Monte Rosa a Mont Blanc, přechod přes čtyři nejvyšší hory v Moravskoslezských Beskydech

Dva dny a 4 nejvyšší vrcholy Moravskoslezských Beskyd

Moravskoslezské Beskydy bývají považovány za hory nevysoké a nenáročné. Do jisté míry to pravda je, přesto se v těchto horách na pomezí Moravy a Slezska dají podniknout poměrně náročné a dlouhé túry se solidním převýšením. Jednou z nich je túra přes čtyři nejvyšší vrcholy pohoří s beskydskou Monte Rosou a Mont Blankem…

Které že vrcholy to jsou? Po trase jsou to Kněhyně, Čertův mlýn, Smrk a Lysá hora. V pořadí výšek Lysá hora, Smrk, Kněhyně a Čertův mlýn. Návdavkem níže popsané trasy bude vrchol Malá Stolová, která kraluje podhorské obci Čeladná. Trasa délky asi 46 km s převýšením 2 600 m je bez orientačních problémů a vcelku pohodová.

Malá Stolová

Start pěkné a poměrně netradiční trasy je v Kunčicích pod Ondřejníkem, kam se snadno dopravíte vlakem z Ostravy a nebo z Frenštátu pod Radhoštěm a Valašského Meziříčí. Krátce se zastavuji u dřevěného kostela sv. Prokopa a Barbory (485 m) z přelomu 17. a 18. století, jenž sem byl převezen v dobách 1. ČSR z Podkarpatské Rusi, dnešní Zakarpatské Ukrajiny.

Čtěte také: Dvoudenní túra v Beskydech, přes Lysou horu na Travný a Kykulku

Pokračuji po modré TZ (ve starších mapách je žlutá TZ). O kus výše si přečtu, že se ztratil páv… a na rozcestí Pod Stolovou, koliba (589 m) si v místním krámku kupuji startovní pivo. Po poledni pak za opravdu pošmourného počasí pokračuji po žluté TZ přes rozcestí Pod Stolovou (598 m) vstříc Malé Stolové. Stoupání proti proudu říčky Stolovec je opravdu výživné. Stále po spádnici.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Hustá mlha dává vzrostlému lesu přízračný charakter. Z mlhy se vynořuje nějaký pikolík na dálkové ovládání. S mobilem v ruce. Ani búúú se neozve v odpověď na pozdrav. Asi nedostal povel k takovémuto úkonu. A pak že ufoni mezi námi nežijí…

Kousek pod hřebenem se začíná objevovat Slunce. Spolu se svrchní vrstvou oblačnosti vytváří naprosto úžasné scenérie. Doplňuji vodu z vydatného pramene a už, už se objevuje chata Leopoldka, jejíž malé verandy jsem před časem využil k bivaku. Nyní ji jen zdravím a mířím na rozcestí Malá Stolová (965 m).

Mlha a sluníčko stále čarují. Asi po 200 metrech dočasně opouštím zpevněnou cestu a po lesní cestičce mířím na Malou Stolovou (1 009 m), krásný a částečně vyhlídkový vrchol. Mlhu nechávám pouhých pár metrů pod sebou a kochám se modrou oblohou a pěknými výhledy ke Smrku (1 276 m) a Lysé hoře (1 323 m). Po krátkém relaxu a vysušení věcí se vracím na červenou značku.

Kněhyně a Čertův mlýn

Brzy se objevuje první z cedulí vyznačujících v terénu hranice Národní přírodní rezervace Kněhyně - Čertův mlýn o výměře 195 ha. Zprvu po krásné a široké lesní pěšině, později po neuvěřitelně kamenitém lesním chodníku traverzuji úbočí Kněhyně (1 257 m), třetí nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd. Tu a tam se objeví průhled k Radhošti a hlavnímu hřebeni pohoří.

Ze sedla Kněhyně (1 146 m) se v minulosti dalo pokračovat až k vrcholu Kněhyně, dnes je ale tento vrchol uzavřen a chodník zrušený. Respektuji to a vrchol tedy pouze obcházím. Po půl kilometru nenáročného stoupání je člověk odměněn dalším významným beskydským vrcholem - Čertovým mlýnem (1 206 m), jenž je 4. nejvyšší horou Moravskoslezských Beskyd.

Cestou z vrcholu krátce navštěvuji známý skalní útvar Čertův stůl, ke kterému vede významová odbočka. Pak již následuje táhlé a nepříliš záživné klesání na rozcestí Bařiny (815 m) za občasných výhledů tu k Radhošti, tu ke Smrku a nebo na Vsetínské vrchy. Zastavuji se i u horského hotelu Martiňák (785 m), jenž je v současné době v rekonstrukci a tudíž uzavřen. Jen o víkendech funguje bufet.

Vzhůru na Smrk

V rychlém sledu následují rozcestí Mečová (810 m) a Kocíánka (628 m). Na informačních cedulích se lze dočíst o partyzánských velitelích, akci Tetřev, největší protipartyzánské operaci, které se ve dnech 16. - 22.11.1944 zúčastnilo na 13 000 německých vojáků atd. To vše za pěkných výhledů ke Smrku, na který od severu stále dotírají vrstvy inverzní oblačnosti. Ta se snad dnes již nerozpustí.

Na rozcestí Podolánky (629 m) dávám vale jedné zpevněné cestě a po druhé ze zpevněných cest (naštěstí opatřené závorou, takže to tady není jako na rallye Beskydy) nabírám kolem Přírodní rezervace V Podolánkách (32,06 ha) nadmořskou výšku. Přes osadu Podolánky s Božími muky z roku 1860 se táhlým a poměrně svižným výstupem dostávám na rozcestí Poľana (892 m).

K chatě Hubertka to již není daleko. Přestože jsem dávno překročil hranice Přírodní rezervace Smrk, s rozlohou 340,88 ha největší rezervace Beskyd, je tady živo. U Hubertky plane vatra a týpci odkudsi z města se oddávají alkoholickým radovánkám. Posud dobré, ale ta auta? Vjezd autem, byť k chatě, v přírodní rezervaci by přece jen měl být nějak omezen. Chceš jet na daču na hory? Pak si alespoň kousek vyšlapej po svých. Že to nesvedeš? Pak v horách neotravuj a užij si lunaparku v údolí…

Za Hubertkou, kterou olizují cáry mlhy, následuje mírné stoupání. Mrtvý les se stromy zasaženými imisemi z Ostravska, vrcholový hřeben s hustou horskou smrčinou. Vrchol hory Smrk (1 276 m) je pustý a prázdný. Sluníčko je ještě poměrně vysoko, do západu zbývá dobrá půlhodinka. Na to, že jsem vycházel po poledni a urazil 21 km s převýšením 1 490 m to zase není až tak špatné. Na severu je stále inverzní oblačnost. Dnes to v Ostravě s kvalitou vzduchu asi nebylo vůbec žhavé…

Západ Slunce byl opravdu vydařený, dvacítka fotografií na kartu přibyla rychle. Navíc ta úžasná inverze. První z inverzí kvapem se blížícího podzimu. Zatím ale kraluje mariánské léto lámající teplotní rekordy. Asi čtvrt hodiny po západu Slunce přichází trojice spolunocležníků. Tak nakonec nebudu na Smrku sám, jak to ještě při západu Slunce vypadalo. Rychlé seznámení, kochačka růžovějícím západním obzorem a později hvězdnou oblohou. Spát se jde až po půlnoci…

Šance mi nedala šanci

Po východu sluníčka vstát, vysušit věci a vychutnat si nové výhledy. Jako na dlani defilují Veřovická hůrka, Starojický kopec s hradem Starý Jičín, Tichávská hůrka, hrad Hukvaldy a Palkovické hůrky. Ondřejník. Ale hybaj dále. Kolem mohyly Jana Palacha a Johna Lennona sestupujeme do sedla Smrk (1 150 m), kde se se svými novými známými loučím. Míří na Ostravici a domů, já mám na programu ještě vodní nádrž Šance a Lysou horu.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po příjemné lesní pěšině cesta klesá po úbočí Malého Smrku přes Přírodní rezervaci Malý Smrk o výměře 106,40 ha s výskytem tetřeva hlušce a jeřábka lesního k rozcestí Pod Malým Smrkem (1 000 m). Pod ním se vyřádili lesáci, z doliny sem začíná doléhat řádění stavbařů na hrázi vodního díla Šance.

Na rozcestí Šance (570 m) se začínají naplňovat mé obavy. Přechod po hrázi a žlutá značka jsou dočasně uzavřeny. Tedy dočasně. Až do července 2018. To je pomalu tak dočasné, jako pobyt sovětských vojsk po 68. u nás. Ti stavbaři si svou práci snad opravdu šetří… U hráze vodní nádrže Šance se definitivně potvrzuje, že cesta je uzavřena a můj plán dostat se na Lysou horu přes Čupel a Kobylanku definitivně bere za své. Nezbývá, než podél cesty šlapat na Ostravici. Pořádný vopruz…

Lysá hora

Kolem Opičárny, horského lanového centra, se přesouvám k hospůdce U Zbuja. Pivo dobré, posezení příjemné, teplota ve stínu tak akorát. Přes Staškov, rozcestí na rozcestí Pod Lukšincem a kolem Přírodní památky Ondrášovy díry na rozcestí Lukšinec. Tedy trasa popsaná na tomto webu již vícekrát, takže tuto část jen stručně.

Následuje klasické stoupání po červené turistické značce až na vrchol Lysé hory, kde dnes již funguje a ubytovává Bezručova chata Klubu českých turistů a chata, či spíše horský hotel Emil Zátopek, Maraton s bufetem zvaným Tatranská vyhlídka. Díky skvělému počasí se otevírají úžasné výhledy nejen na Beskydy, Javorníky a Vsetínské vrchy, ale i na Malou Fatru, Strážovské vrchy. Tatry jsou v silném oparu téměř nepostřehnutelné.

Zastávka na Bezručově chatě, pivo, polévka a hybaj dolů na Ostravici na vlak. Na rozcestí Lukšinec stejnou trasou, dále pak již po červené značce na Butořanku, Opičárnu a na Ostravici, kde již čeká vláček směřující do Frýdlantu nad Ostravicí.

Shrnutí

Středně náročná trasa dlouhá asi 46 km s převýšením okolo 2 600 m je vhodná, mimo zimy, po celý rok. Orientačně bez problémů, výhodou je dostatek zdrojů pitné vody. I případných záchytných bodů v podobě horských chat.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.