Sierra de Gredos aneb španělské Centrální Kordillery, vysokohorská turistika v horách Španělska

Horská turistika v centrálním Španělsku

Návštěva centrálního Španělska nebývá pro českého turistu příliš častým cílem. Přesto je mnoho míst, která stojí za to. Při návštěvě Madridu rozhodně stojí za to vyrazit i do okolí a navštívit okolní zajímavosti.

Ávila

Můj článek bude o naší krátké návštěvě pohoří Sierra dos Gredos. Vyrazili jsme z města Ávila asi 120 kilometrů severozápadně od Madridu. Samotné město je úchvatné, zapsané na seznamu kulturního dědictví UNESCO, a to především díky skvěle zachovalé struktuře středověkého města obehnaného mohutnými hradbami.

Jsme v prastarém regionu Kastílie a Leónu a atmosféra středověku, boje Kastilců a Maurů na vás dýchají odevšad. Město je ale přece příjemné, turisty nepřeplněné a plné tradičních "tapas" (barů, kde k drinku dostanete zdarma i maličkou porci některé místní pochoutky jako kančího guláše, nebo "jamónu" - sušená šunka. Lidé jsou vlídní a přátelští, španělsky hluční, ale milí.

Čtěte také: Sierra Nevada, túra na nejvyšší horu pevninského Španělska

Pokud máte blíže ke katolictví a ke katolickému mysticismu, můžete rozjímat na místě narození svaté Terezie z Ávily, která však k místním obyvatelům pro jejich přílišnou světskost žádnou náklonnost necítila, naopak odsud odešla a údajně už s Ávilou vůbec nechtěla být spojována.

Pokud jste se památkami ještě nenabažili a máte stále chuť se vzdělávat, můžete v okruhu zhruba hodiny jízdy autem navštívit další dvě památky UNESCO - město Segovia se skvěle zachovalým římským viaduktem a také monumentální klášter El Escorial.

Barco de Ávila

My se ale vydáme z Ávily po silnici N110 asi 100 kilometrů do městečka Barco de Ávila, které je proslavené svými fiestami pod širým nebem na nichž se schází až 30 000 lidí a také podle Španělů speciální odrůdou fazolí, které se tu pěstují a nechybí v Kastílii na žádné sváteční tabuli.

Za nekřesťanské peníze si je můžete v obchodech se suvenýry koupit i vy. My je ochutnali v rodině našeho španělského kamaráda Fernanda, který nám byl v Gredosu průvodcem a poté co jsme zjistili, že chutnají stejně jako ty za 20 eurocentů v supermarketu jsme naše blízké o tento suvenýr ochudili.

Na vejminek do Španělska

Po státní silnici N-110, kde je povolená rychlost 110 km za hodinu cesta z Ávily ubíhala rychle. Cesta z Barco de Ávila ubíhá po horských silničkách jen pomalu. Cesty jsou kvalitní (vliv dotací EU je na španělské infrastruktuře velmi patrný) ale taky úzké.

Je ještě poměrně časné ráno, když dojíždíme do našeho cíle - malebné vesničky Nava del Barco. Proplétáme se úzkými uličkami, kde je stěží místo pro jedno auto. O milimetry míjíme nejednoho důchodce vyhřívajícího se na kamenné lavici před domem.

Konečně nacházíme místo k bezpečnému zaparkování. Fernando se krátce ptá místních, kteří tu sedí, zda tu můžeme stát. Odpovídají, že dodávka s pečivem už odjela, takže by to neměl být problém. Nava je krásně zachovalá vesnice, která ještě není postižena zde obvyklým "realitním turismem". Především britští důchodci si díky pro ně nízkým cenám realit kupují domy ve Španělsku. Portugalsko je zase oblíbené Francouzi a Němci. Nejhorším důsledkem těchto neuvážených přesunů jsou totálně nerealistické ceny nemovitostí v některých částech Španělska a také rozbíjení venkovských komunit.

Vyrážíme do hor

Od starostí se ale vydejme dál. Po nabrání vody v prameni, který je na okraji vesnice, se vydáváme polní cestou mezi domy a po pastvinách směrem nahoru do hor. Naším cílem je jezero Laguna del Nava, které leží ve výšce 1 930 m nad mořem. Vlastně se nejedná o jezero v pravém slova smyslu, ale o bývalé karově-morénové jezero s protrženou přirozenou hrází, kterou pastevci postupně opravovali a upravovali tak, aby se voda z jarního tání sněhu udržela a postupně ji za pomoci primitivního stavidla pouštěli dolů k napájení dobytka a k zavlažování soukromých zahrad.

Pastviny, pastviny, pastviny…

Cesta vzhůru z vesnice je zpočátku nudná, i když člověku se tak často nepoštěstí stoupat do hor mezi skupinkami jedlých kaštanů, které tu dokáží přežít i bez zavlažování. Cesty jsou prašné a písčité. V jednu chvíli kolem nás projede traktor místního farmáře a dlouhou chvíli trvá než se prach usadí a přestane létat do očí.

V místech, kde se v zavlažovacích stružkách ještě drží voda jsou keře ostružin s plody, které jsou velmi sladké, ale téměř bez šťávy. Zavlažované zahrady mají díky vysoké nadmořské výšce podobnou druhovou skladbu jako u nás. Pěstují se především jabloně a hrušně. Subtropické ovoce by tu nevydrželo krátkou, ale vydatnou zimu, často se sněhovou pokrývkou. Teplota tu nezřídka klesá i pod -15 °C.

Směrem vzhůru se ale dostáváme na volné pastviny. Suché a rozpálené louky se sporadickými skupinkami hovězího dobytka. Pastviště jsou většinou uzavřené plotem, ale není potřeba se bát. Místní farmáři nejsou úzkostliví a ví, že turisté nejsou ohrožením. Očekává se však, že bránu, kterou projdete za sebou zase pečlivě uzavřete.

Potkáváme i jednoho a také jediného španělského horského turistu za celý náš pobyt. Diví se nám, že jdeme v tomto čase spánku a siesty. On sám má tempo opravdu "španělské" chodí od 8 do 11 dopoledne a od 6 do 9 navečer. Nyní právě odkládá svou krosnu (mimochodem téměř určitě Československé výroby) a uléhá do stínu jediného keře široko daleko. Když jsme se večer po šesté okolo stejného místa vraceli spal stále pod tím samým keřem.

Laguna del Nava

Cesta k jezeru není nijak vyznačená, ale podél cesty jsou vyskládaní kamenní "trollové". Po orientačně problematické cestě na pastviny už však zbývá pohyb pouze vzhůru. Cesty jsou většinou vyšlapané a místy dokonce pastevci upravené až do podoby jakýchsi skalních schodů. Jedná se o vysoce fyzicky náročný výstup, avšak po celkem nenáročné cestě.

Španělské internetové stránky pro horské turisty hovoří o střední náročnosti. Vážným rizikem je pouze podcenění vlastních sil a úžeh. O vodu není v průběhu výstupu nouze, ale je třeba mít na paměti riziko infekce, protože se pohybujete na pastvinách. Cestu zpestřují nádherné výhledy do původně ledovcového údolí a také množství kamzíků, kteří jsou vám neustále v patách. Fotogeničtí ale moc nejsou, jakmile vytáhnete fotoaparát, jsou pryč.

Cíle jsme dosáhli po asi pěti hodinách čisté chůze. V poslední fázi výstupu se pohybujete přes skalnaté prahy. Každý z nich vypadá jako cíl cesty, ale opak je pravdou. Jezero se objevilo znenadání a lákalo ke koupání. Toho jsme samozřejmě využili a dali si siestu s koupelí i pravou domácí sušenou španělskou šunkou, kterou nás vybavila Fernandova velmi pozorná maminka.

Cesta tu samozřejmě nekončí. Přechod pokračuje dál a na hlavním hřebeni se podle Fernandových informací spojuje tato cesta s páteřní značenou turistickou stezkou GR 10 (Valencia - Lisabon). K ní lze získat poměrně slušné informace na všech informačních centrech v okolí, ale na značení bych se moc nespoléhal. Krásné zde musí být především jarní období, kdy se i tyto dnes tak suché louky rozkvetou a kolem ještě leží zbytky sněhu.

My jsme však, ač bychom rádi strávili alespoň noc v tomto nádherném pohoří, vyrazili na cestu zpět a dali přednost poznávání dalších koutů Španělska. I po takto krátké ochutnávce je ale možné říct, že Gredos stojí za pozornost a bude nás lákat k další snad už delší cestě.

Po sestupu se zastavujeme v hospůdce v Nava del Barco. Tradiční místní bar, kde si dáte španělské pivo nebo ještě lépe víno na osvěžení a slaná, pražená slunečnicová semínka k louskání. Závěrem si ještě dovolím odkázat na stránky dvou anglických nadšenců žijících v Gredosu a provozujících internetové stránky s množstvím zajímavých odkazů a fotogalerií (www.gogredos.com - doména expirovala, fotografie naleznete např. na www.photaki.es, pozn. red.).

Sopky na Slovensku, přehled pohoří vulkanického původu

Aktivní sopky na Slovensku, stejně jako v České republice dnes nenalezneme. Avšak na rozdíl od sopek v…

Turistika na Šumavě: Křemelná, Sněžné jámy a bývalé Paště a…

Když se v souvislosti se Šumavou mluví o Křemelné, většině lidí se vybaví jedna ze zdejších…

Jak jsem nechtěla na Králický Sněžník, zimní výšlap z polské strany

Protože loňská zima byla na sníh přece jen bohatší než ta letošní, vyvstalo přede mnou jednu únorovou sobotu…

Rašeliniště Orlických hor, tajemná příroda českých hor

Rašeliniště jsou velice atraktivními místy naší přírody. Zajímavá jsou pro přírodovědce, kteří zde nalézají vzácné…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.