Sýkora babka (Parus palustris), slovensky sýkorka hôrna, patří
k poměrně hojným zástupcům naší ornitofauny, ale pro svou nenápadnost patří i k nejméně
známým sýkorám u nás. Sýkora babka je jedním ze šesti druhů mašich sýkor a svým vzhledem
je snadno zaměnitelná se sýkorou lužní (Parus montanus), která má větší
a nelesklou černou čepičku. A též jiný hlas. Sýkoru babku prvně popsal známý švédský
přírodovědec Karl Linné v roce 1758, sýkoru lužní odlišil a popsal až Conrad von
Baldenstein v roce 1827. Z dalších našich sýkor se ji nejvíce podobá
sýkora uhelníček(Parus ater).
Sýkora babka z čeledi sýkorovití (Paridae) a rodu Parus (některé
publikace ji řadí do rodu Poecile na základě analýzy DNA) je drobnější než
vrabec, délka těla činí 11 až 12 cm, rozpětí křídel 18 až 19 cm a hmotnosti 9 až 12
gramů. Má krátký šídlovitý zobák, nohy jsou černě zbarvené. Zbarvení samečků i samiček
je stejné, samičky bývají drobnější. Nápadná je černou čepičkou, která končí až na
šíji a silně kontrastuje s plavým zbarvením na lících a krku. Na bradě a horním hrdle
má babka malou černou skvrnu, na břiše je peří šedobílé s okrovým nádechem na bocích,
svrchní šat je nevýrazně šedohnědý.
Babky jsou u nás poměrně hojné, rozšířené po téměř celém území, jen v některých
oblastech, především na Vysočině, mohou být zřídkavější a nebo zcela chybět. Preferují
nižší polohy, nížiny a pahorkatiny, občas ale vystupují i vysoko do hor. Pozorována
byla i ve výškách okolo 1 200 metrů nad mořem. S oblibou se zdržuje v listnatých lesích,
objevuje se i v zahradách a parcích, spatřit ji lze i v břehových porostech v okolí
stojatých i tekoucích vod.
Areál rozšíření je značný, sahá od Španělska až po Japonsko, jde tedy o euroasijský
druh. Z houští, málokdy spatřena, se ozývá "ci de", "ci de de de", "si-sú, si-sví",
které postupně přechází v "svip svip zuzu" nebo "skvit zí zí zí zí". V době hnízdění
se pyšný sameček ozývá "tedede pistjedede djet djet". Celkově je ale zpěv sýkory babky
velice variabilní, ornitologové popisují na čtyři desítky variací jejího zpěvu.
Svá hnízda si tito užiteční ptáčci stavějí v dutinách, nepohrdnou ale ani budkami.
Hnízdo si staví ze stébel trav, mechů a lišejníků, občas vystýlají chlupy a srstí.
Samička do hnízda snáší šest až deset, nejčastěji osm až devět špinavě červeně skvrnitých
vajíček. Na snůšce sedí pouze samička. Avšak sameček ji po celou tu dobu vytrvale krmí.
O vylíhlou drobotinu se pak starají oba rodiče. Inkubační doba činí asi 14 dní, mláďata
hnízdo opouštějí po necelých třech týdnech (obvykle v rozmezí 17 až 20 dní). Babky
mívají zpravidla dvě snůšky do roka. Pohlavní dospělosti dosahují tito čiperní opeřenci
asi po roce života, ve volné přírodě se dožívají čtyř až šesti let, nejstarší kroužkovaný
jedinec měl více než 11 let.
Na jídelníčku sýkorek je především hmyz, při jeho nedostatku v chladnějším období
roku semena lučního býlí a nebo lesních dřevin. V zimě je tak můžeme vidět jak si
pochutnávají na semenech šišek či různých trav, občas ale na přilepšenou přilétají
i ke krmítkům. A rovněž navštěvují skryté zásoby v pařezech a jiných dutinách, které
si zásobily v době letního dostatku. Podobně jako naše veverky. V době hnízdění jsou
spíše samotářské, avšak na zimu se slučují do menších hejnek, často i s jinými druhy
sýkorek. Ke krmítku je vídávám přilétat obvykle ve společnosti modřinek
a koňader.
Líbil se vám tento článek?
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
2502526845 / 2010
Podpořit nás můžete i dalšími způsoby,
třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby
můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč.
Výši částky si nakonec ale určete sami.
Na začátek srpna jsme měli naplánovány Jizerské hory. Máme v plánu
projít především skalní vyhlídky na severním okraji pohoří. A také Štolpišský vodopád,
který jsem zatím vždy, ostuda, minul. Naplánovaná trasa
…
Je to už vyše desať rokov, čo sme spolu s Kamilom boli na
túre. Bolo to niekedy okolo Vianoc a ako si tak pekne kráčame, tak tu mi Kamil
hovorí: Vieš, že poznám tvoje knižky a tvoje príbehy, ale poviem ti, že aj ja som
…
Zoo Dvorec nedaleko Borovan v jižních Čechách je jednou z nejmladších
zoologických zahrad u nás. Založena byla teprve v roce 2007, v letech 2008 - 2012 se
budují velké výběhy a expozice šelem, v roce 2013 v
…
Červené blato je jedním z četných rašelinišť Třeboňské pánve. Avšak
svou rozlohou a charakterem patří k nejcennějším rašeliništím nejen Třeboňské pánve,
nýbrž celé České republiky. Červené blato je národní přírodní
…
Dnešní (18.9.2024) ranní obloha si pro nás připravila nevšední
podívanou - částečné zatmění Měsíce. Toto částečné zatmění Měsíce bylo jediným
letošním zatměním Měsíce, na další viditelné z našeho území si musíme
…
Tentokrát jako fotografka vyrážím s expedicí zdolávat peruánské
pětitisícovky v pohoří Ausangate, které je známé hlavně díky slavné Duhové hoře,
kterou si žádný cestovatel a horal nemůže v Peru nechat ujít
…
Po procházce Terčiným údolím mne napadla ještě jedna věc. Mohl
bych ukázat svému doprovodu rodinou hrobku Buquoyů, která se nachází na hřbitově
v Nových Hradech. Nové Hrady a vlastně celá oblast Novohradska v
…
Francouzské středohoří, neboli Massif Central, je horstvo
rozlehlejší než celá Česká republika a zabírající značnou část Francie. Na jeho
jihovýchodním okraji leží Parc national des Cévennes, jenž je s rozlohou 935 km2
…
Poslední týden v srpnu jsme s Bárou, autem a koly vyjely dokončit
naši cestu po Orlích hnízdech v Krakowsko-Čenstochowské Juře v Polsku. Rozhodly jsme
se ubytovat v kempu s výhledem na hrad Ogrodzieniec, který jsme
…
Ráno jsme se nasnídaly, sbalily vše do vaků na kola a vyjely
kolem restaurace po asfaltové silnici k hradu Mirów. Jedná se o zajímavou stavbu
na holém kopci, jednu z nejstarších obranných staveb Krakovsko-Čenstochov
…
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
