Stezka Orlích hnízd na kole (3) - přes hrad Ogrodzieniec na hrady Smoleň - Pilcza a Bydlin a na Bledowskou poušť

Putování po hradech Krakovsko-Čenstochovské pahorkatiny v Polsku

Poslední týden v srpnu jsme s Bárou, autem a koly vyjely dokončit naši cestu po Orlích hnízdech v Krakowsko-Čenstochowské Juře v Polsku. Rozhodly jsme se ubytovat v kempu s výhledem na hrad Ogrodzieniec, který jsme již měly vyzkoušený. Cesta z Ostravy po dálnici na Krakov trvala 2,5 hodiny.

Nedaleko našeho cíle jsme u Niegowonici zašly na pěknou skalnatou vyhlídku, odkud lze za pěkného počasí vidět i Bledowskou poušť. Je zde také několik lezeckých cest. Protože se z aut vyhrnula i omladina s alkoholem v ruce, dlouho jsme se v tomto místě nezdržely. Do kempu jsme dojely v podvečer, postavily stan k dalším čtyřem vedle přístřešku s lavičkami na stejné místečko jako na začátku prázdnin a naplánovaly trasu na další den.

Ráno jsme vyrazily docela brzy. Z kempu jsme jely asi kilometr na hradiště na hoře Birów. Příkré schody vedou k dřevěnému opevnění, za kterým se nachází rekonstruovaná osada. Zajímavější jsou ale skály a jeskyně pod ní. Na základě dochovaných nálezů, např. kosti jeskynního medvěda, zlomku sobích parohů, nástrojů z rohoviny a pazourku, bylo potvrzeno osídlení již před 30 000 lety.

Projely jsme zpět kolem kempu na hlavní silnici směr Pilica, kde se nachází svatyně Panny Marie Skalské. Kaple je novostavbou z roku 2000, ale kult Panny Marie na tomto místě pochází z poloviny 19. století. Zajímavé je kamenné ztvárnění Poslední večeře a umístění kaple, která je postavena před skálou.

Naše cesta pokračovala k hradu Ogrodzieniec, který se nachází na Górze Janowskiego (515 m n. m.), nejvyšším místě "Jury" a jedná se o nejpůsobivější "orlí hnízdo" ze všech hradů Jury. Stánky s plyšáky a občerstvením byly ještě zavřené, vstup do hradu také.

Předloni jsem tento hrad prolezla a silně na mne zapůsobil. Celý areál se rozkládá na ploše cca 3,5 ha a délka obranné zdi je cca 400 metrů. Skládá se ze dvou částí, a to z vnější části, ve které byly kdysi stáje, kovárna, pivovar, lihovar a v rohu na jižní straně mučírna. Dále je zde horní hrad, ve kterém byla kuchyně, studna, ložnice, obytné a reprezentační místnosti. Začátkem prázdnin jsme měli štěstí na setkání milovníků historie, kteří měli v podhradí postaveny stany a prodejní stánky.

Po zaplacení vstupného si můžete hrad sami projít v jednom směru. Má 14 zastávek s popisnými tabulkami a je z něj krásný výhled. Hrad byl postaven ve 14. století v místě vypálené dřevěné tvrze a měl chránit jihozápadní hranici Polského království před nájezdy z Čech a Slezských vévodství. V průběhu doby měnil hrad majitele. V polovině 16. století se prý svou nádherou a bohatstvím rovnal královskému hradu v Krakově, a proto se mu říkalo malý Wawel.

V té době patřil hrad více než 100 let významnému rodu Firlejů, za nichž hrad utrpěl dvakrát výraznou újmu. Poprvé jej napadl rakouský arcivévoda Maxmilián Habsburský, kandidát na polského krále, podruhé jej vyplenila švédská vojska krále Karla X. Gustava. Švédové pak hrad zničili také na počátku 18. století. Majitelé opravili pouze střední část a hrad začal chátrat. Po 2. světové válce byl hrad zakonzervován a postupně opravován. Turistům byl zpřístupněn v roce 1973 jako trvalá zřícenina. V současné době je hrad ve vlastnictví obce a spravuje jej společnost "Zamek" (v polštině zamek znamená hrad).

Projely jsme kolem hradeb, bobové dráhy a lanového centra a dostaly se ke skalnímu městu Podzámčí. Můžeme zde vidět Medvěda, Ovci, Sfingu aj. Na jejich stěnách se nachází asi 400 lezeckých tras různé obtížnosti. Po modré značce jsme jely lesem a přes pole na Kocikowou, a po půl hodině dojely do městečka Pilica. V lese jsme prošly kolem bastionového opevnění s malým hřbitovem. Cedulka nás informuje, že za 2. světové války zde bylo zabito přes 70 Poláků a 80 Židů.

Poté jsme se přesunuly na náměstí, kde jsme posvačily sladké pečivo, zmrzlinu a pokračovaly v cestě na zámek. Prošly jsme velkým zámeckým parkem plným vzrostlých stromů a kašnou ve tvaru sov. Zámek je velmi zchátralý a zakonzervovaný. Na přelomu 16. a 17. století byl přestavěn v italském pozdně renesančním stylu. Později se z něj stala moderní pevnost se čtyřiceti místnostmi a balustrádou se šesti baštami.

Po dvojitém vyplenění Švédy mu majitelka Maria Sobieska (Wessel) dala barokní podobu. V 19. století pak zámek získal novorenesanční styl a opevnění bylo ozdobeno v romantickém stylu. Po 2. sv. válce byl zámek zkonfiskován Arkuszewským a zámek se stal sirotčincem nebo polepšovnou. V roce 1989 jej koupila vdova po majiteli firmy Johnson & Johnson, Barbara Pilsudski-Johnson. Chtěla zde vybudovat své sídlo a veřejné muzeum umění. Začala s obnovou, ale brzy se ozval dědic předválečného majitele. Začaly soudní tahanice a do dnešního dne zámek chátrá.

Sluníčko už docela pálilo, a tak jsme zamířily k jezeru Pilica s písčitou pláží i písčitým dnem. Po koupání jsme pokračovaly podél řeky Pilica k židovskému hřbitovu nedaleko obce Kocikowa, který byl založen v roce 1842. Obsahuje přes 300 náhrobků různého stupně zachování a dá se do něj vejít přes branku uzavřenou drátkem.

Sjely jsme z kopečka, projely kolem jezera a po modré značce pokračovaly přes 4 km na hrad Smoleň - Pilcza. Hrad postavil ve 14. století Otto z Pilczy, starosta z Podkarpatské Rusi a blízký spolupracovník krále Kazimíra III. Velikého. Ottova dcera Elzbieta se díky sňatku s Vladislavem Jagellonským stala v roce 1417 královnou. Přes 200 let patřil hrad j ejím dědicům, Leliwitům. Největší slávu hrad zažil za bohaté rodiny Padniewských. Tak jako jiné hrady i tento dobyli v roce 1655 Švédové.

Objekt vzkřísil Roman Hubicki v 19. století, když zde zřídil továrnu na střelivo a čítárnu. Později hrad chátral a až v 70. letech minulého století se začalo se záchranou hradních zdí. Veřejnosti byl hrad zpřístupněn v roce 2015 po částečné rekonstrukci hradu. Do hradu vedou dva vchody s pěknou kovovou bránou. Již z dálky zaujme kruhová vysoká věž, po které se stoupá po kovových schodech. Z ní je pak hezký rozhled po okolí. Pod hradem jsme si chtěli dát malé občerstvení v bistru, ale zrovna se připravovali na větší akci a pro běžné návštěvníky měli zavřeno.

U pokladny jsme si vyzvedly kola, opustily Smolenskou rezervaci a jely po modré značce. Z ní jsme odbočily na zelenou značku do pole. V lesíku jsme zamkly kola a šly do skal. Prošly jsme kolem lezecké skály na kopec do Jasné jeskyně. Jedná se o velkou vápencovou jeskyni vysokou 6 metrů, podepřenou v prostřední části tříramenným pilířem. Má tři otvory a v severní stěně je velké skalní okno. Nad jeskyní je pak možné vidět ze skály celé okolí.

Napojily jsme se znovu na modrou značku a jely kolem dalších skal a jeskyní asi 9 km na hrad Bydlin. Za jeskyní Psia je pomník věnován partyzánské skupině Surowiec, která v čele s kpt. Gerardem Woznicou zvaným Hardy působila v tomto okolí od června do srpna 1944. Skládala se až z 300 osob a útočila na německé jednotky v Bledowské poušti, německá kasárna v Jaroszowcu nebo sklad zbraní poblíž papírny v Kluczach.

Pokračovaly jsme dále lesem a poté po nové asfaltové silnici na Bydlin. Jedná se o nevelkou zříceninu ze 14. století, od 18. století již neobydlenou. Veřejnosti byla zpřístupněna od roku 2012. Na kopečku u hradu jsou i zákopy z 1. světové války.

Protože bylo pozdní odpoledne, musely jsme se pomalu vracet přes Krzywoploty a Ryczów do kempu v Podzamcie v Ogrodzinci. Cesta často písečným terénem nás docela unavila, a tak jsme zašly na náměstí do Stodoly na dobrou večeři a pití. Dohodly jsme se, že druhý den zvolíme autoturistiku a zajedeme na nedalekou Bledowskou poušť, navštívíme podzemí kdysi "stříbrného města" Olkusz a velký hrad Rabsztyn. Stále nám z "orlích hnízd" ještě hodně zbývá k objevování a určitě sem ještě někdy vyrazíme.

• Předchozí (1.) část článku
• Minulá (2.) část článku
• Dokončení článku