Velký Javorník (905 m n. m.), výšlap na horu s chatou a rozhlednou ve Veřovických vrších

Velký Javorník - srdeční záležitost v Beskydech, výstup na vrchol Velkého Javorníku

Motto:
"Když jsi Javorníku,
pod střechou deštníku,
přes kapky dešťové,
dovedu číst…

Mořkov, Veřovice,
Zubří, Hodslavice,
za Dlouhou Trojačka,
k Huštýnu se mačká."

I když jsem Javorníků za svůj život navštívil již několik, třeba v Javornících, kde jsou hned dva, Bílých Karpatech či na Šumavě, žádný mi tak nepřirostl k srdci. Ne proto, že by snad byly méně krásné či líbezné, ale proto že ten "můj Javorník" nacházející se ve Veřovických vrších v Moravskoslezských Beskydech má pro mne prazvláštní kouzlo.

Čtěte také: Rozhledna Velký Javorník, nová rozhledna v Beskydech

Jestli je to tím, že má babička Boženka pocházela z Veřovic, vesnice pod touto horou, nebo kouzelnou Turistickou chatou na Velkém Javorníku (905 m n. m.) s dobrotami a pivem či nádhernými výhledy nejsem schopen říci (tato chata z roku 1935 neposkytuje ubytování, pozn. red.). Zkrátka je to tak a ročně tam musím být nejméně dvakrát. Toto činím již asi 35 let, takže jsem tam byl již pochopitelně za každého ročního období a nejrůznějšího počasí.

Velký Javorník, turistická mapa

Chatička v zimě zahřeje, v létě ochladí před neúprosnými slunečními paprsky. Má pro mne zvláštní fluidum, je zde nějaká dobrá pozitivní zóna, která činí návštěvníky chaty mírumilovnými, přátelskými, spokojenými i žíznivými. Výjimku snad tvoří ti, kteří při plném obsazení míst u stolů musí stát frontu až ven. I to se stává, hlavně v zimě přes víkendy. A majitelé psů, kteří do chaty nesmí. Tedy ti pejsci, majitelé ano. Díky Bohu! Někdy jich před chatou venku bývají celé smečky.

V létě tuláci a tulačky sedí u dřevěných stolů venku a pozorují okolí. A že je co pozorovat! I když nadmořská výška Velkého Javorníku - 918 metrů není nic moc, vidíme na severozápadě Štramberk s Trúbou a Kotoučem s bílým vápencem, Červený kámen, Kazničov, Tichavskou hůrku, Větřkovickou hůrku, Hukvaldy, celé Palkovické hůrky s Kubánkovem, Ondřejník se Skalkou, Lysou horu s vysílačem, Smrk, Kněhyni, Stolovou, Pustevny se sjezdovkami i posvátný Radhošť, v dáli se zvedají Vsetínské vrchy a za nimi Javorníky s dalším Velkým Javorníkem, který je však o něco málo vyšší (1 071 m).

Za dobrého počasí vidíme i Praděd na severozápadě. Takže je toho určitě k vidění a kochání se dost. V zimě je Javorník rájem pro běžkaře, je zde lyžařská cesta od chaty ve Veřovicích, v létě si zde přijdou na své i cyklisté. Bývají pořádány závody na vrchol na kolech i v běhu. Osamoceného vrchu využívá i paragliding, milovníci adrenalinu zde mají své odrazové startovací můstky.

Vystoupit na vrchol můžeme od západu z Veřovic, Frenštátu, sedla Pinduly, Rožnova pod Radhoštěm přes Bačův vrch a z hřebene Veřovických vrchů, ať již ze Zubřího či třeba z Mořkova přes pramen Jičínky. Já jsem si vychutnal již všechny cesty, k nejkrásnějším patří celý přechod hřebene Veřovických vrchů z Valašského Meziříčí přes Jehelnou, Trojačku, Huštýn, Krátkou a Dlouhou. Pak je chata tím pravým zaslouženým místem odpočinku a "dobití baterie".

Veřovické vrchy jsou "obehnány" železničními tratěmi Valašské Meziříčí - Hostašovice - Mořkov - Veřovice - Frenštát na severu, tratí Valašské Meziříčí - Krhová - Zašová - Zubří -Rožnov pod Radhoštěm na jihu a autobusovou linkou Rožnov - sedlo Pindula - Frenštát pod Radhoštěm na východě. Takže se dá vyrážet v podstatě odkudkoliv.

Přes víkendy zde bývá nahoře často plno, nenáročný výstup, byť místy dosti prudký, využívají hodně rodiče s dětmi, ale i přes týden zde bývá veselo. Tak jako mají "Lysaři" svůj Klub přátel Lysé hory, existuje zde Klub přátel Velkého Javorníka, kdy ti nejortodoxnější chodí nahoru každý den a pyšně se zapisují do vrcholové knihy. Je radost je pozorovat!

Za výčepním pultem čepuje dobré pivo a podává různé dobroty jako je dršťková či zelná polévka, radhošťské párečky, domácí klobása, tlačenka, bílá klobása na víně apod. usměvavý Erich Rašovský, znalec hor, kterému vypomáhá černovlasý Ivan se zádumčivým pohledem muže, který již ví své. Ceny zde jsou z dnešního pohledu horských hotelů a chat vskutku lidové. Občas se objeví v chatě i kytara, pak bývá mimořádně veselo a jen těžko se odchází do nížin Valašska. Většina víkendových ranních hostů - v chatě to mnohdy hučí již od sedmi hodin - se zná a horalé se radují ze života po "valašsku", s domácí slivovicí. Konzumace vlastních nápojů či pokrmů zde není zakázána, což umocňuje neopakovatelné prostředí.

Stálým hostem bývá Silvestr Kocian z Pinduly, se kterým jsem dříve běhával maratón. I přes svůj věk, který by mu ovšem nikdo nehádal, je notorický cestovatel a horolezec, na Javorníku pak barvitě líčí své zážitky z Alp, And, Himálají či Nového Zélandu vděčným posluchačům. Neméně zajímavou postavou, leč zcela jiného druhu, je černovlasý padesátník Franta ze Zubří.

Chodí zde vždy v neděli, místo do kostela. Říkává: "Javorník je můj kostel!" Vrcholu dosahuje pěšky, na kole či v zimě na běžkách, má svou vlastní trasu, kterou zná poslepu. Je dosti družný, hlučný, svérázný a mnohdy opouští chatičku v takové náladě, že normální člověk jen těžko chápe, jak může nalézt svou chalupu v Zubří. Většinu lidiček, i těch neznámých, oslovuje bez zardění: "Děcka, já vás mám rád!" Zatím si však ještě nikdy nezpůsobil při sestupu či sjezdu vážnějších zranění, asi mu Pánbíček ten kostel odpustil a drží nad ním ochrannou ruku. Někteří jsou pak zjevně rádi, že již odchází. Je holt poněkud hlasitějšího ražení. Ale to již k Javorníku patří! A Franta tam patří taky, marná sláva!

Samotná dřevěná chatička s červenou střechou, kterou vidíme již zdaleka, je pár metrů pod samotným vrcholem, kde je dnes dřevěné odpočívadlo a vede přes něj turistická cesta z Veřovic. Přímo nad chatou se při pohledu na východ zvedá pyšný vrch Radhoště (1 129 m), jediné beskydské "jedenáctistovky" s vysílačem, kaplí a horským hotelem. Odtud jsou vidět i Vsetínské vrchy a Javorníky na jihu, přímo od chaty jsou pohledy spíše na západ, sever a východ. Kousek za chatou je pamětní kámen - "Obětem hor" z roku 1995, ne všichni si ho povšimnou, je poněkud ukrytý za budovou. Chata je bytostně spojena s Pohorskou jednotou Radhošť, díky níž byla v minulém století postavena. Tento turistický spolek byl založen jako první tohoto druhu v Rakousku - Uhersku již v roce 1884.

Majetnější "takyturisté", často cizinci, kteří jezdí na honosný horský hotel Vlčina na Horečkách, jsou od vrcholu vzdáleni asi jen 4 km, ale většinou tom neví. Zajímají je převážně živáňská, frgále či šampaňské v restauraci či ve vedlejší stylové kolibě s krbem a mnohdy s bujarou cimbálovou muzikou. Taky případné milostné hrátky, ale ty zajímají všechny. Před hotelem Vlčina je velké parkoviště, příjezd je z Frenštátu.

Ale jinak jsou Horečky překrásné místo, opěvované básníky. Kousek vedle jsou lyžařské skokanské můstky, které proslavil místní rodák, olympijský vítěz Jiří Raška a jeho další následovníci. Naproti nich byla dříve odpudivá sovětská kasárna našich "osvoboditelů" z roku 1968, dnes domy vypadají k nepoznání, tedy velmi dobře. A to je dobře! Malebný Frenštát (400 m) leží na soutoku horských říček Bystré a Lomné s Lubinou. Ta dále míří do Odry.

Také zde je však Javorníků několik, pokud jdeme do sedla Pindula mezi Frenštátem a Rožnovem pod Radhoštěm, budeme kráčet přes sedýlko Malý Javorník (776 m) a pak přes Zadní Javorník. Samotný vrchol Malého Javorníku však měří 839 metrů. Takže vězme, že když na Velký Javorník ve Veřovických vrších vyfuníme a v chatičce se občerstvíme, jistě si duši pohladíme… A když dolů sestoupíme, zase se sem pak rádi navrátíme! A i když případně budeme muset stát frontu na pivo, tak to této malé komorní chatičce odpusťme, díky za ni.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.