Trek přes Údolí Setiny a Moravice v Nízkém Jeseníku. Nezapomenutelný dvoudenní trek za humny Ostravy

Vandr údolími Setiny a řeky Moravice určitě nezklame!

Možná se vám zdá titulek článku nadnesený či dokonce zavádějící. Podle mého však nikoliv. I za humny Ostravy se dá vyrazit na krásný trek, jenž rozhodně nezklame. A nástup na trek je dokonce v dosahu ostravské MHD, konkrétně v dosahu tramvajové linky číslo 5. Pokud svou pozornost přesunete na konečnou této linky, přesunete se i na začátek našeho dvoudenního putování…

Níže popsaná trasa se sice hřebenovce Nízkých Tater či Krkonoš rovnat nemůže, avšak na jarní procházku na Ostravsku je více než vhodná. Na trase vás čeká spousta krásných míst, parádních výhledů. Připočtěte k tomu jednu rozhlednu, dva zámky, unikátní technické dílo papírenského náhonu či hrad Vikštejn a určitě nebudete litovat dvou dnů strávených na této zajímavé trase.

Do Zátiší se přesouváme tramvají číslo 5. Linka tady končí, takže se nemusíme obávat, že bychom přejeli. Je krásný zimní den, alespoň podle kalendáře. Podle teploměru však panuje jaro, teplota je hodně nad bodem mrazu. Vhodná doba vyrazit na nějakou pořádnější túru.

Čtěte také: Túra kolem Vřesiny. Co dělat o víkendu na Ostravsku?

Ze Zátiší míříme po silnici č. 465 a po zelené turistické značce (TZ) směr Kyjovice. Silnice není příliš frekventovaná, takže to není zase až takový vopruz. Mezi vrchy Dubské (397 m) a bezejmennou kótou 394 m míříme vzhůru do nitra Nízkého Jeseníku. Tento geomorfologický celek sice nikoho neomráčí svými výškami, ale jeden primát přesto má - jedná se o plošně největší geomorfologický celek ČR.

V Kyjovicích (350 m) jsme asi o 80 metrů výše a o zhruba dva kilometry dále. Před sebou máme ještě něco přes 35 km cesty. Na jeden den trochu hodně a na dva dny zase trochu málo. Přesto jsme nabaleni na dva dny, chceme si užít krásné jarní přírody, která se letos probudila o dobrý měsíc dříve.

Procházíme Kyjovice, které byly založeny opatem Budišem někdy mezi léty 1267 - 1290 a stále po zelené TZ sestupujeme lesem k Panskému mlýnu (316 m) na začátku malebného údolí říčky Setina sevřeného hřebeny vrchů Kozíček (446 m) a Mečník (458 m). Sluníčko hřeje, z nedalekých úlů již vylétly včelky a po loukách se prohánějí motýli - rozeznávám babočku kopřivovou a žluťáska řešetlákového, vysoko na nebi pak krouží hladová káně.

Cesta rychle ubíhá, značka vede po zpevněné cestě mířící k upravené studánce a rekreačnímu zařízení, které patřilo (patří?) dopravnímu podniku. Za ním je dětský tábor a rozcestí Údolí Setiny (350 m), na kterém se k naší zelené připojuje modrá značka mířící z Pusté Polomi (3 km) do Bílovce (13 km). My však zůstáváme věrni zelené značce, která nás převádí na druhý břeh Setiny a pokračuje k Šindelkovu mlýnu s množstvím rekreačních chat.

Za Šindelkovým mlýnem přecházíme silničku č. 464 vedoucí z Hlubočce do Výškovic a za cestou nám značka mizí. Nebyl jsem tady řadu let, ale mám tušení, že značka vede vzhůru po spádnici na vršek jmenující se snad Chobot. Značka však stále nikde, ani na okraji pole před vesnicí Hrabství. Koukám do mapy (člověk je línej sundat bágl) a ta mi dává za pravdu. Proč tady ale značka není?

Pokračuji po lesní cestě kolem pole a konečně na stromech staré značky nacházím. Jsou však mršky zatřené… Značkaři trasu asi přeložili, tipuji, že jsme od silničky do Hlubočce měli pokračovat traverzovou lesní cestou nad tokem říčky Setina.

Po návratu mi mapa na webu potvrzuje domněnku, zelená, na kterou narážíme kousek od rozcestí Pod Hrabstvím (450 m) opravdu vede po traverzové lesní cestě. V souběhu s cyklostezkou. Ze staré nepoužívané stezky se ale otevírají pěkné výhledy na okolní nevysoké, ale malebné zalesněné vrchy. Ne nadarmo tady byl vyhlášen Přírodní park Moravice (rozloha 14 250 ha), jenž sousedí s Přírodním parkem Oderské vrchy.

Pod rozcestím se nachází pěkný myslivecký posed (kazatelna), kterého by šlo v případě nouze použít k bivaku. Bytelná stavba spolehlivě ochrání před deštěm. Za rozcestím překonáváme tok Setiny a po ostřejším ostrohu nabíráme výškové metry. Trasa vede po pěkné lesní cestě po okraji světlého a mladého bukového lesa s krásnými koberci fantasticky zabarvených mechů. Nemohu nefotit…

Scházíme na další zpevněnou cestu, která nás vede Honovu mlýnu s rybníkem Mlýnek, na jehož břehu stojí dvě chalupy jako z Ladových obrázků. Další úsek je relativně fádní. Vede nás lesem a pak po pasekách k polím na dohled obce Jakubčovice, do které se dostáváme po cestě přes rozcestí Jakubčovice - silnice (490 m). V Jakubčovicích (498 m) máme v plánu se zastavit na pivo. Jenže majitelé nám udělali čáru přes rozpočet - hospoda se otevírá až v 17 h. Do té doby určitě čekat nebudeme…

Kolem rozhledny Šance (nepochopitelně uzavřené) u zbytků starých šancí (malá pevnůstka z let 1778 - 1789) přes rozcestí Nad Příletem (522 m) pokračujeme směr náš dnešní cíl - Hradec nad Moravicí. Kolem velkolomu mezi Jakubčovicemi a Bohučovicemi sestupujeme k rozcestí s podivně znějícím jménem - Záviliší (388 m) a následně na okraj Hradce nad Moravicí - Pod Kalvárií (274 m). Městečkem pouze projdeme, míříme rovnou k Červenému zámku a do hospody (325 m). Ta má ale otevřeno akorát tak na jednu polévku a na dvě piva. Ale díky i za ně.

Zapadající Slunce krásně barví malebný zámek i okolní park. Dokonce je krásně vidět stále zasněžený hřeben Hrubého Jeseníku s nepřehlédnutelným Pradědem (1 492 m). Nabíráme výšku a míříme k Bezručově vyhlídce (425 m), kterou jsem vybral za dnešní bivak. V Hradci nad Moravicí je sice ubytovna, hotel a pár penzionů, ale já mám nejraději noclehy v přírodě, ty tajemné hlasy nočního lesa…

Noc byla klidná, ale poměrně chladná. Rtuť teploměru určitě klesla k nějakým -5 °C. Asi to chtělo teplejší spacák. Ráno je opět nádherné, sluníčko krásně hřeje a výhledy k Bílému i Červenému zámku a k Opavě jsou kouzelné. Lehká snídaně, sbalit věci a hybaj k Moravici. Jedné z nejkrásnějších řek severní Moravy. Ta se na své 106 km dlouhé pouti klikatí mezi vršky Nízkého Jeseníku. Prameni však u většího brášky - v Hrubém Jeseníku v oblasti Velkého kotle.

Po modré a červené TZ scházíme k řece Moravici. Přes rozcestí Pilarka (282 m) do Žimrovic (285 m). Kousek po cestě a pak obcí po chodníku a nakonec zase kousek po cestě k papírnám. Za fabrikou konečně míříme do lesa.

Údolí Moravice je evropsky významná lokalita v rámci soustavy chráněných území NATURA 2000. Výměra činí 109,85 ha. Území chráněné lokality je tvořeno tokem Moravice na dně ploché údolní nivy lemované strmými svahy. Lokalita je významným biotopem přástevníka kostivalového (Euplagia quadripunctaria), střevlíka hrbolatého (Carabus variolosus) a vranky obecné (Cottus gobio).
Z dalších živočichů si zmínku určitě zaslouží vydra říční (Lutra lutra), čáp černý (Ciconia nigra), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), lejsek šedý (Muscicapa striata) či holub doupňák (Columba oenas)…

Po zpevněné cestě lemované skalkami se dostáváme do dalších chatové osady, kterou máme ale brzy za sebou. Vlevo dole se objevuje papírenský náhon, ojedinělý technický výtvor. Kolem nového turistického přístřešku míříme lesem po zpevněné cestě k Mostu vodního náhonu (305 m), kde si můžeme toto unikátní dílo prohlédnout hezky zblízka.

Okolní svahy jsou stále vyšší a strmější. Krášlí je velké množství skalek a skalních sutí. S tím kontrastuje plochá údolní niva s meandrujícím tokem řeky Moravice, jejíž břehové porosty tvoří především olše a vrby. Konečně opouštíme dno údolí a strmou cestičkou se dostáváme opět k papírenskému náhonu, jehož vody se na denní světlo derou ze skalního tunelu. Neklamný znak toho, že Papírenský splav je již na dosah.

A opravdu. Schůdky nás vedou na hranu skalního ostrohu vrchu Kozí hřbety (357 m), za kterým je již rozcestí Papírenský splav (325 m) s výhledem na Moravici a velký splav s propustí papírenského náhonu zvaného Weisshuhnův kanál.

Výhledy jsou zatím parádní, protože stromy jsou stále bez listí. V létě tato trasa asi tak zábavná nebude a bude vhodnější ji překonat v sedle kola. Cyklotrasa má ale krapet jiný průběh a vynechává ty nejzajímavější partie. I proto jdeme celou trasu pěšmo, nikoliv kolmo…

Další úsek nad řekou je nádherný, bukový les rostoucí na skalních sutích je krásně provoněn a sluníčko nádherně hřeje. Vůbec se nedivím, že již rozkvetla jaterníky a sasanky, později již koštujeme medvědí česnek. A že měl pořádné grády! Opět opouštíme údolní nivu a značka nás vede vzhůru na hřeben vrchu s neobvyklým jménem - Eliščin buk (461 m). Až na vršek však nedojdeme, z rozcestí Nad Melčským údolím (396 m) červená značka totiž opět klesá. A opět skalky, suťové lesy a parádní výhledy na tok řeky Moravice i okolní vršky.

Přes rozcestí Nad Rybářskou chatou (328 m) pokračujeme kolem řeky směr Vítkov - Podhradí, které se nebezpečně přibližuje a naše cesta krátí. Míjíme statek, velký lom, jenž se silně zakousl do masívu Zámeckého kopce (491 m) a již jsme na odbočce naučné stezky.

Kamil se svým žralokem (ani pohorky vše nevydrží) míří rovnou do Podhradí, já se vydávám vstříc zlatému hřebu celé trasy - hradu Vikštejn. Sice jsem tam byl před 14 dny, ale tento krásný hrad z první poloviny 13. století si ujít nemohu nechat. Na hradní vrch je to sice pěkný strk, ale krásné počasí a výhledy jsou skvělou odměnou. Vikštejn (470 m) se za ty dva týdny nezměnil, jen okolní les se zazelenal a ptáci ještě více rozeřvali…

Sestup do Podhradí (350 m) je rychlý (nejkratší cestou po modré TZ), bylo to v plánu. Avšak záhy zjišťuji, že tento závěr není nejlepší. V Podhradí není žádná funkční hospoda ani obchod (!) a žízeň je veliká. Bylo chybou nepokračovat z hradu Vikštejn po modré TZ do sousední obce Dubová či do Radkova, kde je hned u autobusové zastávky pěkná (a otevřená) hospůdka. To jsme ale zjistili až z autobusu mířícího do Opavy…

Trasa: Zátiší, Kyjovice 2 km (80 m), Jakubčovice 14 km (360 m), Hradec nad Moravicí 20 km (480 m), Piliarka 25 km (720 m), Vikštejn 37 km (1 210 m), Radkov 39 km (1 250 m).

• Pokračování: Trek Nízkým Jeseníkem: Malebná údolí Moravice, Budišovky a Odry

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.