Muránska planina je doslova eldorádem medvědů

Turistický ruch se sice nevyhýbá ani Muránské planině, ale spíše se koncentruje do několika málo okrajových oblastí. Jestliže hledáte samotu, nádherné scenérie a kusy neporušené přírody, chcete pozorovat vzácné živočišné a nebo rostlinné druhy v jejich přirozeném prostředí, určitě byste neměli s návštěvou této nádherné oblasti otálet.

Vyrazit byste měli tím spíše, že na turistiku a turisty oblibující dálkové přechody je tady pamatováno v podobě turistické útulny na Nižné Kľakové, což v jiných národních parcích bývá spíše výjimkou. A možná, že se v blízké budoucnosti dočkáme vybudování i několika dalších turistických útulen.

Vymezení podcelku Spišsko-gemerského krasu

V tomto článku je popsána nejen samotná Muránska planina, ale také na západě přiléhající část Veporských vrchů v oblasti Fabove hole, která je součástí národního parku a část Stolických vrchů v oblasti vrcholu Stolica, která je součástí ochranného pásma Národního parku Muránska planina. Všechny tři podcelky jsou součástí Slovenského rudohoří patřícího do subprovincie Vnitřní Západní Karpaty. Do národního parku ještě zasahují výběžky Horehronského podolí.

Muránska planina je jedním z podcelků Spišsko - gemerského krasu. Tedy jeho gemerskou částí. Muránska planina má poměrně komplikovanou strukturu a nepravidelný protáhlý tvar ve směru jihozápad - severovýchod. Na severozápadě je ohraničena Horehronským podolím, na severu sousedí se Slovenským rájem, na východě Volovskými vrchy a Stolickými vrchy. Se Stolickými vrchy sousedí Muránska planina i na jihu. Západní okraj pak lemují Veporské vrchy.

Muránska planina, přírodní poměry

Jádrem Muránské planiny je krasová planina s průměrnou výškou okolo 700 až 800 metrů, délkou 15 km, šířkou 5 až 6 km. Její strmé skalní okraje převyšují své okolí o 300 až 600 metrů. Vápencovo - dolomitová deska druhohorního stáří (vrchní trias) byla nasunuta na královoholské krystalinikum tvořené staršími břidlicemi a pískovci. Mocnost karbonátových hornin wettersteinského typu dosahuje několika stovek metrů. Čistota světlých až šedých vápenců umožnila vzniknout tzv. planinovému krasu, který je již popsán i u sousedního Slovenského ráje.

Mohla tady tak vzniknout řada jeskynních systémů. Z nich je bezesporu nejzajímavější jeskyně Bobačka, která se pyšní nádhernou krápníkovou výzdobou a délkou asi 3 km. Z dalších významných jeskyní se nelze nezmínit o jeskyních Čertova (230 m), Dielik (200 m) či Zbojská (230 m) a nebo jeskyni Homola s délkou 1 058 m. Za zmínku rovněž stojí Ľadová jaskyňa pod Vrbjarkou a Šingliarka, ve kterých se celoročně udržuje led. Podle dostupných pramenů je na Muránské planině zaregistrováno přes 200 jeskyní a více jak 15 propastí, 38 vyvěraček a 32 krasových pramenů, 15 ponorů.

Karsologicky se národní park dělí na dvě oblasti. Na samotnou Muránskou planinu a Tisovecký kras. Na planině ale nevznikly jen podzemní krasové jevy, vyvinul se i povrchový kras v podobě četných škrapových polí, krasových jam, úvalů a hlubokých dolin. Doliny se svými horními a spodními částmi značně odlišují.

Zatímco horní (starší) částí dolin mají říční charakter a vyrovnaný spád, mají spodní (mladší) částí dolin podobu strmých a těžko průstupných roklin s četnými peřejemi a vodopády. Horní části dolin, které mají obvykle plochá a suchá dna vznikaly v mladších třetihorách a následně podléhaly krasovatění a erozi.

Muránska planina je charakteristická mírně zvlněnými planinami se strmými a značně členitými okraji. Nejvyšším vrcholem Muránské planiny je Kľak (1 409 m). Dalšími významnými vrcholy jsou Veľká Stožka (1 297 m), Malá Stožka (1 204 m), Pavelková (1 144 m) a některé další.

Nejvyšším vrcholem Národního parku Muránska planina je Fabova hoľa (1 439 m), která je zároveň nejvyšším vrcholem Veporských vrchů. Nejvyšším vrcholem ochranného pásma národního parku je Stolica (1 476 m), která je zároveň nejvyšším vrcholem celého Slovenského rudohoří.

Vodstvo a klimatické poměry

Vodopisně Muránska planina patří do povodí řek Hron, která pramení na pomezí Nízkých Tater a Muránské planiny v blízkosti sedla Besník a řeky Slaná, která pramení v masívu vrcholu Stolica pod Slanským sedlem ve Stolických vrších. Hron odvodňuje severní část Muránské planiny. Jeho nejvýznamnějšími přítoky z této oblasti jsou říčky Župkov, Havraník, Rácov a Hronec. Řeka Slaná, která se v Maďarsku vlévá do Tisy, neprotéká přímo územím Muránské planiny, ale sbírá vody všech jejich nejvýznamnějších přítoků. Jsou to říčky Muráň a Rimava.

Podnebně patří Muránska planina do mírně chladné klimatické oblasti. Převládá tady horské klima. V nejchladnějších oblastech se sněhová pokrývka udrží 100 až 150 dní v roce. Některé prameny udávají dokonce až 180 dní. Průměrný roční úhrn srážek činí 800 až 1 100 mm, místy až 1 400 mm. Nejdeštivějšími měsíci bývá červen a červenec. Průměrné lednové teploty se pohybují v rozmezí -5 °C až -7 °C, průměrné červencové teploty pak v rozmezí 11,5 °C až 16 °C.

Flóra a fauna

Fauna Muránské planiny je neobyčejně bohatá. Setkat se tady můžeme prakticky se všemi velkými šelmami žijícími na Slovensku ve volné přírodě, řadou západokarpatských horských druhů, které tady dosahují jižní hranice svého rozšíření, dále s velkou řadou endemických či reliktních druhů, ale také druhů zcela běžných.

Glaciální relikty, počty popsaných druhů

Velmi bohaté zastoupení mají zoocenózy lesů, ale i skalních stepí a lesostepí a především reliktní bory, které se zachovaly jen v Západních Karpatech, a které přežily dobu ledovou. Rovněž velice vzácnou je ze zoogeografického hlediska fauna propastí a jeskyní (především bezobratlí).

Například v přírodní památce Ľadová jama na Muráni se v závrtu hlubokém asi 30 metrů zachovala populace střevlíka Duvalis microphtalmus, který je glaciálním reliktem. Na území parku bylo dosud popsáno na 800 druhů motýlů, 800 druhů brouků, 75 druhů měkkýšů aj. Z chráněných obratlovců tady bylo popsáno 10 druhů plazů, 9 druhů obojživelníků, 155 druhů ptáků a 68 druhů savců.

Vyskytuje se tady ještěrka zední (Lacerta muralis), užovka stromová (Elaphe longissima), hrabošík tatranský (Microtus tatricus), ale i velké šelmy jako medvěd hnědý (Ursus arctos), rys ostrovid (Lynx lynx), kočka divoká (Felis silvestris), vlk (Canis lupus) a na Hronu včetně jeho přítoků je poměrně hojná vydra říční (Lutra lutra).

Z ptáků stojí určitě za zmínku orel skalní (Aquila chrysaetos), tetřev hlušec (Tetrao urogallus), čáp černý (Ciconia nigra) či sokol stěhovavý (Falco peregrinus), u nějž jsou v tomto národním parku registrovány pouhopouhé dva hnízdící páry! Za zmínku stojí i netopýři (létající savci). Z 26 na Slovensku vyskytujících se druhů tady bylo popsáno 22 druhů. Proto je nutná přísná ochrana jedinečné místní krajiny i určitá z toho vyplývající opatření. Věříme, že každý soudný turista a milovník přírody bude tato opatření respektovat.

Bezobratlí, motýli

Nejbohatěji je tady fauna zastoupena bezobratlými. Z nich jsou určitě nejnápadnější motýli, kteří osídlili Muránskou planinu v celém rozpětí jejich výšek. Na jaře a v létě tady potkáme nejen řadu běžných druhů, ale i mnoho druhů vzácných či dokonce velice vzácných. Na prvním místě si zmínku určitě zaslouží jasoň červenooký (Parnassius apollo). Je skutečným skvostem slovenské přírody, který si oblíbil především horské oblasti. Obývá květnaté louky a hluboké doliny. Jasoně poznáme snadno i během letu, který je jakoby váhavý a pomalý.

Výskyt jasoně je vázán na vápencový podklad. Housenky se totiž živí na lomikámenu, netřesku, rozchodníku, které rostou právě v místech s vápencovým podložím. Jasoň červenooký však není jediným představitelem čeledi žijící na Muránské planině.

Nepoměrně hojnější je jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne), který tady poletuje od dubna do července. I tento druh létá pomalu a nízko při zemi. Jeho housenky žijí obvykle na dymnivkách, odtud i druhový název. Zvěstovatelem jara je určitě nápadný a velký žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni). S tímto druhem se můžeme setkat již v polovině března, kdy první hřejivé sluneční paprsky roztápějí poslední zbytky sněhu na horských úpatích. Sameček tohoto druhu je sírově žlutý, samičky mívají světlejší zabarvení. Housenky tohoto druhu lze nalézt na řešetláku.

Z této čeledi stojí určitě za zmínku i žluťásek čilimníkový (Colias crocea), který je velkým cestovatelem. Setkat se s ním můžeme i daleko na severu, až ve Skandinávii. Motýl létá velice rychle a spatřit jej není vůbec snadné. Občas lze spatřit v teplých říjnových dnech i jedince třetího pokolení.

Dalším nádherným druhem, který létá na Muránské planině, je batolec duhový (Apatura iris), který vyniká nádhernými modrofialovými lemy křídel. Batolec je rychlým letcem, který rád usedá na zablácené lesní cesty, kde se obvykle živí trusem. Koho by napadlo, že tento nádherný motýl hoduje na takovéto nevábné potravě.

Čeleď babočkovitých je tady zastoupena jak běžnými, tak méně běžnými druhy. Setkat se tady můžeme jak s babočkou kopřivovou (Aglais urticae), tak babočkou paví oko (Nymphalis io), ale i babočkou bodlákovou (Vanessa cardui), babočkou admirál (Vanessa atalanta) či nádherně zbarvenou babočkou osikovou (Nymphalis antiopa).

Nesmíme zapomenout ani na různé druhy perleťovců, okáčů, ostruháčků, drobných a ohnivě zbarvených ohniváčků, ale i modrásků či otakárků. Objevují se tady oba druhy - otakárek fenyklový (Papilio machaon) i otakárek ovocný (Iphiclides podalirius). Podobně bohatě je zastoupen řád brouci (Coleoptera), dvoukřídlí (Diptera), blanokřídlí (Hymenoptera) a jiné. Jejich popis však již přesahuje rámec tohoto textu.

Lesy Muránske planiny

Vegetace oblasti má původní charakter, lidskou činností byla narušena poměrně málo. Nejzachovalejší společenstva jsou na těžko přístupných místech, tedy na skalních římsách, nepřístupných hřebenech a v hlubokých a strmých dolinách. Zachovaly si vysoký stupeň biodiverzity. Asi 90 % území Muránské planiny je zalesněno.

Ve velké míře se tady vyskytuje buk, na teplých lokalitách jižního okraje i dub, dále javor, jedle a smrk. Zapomínat ale nesmíme ani na tis a reliktní borovici. Zajímavé jsou také porosty kosodřeviny v Hrdzavé dolině ve výšce asi 750 metrů.

Endemity, paleoendemity, subendemity Muránské planiny

Na území Muránské planiny roste 42 úplně chráněných rostlinných druhů, 7 západokarpatských endemitů, 2 západokarpatské paleoendemity a 1 subendemit. Celkem je tady udáváno asi 1 170 druhů cévnatých rostlin. Asi nejvzácnějším je lýkovec muránský popisován dnes jako lýkovec slovenský (Daphne arbuscula). Je to posel z období třetihor (tzv. terciérní relikt), který má tady jedinou známou oblast svého výskytu na světě! Lýkovec je poléhavým keřem. Je to vždyzelená rostlina s růžovými až načervenalými, zřídka bílými květy. Roste na strmých skalních svazích v nadmořské výšce 750 až 1 300 m.

Ze západokarpatských paleoendemitů tady ještě roste lomikámen tatranský (Saxifraga wahlenbergii) a stračka karpatská (Delphinium oxysepalum). Ze západokarpatských neoendemitů jsou to například koniklec slovenský (Pulsatilla slavica), dřípatka karpatská (Soldanella carpatica), či trýzel Wittmanúv (Erysium wittmanii). Z karpatských endemitů tady můžeme nalézt kostřavu karpatskou (Festuca carpatica) či zvonek karpatský (Campanula carpatica).

Ke karpatským subendemitům se řadí kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa), pryskyřník pahorský (Ranunculus pseudomontanus) a zvonek (Campanula serrata). Z dalších druhů určitě stojí za zmínku kostřava tatranská (Festuca tatrae), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), večernici sněžnou (Hesperis nivea), stokroč horská (Bellidiastrum michelii), zvonek maličký (Campanula cochleariifolia), dryádka osmiplátečná (Dryas octopetala), hořec Clusiúv (Gentiana clusii), vápnička skalní (Kernera saxatilis), všivec přeslenitý (Pedicularis verticillata), tučnice alpská (Pinguicula alpina), mochna zlatá (Potentilla aurea), pryskyřník horomilný (Ranunculus oreophilus). Zapomenout nelze ani na hořec jarní (Gentiana verna), kruhatku Mattioliho (Cortusa matthiolii), šafrán (Crocus discolor) a řadu dalších. Ne všechny tady můžeme vyjmenovat.

Národní park Muránska planina

Pro své mimořádné přírodní hodnoty byla Muránska planina v roce 1976 (30.12.) vyhlášena chráněnou krajinnou oblastí. V roce 1997 pak došlo k překategorizování území a 1.10.1998 se Muránska planina stala národním parkem. Při této příležitosti byl u obce Muráň v ústí Hrdzavé doliny odhalen základní kámen národního parku. Zároveň v obci Muráň bylo otevřené první informační středisko tohoto národního parku, které provozovala nevládní organizace "Klub priateľov Muránskej planiny". Nyní je v provozu inf. Středisko NP Muránska planina.

Dnešní rozloha národního parku činí 20 318 ha a rozloha jeho ochranného pásma 21 698 ha. Navíc je tady dnes 26 přírodních rezervací a chráněných areálů s celkovou rozlohou 4 202 hektarů. Na zachovalost místních ekosystémů měl velký vliv Ludwig Greiner, který byl v letech 1828 až 1874 správcem coburgovských majetků, tedy i lesů v okolí Jelšavy a Muráně.

Již v polovině 19. století prosazoval omezování holorubní těžby, obnovu lesních porostů aj. Později tady působili Izabela Textorisová (je po ni pojmenována jedna z jeskyní v oblasti bradlové Velké Fatry), Pavel Sillinger a Václav Vraný či Gustav M. Reuss, který byl nejvýznamnějším přírodovědcem regionu. Je autorem první slovensky psané květeny, opisu všech hradů Gemeru aj.

Vývoj přírody pohoří ve čtvrtohorách

Flóra i fauna Karpat, tedy i oblasti Muránské planiny, prošla ve čtvrtohorách bouřlivým vývojem. Střídaly se doby ledové s meziledovými. Tehdy se výrazně neměnilo jen klima, ale i rostlinstvo a živočišstvo. Na okrajích severského ledovce se táhly bezlesé tundry s plazivými druhy bříz a vrb, mechy a lišejníky, ale také kvetoucími rostlinami. Ale i jižněji pásmo lesa končilo ve výškách kolem 300 až 500 metrů nad mořem.

V tundrách bylo množství dnešních alpinek. I dobře známá dřípatka (Dryas octopetala), podle níž je dnes flóra tunder označována jako flóra dryasová. Charakter pleistocenní fauny určovali savci. Předchůdce člověka byl současníkem živočichů, které dnes známe jen ze Štorchových románů.

Pleistocenní srstnatí nosorožci provázeli v chladných tundrách mamuty, soby, losy, ale i pratura (Bos primigenius). Pravěký lovec býval v těch dobách sám kořistí. Jeho současníky byly i velké šelmy jako šavlozubý tygr (Machairodus), který žil již v třetihorách a vyhynul ve starším pleistocénu, medvěd jeskynní (Ursus spelaeus) či hyena (Hyena spelaea). Po skončení posledního glaciálu zvaného würm se výrazně oteplilo a opět se i do nejvyšších poloh Muránské planiny rozšířily lesy. Ty, byť s určitými změnami, se tady udržely dodnes.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.