Zimní Beskydy, přechod Moravskoslezských Beskyd i s bivakem na Nořičí hoře

Túra přes Malou a Velkou Stolovou na Čertův mlýn, Nořičí horu a posvátný Radhošť

Po čtrnácti dnech má opět vykouknout sluníčko. Alespoň tady na severu Moravy i na sousedním Slovensku. V Čechách jsou na tom tuto zimu se sluníčkem lépe. Kdo by řekl, že "prajzáci" budou v Čechách a ne na Hlučínsku a nepustí nám ani kousek modré oblohy…

Posledně jsme nakoukli do Slezských Beskyd, co tak dát si dvoudenku v Moravskoslezských Beskydech? Ano mají být opět sotva dva dny pěkného počasí, takže na delší akce a ježdění do vzdálenějších končin to není.

Dostavník do Kunčic pod Ondřejníkem ležících v údolí říčky Tichávka na pomezí Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny, které byly vybrány za nástup dvoudenní túry, jede na čas. Dokonce přistupuje kolega Láďa i Jura. Jejda, co to máš za spacák? Takový malý batoh… Já se budu vracet. Hm, tak to máš fakt blbé…

Malá Stolová a Velká Stolová

Z nádraží v Kunčicích pod Ondřejníkem (475 m) si to zamíříme do nedalekého krámu na startovní pivko. Láhvové. Hospoda u nádraží je totiž zavřená. Naproti na kapotě auta se vyhřívá rezavý kocour, který nás po očku nedůvěřivě pozoruje. Když jej ale vyfotím a podrbu pod krkem, opět spokojeně usíná.

Čtěte také: Dvoudenní túra v Beskydech, přes Lysou horu na Travný a Kykulku

Pak míříme k dřevěnému kostelu sv. Prokopa a Barbory (485 m), který sem byl převezen za První republiky z tehdejší Podkarpatské Rusi. Jedná se o nádhernou ukázku dřevěného kostela (cerkve) bojkovského typu. Tam na východě v Karpatech to se dřevem opravdu umí…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po modré turistické značce pokračujeme za výhledů na Lysou horu, Radhošť i Ondřejník (za zády) vzhůru vstříc prvnímu vrcholu - Malé Stolové. Jenže do cesty se nám, potvora, staví koliba na rozcestí Pod Stolovou (589 m). Resp. obchod, koliba je zavřená. Sluníčko hezky svítí a hřeje, času máme dost, proč si nedát ještě pivo. Piva. Jen Jura začíná být nervózní, že se prý bude vracet. No jo, to jsou ty problémy jednodenkářů chodících nalehko…

Příjemně osvěženi a posilněni se můžeme konečně vydat vzhůru. Tedy nejprve kousek dolů, na druhé z rozcestí Pod Stolovou (598 m). A ani po opakované návštěvě se mně "rébus" nedaří rozluštit. Přestože jsme nějakých pár metrů sestoupili, jsme o 9 metrů "výše" než na rozcestí u koliby. Jsou to prostě věci mezi nebem a zemí na těch turistických tabulích…

Po žluté značce rychle nabíráme výškové metry. Míříme přímo pod hřeben neznámého vrchu Folvark (1 060 m), který se krčí mezi Malou a Velkou Stolovou. Když se cesta konečně trochu napřímí, objevuje se lovecká chata Leopoldka. Chodník je prošláplý, sněhu je tak akorát. Návleky není potřeba a nebude jich potřeba po celou túru. Přestože nějaký sníh připadl, je to i tak s tou bílou peřinou špatné.

Na Malou Stolovou (1 009 m) to máme přes rozcestí Malá Stolová (965 m) již jen kousek. Vrch pomalu zarůstá, takže výhledy k Lysé hoře i ke Kněhyni za pár let zmizí. Nejvyšší čas se sem vydat. Po vrcholovce zamíříme k protějšímu vršku, Velké Stolové. I na Velkou Stolovou (1 049 m, na mapy.cz 1 046 m) je prošlapaný chodník, takže se neboříme a postupujeme vcelku rychle. Za nějakou třičtvrtěhodinku máme "v kapse" další beskydský vrchol.

Kněhyně, Tanečnice

Po pěkném zalesněném hřebínku s občasnými výhledy k hlavnímu hřebeni míříme k vrchu Folvark (1 060 m). Stezka je neznačená, ale v Beskydech se neztratíte. Tedy pokud není člověk úplné orientační nemehlo. Láďa točí jako vzteklý, hlavně aby mu vydržely baterky v kameře. Vzpomeňme jen na lapsus na Monte Vettore v Monti Sibillini v Apeninách…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Za Folvarkem se napojujeme na červenou turistickou značku, která traverzuje po severozápadním úbočí Kněhyni (1 257 m), třetí nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd. Vrch je dnes však nepřístupný, turistická značka byla před pár lety zrušena. Značka tak jen líže okraj Národní přírodní rezervace Kněhyně - Čertův mlýn. Vyšlapané chodníčky ale svědčí o tom, že na vrchol se vesele šlape dál…

Přes Kněhyni, sedlo (1 146 m) pokračujeme k dalšímu vrcholu, kterým je Čertův mlýn (1 205 m, na mapy.cz 1 206 m), který rovněž patří k nejvyšším vrcholům Beskyd. Vždyť se jedná o 4. nejvyšší horu… Na vršku se skrývá zajímavý skalní útvar Čertův stůl, ke kterému se váže řada pověstí. Někdo v něm vidí dílo přírody, jiní zase hrátky čertů. A někdo zde vidí megalitickou stavbu či dílo Keltů. Kdo ví.

Nořičí hora a bivak

Zasněženým a zmrzlým lesem jako z pohádky pokračujeme přes Skalku (1 037 m) do sedla Tanečnice, kde je velký turistický přístřešek. Jura, náš jednodenkář, je již silně nervózní. Že již musí dolů. No když musíš, tak musíš. Nechápu, "kaj tě rve". My máme čas, bivak totiž plánujeme na nedaleké Nořičí hoře. Přes Tanečnici (1 084 m) a Zmrzlý vrch (1 043 m) zamíříme k severu směr Nořičí hora (1 047 m), na které plánujeme bivak. Bál jsem se, bude-li cesta prošláplá, většinou ale šlapeme po "manžestru", vede se upravovaná stopa z Pusteven.

Táboření či bivakování je v českých, slovenských, ale třeba i rumunských či skandinávských horách běžná praxe. Ne vždy je však tato praxe tolerována, ne všude má "oporu" v zákoně. V posledních dvou desetiletích se po přechodném uvolnění proti tomuto fenoménu, jenž má dávné historické kořeny, v našich končinách opět poměrně brojilo, snahou bylo takovéto bivakující turisty vytlačovat nazpět do hotelových zařízení a kempů …více

Slunce začíná zapadat a barvit koruny stromů i okolní svahy do nachových tónů. Nádhera. To ti, kteří vyrážejí do hor jen ve dne, pořádně neznají. Úplně fantastický je svah protější Kněhyně, bohužel se schovává mezi stromy. I pozápadová obloha je úžasná. Ty barvy!

Opouštíme běžkařskou magistrálu a již jsme u hranic Přírodní rezervace Nořičí. Tato rezervace má rozlohu 37,90 hektarů a rozkládá se na strmých suťových svazích s porosty buků, javorů a dalších dřevin. Však výškové rozpětí této přírodní rezervace činí 367 m! Od 680 m po 1 047 m.

Na vrchu Nořičí bivakujeme. Hezky pod širáčkem. Pro případné prudiče - bivakovat můžete i v CHKO. Jen nesmíte stavět stan (jasně, již to není bivak) a rozdělávat oheň. Na vrcholu je triangulační tyč a je zde - nachc… No chlapi, to si nemůžete cvrnknout někde opodál? Jak nějací ratlíci… I když na druhou stranu - pořád lépe, než kdyby tady bylo nasr…

Pustevny a Radhošť, Pindula

Na obloze svítí srpek Měsíce, brzy se objevují první hvězdy. Skvěle je vidět Orion i Býk s roztomilými Plejádami. Před spaním dáváme vrcholovku na zahřátí a pivko (z plechu) jako prevenci před dehydratací. Je docela teplo, nebude ani deset pod nulou. I když dnes ráno bylo na Lysé hoře v přízemní vrstvě -14 °C.

Noc je, jako tradičně, krátká. Vstáváme pozdě a vyrážíme až před sedmou. Nejprve nazpět na vrch Tanečnice a pak přes Pustevny (1 010 m) dále k Radhošti. Vzhledem k ranním hodinám je na Pustevnách, které ke svému jménu přišly díky poustevníkům, vše zavřené. Obdivujeme Maměnku, jednu z beskydských staveb skvělého slovenského architekta Dušana Jurkoviče (1868 - 1947), rodáka z Turé Lúky na Záhoří. Sousední Libušín se zatím z devastujícího požáru nevzpamatoval a stavební (resp. tesařské) práce příliš nepokročily.

Navštěvujeme stan s ledovými sochami, resp. s tím, co z nich zbylo. Předchozí vyšší teploty je již přece jen řádně ohlodaly. Navštěvujeme i vyhlídkový altán Cyrilka a kocháme se pohledy na hřebeny Vsetínských vrchů, Javorníků, Malé Fatry i Beskyd. Vykukuje i Lysá hora, nejvyšší hora pohoří.

Přestože se zatáhlo a viditelnost zhoršila, vidíme spoustu hor a pohoří. Nejen Kelčský Javorník s rozhlednou, nejvyšší horu Hostýnských vrchů (podcelek Hostýnsko-vsetínské hornatiny), ale i Strážov ve Strážovských vrších a dokonce Velkou Javořinu v Bílých Karpatech. Nádhera. Kľak a Martinské hole jsou samozřejmostí. A také Velký Javorník s rozhlednou. A aby toho nebylo málo, tak se jako nadoblačný přízrak zjevuje hřeben Jeseníků i s Pradědem, nejvyšší to horou celého pohoří.

Socha pohanského boha Radegasta (1 105 m) stále stojí na svém místě. Se stoickým klidem střeží cestu k vrcholu Radhoště, jedné z nejznámějších a nejnavštěvovanějších hor Moravskoslezských Beskyd. Možná střeží i nějaké ty poklady, které by se měly skrývat v ďůrách v nitru Radhoště.

A je tady rozcestí Radhošť, hřeben (1 080 m). Na chatu Radegast to máme již jen kousek. Snad budou mít otevřeno. Polévka a pivko by přišly vhod. Opět jsme s sebou nebrali žádné jídlo, kdo se má s tím na dva dny tahat. A trochu za ten den vyhládne asi každému… Měli. Měli otevřeno, polévku i pivo. Valašská kyselica neměla chybu, stejně tak to točené.

Po snídani, obědu i večeři v jednom se vyškrábneme na Radhošť (1 129 m), pokoukáme sousoší Cyrila i Metoděje i krásnou dřevěnou kapli. Dokonce nám na cestu posvítí i sluníčko. Pak již čeká jen pětikilometrový sestup do sedla Pindula (552 m), ze kterého nás odváží autobus. Domů, nikoliv ale do Podolí…

• Trasa na turistické mapě

Trasa: Kunčice pod Ondřejníkem - Malá Stolová (5 km, 550 m) - Velká Stolová (7,5 km, 680 m) - Čertův mlýn (10,5 km, 980 m) - Nořičí hora (14 km, 1 100 m) - Pustevny (17 km, 1 200 m) - Radhošť (21 km, 1 400 m) - Pindula (26 km, 1 450 m)

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.