Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář | Napsat článek | Reklama | Více… |
Treking.cz
Poslední aktualizace: 5.10.2024
Treking > Treky, turistika > Polonina Svidovec, nekonečné moře hor ve Východních Karpatech na Zakarpatské Ukrajině

Polonina Svidovec, nekonečné moře hor ve Východních Karpatech na Zakarpatské Ukrajině

Nekonečné moře hor a kličkování mezi blesky

15.9.2014 | Otakar Brandos

Svidovec. Rozsáhlé hory, nekonečné poloninské hřebeny s táhlými bočními hřbety a hlubokými, těžko přístupnými údolími. Lesy bez konce, které však dnes neurvale drásají pásy těžební techniky a pil těžařů ve službách západních společností. I přes tyto nešetrné zásahy je Svidovec ale stále malebný a okouzlující a stojící i za opakovanou návštěvu.

Polonina Svidovec, severní svahy Trojasky

Polonina Svidovec byla prvorepublikovými turisty považována za nejkrásnější. Společně s poloninou Boržava. Dodnes si Svidovec zachoval ráz syrovosti a nedostupnosti, byť jeho hřeben znesvětily stopy plynovodu a na něj navázaných cest a čest mu nedělá ani živelný a spíše chaotický rozvoj lyžařského střediska Dragobrat či plošné drancování lesa.

Po polonině Krásna a oddechu na chatě kamaráda Jurije, který již není (nebo snad ještě je) náčelníkem horské služby (na dnešní Ukrajině vládne buď bezvládí a nebo minimálně dvojvládí, jeden ale nikdy neví) jsme zamířili na poloninu Svidovec.

Čtěte také: Přechod poloniny Svidovec, Podkarpatská Rus 2014

Dnes je Ukrajina země zmítaná nešťastnou občanskou válkou na východě, země nadále rozkrádaná nenasytnými oligarchy, země bez jasné budoucnosti. Země, které "vládne" slabošský a tudíž snadno manipulovatelný ministerský předseda a prezidentem je jeden z nejbohatších mužů země, kteří se na současném marasmu až dosud vydatně podíleli… To vše v příkrém kontrastu k tomu, kdy v zemi docházejí zdroje energií, není na řádné výplaty důchodů a silový zásah za vydatné účasti krajně pravicových extrémistů na východě země rozpoltil Ukrajinu tak hluboce, že akutně hrozí rozpad a totální rozklad tohoto evropského státu.

I přes to všechno jsme počátkem srpna v rámci kontroly a skromné údržby turistického značení na Zakarpatské Ukrajině, které jsme v minulých letech pracně budovali, zamířili do Usť Čorné a na poloniny Svidovec a Krásna. Nejen za prací, ale i za relaxací a turistikou. Napříč všem těžkostem, neradostným zprávám z médií. Přestože nevíme, zda-li má turistika v této části Východních Karpat nějakou budoucnost a zda naše práce nepřijde zcela vniveč…

Cesta do doliny Turbat

Z Usť Čorné se přesouváme přes vesnice Lopuchov, Pročka a Bystryj na rozcestí Usť Turbat. Árem rumunské provenience. Cesta je v otřesném stavu, pouze v Lopuchově se objevuje kousek dobrého asfaltu. Tato cesta je vhodná pouze pro náklaďáky a nebo terénní auta. Místní tady ale musí svými osobními auty. Tlumiče pak také musí - měnit dvakrát do roka. Nedá se proto nezastavit v jedné z krčem a nedát si pivo. Na kuráž!

Nemám rád tyto cesty. Z člověka doslova vytřesou duši. A navíc rychlost 10 či 15 kilometrů v hodině také není nijak závratná, což z takovéhoto cestování činí nekončící martýrium. I když asi pořád lépe, než tuto štreku šlapat pěšky. V minulosti to byla paráda. Jezdila tudy úzkorozchodná lesní železnice, která vedle svozu vytěženého dříví zajišťovala i osobní přepravu. Tuto unikátní železnici však spláchla povodeň v roce 1997…

Kácení lesů je opravdu plošné…

Další cesta je ještě horší. Kameny, díry a hluboké koleje po těžkých nákladních autech. A také lesy, které podléhají v nerovném boji zubům těžařských firem. Z větší částí je ale těžba nelegální, nenasytnost západních společností je bezbřehá. Lesy Východních Karpat se tak mění v hromady nekvalitního dřevotřískového spotřebního nábytku, kterým jsou přeplněny obchody a sklady tzv. západních zemí.

Tato nenasytnost a chtivost ale neničí lesy pouze tady. Genocida lesa probíhá i ve slovenských Západních Karpatech, rumunských Východních a Jižních Karpatech. Ale i v tropických deštných pralesích, pokud se porozhlédneme za hranice Evropy či USA. Koledujeme si tak o další katastrofální povodně, narušení biodiverzity i zhoršení skleníkového efektu se všemi negativními dopady s tím souvisejícími.

Bez nádrže se opravdu jezdit nedá…

Dolinu Turbatu znám sice jen z pohledu z hřebene, ale v paměti mám pevně uloženo, že tady byly jen nekonečné lesy. Bohužel moře pod nápory větru vlnících se a teskně hučících smrkových lesů bylo nahrazeno rigidními a sluncem vyprahlými pasekami. Odlesněné svahy jsou temným mementem konzumu a jen tu a tam stojící smrky působí jako výstražný prst vztyčený k nebi. Člověku je z toho opravdu smutno…

Projíždíme nad dravou horskou říčkou úzkým údolím Turbat, které se na chvíli rozšiřuje u rozcestí Turbat. Tady je hájovna a budovy bývalé lesní železnice. Kolem Gladynské botanické rezervace stoupáme dolinou Turbatu dále. Auto dostává pořádně zabrat.

Na rozcestí Usť Gladyn (Stav, 962 m) zastavujeme a děláme krátkou pauzu. Na houby, kterých tady opravdu roste jako hub po dešti… Dole u potoka kutají jeptišky něco na tomto odloučeném "detašovaném" pracovišti jednoho z četných klášterů. Hádám, že ve skleníku rajčata mít nebudou. Na ně je tady asi příliš zima. Tipuji to na konopí. S tím ale zásadně nesouhlasí ženská část výpravy. Ať si. Stejně to tipuji na konopí…

Kolo se nám polámalo…

Cesta dále vypadá sjízdně, takže se rozhodujeme pokračovat v mototuristice. Za bývalou klauzurou Turbat nám cestu zahrazuje lesácká technika. Maníci tady nakládají na těžká auta hromady dřeva vytěženého v okolních lesích. Kolik ze stromů asi bylo pokáceno nelegálně? Polovina? Dvě třetiny? Všechny? Nevím.

Brzy je cesta volná a my pokračujeme dále k hřebeni Svidovce dolinou Turbatský Zvor. Plánujeme dojet až k posledním salaším a nocovat pod hřebenem u jezer. Jenže. Jenže v posledním stoupáním kolo se nám polámalo, kolo nám upadlo…

Karpatské snídaně jsou opravdu královské… Ahoj, jak se máš?

Ne, kecám. Kolo nám neupadlo. Všechny čtyři kola jsou na svých místech. Upadla nám nádrž. Ano, nádrž. Taková zdánlivě bezvýznamná součást auta, která se nemůže pokazit. Ale upadnout ano. A ještě hloupější je, že se bez této součástí nedá pokračovat v cestě…

Auto vytlačujeme dolů na louky, snášíme i nádrž s benzínem, jenž naštěstí nevytekl. Nezbývá, než rozložit tábor a dnešní noc přečkat tady. Ve stanech na krásném palouku u horské říčky. U ohně, u skvělého houbového guláše, jenž uvařen nad ohněm chutná omnoho lépe než ten z plynového či elektrického sporáku a "zázračného" "cepteru" kosmických technologií. A nebo že by hlad byl nejlepší kuchař?

U ohně a pod fantastickou hvězdnou oblohou, která není rušena světelným smogem městského osvětlení rozjímáme i plánujeme další program. Ráno se rozdělíme na dvě pracovní skupiny. První se bude věnovat pracím autoservisu, druhá vyrazí vyměnit poškozené tabulky pod horou Trojaska. A plánuje dojít po hřebeni do Usť Čorné.

Směr hřeben Svidovce

Po příjemném noclehu a opravdu královské snídani vyrážíme každý po svém. Já se slovenskými účastníky mířím na hlavní hřeben Svidovce. Mezi vrcholy Tataruka (1 707 m) a Podpula (1 629 m) se kolem několika salaší probíjíme do kotlovitého závěru doliny. Nádherné výhledy, nekonečné poloniny, borůvčí zvoucí k hodování a rašelinou zarůstající plesa. Úžasný a rozlehlý kotel pod Trojaskou byl vyhlouben v posledním glaciálu malým svahovým ledovcem.

Výstup k hlavnímu hřebeni Nelegální těžbou utrpělo i okolí hory Tataruka

Cesta je sice příkrá, ale krásná. A okořeněna nejen výhledy na blízké vrcholy Svidovce, ale také na vzdálenější hřebeny Gorgan. Z hřebene jasně vidíme Popaďu, nejvyšší Syvulju i relativně blízkou Bratkovskou poloninu (1 758 m), pod kterou pramení Černá Tisa.

Kolega Milan rozjímá a říká (hovorí), že je to tady něco zcela jiného než na Slovensku. Tam je z Vysokých Tater, z Nízkých Tater i z Velké Fatry vždy vidět nějakou vesnici či město. A tady nic. Jediná vesnice, jediné stavení. Jen hory. Nekonečné hřebeny hor naskládaných v mnoha liniích. Hory a jen hory. Ano to je Svidovec. Mohutný a impozantní, ale také malebný a inspirativní. Něco mezi Velkou Fatrou a Nízkými Tatrami. Jenže opuštěnější, divočejší a mnohem hůře dosažitelný.

Kličkování mezi blesky

Na hřebeni jsme cobydup. V sedle pod horou Trojaska (1 702 m) měníme tabulky, které nějaký příznivec turistického značení již stačil poškodit. Je vidět Stoh, na jehož východním úbočí je rozložen lyžařský areál Dragobrat (z našeho pohledu až za horou), Goverla se nám však schovává v mracích.

Kotlovitý závěr údolí pod horou Trojaska Tyto mraky se mi ani trochu nelíbí…

Nakonec mě ona temná oblačnost začíná docela znepokojovat. Dosud krásné a slunečné počasí se začíná rychle měnit. Na chvíli jsem zadoufal, že tomu utečeme, ale oblačnost valící se sem od Stohu a Bliznice je příliš rychlá. Pod Ungarjaskou (1 707 m) to již schytáváme naplno a chtě nechtě, bundy musí z batohu ven.

Ochlazuje se, navíc začíná nepříjemně bouřit. Nad Tatrou se blýská. Tedy ne nad Tatrou, ale "jen" v oblasti hřebene vrchů Tempa a Velika Kurťaska. Ale i nad našimi hlavami. Bouřka v horách není nikdy příjemná. Rozvětvené blesky perou do hřebene v místech, kudy bychom měli procházet. Přijde mi jako nerozum se do těchto míst vydávat. Byť hřebenovka až do Usť Čorné je opravdu lákavá.

Nad Svidovcem se blýská… Na bočním hřebeni bouří o poznání méně

Nesměle své návrhy na změnu trasy vypouštím na veřejnost. Nikdo neprotestuje. Na rozcestí tedy opouštíme hlavní hřeben poloniny Svidovec a míříme k hoře Podpula (1 629 m). Blesky kolem divě bijí, už abychom byli z hřebene pryč. V sedle pod Podpulou se rozhodujeme co dále. Zda-li se vrátit k autu, sejít do Jablonice a nebo pokračovat k Amerikánskému domku na vrcholu Svidova (1 424 m).

Jo domorodci. Na ty rozhodně dejte!

Naše rozjímající trojici neunikla pozornosti jednoho z domorodců, který se odkudsi vynořil. Asi bača. A rozhodně doporučuje sejít do Jablonice. A rovnou dolů. Po cestě. Děkujeme a využíváme jeho rady. Ale nějak se mi to nezdá. Cesta není vůbec vyježděná, nelegální těžaři i borůvkáři jezdí jinudy. Podotýkám že doufám, že onen domorodec není z těch, podle jejichž rad se velice dobře bloudí…

Scházíme na louky s kolibou. Další cesta není příliš jasná. Míříme po té nejširší. Doprava. Cesta ale nějak ne a ne klesat, stále se tak nějak mrcasí po vrstevnici. Nad hlavami slyšíme a občas i vidíme nákladní auta svážející borůvkáře. Do Lopuchova, Pročky, do Jablonice… Po asi třičtvrtěhodině zjišťujeme, že tudy rozhodně ne. Cesta končí v neprostupném houští. Vidím sice první domy Jablonice, klášter, ale ty tři kilometry bychom asi fakt nedali. Alespoň ne dnes do tmy…

Cesta na bočním hřebeni, po které se vozí nelegálně vytěžené dřevo… A je po dešti; Gorgany máme jako na dlani Cesta z polonin do Jablonice

Vracíme se nazpět. Opět něco podotýkám k radám domorodců. Zkoušíme to tedy u salaší na opačnou stranu. Tady vede cesta - také do prde… Bohužel se potvrzuje první Brandosova poučka: Nejlépe se bloudí podle informací domorodců. Určitě s tím již všichni máme nějakou tu neblahou zkušenost.

Vracíme se tady na boční hřeben do sedla a rozjímáme, kde našemu radílkovi vykopeme mělký hrob. Radílek se ale prozřetelně schoval. Není po něm vidu ani slechu. Ztratili jsme dobré dvě hodiny. Ať to počítám jak to počítám, do Usť Čorné to pěšky dnes nemůžeme stihnout. Ani do Jablonice. Možná jen k Amerikánskému domku, kde by se dalo docela fajn přespat. Autoservisáky bohužel na mobilu nemůžeme zastihnout a tak nevíme, zda-li již neprojeli a nebo zda-li jsou ještě dole v dolině.

Šťastné shledání

Plán je schválen, chtělo by to ale svačinu. Dokonce se vyjasňuje a začíná svítit sluníčko. Než stihneme něco sezobnout objevuje se za vzdálenou zatáčkou auto. Áro… Tak tomu říkám správné načasování. Přijíždí pivo, vodka, jídlo. A že to na oslavu opravdu je. Auto opraveno, nádrž na svém místě stejně jako my. Skvělá práce, šťastné setkání. Holt Ukrajina a ukrajinské Karpaty.

Nakonec autem po cestě kolem vrchu Berľaska (1 555 m) a Amerikánského domku sjíždíme do Jablonice. Strašná cesta. Pěšky bychom se něco našlapali. Ty výhledy jsou ale fantastické. Nádherné hory. Nakonec dojíždíme i do Usť Čorné a stíháme i naši oblíbenou hospůdku Zustrič

No a že jsme toho tentokráte na Svidovci moc neušli? Ne, neušli. Zavítali jsme ale do míst, kam bychom se při klasické hřebenovce nikdy nepodívali. Pokochali jsme se úžasnými scenériemi, kolegové provedli generálku auta. Zažili jsme to, co se jinde zažít nedá. Proto i tuto cestu hodnotím velice pozitivně a velice rád se do těchto míst ještě někdy vrátím.

Pod poloninami …jak plynul čas

Pod poloninami Zakarpatská Ukrajina je země neopakovatelných půvabů a lidských možností. Zůstává stále krásnou a podmanivou.

"Jsou to především hory, které vystřelují do impozantních výšek, nebo nás konejší křivkami svých vrcholů a klesajících strání. Čteme v nich jako v otevřené knize od rána do večera, od jara do zimy, a vždy v nich nacházíme něco nového. Nezevšední. Nabízí půvab a uklidnění, vůni země, mlhu a jas a dokonalé souznění s přírodou…"

A lidé, kteří tu žijí?

"Jsou hrdi na svou řeč, zvyky, svou zem a přírodu. Je to národ, který vždy bojoval o své přežití, o lepší zítřky, národ, který po staletí zůstával ve stínu historických proměn a lepších příležitostí. Národ, který se nevzdává v hledání příznivějšího místa v Evropě, které mu právem, jako všem ostatním, patří…"


…další informace

Další související články:

+ Návrat na Podkarpatskou Rus, rozhovor s rodákem z Podkarpatské Rusi
+ Huculské Alpy aneb po hřebeni Rachovských hor
+ Ťapeš (1 324 m) aneb koločavská Lysá hora
+ Za výhledy na poloninu Svidovec, Východní Karpaty
+ Na Hoverlu (2 061 m) nejkratší cestou; Zakarpatská Ukrajina
+ Přechod hlavního hřebene Černé hory, Zakarpatská Ukrajina
+ Výstup na Popaďu, Horhany
+ Dovolená s "Brandosem", Zakarpatská Ukrajina
+ Na Vyškovský Horhan a k Siněvirskému jezeru
+ Srdcem Horhan, hory Ukrajiny
Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor


Reklama
Výběr článků
Hory Treking na Slovensku: Ondavská vrchovina, Laborecká vrchovina a Šariš (1)
Hory Čergov, přechod pohoří na východě Slovenska (1)
Hory Přes Malý a Králický Sněžník do Kladského sedla, Jesenicko-králický sudetský trek (2)
Reklama
Témata našich článků…
Velká Javořina Malá Fatra, ubytování Štefánička Tematín Hukvaldy Chata Paprsek Borišov Pieniny Lyžování v Rakousku Praděd Helfštýn Maroko Pravčická brána Supernovy Dreveník Les Ecrins Kvarky Cumulonimbus Fačkovské sedlo Kulové hvězdokupy Mačky Železná hůrka
Reklama
Vybíráme z obsahu…
1. Bivak v Jeseníkách Vřesová studánka, kaplička a pramen v Jeseníkách
2. Turistická poradna Jak vybrat spacák. I při výběru spacáku do hor platí známé pořekadlo "dvakrát měř, jednou řež"
3. Rumunské Karpaty Maramureš, Suhard, Rodna a Sapinta, Sighet (1) - trek po hřebenech rumunských Karpat
4. Naše vrcholy Železná hůrka, nejmladší sopka České republiky
5. Alpy Gross Ötscher, výstup na vrchol ve Východních Alpách
6. Vesmír Hnědý trpaslík, záhadné objekty na pomezí planet a hvězd
7. Slovenské hrady Šomoška neboli Kočičí hrad, kráska na hranicích s Maďarskem
Reklama
Regiony
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie Produkty Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist