Moravský Blaník, trek Hanušovickou vrchovinou na dva dny na samotném začátku jara

Dvoudenní trek v Hanušovické vrchovině přes Kamenec, Bradlo a hrad Rabštejn (2)

Večerní posezení u ohně a pokukování po hvězdách se příjemně protáhlo. A protože noc byla nerušená, bylo mnohem tepleji než minulý týden při bivaku na Vikštejně, zaspal jsem východ Slunce. Nebo jsem raději záměrně zaspal, abych nemusel tak brzy vstávat? No kdo ví. Každopádně sluníčko, když jsem vylézal ze spacáku, již bylo kus nad obzorem.

Nechávám věci ležet, ať trochu vyvětrají, beru foťák a vyrážím opět na vrcholovou skalku na Bradle (600 m). Bradelský hřeben i okolí vypadají v ranním světle fantasticky. Vidím Rabštejn, vzdálené zasněžené kopce Jeseníků, mnoho vrchů Hanušovické vrchoviny i Nízkého Jeseníku.

Poslední foto, poslední rozhledy a opouštím nádherné skalisko, mrazový srub ze slepenců a křemenců. Skalisko, na které vede upravené schodiště se zábradlím, a které bylo místem národních poutí již někdy od roku 1890. Zábradlím a roštem je opatřena i samotná vyhlídková plošina.

Běžinka, Tři kameny a Libina

Vracím se do altánu pod Bradlem, balím věci a kontroluji ohniště, zda-li v něm nezbyly nějaké žhavé uhlíky. Batoh na záda a vyrážím vstříc dalším kilometrům plánovaného dvoudenního treku. Dnes mám před sebou jen 28 km, takže docela pohoda. Přes rozcestí Pod Bradlem (548 m) mířím k zastřešené studánce Běžinka (528 m), prameni stejnojmenného potůčku, který ústí do Oskavy. Je tady zastřešené posezení, ohniště, společnost mi dělá hejnko králíčku obecných (Regulus regulus), nejmenších opeřenců v našich končinách. Jsou ještě drobnější než dobře známý střízlík.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Příjemným smíšeným lesem a kolem lesních školek pokračuji na paseky a k následujícímu cíli. Tím jsou Tři kameny, další nádherné skalní útvary v Bradelském hřebeni. Z rozcestí Tři kameny (543 m) odbočím ke skalám, které jsou z fylitu a křemence. V ranním slunci doslova září. Dokonce se tady nacházejí lezecké terény. Na Šéfovu věž a na Dívčí věž vedou cesty obtížnosti II. až V. stupně obtížnosti dle klasifikace UIAA. Hezké místo, mám v plánu se sem vrátit při dalším treku v Hanušovické vrchovině.

Za výhledů k Rabštejnu a k Jeseníkům pokračuji po široké lesní pěšině do Libiny. Přes Trojmezí, kde se nacházejí historické hraniční kameny Lichtenštejnského Úsovského panství a královského města Uničov ze 16. století, lesy i okrajem pole na vrchu Baškovec (471 m).

U obce musím přejít rozkopanou trať a kolem opravované nádražní budovy ŽST Libina (355 m) procházím Libinou (290 m), která je složena z původně tří obcí. Původní název Libiny byl Liebau, od 17. století Deutsch (Mährisch) Liebau a první známá písemná zmínka o ní pochází z roku 1358. Trochu otrava, protože je to po cestách. Ale cestou potkávám srnky, strakapoudy a další zvířenu, která po ránu hledá něco k snědku.

Václavov a Horní Třemešek

Konečně jsem za obcí. Turistická značka vede podél cesty, takže je nutné šlapat po asfaltu. Ale na cestě vedoucí do Mladoňova není téměř provoz. Cestou potkám jen pár aut. Hezky alejí, kolem chatové osady s rybníčkem a po serpentinách se dostávám po úbočí vrchu Brdo (497 m) a za výhledů k Bradlu i k Třem kamenům na rozcestí, na kterém konečně opouštím asfaltku. Je to kousek za nádhernou vrbou, která tady u cesty vypadá téměř jako zjevení. No jasně že ji musím vyfotit.

Na louce s výhledem k Bradlu se uvelebím na hromadě klád. Zouvám boty a pouštím se do snídaně. Už je čas. Jen koukám, že mi začíná docházet voda. Ale co, cestou doberu… Po snídani vyrážím dále. Kolem čerstvě zoraného a uvláčeného pole docházím k lovecké chatě Vagón. Její jméno je naprosto výstižné, protože základem chaty je skutečně železniční vagón. Sice hezky starý, historický, ale skutečně vagón. No to muselo dát docela dost práce jej sem dostat…

Po příjemných a širokých lesních cestách se dostávám na okraj malé obce Václavov (385 m), která se dříve jmenovala Wenzelsdorf. Obchod tady sice nemají ani náhodou, neuživil by se, ale ohromný rekreační areál ano. Koukám na ty ohromné budovy, které se vůbec nepatří. Jako z jiného vesmíru…

Kolem upravené kapličky a barokní sochy Jana Nepomuckého se dostávám na louky nad obcí. Kočičky tady kvetou, včely hučí. Na jedné vyvrácené jívě sedí hafo baboček. A hned čtyři druhy! Hezky pospolu tady na květech mlsají babočka admirál, babočka kopřivová, babočka paví oko a babočka bílé C. Tak to jsem opravdu ještě neviděl. A za zády se v dáli ukáže vršek skalnatého Bradla, moravského Blaníku.

Po hezkých loukách a pastvinách s pěknými remízky se dostávám do další obce, která se jmenuje Horní Třemešek (480 m). A jak je tomu v těchto končinách zvykem, i tato obec nesla dříve německé jméno. V tomto případě Tschimischel. První známá písemná zmínka o ní pochází z roku 1371.

Udělám fotku hezky opravené kapličky a božích muk a přes obec se protáhnu na další louky a pastviny. Rabštejn mám sice přímo před sebou, ale ještě nějaký kilometřík to na něj přesto bude. Teleobjektivem si ale hezky přitáhnu vrcholové skalisko s vyhlídkovou plošinou obehnanou zábradlím.

Hrad Rabštejn a Skřítek

Po loukách a Bohem zapomenuté lesní cestě se dostávám do hlubokého údolí Dlouhého potoka. Míjím hezké skalky vysoko ve svahu na úbočí vrchu Posed, které byly dobře patrné již cestou z obce Horní Třemešek. Nyní proti proudu Dlouhého potoka, který je dalším z přítoků říčky Oskava, potkávaje množství baboček bílé C a baboček osikových, mířím na rozcestí Dlouhý potok (531 m) a dále k Rabštejnu. Kromě pár strakapoudů, sýkorek a datla nepotkávám ani nohu. Ani turistu, ani cyklistu.

Opět se objevuje sníh, kousek před chatou Rabštejn začínají být sněhové plochy souvislé. Na chatě Rabšten (709 m) se pilně pracuje, dělají novou střechu a mají, jak jsem již věděl z Nedvězí, zavřeno. No jak jinak… Chatu Rabštejn tedy minu a po zasněžené louce mířím k hradu Rabštejn z roku 1318, který je nejvýše položeným hradem na Moravě. Více o jeho historii a vlastnících si můžete v případě zájmu přečíst v samostatném článku.

Pod skálami na louce mě překvapuje informace, že cesta na hrad byla přeložena. Vůbec nic nenamítám, protože cesta od severu musí stejně být pořádně zledovatělá. A vždy jsem se chtěl k hradu podívat od jihu. Cesta se vine zprava okolo ohromného skalního bradla, na kterém jsou rozloženy zbytky hradeb a bývalých paláců kdysi hrdého panského sídla.

Ani to nebolelo a jsem pod vrcholovým skaliskem hradu Rabštejn (790 m). Vylezu po žebříku na vyhlídkovou plošinu, kterou mám sám pro sebe a užívám si hezkých výhledů. Počasí je skvělé, proč si těch panoramat neužít. Scházím dolů, prolezu další části hradu a stejnou cestou se vracím k chatě Rabštejn. Bez zastávky ale pokračuji dále přes rozcestí Pod Rabštejnem (677 m) a U pramene Oskavy (845 m), kde se nachází upravená studánka. Jediná potíž je v tom, že studánka je pod půl metrem sněhu a já zrovna dnes nemám s sebou lopatu. Nu což, zase až takovou žízeň nemám…

Zasněženým lesem se přehoupnu na rozcestí Pod Bílým kamenem (865 m), kde se smyčka uzavírá a poslední asi kilometr již kráčím ve včerejších stopách. Na Skřítku je motorest zavřený, jak jinak. Nevadí, zastavím se na kofolu a polévku v motorestu Zastávka. Přezouvám boty, ukládám batoh do kufru a startuji. Vyrážím vstříc motorestu Zastávka ve Staré Vsi. Zavřenému motorestu Zastávka… Nu což, ta žízeň není ještě až tak strašná, do Ostravy se to už nepos… Už to vydrží…

• Předchozí (1.) část článku
• Trasa treku (orientačně) na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.