Cesta Márie Széchy, gotická cesta na Slovensku aneb trasa mezi Muránským a Fiľakovským hradem

Dluh historii (2) - gotická cesta Márie Széchy

To byl tedy pohled do minulosti. Jaká je dnešní podoba Cesty Márie Széchy? Celá trasa (to znamená vzdálenost mezi Muránským a Fiľakovským hradem) je dlouhá 77 kilometrů. Výškový profil je zřejmý z obrázku. Pro zdatného turistu by to znamenalo dva dny šlapat od rána do večera a to ještě v letním období, kdy je dostatečně dlouhý den.

Tím chci naznačit, že zvládnout trasu takovýmto způsobem nemá pražádný smysl. Nezbude vám čas na nic jiného než na chůzi samotnou. Přitom na každém kilometru lze spatřit něco zajímavého, ať už je to historická či přírodní zajímavost. Proto by bylo nanejvýš neprozřetelné zaměňovat cestu s dálkovým pochodem. Po zkušenostech získaných během putování bych volil jednu z variant: Buď úměrně prodloužit čas věnovaný akci nebo (dle mého názoru lepší řešení) cestu absolvovat po částech. Spojit vždy určitý úsek s prohlídkou okolních míst.

• Předchozí část článku

Zcela přirozeně se tak nabízí spojení cesty v úseku Muránský hrad - Trstie s návštěvou Národního parku Muránska planina nebo úsek mezi Rimavskou Sobotou a Fiľakovem spojit s poznáním zajímavých míst Cerové vrchoviny. Já sám jsem si vybral variantu dvoudenní. To proto, že některá místa na trase jsem už v minulosti navštívil a nejsou mi neznámá.

Muránsky hrad

Poslední říjnovou sobotu se vydávám na cestu. Chata Zámok, kde jsem strávil noc, stojí přímo pod Muránským hradem. Je tu také první směrovka s nápisem Cesta Márie Széchy. Škoda, že jako poslední z cílových míst není uveden Fiľakovský hrad, informace by tak byla stoprocentní. Včera skončilo dlouhé a překrásné babí léto. Po mnoha týdnech si oživuji, jak vypadá zatažená obloha. Není to ovšem skutečnost, kterou bych vítal s povděkem. Přinejmenším budu muset oželet překrásné rozhledy z mnoha míst na trase.

O historii Muránského hradu, respektive o historii do doby Zlatého věku Muráně, se v předchozí části hovořilo. Co může spatřit dnešní návštěvník? Muránský hrad patří mezi nejrozsáhlejší a nejvýše položené hradní zříceniny (935 m n. m.) na Slovensku. V letošním roce byla dokončena oprava vstupní brány, ta už důstojným způsobem vítá návštěvníky. Na hradě je rozmístěno velké množství informačních tabulí. Podávají ucelené informace nejen o historií hradu, ale také o přírodě Národního parku Muránska planina. Nově rozmístěné tabulky pak označují jednotlivé hradní objekty, ze kterých zbyla jen torza.

Hradní zřícenina je zároveň úžasným rozhledovým místem. Vyhlídky na severní a jižní straně hradu jsou nově opravené. Vyhlídky na západní a východní straně hradu jsou osazeny informačními tabulemi s reliéfy krajiny, které umožňují orientovat se v terénu. Za pěkného počasí můžete na východě spatřit nejvyšší vrcholy Stolických vrchů (Stolica, Kohút), na severu Kráľovu holu, na západě Muránskou planinu, na jihu pak část Stolických vrchů okolo Trstia, Muránskou brázdu a část Muránské planiny.

Zde tedy Cesta Márie Széchy začíná. Kolem chaty Zámok scházím dolů do Muráně. Tento úsek je zároveň Naučnou stezkou k Muránskému hradu. Osazena je informačními tabulemi s různými náměty. Vždy se zastavuji u té, která přibližuje geologii Muránské planiny. Miniexpozice hornin (vápenců a dolomitů různého geologického stáří), ze kterých je toto území vybudováno.

Muráň

Cesta z hradu do obce Muráň (394 m n. m.) trvá necelou hodinu. Historie obce se úzce prolíná s historií hradu. Na náměstí a v jeho nejbližším okolí je několik nových, skutečně pěkně vyhotovených informačních panelů, kde se může návštěvník s bohatou historií obce seznámit (bez nadsázky vyčerpávajícím způsobem). Další panely pak seznamují návštěvníky se zajímavostmi Muránské planiny. Informační středisko národního parku je v rekonstrukci, otevřeno by mělo být po Novém roce.

Červená značka mě vyvádí polní cestou z Muráně. Krátké stoupání, strmý sestup a přicházím do Muránské Lehoty. Obce, jejíž existence je dokladována už v roce 1453. Za obcí začíná stoupání na Čierťaž, táhlý kopec s překrásným bukovým porostem. Za vrcholem se ocitám na loukách, odkud je možné spatřit ty nejkrásnější pohledy na Muránskou planinu a masív Kráľovej hole. Rozhled ze všech nejkrásnější je pak ze sedla Nemcová (918 m n. m.). Skutečně stojí za to zastavit se a vychutnat si tu nádheru. Teprve při pohledu z určité vzdálenosti člověk pozná, proč v názvu tohoto geomorfologického celku je slovo "planina".

Tri chotáre, Tŕstie

Mírně zvlněným hřebínkem bez rozhledů pokračuji na Tri chotáre. Podle mě jich tu je víc, ale počítat se mi je nechce. Cestou do sedla Korimovo se na několika místech otevírají pohledy do okolního kraje, ten nejhezčí je určitě na Stolicu a Kohúta. Ze sedla je omezený výhled k Tisovci a na Veporské vrchy. V lese nad sedlem se zpracovávají polomy a značení je stejně prořídlé jako les, je třeba bedlivě ho sledovat. Se stoupajícími výškovými metry les houstne a následně se mění v prales. To už se objevují podmáčené paseky a louky s typickou mokřadní květenou.

Dostávám se k hranici Přírodní rezervace Tŕstie, která ještě leží v ochranném pásmu Národního parku Muránska planina. Přírodní rezervace Trstie je územím, kde se zachovaly přirozené slatinní a rašelinní biocenózy, ve kterých se vyskytují vzácné druhy rostlin a živočichů. Za zmínku stojí alespoň tetřev hlušec, tetřívek malý, z rostlin pak masožravá rosnatka okrouhlolistá, u té se jedná o jedno z nejvýše položených míst výskytu na Slovensku. Do prapodivných tvarů zde vyrostly buky a břízy. Některé z nich bych bez váhání nazval uměleckými díly.

Přicházím k rozcestí značených cest. Znám toto místo a vím, že se vyplatí udělat krátkou odbočku. Červená vede přímo k vrcholu Trstia, žlutá míří k chatě na Tŕstie. Ideální místo k odpočinku. Stolky, lavičky a pramen velmi chutné vody. Od chaty je pěkný pohled na Veporské vrchy, kterým dominuje Klenovský Vepor. Vrchol s morbidním tvarem rakve, ze kterého je neuvěřitelně krásný pohled na Západní Tatry a Nízké Tatry. Vidět je také Hradová, vápencový kopec nad Tisovcem. Na zápraží chaty nacházím vrcholovou knihu, poslední zápis je zhruba jeden měsíc starý. Příliš turistů sem mimo hlavní turistickou sezónu nechodí. (Z Muráně k chatě 4,5 hod.)

Doplňuji energii ze svých zásob, sedím a přemýšlím. Napadá mě otázka vcelku logická. Proč jezdila Mária Széchy přes Tŕstie? Vždyť Rimavskou kotlinou vedla pohodlnější obchodní cesta. Další otázka, kterou dnes těžko někdo zodpoví.

Vrchol Tŕstie

Pokračuji po žluté a po chvilce stojím na vrcholu Trstia (1 121 m n. m.), kde se znovu setkávám s červenou značkou. Dále cesta klesá jedním z hřebenů. Při pohledu na okolní lesy mohu plně vychutnávat barvy podzimu. Je úžasné, co dokáže příroda vyčarovat z monotónní letní zeleně během podzimních měsíců. V tomto úseku jsou dva dobře označené prameny vody. Za rozcestím Kvakov vršok (863 m n. m.) přicházím na louku, ze které se otevírá pohled do údolí Rimavy a na Klenovské vrchy. Rozeznávám dva nejvýraznější, Sinec a Ostrou. Viditelnost směrem k jihu je silně omezena zamlžením, na východě více tuším než vidím vrchol Železníku s jeho charakteristickým skoseným tvarem.

Dostávám se do obce Polom. Tady se zastavil čas. Jediným stavením, které není možné označit za letité, je bývalá hospoda, dnes už značně zdemolovaná. Vzbuzuji zájem, turista je tu nejspíš vzácným úkazem. Jeden z občanů se se mnou dává do řeči. Říká, že hospodu zavřeli už dávno, nedaleký rekreační objekt Březina zlikvidovali, není tu nic. Vůbec nic. Upozorňuje mne na důležitou skutečnost. Po několika stovkách metrů budu procházet objektem statku, kde volně pobíhají psi. A je to tak. Musím se dostat přes smečku asi deseti čuvačů. Ti zde plní úlohu pasteveckých a strážních psů. Objevuje se však jejich majitel a ten psy pacifikuje.

Láz, Brezina

Rozcestí Láz, kde se připojuje zeleně značená cesta z Hnúšty. Hned za rozcestím místo, které je v mapě označeno jako vyhlídka. Vidět je však zase jen Železník, počasí jakékoliv další rozhledy maří. Brezina (632 m n. m.). Tak tady někde stávalo ono rekreační středisko. Což o to, místo je to pěkné, určitě vhodné pro postavení stanu a nocleh. Marně však pátrám po zdroji vody. (z Trstia 2,5 hod.)

Serpentinami lesní cesty klesám k sedlu Brezina, kde křižuji silnici Hnúšta - Jelšava. Další tři kilometry vede cesta lesem, bez jediného rozhledu. Následující úsek už tak nezáživný není. Cesta les opouští a vede jeho okrajem. Místy se otevírají široké rozhledy směrem k východu. Ovšem dnes není den, kdy by se dala viditelnost počítat v desítkách kilometrů. Míjím samotu, kde opět volně pobíhají psi. Majitelka je s omluvou odvolává a navíc ochotně vyhovuje mé žádosti o doplnění zásoby pitné vody.

Údolí Rimavy

Zmiňoval jsem se o tom, že celou cestu je možné rozdělit na několik kratších úseků a ty pak spojit s návštěvou zajímavých míst v jejím okolí. Sedlo Prievady, do kterého přicházím (z Breziny 1:45 hod.), je příkladem místa, kde lze cestu ukončit nebo naopak odtud pokračovat. Je tu zastávka autobusu, projíždí tu spoj z Rimavského Brezova. Směrem do údolí Rimavy je několik minerálních pramenů, jeden přímo u silnice, necelý kilometr pod sedlem. Je tu i další zajímavost, která určitě stojí za shlédnutí. Dva kilometry od sedla (po silnici vlevo) jsou Kyjatice.

Milovníci historie velmi dobře znají tuto obec. V její blízkosti bylo odkryto téměř dvě stě hrobů popelnicového pohřebiště z let 1100 až 700 před naším letopočtem. Nálezy byly tak bohaté, že podle Kyjatic se nazývá celá kultura daného vývojového typu v podmínkách střední Evropy. Nálezy připomíná Památník lidu kyjatické kultury. Dominantou dnešní obce je románsko - gotický kostel ze 13. století, renesančně upravený v roce 1637. Jeho hodnotu znásobují nástěnné malby ze 14. a 15. století. Kostel je národní kulturní památkou.

Ze sedla Prievady pokračuje cesta lesem k rozcestí Klinovo (připojuje se tu značená cesta z Rimavského Brezova). Mám trochu problém s nalezením dalšího směru cesty, posléze objevuji značení na rozhraní pole a lesa. Schyluje se k večeru, musím si najít vhodné místo pro bivak. Příliš možností nemám, po chvíli usínám pod mohutnými buky v lese.

Vstávám brzy, mám před sebou ještě dlouhou cestu. Les brzy končí a další úsek vede po silnici. Míjím odbočku do Kraskova. Ti, kteří prahnou po návštěvě historických památek, mohou udělat krátkou odbočku a prohlédnout si raně gotický evangelický kostel, postavený na místě staršího kostela ze 13. století. Uvnitř se dochovaly nástěnné malby ze 14. století. Zajímavostí je opevnění kostela vysokou zdí.

Samota Bolfovo

Dva kilometry po asfaltu mám za sebou, odbočuji k samotě Bolfovo. Brzké nedělní ráno a opět psi, zbavuji se jich s pomocí výstražně zvednuté ruky, ve které svírám veliký balvan. Les a čtyřkilometrový úsek silnice, během něhož procházím obcí Horné Záhorany (ze sedla Prievady 2:15 hod.). Ve všední den je tu možnost doplnění zásob, přímo u silnice je studna s pitnou vodou.

Pokoradzská tabule

Nezáživné šlapání po asfaltu končí, značení uhýbá do lesa. Nacházím se v oblasti Pokoradzské tabule, která je součástí Revúcké vrchoviny. Klikatící se lesní cesta mě po půlhodině přivádí k informační tabuli s nápisem "Prírodná rezervácia Pokoradzské jazierka". Dovídám se, že jde o nejcennější oblast Pokoradzské tabule. V chráněném území se nacházejí tři zamokřené terénní deprese (jezírka), kde se vyskytují vzácné rostliny a živočichové. Součástí chráněného území jsou i skalní teplomilné stráně nad jezírky s výskytem kriticky ohrožených druhů rostlin.

V dalším úseku mám potíže se značením, několikrát se musím vracet a hledat správný směr. Značka asi kilometr sleduje vedení vysokého napětí a poté pokračuje vpravo po silnici. Ta stoupá a v místě, kde kulminuje, se otevírá pohled do Rimavské kotliny. V obci Nižná Pokorádz značka silnici opouští a do Rimavské Soboty přicházím polní cestou (z Horných Záhoran 2:45 hod.).

Rimavská Sobota

Průchod Rimavskou Sobotou je bezproblémový. Značená cesta vede kolem železniční stanice a kolem autobusového nádraží. Vyhýbá se ovšem historickému středu města. Pokud se chce návštěvník s historickým centrem seznámit, musí z cesty odbočit. Zdaleka viditelné kostely na náměstí ho spolehlivě nasměrují. Tam také najde Informační centrum.

Popisovat bohatou historii města a zmiňovat se o všech pamětihodnostech by bylo nad rámec tohoto povídání. Vřele doporučuji návštěvu Gemersko - malohontianského múzea, které se nachází v objektu bývalých dělostřeleckých kasáren. Zde je možné spatřit vzácné sbírky přibližující přírodu, historii, etnografii a výtvarné umění regionu.

Z Rimavské Soboty šlapu po silnici k rekreačnímu komplexu Zelená voda - Kurinec (1,5 hod. od žel. stanice Rimavská Sobota). V letní sezóně tu má návštěvník k dispozici vše, co k rekreačnímu zařízení patří. Koupání, občerstvení, je tu možné stanovat. Na pravém břehu vodní nádrže se rozprostírá Národní přírodní rezervace Kurinecká dubina. Je typickou ukázkou nížinných lesů Slovenska. Kromě starých dubů (nejstarší asi 300 let) se tu nachází hnízda vzácných ptáků.

Lesem a kolem potoka vede cesta do Dúžavy. V obci je krásná, sto let stará zvonice. Žel, zohyzděna je tlampačem místního rozhlasu. Kolem hřbitova mířím do polí a do lesa k rozcestí Majša. Les po chvíli končí, polní cesta mě přivádí k dalšímu rozcestí Nad Mojínskou kyslou. Směrovka upozorňuje na pět minut vzdáleny minerální pramen. V hustém trnkovém porostu je těžké najít nějakou cestu, natož minerální pramen. Měl jsem na minerálku chuť, hledal jsem ji dobrých dvacet minut, leč nenašel.

Cerová vrchovina

Cesta pokračuje loukami. Z některých míst by byl zcela určitě pěkný rozhled do Lučenecké kotliny, ale v pochmurném podzimním počasí nevidím zhola nic. Louky opět vystřídal les, který se následně mění v jakýsi lesopark, tvořený zvláštními duby. Teprve podle chlupatých čepiček plodů poznávám, že se jedná o dub cer, strom běžný na jihu Evropy. Pátrám v paměti: Dub cer, Cerová vrchovina… ano, je to tak! Nacházím se na Cerové vrchovině a podle tohoto stromu dostalo pohoří název. Na samém konci lesoparku roste exemplář, který by byl zcela jistě ozdobou kteréhokoliv arboreta.

Rozcestí Trojchotár. (ze Zelené vody 4 hod.) Polem, okrajem lesa a následně lesem přicházím k chatě Bučeň. V lese se značení ztrácí, je třeba pozorně sledovat cestu. Ještě chvíli šlapu lesem a jsem na silnici, která v serpentinách stoupá na Velký Bučeň (514 m n. m.). Průseky před vrcholem nabízejí rozhled do Lučenecké kotliny. Nepochybuji o tom, že za pěkného počasí bych viděl hodně daleko. Samotný vrchol je bez rozhledů.

Fiľakovský hrad

Cerová vrchovina je pohoří, kde se na mnoha místech dochovaly stopy vulkanické činnosti v podobě čedičových lávových proudů. Velký Bučeň je jedním z těchto míst. Není problém najít tady podivně vytvarované kousky lávy. Jeden takový, v podobě ulity, si odnáším jako suvenýr. Na vrcholu Velkého Bučňa stávala dřevěná strážní věž Fiľakovského hradu. Dnes se tu nachází radarové zařízení pro řízení letového provozu.

Sestup je strastiplný. Úzký průsek lesa, kterým cesta vede, je vybagrovaný. Musím hledat průchod okolním porostem, který se podobá džungli. Podobné je to i dále, cestu už hodně dlouho nikdo neprořezával. Nakonec se přece jen z hustého porostu vymotávám a přicházím do obce Bulhary. Přede mnou jsou poslední tři kilometry cesty. Do Fiľakova vcházím kolem zrenovovaného židovského hřbitova. U železniční zastávky Fiľakovo - mesto je poslední (či spíše první) směrovka s nápisem "Cesta Márie Széchy". Ke skutečnému konci cesty, k Fiľakovskému hradu, je to jen pár kroků.

Legenda: lokalita (km / m n. m.)

• Muránský hrad (0,0 / 935)
• Muráň (4,0 / 394)
• Muránska Lehota ( 5,5 / 380)
• Nemcová (8,5 / 918)
• Tri chotáre (10,0 / 963)
• Sedlo Korimovo (12,0 / 955)
• Trstie (16,0 / 1 121)
• Kvakov vršok (19,5 / 862)
• Polom (22,0 / 694)
• Brezina (23,5 / 632)
• Sedlo Prievady (29,0 / 495)
• Klinovo (32,0 / 498)
• Bolfovo (36,5 / 420)
• Horné Záhorany (40,0 / 472)
• Nižná Pokorádz (47,0 / 342)
• Rimavská Sobota, žel. st. (51,0 / 208)
• Kurinec (55,0 / 213)
• Dúžava (57,5 / 230)
• Nad Mojínskou kysľou (61,5 / 321)
• Trojchotár (65,0 / 359)
• Chata Bučeň (69,5 / 430)
• Velký Bučeň (71,5 / 514)
• Bulhary (73,5 / 215)
• Fiľakovo (77,0 / 192)

Informace na cestu

• č. 135 (Stolické vrchy - Revúca)
• č. 141 (Cerová vrchovina - Lučenec)
• č. 144 (Bodvianska pahorkatina - Rimavská Sobota)

Možnosti ubytování

• 45 minut od Muránského hradu (Velká lúka - Piesky) je možnost táboření, pramen vody je u chaty Zámok pod Muránským hradem
• Penzion Muráň (tel.: +421 584 494 440, od 200,- Sk /osoba/noc)
• Brezina, bývalý rekr. objekt. Vhodné místo ke stanování (je však nutné mít s sebou zásobu vody)
• Rekreační oblast Kurinec - Zelená voda (možnost stanování)Rimavská Sobota, Fiľakovo (ubytování různé kvality lze vyhledat bez problémů na internetu)

Spojení

• Muráň: autobusová linka z Popradu do Revúce (do této autobusové linky je možné přistoupit v železniční stanici Červená Skala na trati Banská Bystrica - Brezno - Margecany). (poznámka: po dohodě s řidičem je možné vystoupit v sedle Javorina nad Červenou Skalou. Odtud značenou cestou po vrstevnici na Velkú lúku a k hradu). V Muráni také zastavuje mezinárodní autobusový spoj Brno - Košice.
• Fiľakovo: rychlíková zastávka na železniční trati Bratislava - Zvolen - Košice. Autobusové spojení do Zvolena a Banské Bystrice.
• Spojení do jiných míst na trase je třeba vyhledat individuálně dle plánu trasy.

Zdroje

• Slovensko I. Dejiny (Ján Tibelský a kol.)
• Informační materiály Klubu priatelov Muránskej planiny
• Doprovodné texty map VKÚ Harmanec č. 135, 141, 144

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.