Prielom Dunajca, pohodová turistika v Pieninách aneb hezký okruh z Červeného Kláštora

Prielom Dunajca v Pieninách

Pieniny asi nemusím nijak blíže představovat. Tento krásný kout přírody na pomezí Slovenska a Polska v regionu Zamaguří je určitě znám každému turistovi. Úzký pás vápenců, jenž je částí tzv. bradlového pásma Západních Karpat patří k nejvyhledávanějším turistickým cílům Slovenska i Polska, ročně tady zavítá hodně přes jeden milion návštěvníků.

Díky Schengenu a také novému mostu přes Dunajec je dnes turistika v Pieninách nepoměrně jednodušší než před několika málo léty. Bez problémů se dá přecházet do Polska (a naopak), bez problémů se dají naplánovat krásné a logické túry a dříve nemyslitelné okruhy. Přesto dnes zůstaneme na slovenské straně Pienin, na pravém břehu řeky Dunajec.

Na několik posledních volných podzimních dnů jsem si s kamarádem Medvědem naplánoval pohodový "výlet" na Slovensko, kouknout se na jelení říji a poznat pár nových lokalit. No a také navštívit některá místa, na kterých jsme již pěknou řádku let nebyli. Mnoho let jsem si plánoval zopakovat hřebenovku Biela skala - Plašná, nikdy nebylo ale dostatek času. Teprve nyní se naskytla vhodná příležitost uvedený záměr zrealizovat.

Poměrně brzy ráno (pro mne docela nezvyklé) vyrážíme z Červeného Kláštora (455 m) ke známému klášteru a dále kousek po cestě směr Veľký Lipník a Stará Ľubovňa. Brzy ale o dbočujeme doleva a po červené (a v souběhu i modré) turistické značce stoupáme širokou lesní cestou vzhůru. Hustá inverzní oblačnost, která zakrývá Trzy Korony se začíná velice rychle rozpadat a nás čeká krásný a hlavně slunečný den.

Po pár stovkách metrů chodník lesní cestu opouští a začíná poměrně strmě stoupat vlevo vzhůru. Odbočka je značena poměrně špatně, řada turistů tak pokračuje po cestě. V podstatě se nic nestane, i tato lesní cesta vede do sedla Cerla, kam máme namířeno. Pouze musíte ujít nějaký kilometřík navíc.

Konečně vycházíme z lesa a před námi se objevují kosené louky. A z nich se otevírají první výhledy. To jsme již v sedle Cerla (610 m) s rozcestníkem a turistickým přístřeškem. A především v sedle s fantastickými výhledy. Tady se modrá a červená značka rozcházejí. Modrá směřuje přes rozcestí Targov do Lesnice víceméně traverzem, červená stoupá poctivě na hřeben. Na modré budete odměněni četnějšími pohledy do Prielomu Dunajce, z červené zase výhledy na Tatry a Spišskou Maguru.

Opouštím, nyní již sám, sedlo Cerla a pokračuji poměrně svižně vzhůru. Okolní louky jsou doslova posety bělostně zářícími pavučinami babího léta (díky silné rose) a jižním i jihozápadním směrem se otevírají fantastické výhledy na Spišskou Maguru a Belianské i Vysoké Tatry. Na západě pak vykukují strmé homole Pienin včetně známého vrcholu Trzy Korony.

Míjím několik přístřešků, které již notně nahlodal zub času. Cestou míjím odbočku k upravenému a poměrně vydatnému prameni Vápenník (asi 100 m), jenž je jedinou možností doplnění vody na této části hřebene. Další strmé stoupání a konečně se dostávám na vrchol Biela skala s několika menšími loukami.

Prohlédnout fotky k článku

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Louky pod sedlem Cerla a první výhledy

Sedlo Cerla (610 m) a letecký pohled do Prielomu Dunajca

Stačí vyjít kousek nad sedlo Cerla a objeví se Trzy Korony

Fantastický výhled na Vysoké a Belianské Tatry i na západní část Spišské Magury

Široký lesní chodník vedoucí na hřeben

Před rozcestím Pod Plašnou (840 m) se objevují další skvělý výhledy

Louky nad obcí Lesnica

Cestou z Lesnice k chatě Pieniny

Prielom Dunajca, kousek od ústí Lesnického potoka

Meandry Dunajca a bělostná skaliska proti modré obloze jsou vděčným námětem pro každého fotografa

Střední část Prielomu Dunajca

Pomalu se blížíme k Červenému Kláštoru

Cesta se chýlí ke konci, vstup (výstup) do Prielomu Dunajca

Trzy Korony od kempu a amfiteátru v obci Červený Kláštor

Trzy Korony z mostu přes Dunajec, podvečerní rozloučení s Pieninami

Další cesta je vcelku pohodová, již se těším na protější vršek Plašná (889 m), z nějž jsem před léty nafotil pěkná panoramat Spišské Magury. Těším se, že si focení zopakuji a srovnám změny v krajině. Především v lesních porostech Spišské Magury, které velice silně podléhají pilám lesních dělníků.

Konečně jsem na místě. Lavička tady je stále, dokonce opravená, avšak výhledy se nějak nekonají, ty jsou zacloněny vzrostlými stromy. Škoda, přeškoda. Přesto tady posedím a vychutnám si samotu a ticho, jenž narušuje šelest listí čechraného teplým vánkem, na této trase jsem nepotkal ani živáčka. Z trávy se na mne kření černé hlavičky ostružin. Této výzvě rozhodně nemohu odolat.

Čas postoupil, musím pokračovat dále. Sotva vyrazím, před nosem mi přes lesní pěšinu proletí ohromná sova. Bohužel jsem nestihl vytáhnout foťák, takže se jen dohaduji, byl-li to výr. Rozpětí křídel určitě kolem jednoho metru by tomu nasvědčovalo. Po krátkém sestupu jsem v sedle Pod Plašnou (840 m), kde naší červenou značku křižuje zelená turistická značka z obce Haligovce.

Sice jsem chtěl pokračovat až do Lesnického sedla (720 m), ale protože jsem tuto část hřebene absolvoval před čtvrt rokem, nechávám se svést zelenou značkou a odbočuji vlevo do Lesnice. Pod rozcestníkem je poněkud chátrající turistický přístřešek, od nějž se otevírají výhledy k Lesnici, na část Pienin a především vzdálenější pohoří Gorce.

Sestup po zelené do Lesnice není moc zajímavý, navíc zčásti vede po rozježděné a blátivé lesní cestě. Konečně jsem ale v dolině a v obci Lesnica. Tady se nijak nezdržuji, pokračuji k Prielomu Dunajca a chatě Pieniny, kde máme s kolegou sraz. Dáváme oběd, nějaké pivko a přes informační centrum míříme k ústí Lesnického potoka (429 m).

Přestože je pokročilá roční doba, pltí je na Dunajci mnoho a v provozu jsou i goralské koňské povozy fungující coby taxíky. Prielom Lesnického potoka si necháváme na příště, nyní míříme proti proudu Dunajce do Červeného Kláštora. Na dominujícím vrcholu Sokolica (747 m) je vidět množství postaviček opírajících se o zábradlí vyhlídkové plošiny.

Cesta je široká a nenáročná, trasu zvládnete i s mrňaty. Trochu otravné je to množství "cyklistů", či spíše dementů na kolech myslících si, že Prielom Dunajce patří pouze jim. Hlavně polští návštěvníci jsou krajně bezohlední a již mám opravdu co dělat, abych jich pár nenaházel do chladivých vod Dunajce. I s vypůjčenými koly. Takto se praví cyklisté rozhodně nechovají.

Ale ani tato stádečka egoistů myslících si, že jim patří nejen Dunajec, ale i celý svět mi nemohou pokazit krásné pocity z návštěvy této oblasti a především množství fotografických záběrů. Je přece potřeba využít skvělého světla a fantastických podzimních barev. Já tady zatím vždy byl pouze v jarních a letních měsících. Před třemi lety sice již na podzim, ale lesy ještě takto zbarveny nebyly.

Přes rozcestí Huta (455 m) pokračuji dále proti proudu. Skaliska mají místy až pitoreskní tvary, ticho lesa je občas narušováno bujarými společnostmi na pltích, které se nesou severovýchodním směrem po proudu. Prielom se pomalu začíná rozšiřovat a již je na protější straně řeky vidět pěkná polská turistická chata Trzy Korony. Vím, že jsem již téměř u cíle dnešní cesty.

Následuje ještě amfiteátr pro folklórní slavnosti s parčíkem a s pěknými výhledy na Trzy Korony a již je tady opět Červený Kláštor. Nenechám si ujít pěkné podvečerní pohledy na Trzy Korony z mostu přes Dunajec a návštěvu protější obce Sromowce Niźne a pěkného dřevěného kostela sv. Kateřiny z roku 1513. K němu se ale vrátím v samostatném článku.

Celou popsanou trasu absolvujete v pohodě za 5 až 7 hodin. To i se zastávkou na chatě Pieniny a četnými fotografickými pauzami. Převýšení je poměrně malé, čeká vás jen asi 500 výškových metrů.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.