Hora Slunečná a setkání na vrcholech s Trekingem, přechod přes Nové Valteřice a Dvorce

Nakonec ale vstávám i já. Balíme, do batohu přidávám nějaké to smetí, které tady zanechali naši předchůdci. Kdybych si toho všiml včera, tak jsem některé obaly spálil na ohni. Marně přemýšlím, komu se tady třeba mohly hodit ubrousky na čištění oken automobilu tady na Vysokém kameni… No nic, lidi jsou různí…

Slunečná, 41. setkání na vrcholech

Opouštíme rozcestí Vysoký kámen (738 m) a vracíme se dva kilometry zpátky na Slunečnou (800 m), respektive na rozcestí na hřebeni (799 m), kde je posezení, upravené ohniště a to správné místo k akci. Sluníčko hřeje, ale studený vítr je pořádně vlezlý. Teplá bunda přichází vhod.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Dnes si konečně můžeme užívat i nerušených výhledů. Jako na dlani máme zcela bílé hřebeny Hrubého Jeseníku, je vidět Vysoká hole i nejvyšší hora Praděd. Ve Velké kotlině je stále spousta sněhu. Asi i na nějakiu tu lavinu by se tam nasbíralo. Na tuto pokročilou roční dobu až moc sněhu. Je vidět i Uhlířský vrch, jedna ze sopek u Bruntálu. Tento kopec poznáte snadno. Díky výrazné siluetě bílého kostela.

Chystám na oheň, když již jsem na stránkách k 41. setkání na vrcholech napsal, že na Slunečné oheň bude plát a pruty na buřty budou připraveny. Udeřila desátá a na vrcholu jsme sami dva. Nikde ani noha. Nu což, když tak to zabalím dříve. Roman stejně vyráží k domovu, takže trasu zkracuji o den. V neděli má stejně pršet, zkrácení mi tak vůbec nevadí. Nakonec se ale objevuje první postavička. Ano, dorazil zástupce jižní Moravy. Pokecáme, bez ohně posedíme. A pak jsme zase sami…

Ale po jedenácté se to začíná pomalu trousit. Tu z jedné strany, tu z druhé strany. Nakonec tady sami nebudeme! Dojde i na oheň, když dorazilo tolik lidí s buřty k opečení. A že prý bude i teplo našeptává mi Opavačka jedna! Nu dobrá, zapalujeme tedy i malý oheň.

Nakonec se na Slunečnou sjeli lidi z celé Moravy, přijel i jeden z autorů, Dorek z Horňácka s téměř celou rodinou, objevili se i zástupci z Čech. Vlastně přijeli autoři dva, v doprovodu dorazil i Standa K., kterého známe díky článku o Lačnovských skalách ve Vizovické vrchovině. Ani jsem se mu nestihl pořádně věnovat. Příště, a dojde i na štamprličku. Slibuji… Asi padesátka lidí na takovém "vystrkově", jako je Slunečná, nejvyšší hora Nízkého Jeseníku, není zase až tak špatným výsledkem.

Nové Valteřice a Křišťanovice

Zůstávám na vrcholu do půldruhé a pak také vyrážím k domovu. Nejdříve ale musím pořádně uhasit ohniště, přestože vody nemám nazbyt. Padne i kofola, jaká škoda. A pak papá, Slunečná, vracím se zpátky na rozcestí Vysoký kámen. Mám před sebou něco přes 20 km, to za odpoledne snad urazím. Jdu sám, takže mně nikdo nadávat nebude, že to beru přes hory a doly… Navíc cesta povede dost po asfaltu. To jsou ty zkratky…

Po kamenité lesní cestě scházím na Nové Valteřice. Lesy jsou hodně vykácené, některé rozsáhlé paseky působí až depresivním dojmem. Příroda si ale opět poradí a za nějakou tu desítku let tady opět poroste les. Byť možná s jinou skladbou dřevin, než tomu bylo dosud. Tak jako tomu bylo v minulosti a tak, jak tomu bude jistě i v budoucnu. Klima se mění co je Země Zemí. To nám globální oteplalisti se svými uhlíkovými hypotézami říkat nemusejí.

Nové Valteřice se objevují za dalším hřebínkem, přes který bylo třeba se přehoupnout. Hezky upravené domy a udržované zahrádky se střídají s původními domky s dřevěnými průčelími a malými okny. Na chvíli zastavuji u obecního rybníka u rozcestí Nové Valteřice, bus (610 m). Úplně jsem zapomněl, že jsem na dálkové trase E3, která se v délce asi 6 950 km táhne z Bulharska napříč celou Evropou až do Španělska. Celkem prochází přes 11 států Evropské unie.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Nové Valteřice (německy Neu Waltersdorf) jsou menší obcí, která je písemně prvně připomínána v roce 1692. V obci je docela velký kostel Nanebevzetí Panny Marie, za zmínku stojí i hezký lovecký zámeček, který byl zakoupen na průmyslové výstavě v Paříži v roce 1848. Je zde dokonce i velký penzion, kdyby měl někdo zájem se v těchto končinách zdržet delší dobu.

Za kostelem odbočuji vlevo a po úzké silničce stoupám přímo nad obec. Po louce poskakují srnky, v houští sýkorky a vrabčáci. Za zády se v plné kráse ukazuje rozložitý masiv Slunečné a po levici se záhy vynoří oblá temena dalších dvou sopek této částí Nízkého Jeseníku - Malý Roudný a Velký Roudný. Nádhera, již dlouho jsem si tento kraj kolem Nových Valteřic chtěl projít.

Na rozcestí Valteřicko (675 m) se cesta opět láme a míří dolů. Za výhledů k Červené hoře a kolem ohrad s pasoucími se a spokojenými kravkami scházím k okraji obce Křišťanovice (590 m). Zde se napojuji na trasu jiného, staršího treku údolím Moravice.

Dvorce a Budišov nad Budišovkou

V Křišťanovicích se nezdržuji a pokračuji úzkou silničkou lemovanou hezkou alejí do Dvorců. Kolem luk, polí a malého rybníku s rákosinami se dostávám do obce Dvorce (německy Hof), které vévodí kostel sv. Jiljí. Ten je snad i kulturní památkou. První známá písemná zmínka o obci pochází z roku 1339, ale podle pověsti měla být založena snad již někdy okolo roku 901. V minulosti byly Dvorce městem, které bylo obehnáno hradbami. Lesk města však spálily požáry 30leté války. Zejména vpád švédských vojsk v roce 1642 město i široké okolí zle poničil.

Ani v Dvorcích se ale příliš nezdržuji, byť hospodu mají, zdá se, otevřenou. Přejdu skrz obec a táhlým stoupáním za výhledů na Malý a Velký Roudný stoupám nad obec pod Dvořišský vrch (645 m). Míjím samoty U Kamlara s ohradami s koňmi, u kterých se nemohu nezastavit. No mají to tu pastviny v hezkých místech. Šťastná zvířata.

Přes rozcestí Bučina (608 m), kde se k červené připojuje zprava modrá turistická značka z Guntramovic, pokračuji na rozcestí Budišovská silnice (590 m). Tady sice chvíli zvažuji odbočit k hradu Vildštejn, ale protože jsem tam byl na Silvestra, tak pokračuji rovně. Neodbočuji dokonce ani k rozhledně Halaška, ale obcházím bezejmenné brdky po pravici s posedy a hezkými výhledy. Těm jižním směrem dominuje Mlžný kopec (685 m) nad Budišovem. Do Budišova zbývá posledních pár pohodových kilometrů. Ani to nebolelo, po čtyřech hodinách jsem v cíli. V Budišově nad Budišovkou.

• Předchozí (1.) část článku
• Orientační trasa na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.