Treking > Tipy na výlet > Toulky po Muránske planině, přírodní zajímavosti
Toulky po Muránske planině, přírodní zajímavostiMuránska planina a Wesselenyiho jeskyně, Studňa a Maretkiná16.2.2007 | Tomáš Obtulovič ml.
Slyšel jsem mnoho a taky jsem neodolal. Představa panenské přírody, bílých vápencových bradel a koneckonců vlastní statut národního parku mně uchvátil natolik, že jsem spolu s přáteli udělal malý okruh Muránskou planinou. Již při prvotním plánování s očima nad mapou jsem velmi váhal, kudy naše putování vést. Planina nemá jeden souvislý hřeben, ale spíše několik, hluboká dlouhá údolí a prakticky celá je pokrytá lesy. Tedy kam, abychom toho viděli co nejvíce? V pátek po poledni vystupujeme z přeplněného vyhřátého autobusu na náměstí v Muráni 400 m. Již při prvních pohledech mně tato dědina zaujala. Nicméně naše první kroky vedou do "osvěžovny". Zkušené oko Danovo se rozhlédlo po okolí a vybralo tu přímo na náměstí. Příjemné ceny rozhodují o obědě a jako dezert si dáváme pověstné zdejší buchty, bohužel mají už jen ořechové. Ale i ty chutnají skvěle. Ten, kdo nevyzkoušel zdejší buchty, jako by nebyl na Muráni. Venku je takový hic, že až do třetí zůstáváme ve stínu přístřešku na dvoře hospody. Po velkém přemlouvání rozhoupávám naši partu, zvedáme přejezené zadky a po červené jdeme na Muránský hrad na bradle Cigánka 955 m (1 h 45 min). Kousek za náměstím u asfaltky je informační středisko parku. Dole převažují husté mladé bukové lesy. Chodník mnoho výhledů neposkytuje, snad jen na bradla Poludnice. Ze slabého pramene pod Hradom za útrpného štípání komárů nabereme vodu. Za rohem je chata Zámok. Ale sotva dojdeme k ní, hned nás padesátník v zeleném doslova odstrojuje z báglů, že bychom si je mohli nechat tady. Hned chápu, o co mu kráčí. Proč dělat problémy. Nalehko omrkneme zříceninu hradu. Nejzachovalejší je vstupní věž, část obvodového zdiva, půdorysy budov. Po zdivech je vysloveně zakázáno lézt, ale zřejmě to někteří nedodržují, a proto ty křížky pod skalami. Nejvíce pozornosti si ale zaslouží letecký výhled do údolí říčky Muráň a na Stolické vrchy. Zatímco sedíme na chatě u pivka, přichází párek se psem, který hned dostane od "zeleného" vynadáno, že jdou s ním na Hrad a nevidí ty cedule se zákazem. Tak tady má asi někdo lepší oči. Ale vidět cedulku 40 × 20 cm na 100 m, takového zraku bych si opravdu vážil! Snažíme se s ochráncem rozumně promluvit o zajímavých místech parku, pěkných značkách, ale místo toho nás posílá přečíst si návštěvní řád. Stále mele, že všichni strážci jsou venku, protože dole v Muráni bude zítra známé rodeo s koňmi, na které se sjíždí až tři tisícovky lidí. Každý z nás má již strážce po krk, a tak raději jdeme po modré na Velkou Lúku-Piesky, kde je povoleno táboření. Cestou ještě nakoukneme do puklinové Wesselenyiho jeskyně. Velká louka kdysi vynikala krasovými jevy, ale během SNP je zasypali a zarovnali, aby vytvořili polní letiště. Stavíme jen jeden stan a tři uléhají na štěrk pod dřevěnou stříšku s tabulemi. Zavírající se oči ještě shlédnou několik padajících hvězd, perseid. Asi 500 m za hájenkou směrem na Studňu by měla být odbočka na Poludnicu s výhledem. Žádnou odbočku jsme nenašli. Podle cedulí na Maretkinu by měla být 15 min zpět, ale to by vůbec neodpovídalo značce na mapě (odbočka na Poludnicu je hned u hájenky Maretkiná, pozn. red.). Demokraticky se rozhodujeme, zda na Studňu pokračovat po značce nebo trochu "zabloudit" a dát na rady kolemjdoucích. Na Muráň jsme nepřijeli jenom do lesa, a tak pokračujeme dále po asfaltce. Zavádí nás do nádherného království rozlehlých luk, kde nás obklopuje jen ticho a snad trochu myšlenky na ty protivné "zelené". Obvykle se tady popásají stáda Huculských koní, ale dnes máme bohužel smůlu, protože je pravděpodobně odvedli dolů do dědiny na rodeo. Jdeme pořád za nosem. Trochu mi to připomíná táhlé šumavské údolí. Jediné bytosti co potkáme, jsou pastevečtí psi uvázání k ohradě. Jejich štěkot prořízne tichotu údolí a strašně se rozléhá.
Nižná Kľaková
Útulna Nižná Kľaková.
Útulna Nižná Kľaková se nachází na loukách v oblasti sedla Nižná Kľaková v těsném
sousedství červeně značené dálkové turistické trasy. Turistická útulna je přístupná
z mnoha směrů, ať již z obce Muráň, sedla Burda resp. sedla Zbojská a nebo z Veľké lúky a Muránského hradu. Turistická útulna stojí na svém místě jedenáctým rokem, do užívání turistům byla odevzdána v srpnu 1997. K jejímu vybudování bylo využito grantových peněz « Nyní už kamenitá cesta se zanořuje do lesa, mírně nabírá výšku a pár set metrů před Studňou se napojuje na červenou značku. Na mapě území nikoho. Samotná Studňa je vyvěračka obklopená loukami s několika budovami. Neodoláme posezení u jedné hájovny a poobědváme. Asi 200 m opodál je Ľadová jama na Muráni. Do léta v ní zůstává led, ale nyní v půli srpna není již žádný. Po červené turistické značce se posunuje směrem k Nižné Kľakové (1,5 h). Jednotvárná lesní cesta až na jednu výjimku neposkytuje žádné výhledy. Ovšem ten jediný dokonce se značenou odbočkou stojí opravdu za to. Ze skalní hrany se otevírá výhled do Hrdzavé doliny, na Poludnici, hřeben Ostrice a především na louku Nižné Kľakové, naše konečné pro tento den. Pod námi je několik desítek metrů vysoká skalní stěna a špičky nejvyšších smrků. Po čtvrthodince chůze jsme v dnešním cíli. Dokola roztahané louky s loveckou chatkou a turistickou útulnou. Jeden pramínek je asi 500 m po žluté směrem na Stožky a druhý, o něco vydatnější na straně opačné (10 min). Všichni se spokojeně najíme, jen Markéta co chvilku mizí za křovím. Večerní táborák a hurá do pohodlí chatky. Někdo ráno zavřel dveře, a tak nás málem udusil! Při pohledu na hodinky nemůžu uvěřit. Deset hodin! Ostatní už snídají a já jsem se zrovna vyhrabal z pelechu. Banda by se na sluníčku válela klidně až do odpoledne, ale to bychom nestihli ani ten o vlak o šesté. Nelibě se zvedají, Michal obvykle jako poslední a po červené pokračuje na důležitou křižovatku Siváková. Dále jde červená do sedla Burda, odkud jsou prý nádherné výhledy na Stožky (skutečně jsou fantastické, pozn. red.), ale my už šlapeme po zelené na Tisovec (3 h). Podle mapy jde o krásnou rovnou hřebenovku s mírným klesáním. Ale zanedlouho nás ona rovinka přesvědčuje o opaku. Výšvih střídá klesání, a tak stále dokolečka dokola. Úzká pěšinka vede listnatým lesem, dalo by se říci pralesem a místy dokonce "džunglí" maliní a vysoké trávy. V cestě je mnoho spadlých stromů či tlející kmeny. Přecházíme Ostricu, Šarkanicu, napravo se objevují první louky, což by měla být předzvěst Voniace. Les řídne, objevuje se pohled na stometrové skály Martinovy doliny a je tu i mamlas. Viděl jsem mnoho krásných míst, ale toto bych zařadil na jednu z příček nejvyšších. Docela malá louka s nízkou travičkou a několika statnými vysokými modříny, které poskytují vytoužený stín. Příjemnou atmosféru začínají narušovat hromy, předzvěst blížící se bouřky. Končíme siestu a po klikatých serpentinách podcházíme skály. Krásné zakončení putování po Muráni. Z bouřky nebylo nic, a tak suší docházíme k vlaku. Z okýnka ještě pozorujeme červeně zářící lom a už přemíláme historky z našeho vandrování. Muránska planina, turistická mapaLíbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Výstup na vrchol Hradová, Tisovecký kras+ Muránska planina, soutěžní článek Tilak Treking 2004 + Slovenský ráj a Muránska planina, turistický průvodce + Muránska planina, ráj milovníků samoty; turistické chaty a útulny, ubytování na Muránske planině + Muránska planina, obecné informace |
|