hraničník, odkud je to na vrchol asi 400 m východním směrem. Při hranici s Polskem se nalézá historické trojmezí Čech, Moravy a Kladska. Vrchol je plochý a vybíhá z něho několik rozsoch, jedna z nich spojuje Rychlebské hory s Králickým Sněžníkem, předěl tvoří Kladské sedlo (815 m).

Z vrcholu Smrku lze sestoupit na chatu Paprsek, která je mimochodem velmi přívětivá a pohostinná, přes Brousek do Petříkova a dále do Ramzové, nebo můžeme pokračovat na sever až do Bílé Vody či přes Lví horu sestoupit třeba do Lipové. Cesta na sever již vede pořád po česko - polské hranici a jedná se o dosti náročnou hřebenovku se značným stoupáním a klesáním. Výhledy jsou omezené, situaci zlepšila nová rozhledna na Borůvkové hoře.

Túru můžeme přerušit třeba v Javorníku, kde se dá bez problémů přespat. I návštěva zříceniny hradu Rychleby stojí zato. Zajímavá je i cesta okolo krásných Nýznerovských vodopádů do Žulové, odkud jede vlak do Lipové Lázní a pak buď do Jeseníku či do Hanušovic.

V zimě bývá ze Smrku na Paprsek projetá stopa a výlet na běžkách, ať již pokračujeme kamkoliv, bývá silným zážitkem. Ale pozor! Před vrcholem se hranice na cestě z Paprsku kroutí prudce na severozápad a je možno zbloudit směrem do Kladského sedla, což se jednou v neprošlapaném terénu stalo právě mi.

Mysleli jsme, že jdeme na Smrk, ale šli jsme zpět na západ. Pak jsme se s přítelem Orlem ocitli až ve Starém Městě pod Sněžníkem a cesta zpět na Ramzovou byla dosti komplikovaná. Celý masiv Rychlebských hor můžeme pozorovat z protějšího Šeráku, který je již pochopitelně v Hrubém Jeseníku. Nejrychleji se na Smrk dostaneme tak, že necháme v Petříkově auto a půjdeme po značce přímo do kopce na sever.

Jizerské hory

Smrk (1 124 m)

Bez mučení přiznávám, že jsem na tomto Smrku byl pouze jen asi čtyřikrát, takže se ani zdaleka necítím být jeho znalcem, jako jsou horalé z Jizerských hor či z Frýdlantského výběžku. O Jizerských horských celebritách panu Nevrlém či G. Ginzelovi nemluvě… Je to nejvyšší hora české části Jizerských hor a současně se jedná o nejvyšší bod severočeského kraje i naší nejsevernější tisícovku vůbec. Takže je to hora téměř slavná, zvláště dnes, kdy na jejím vrcholu byla vybudovaná nová rozhledna. Ta stará spolu s chatou vyhořela v roce 1946.

Dříve se hora nazývala Tabulový smrk, protože se zde prý stýkala tři panství, které označovaly tabule se jmény tehdejších majitelů. Zde se rovněž v hoře setkávaly tři země - Čechy, Horní Lužice a Dolní Slezsko. Dle místních informací se hora jmenuje po mohutném smrku, který byl vyvrácen za bouře někdy v roce 1790. Na vrcholku stojí rovněž pomník německého básníka T. Körnera.z roku 1906, který zde vylezl již v roce 1806. Toto není v Jizerských horách nic zvláštního. Tolik různých památníčků jsem u nás neviděl v žádných jiných horách.

Samotný plochý kupovitý dvouvrchol pokrývá dnes po nedávné ekologické katastrofě nová výsadba stromů, kromě smrků jsou zde i listnáče a kleč. Výhledy z rozhledny musí být excelentní, já jsem bohužel letos v září neviděl ani samotnou rozhlednu. Ale při pohledu z Paličníku již za dvě hodiny rozhledna vidět byla. Občerstvit se můžeme v nedaleké polské turistické chatě, hřeben směrem na východ pokračuje na Izerski Stog, který je o pár metrů nižší (1 107 m). Ale nejvyšší bod celých Jizerských hor leží v Polsku, je to Wysoka Kopa (1 126 m).

Na Smrk je možno vystoupit mnoha způsoby, já jsem putoval z Nového Města pod Smrkem, z Lázní Libverda, ze Smědavy i z Bílého Potoka. Sestup ze Smrku tzv. Nebeským žebříkem patří k silným zážitkům, výhledy k Paličníku, Bukovci a Jizeře jsou fantastické. Na východě to jistí hřeben Krkonoš.

V okolí letos rostlo neskutečné množství pravých hřibů a prý i borůvek. Takže i tento třetí z našich Smrků patří k lahůdkám turistiky a stojí za návštěvu jak na jaře, kdy vše kvete, tak na podzim v době inversí a i v zimě, kdy jsou pláně hory pokryty bělostnou sněhovou pokrývkou. Výstup z Nového Města je docela výživný, na sedmi kilometrech překonáme převýšení asi 650 metrů. Žízeň lze pak uhasit na horské chatě Smědava nebo v kýčovitém Obřím sudě v Libverdě. Tedy, pokud se nechceme k pípě vracet zpět po stejné cestě.

Takže, když k našim Smrkům a Smrčkům přidáme ještě i Smrčiny, zní to docela vánočně. Název hory podle urostlé krasavice jedle mne napadá taky a to Jedlová (774 m) v Lužických horách. Další název stromu, který se dostal do zeměpisu a na mapy je javor. Známe několik vrcholů Javorníků, Javorový vrch nad Třincem v Beskydech, Javořici na Vysočině, Kelčský Javorník v Hostýnských vrších, Velkou Javořinu v Bílých Karpatech, pohoří Javorníky a Javoří hory, Javoří skálu v Jistebnické vrchovině a v neposlední řadě Velký Javor - Grosser Arber v německé části Šumavy. A Javorové štíty v Tatrách patří k nejvyšším v celých Karpatech.

Ale i tam, kde stromy nerostly, se pojmenovávalo, což dokazují naše Lysé hory v Moravskoslezských Beskydech, Krkonoších, Šumavě, Krušných horách i v nevysoké Drahanské vrchovině či analogické holé Plešivce v Krkonoších, Krušných horách či v Brdech. Ale názvy jako Smrk či Javor zní určitě sympatičtěji…! I když hlavy bez vlasů jsou u pánů dnes v módě. Hlavně u podnikatelů, politiků či herců.