Staré Oldřůvky, Červená hora a nejvyšší hora Nízkého Jeseníku Slunečná na 3 dny

Vyrážíme ve čtvrtek ráno. Kam jinam než do Budišova nad Budišovkou. Vždyť setkání je naplánováno na Slunečné (800 m), nejvyšší hoře Nízkého Jeseníku, rozlohou největšího geomorfologického celku Česka. Ten má úctyhodných 2 894 km², což je asi 3,7 % rozlohy naší země (celkem máme vyčleněno 94 geomorfologických celků). No a Budišov nad Budišovkou je k této příležitosti vhodný výchozí bod.

Plánuji trasu tak, aby byla co nejzajímavější, ale aby se příliš neopakovala. Vždyť letos jsem zde již na jednom treku byl a v okolí chodívám pravidelně. Zároveň musím trasu plánovat tak, aby měla záchytné body a jen plus mínus 15 km za den. Roman mně totiž stále zdůrazňuje, že mám pamatovat na to, že je starší člověk…

Palísek, Staré Oldřůvky a Podlesí

Stavujeme se v místním obchůdku a hospodě. Na startovní pivo a polévku co by snídani. Krom té polévky to ještě zopákneme a pak kolem Muzea břidlice a kempu v Budišově nad Budišovkou míříme směr Staré Oldřůvky. Nikoliv ale údolím Budišovky a na Čermenský mlýn jako minule, nýbrž po pastvinách a remízcích přes vrch Palísek (604 m). Dokonce nám na chvíli zasvítí i sluníčko. Volám kamarádovi (a sousedovi) Dušanovi, je-li na farmě, že bychom se přišli podívat na kůzlátka. Bohužel není, takže někdy příště…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Lízneme tedy jen okraj Starých Oldřůvek, které leží na samém okraji VVP Libavá a kousek od toku řeky Odra protékající tudy hlubokým a krásným údolím s druhově mimořádně bohatými lesy. VVP Libavá má rozlohu asi 236 km² a vznikl k 1. červenci 1950. Vymezení vojenského újezdu se dotklo celkem 47 obcí. Dnes se na střelnici střílí, kanonáda jako někde u Verdunu. Cvičení tady v posledních letech probíhají častěji než za těch předchozích komoušů.

Po jižním úbočí Palísku procházíme po široké polní a lesní cestě, která byla za poslední rok upravena a prohrábnuta. Vloni na jaře vypadala cesta ještě jinak. Užijeme si i výhledů do vojenského prostoru a na vršky Oderských vrchů. Na vyhlídce nad Podlesím se na chvíli zastavujeme. Počasí je nic moc, docela chladno, ale kalíšek na zdejší lavičce zahřeje.

Scházíme do Podlesí, malé a tak trochu neutěšené vsi jižně až jihozápadně od Budišova nad Budišovkou. Kousek odsud se nachází nádherný kostel Stará voda, ale další pětikilometrovou zacházku si netroufám navrhnout. Zamíříme tedy přímo do penzionu Schönwald, kde jsem byl i vloni. Na nějaký ten dlabanec a pivo. Máme času dost, vždyť dnešní krátká etapa má jen asi 17 km.

Červená hora

Sedělo by se fajn, ale chtěl bych stihnout podvečerní světlo u meteorologické stanice na Červené hoře. Sice není jisté, zda-li nějaké podvečerní světlo vůbec bude, protože je stále pod mrakem, ale co kdyby. Po nábližce k modré turistické značce opouštíme táhlým stoupáním Podlesí. Pěkně kolem řady nových domků i historických stavení a pokračujeme k rozcestí Podlesí, okraj (620 m).

Po dvou kilometrech jsme konečně na modré turistické značce, která sem přichází o d Budišova. Pokračujeme přímo, západním směrem mezi loukami a lesy. Vrchol Červené hory je vzdálen ještě asi 3,5 km. A začíná svítit podvečerní sluníčko, vypadá to nadějně. Zvedající se kamenitá lesní cesta nás brzy přivede na samotný vršek Červené hory (749 km), na kterém stojí budova meteorologické stanice. Ta byla sice zbudována kvůli dělostřelcům v blízkém VVP Libavá, ale záhy se dostala pod dnešní Český hydrometeorologický úřad.

Světlo sice není úplně ideální, představoval bych si jej jinak, ale na tu dnešní bídu jsem si ani více přát nemohl. Udělám nějaké foto a pokračujeme ke Zlaté lípě (717 m) a do sopouchu, kde plánujeme bivak. K tomu nás provází fantastická pozápadová obloha. Rozdělat oheň, něco opéct a něco vypít, rozložit bivak. Roman si pořídil super plachtu, takže se rosy bát nemusím… Asi bych něco takového měl také pořídit…

Stará Libavá, Nová Véska

Ráno kontrolujeme ohniště zda-li vyhořelo a balíme případný odpad. Zkouším ústřední čedičové těleso - auvajs, ještě pálí! Červená hora totiž byla jednou z pěti sopek Nízkého Jeseníku, které byly aktivní poměrně nedávno. Před pouhými pár milióny lety. Mnohem známější jsou sopky Velký Roudný, Malý Roudný, Uhlířský vrch a nebo Venušina sopka blíže k Bruntálu. Ještě to tady asi tak úplně "nevychladlo"…

Lesem a po loukách valíme kolem hezkého rybníčku směr Stará Libavá. Kamennou kapličku upomínající na prusko-rakouské války (generála Laudona pozdravíme jindy) pozdravíme jen zdáli, nezacházíme k ní. V obci Stará Libavá je mrtvo, takže se přehoupneme po polních a lesních cestách kolem Kamenného kopce (636 m). Cestou potkáme srnce a řadu pipuší.

Přehoupneme se do dalšího údolí a kolem hezkých Božích muk a přes Bohem zapomenutou vésku zvanou Nová Véska pokračujeme dále. V této malé obci kvetou krokusy a neuvěřitelné množství prvosenky vyšší (Primula elatior). Tolik jsem jich pohromadě nikdy neviděl. V jedné z ohrad se pasou asi mufloni. Je tam špatně vidět takže si nejsem jistý, zdali jsem toho rohatého chlupáče určil správně.

Nad obcí se dostáváme pod ploché návrší Dědičný lán a k turistickému přístřešku, který by se dal využít k nouzovému bivaku. Sice stojí přímo u silničky, ale na té je stejně prakticky nulový provoz. Přiblížili jsme se k okraji Přírodního parku Údolí Bystřice, který má rozlohu téměř 126 km².

Okolí řeky Bystřice je přírodně a geologicky velice zajímavá oblast, která patří do povodí řeky Dunaj a do geomorfologických podcelků Bruntálská vrchovina a Domašovská vrchovina. Skalnaté a klikaté údolí Bystřice se pyšní četnými skalními útvary, kamennými moři a sutěmi, ale zaniklými skalními hrady. Hezká oblast, kam mám naplánován zase další trek…

Moravský Beroun a Slunečná

Od krmítka pro turisty pokračujeme po asfaltové silničce lemované hezkou alejí. Pokračujeme do Moravského Berouna a cestou potkáváme jeden jediný traktor. Výhledy ke Slunečné jsou špatné, hora se skrývá v mlze. V Moravském Berouně (590 m) nás čeká nemilé překvapení - restaurace na náměstí je z provozních důvodů uzavřena. Avšak jedna ochotná starší paní nám poradí, že za rohem, pod lešeními, je restaurace jiná. A otevřená. A docela dobrá. A nebo jen že by hlad byl tak dobrý kuchař? Zřejmě obojí.

Románek vypadá spokojeně, takže bychom už už mohli vyrazit na poslední dnešní etapu. Ještě zastávka v obchodě pro zásoby a pak nám již nic nebrání vyrazit dále. Kolem kostela a zaniklého hradu Beroun pokračujeme po silničce za město na rozcestí Pod Mlýnským vrchem (587 m). Počasí je fujtajbl, že by psa nevyhnal. Natož turistu s batohem…

Konečně opouštíme asfalt a po polní cestě a dále lesem začínáme nabírat výšku. Pár popadaných stromů není zásadní problém, takže kilometry utěšeně přibývají a již se objevuje torzo televizního vysílače kousek pod samotným vrcholem Slunečné (800 m).

Rozcestí Slunečná, hřeben (799 m) jen mineme, stejně se sem budeme zítra ráno vracet na setkání, a po hezkém hřbítku rozložité Slunečné pokračujeme do bivaku. Poslední dva kilometry. Na rozcestí Vysoký kámen (738 m) nás totiž čeká doslova luxusní spaní - velký turistický přístřešek. I druhý večer trávíme, jak jinak, u ohně. Bez něj by to na žádné sezení rozhodně nebylo. Je totiž pořádná zima. Konec dubna a je chladno jako někdy na začátku března.

• Dokončení článku
• Orientační trasa na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.