Treking > Karpaty > Vlčí hory na řece San, trailer (upoutávka) k jedinečnému filmu natéčeného v opuštěných horách
Vlčí hory na řece San, trailer (upoutávka) k jedinečnému filmu natéčeného v opuštěných horáchVlčí hory: Nejen o filmu a místech, kde vlci dávají dobrou noc11.12.2013 | Aleš Kučera
Pokud se vydáte hledat opuštěné hory, které nepodlehly diktátu turistického průmyslu, je ve střední Evropě takových míst málo. Míst, kde se můžete toulat a objevovat zapomenuté lesy, louky a kopce bez vyšlapaných pěšin. Jedná se většinou spíše o lokality s režimem národních parků, kde zase tolik svobody nenajdete a vládne svět zákazů a vyhlášek. Oblast, v dnešním jihovýchodním cípu Polska byla odpradávna těžce zkoušená, kraje to byly do 19. století nehostinné a proto možná vznikl název polského pohoří podle "běsů" a "čadů" (děsů a kouzel) - Bieszczady. 19. a 20. století, díky příslušnosti území k rakouské Haliči, přineslo do Východních Karpat rozvoj osídlení společně s vybudováním železnic a rozvojem podhorských oblastí. Zničující byla první světová válka, která přinesla do kraje bídu a úpadek. Avšak z mordů na konci druhé světové války, které byly dokonány vysídlovací akcí Wisla pod vedením sovětských stratégů (v roce 1951) se kraj nevzpamatoval dodnes. Bylo vyhnáno okolo statisíce místních obyvatel a obce byly nenávratně srovnány se zemí a vypáleny… (krátký popis historie vysídlovací akce na http://karpaty.net/cisna/). Čtěte také: Ledovcová jezera v Jižních Karpatech Pokud se do oblasti vydáte po více než šedesáti letech (mimo hlavní letní sezónu od května do září, kdy hory a přilehlá údolí doslova praskají pod náporem desetitisíců Poláků), stále budete potkávat stíny původních obyvatel - Bojků, Rusínů a Židů. Krajina zcela utichla, a jen několik stovek usedlíků, kteří sem přišli (byli umístěni) za prací v 60. letech minulého století, obývá toto magické území (nyní je oblast okresu Lutowiska nejřidčeji osídlenou oblastí v Polsku - 5 obyvatel na kilometr čtvereční). Vysídlení přinášelo strašné tragédie obyvatel, po generace sžitých s krajinou a místní kulturou. Dodnes se velkou část obcí nepodařilo osídlit a vrátit údolím původní rytmus života, takže při toulání můžete narazit na památky tehdejšího života - obrysy bývalých stavení kdesi v horách, ruiny kostelíků obrostlých lesíky, které se ještě nestaly jednou z atrakcí senzacechtivých turistů. Příroda si však po desetiletí ukusovala zpět nepoužívané cesty, po roky budovaná políčka a opuštěné sady - až si vzala celé údolí zpět. V řece San, která pramení pod Užockým průsmykem a vytváří nejvýchodnější hranici Polska s Ukrajinou (mj. hranice byla vytýčena až v roce 1951 a území bylo po další roky v režimu vojenské oblasti), uplavalo mnoho lidských příběhů a tradic zaniklých vesnic. Tento asi devadesátikilometrový úsek řeky od ukrajinské obce Sianki po stojaté vody vzedmuté Soliňské přehrady (která je vyhledávanou rekreační oblastí tisíců Poláků) zůstal naštěstí mimo zájem líných turistů obývajících kempy a rekreační objekty na břehu jezera. Poté, co řeka přestane jako násilně vytvořená hranice uměle dělit Východní Karpaty, historické rodové vazby, kulturní tradice a odpoutá se od dnešní železné opony, od míst původní obce Smolnik nás vede tři desítky kilometrů k turistické osadě Rajskie na břehu Soliny. Zde si řeka našla klikatou cestu mezi poloninou Wetlinskou a hřebenem Otrytu a stala se útočištěm mnoha zvířat, která milují svobodu a volnost. Opuštěná, vysídlená a zapomenutá oblast od Zatwarnicy po Rajskie je snad posledním místem ve Východních Karpatech, kde se můžete toulat sami a pozorovat líně se povalující mlhy a poslouchat šum větru a monotónní melodii řeky a spatřit plaché vládce divočiny. Opuštěnost, až začarovaný klid a ticho působí velmi silně i díky opuštěným kostelíkům v Hulskim nebo Krywem s tušenými cestami a obrysem panských stavení a zámku. Údolí Sanu, zahrnuté do CHKO (Park Krajobrazowy) Dolina Sanu tvoří severní hranici s Bieszczadským národním parkem, nabízí při nízkém stavu vody toulání meandry řeky s mnoha kamennými prahy, výjimečně - při "vychytaném" vyšším stavu vody pozorování života na břehu řeky z paluby kanoe. Snad kvůli vlkům, kteří v tomto koutu Karpat našli útočiště a stali se díky minimálnímu osídlení vládci hor, byl vzkříšen pradávný název tohoto území - Vlčí hory. Tento pozapomenutý název, jsem objevil poté, co mně můj kamarád daroval na DVD film "Vlčie hory", prý na připomenutí úžasného vandru v květnu 2010… Po shlédnutí filmu jsem pochopil - připomenutí vandru údolím řeky San na nafukovací lodi baraka. Filmařsky povedený dokument mapuje cestu za karpatskými vlky, křížem krážem opuštěným územím Východních Karpat - v pomyslném trojúhelníku Slovenska, Polska a Ukrajiny. Slovenský filmař Erik Baláž se svým štábem těká od Bukovských hor, přes Stužicu po Bieszczady, aby po 1,5 roce našel poslední divočinu v Evropě právě v dolině Sanu. Filmaři našli místa, kam chodí pít zubři, jsou fascinováni bobřími stavbami. A především místem, kde se setkávají všechna divoká zvířata - na břehu nespoutané řeky San. Při opakovaných návštěvách "vlčích hor" zachytili jejich boj o přežití v mrazivé zimě, majestátné páření jelenů a setkali z očí do očí s těmi opravdovými vládci Vlčích hor - vlky a medvědy. Jak uvádějí autoři jedinečného filmu na svých stránkách www.arollafilm.com: "Tento film ponúka cestu späť do čias, kedy európska divočina bola naozaj divoká a živá organická jednotka. Ponúka tiež možnosť pozrieť sa do očí tvorom, s ktorými sme kedysi žili spolu v našej spoločnej minulosti. Toto je život vo "Vlčích horách." Pár tipů pro cestu do Vlčích horDo Bieszczad nejezděte v období června až září, kdy vás znechutí desítky aut na hlavní bieszczadské silnici podél hranice, přeplněná parkoviště, restaurace a chaty praskající v trámech. Naopak duben a květen odkrývá stopy po osídlení a bývalých stavbách nebo říjen, kdy se příroda v Karpatech zbarví do úžasných barev podzimu. Kdo má rád ticho zimy, tak mrazivý leden má také své kouzlo, Bieszczady jsou nejbližší poloniny a na rozdíl od Ukrajiny jsou na hřebenech horské chaty, které nabízejí neopakovatelnou atmosféru schronisek navštěvované opravdivými turisty s kytarami. Dnes neexistuje ze Slovenska do jihovýchodního Polska vlakové spojení z Medzilaborců do Lupkowa, pokud nechcete brát auto a stále se o něj "starat", jeďte ze Sniny busem do Osadného a odtud po žluté značce na Balnicu - možnost ubytování (http://www.balnica.pl/) na zapomenutém místě u úzkokolejky - a pak dále přes vysídlenou obec Solinka do Cisny. Nebo z Nové Sedlice, kam jezdí autobus ze Sniny každým rokem stále méně častěji a přes Kremenec a Rawki na sedlo Wyznianska. Autobusy mimo letní prázdniny jezdí po hlavní bieszczadské silnici v pondělí až pátek, zpravidla ráno a odpoledne. Pro splouvání Sanu mnoho šancí kromě období tání sněhu (březen, duben) není. Dá se však "vychytat" dobrá voda například po týdnu dešťů, kdy jsou lesy vydatným zdrojem vody. Splouvání je možné od bývalé obce Smolnik, u ukrajinské hranice, osady Procisne (most Lutowiska - Ustrzyki Gorne) 390,6 km a cíl po 30 km v obci Rajskie u mostu v 360,1 km. V cca km 371 na levém břehu, cca 1 km od řeky, jsou ruiny kostela v obci Krywe. Podle vodočtu v Zatwarnicy je řeka bezpečně splavná při cca 12 m3/s. Běžný průtok v květnu je okolo 3 až 7 m3/s. Úsek Tarnawa Nizna - Smolnik je pouze se svolením pohraniční stráže. V roce 1931 měla obec Krywe (ruiny kostelíku z roku 1842) na břehu Sanu 597 obyvatel a 82 domů, pilu a zámek, obec byla vypálena 1945 a následně vysídlena 1947. Nezajímavý není ani pravý břeh Sanu na ukrajinské straně hranic, s monumentální ruinou kostela Sv. archanjela Michaila - http://www.bieszczady.pl, jediná podrobná mapa 1:50 tis této oblasti byla vydána vydavatelstvím Aurius v roce 2012 http://www.karpaty.net. Zde je však potřeba pro pohyb v údolí Sanu vyřídit povolení ukrajinské pohraniční stráže. Tipy na návštěvu "Vlčích hor" na www.karpaty.net/cisna, vyhledávání autobusových spojení v Bieszczadech http://www.pks-krosno.pl nebo http://www.e-podroznik.pl/. Mapa oblasti se nachází na mapě 1:50 tis VKÚ Harmanec č. 163 "Bieszczady, Bukovské vrchy". CHKO Dolina Sanu byla založen v roce 1992 a 80 % procent tvoří lesy, link http://rezerwaty-podkarpackie.pl a http://www.parkikrosno.pl. Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
Ahoj, taky bych rád kouknul na ten film o Sanu ( a také o Polsku tam z těch míst ... ), jak by se daly sehnat? Je to tam jezditelné na kole, asfalt nepotřebuji... Lenone, pošli mi svou adresu a také Honzy Eviaka. Dík, PH.
Ahoj Pepo, na kole by to asi šlo, podle mapy tam nějaké cesty jsou. Film můžeš koupit, ve článku je na to odkaz. Kobtakty máš v mailu.
A pokud na to pospícháš, třeba někomu pod stromeček, tak nejrychleji ti to pošle Hnutí Duha. Mají centrálu v Brně, zítra ještě odesílají. Mají to na jejich stránkách v e shopu, ale je třeba do vyhledávače přesně napsat Vlčie hory, jinak se nevyhledá. Já už jsem objednal :-)
Tak to nezní špatně. Každopádně to bude pořádný výlet. Půjdu z Nové Sedlice na Kremenec, na Malou Rawku a odtud po zelené značce do Wetliny. Odtud po žluté přeběhnu hřeben do Zatwarnice. Takže přes dobrých 30km přes hory do údolí Sanu. No a zpátky to bude ještě delší. Nějak po zelené z obce Terka asi.Těšim se moc.
Mám to naplánováno podobně, jen budu začínat asi v Runině a skončím možná až někde u Medzilaborců. :-)
No to budeš mít výlet jako bejk. Jít k Sanu a pak to otočit skoro opačným směrem na západ a dojít do Medzilaborců, to budepěkná štreka. Myslím, že nejpřímější cestou po hřebeni od hranic z Ukrajinou to bude do Medzilaborců pokud nepoletíš tak 4 dny chůze. Z Runiny k Sanu tak 1, 5 dne, v údolí dejme tomu se můžeš toulat třeba dva dny. Zpátky na hraniční hřeben, pokud půjdeš podél Sanu a vzdálíš se od hranice, to bude tak 3 dny. Jelikož budeš již víc na západě, tak do Medzilaborců po hřebeni tak 3 dny a ne 4. Takže na tuto trasu bych si vyhradil baj voko tak 10 dní.
Skoro si to trefil, počítám to na 7-8 dnů s cílem v Osadném, v případě příznívých podmínek a nějakému času k dobru až v Palotě, což je kousek Od Medzilaborců. Všechno to bude záviset na tom, kolik času strávím u Řeky. Chtěl jsem to už letos na podzim, ale znáš to. :)
Taky moc díky, určitě tam chci taky vyrazit, snad nás tam na jaře nebude moc:-) Jinak by mě zajímalo, zda je možné do údolí Sanu vstoupit legálně bez povolení. Asi ne, když je to národní park. Tak by to chtělo někde vypátrat, jak je to s nelegálním vstupem. Jak velká je šance, že vás čapne nějaký strážce, popř.jak velké jsou pokuty.Ahoj
Není to NP, ale jako u nás CHKO! V některých částech je sice řeka a okolí rezervace, takže by se tam nemělo, ale nebude to asi tak horké.
Tak to nezní špatně. Každopádně to bude pořádný výlet. Půjdu z Nové Sedlice na Kremenec, na Malou Rawku a odtud po zelené značce do Wetliny. Odtud po žluté přeběhnu hřeben do Zatwarnice. Takže přes dobrých 30km přes hory do údolí Sanu. No a zpátky to bude ještě delší. Nějak po zelené z obce Terka asi.Těšim se moc.
Strašně moc děkuju! Zrovna včera jsem trávil chvíle nad mapou, při plánování květnové návštěvy tohoto fantastického kraje. Článek mě jen utvrdil v mém rozhodnutí.. Jinak, doprava do Sedlice (nebo nedejbože ze Sedlice) je opravdu čím dál horší.
A filmy Erika jsou opravdu pastvou pro oči a duši.
Další související články:+ Vlčí hory: Bukovské vrchy - Bieszczady: Netradiční průvodce (ebook ke stažení) vzniklý na…+ Kremenec. Výstup přes vrcholy Mala a Wielka Rawka, Bieszczady + Z Kremence na Minčol. Vihorlat a Čergov k tomu (1) + Bieszczady, výstup na Tarnicu - nejvyšší horu Bieszczad + Bieszczady - poľské poloniny + Jaro v Bukovkách, putování nejvýchodnějším pohořím Slovenska + Bukovské vrchy s dětmi, přechod hřebene + Jaro v Bukovkách, putování nejvýchodnějším pohořím Slovenska + Tenkrát na východě aneb Bukovské vrchy + Bukovské vrchy, kraj na východě Slovenska + Pěšky z Bukovských hor do Bieszczad a zpět, Treking s Tilakem 2007; soutěžní článek č. 5 + Cartea Muntilor - Kniha hor aneb rumunské Karpaty v roce 1924 (6) + Cartea Muntilor - Kniha hor aneb rumunské Karpaty v roce 1924 (5) + Cartea Muntilor - Kniha hor aneb rumunské Karpaty v roce 1924 (4) + Cartea Muntilor - Kniha hor aneb rumunské Karpaty v roce 1924 (3) + Cartea Muntilor - Kniha hor aneb rumunské Karpaty v roce 1924 (2) + Cartea Muntilor - Kniha hor aneb rumunské Karpaty v roce 1924 (1) |
|