Šumperk a Krásné

Pokládejme jako start rozcestí Šumperk - žst. (317 m), odkud se před 11 hodinou dopolední vydávám v mé "oblíbené" roušce městem podél dopravní tepny na rozcestí Šumperk - Jesenická (325 m). Překvapuje mě, že město není tak rušné, jak jsem zvyklý a tento úsek tedy není tak otravný, jak bývá. Opouštím hlavní silnici a mířím na rozcestí U Jirsáka (328 m).

Tento krátký úsek Vikýřovickou ulicí mám rád. Koukám na řeku Desnou, která šumí do zpěvu ptáků. Na západě se zvedají Městské Skály (689 m) a Bukový kopec (641 m) s nápadnou rozhlednou na Předním Bukovým. Nelze také nekoukat na nádherné Jeseníky, které jsou pastvou pro oči. Mohutná rozsocha Mravenečníku (1 343 m) s Dlouhými Stráněmi (1 353 m), a také Keprnická hornatina s Červenou horou (1 333 m) a Černou Strání (1 237 m).

Od Jirsáka jdu silnicí vedoucí do Hraběšic. Dostávám se ven ze sídel, a tak mohu roušku slastně odhodit. Krásná krajina šumperské kotliny kvete a přede mnou se zvedá Hraběšická hornatina. Nelze přehlédnout Prostřední skálu (723 m) v okrsku Petrovská vrchovina a blížící se Kamenecká hornatina s prvním cílem Kamenným vrchem (964 m podle map.cz). Procházím kolem Šumperk - letiště (336 m) a Přehrada Krásné (365 m), kde to opět žije pivem, jídlem i hudbou. Dostávám se až na rozcestník Hraběšický potok, který protéhá údolím, kde se nacházejí i samotné Hraběšice.

Před rozcestím Krásné - lom (430 m) se odpojuji od silnice a mířím napříč vrstevnicemi vzhůru do osady Krásné. Krásné jsou opravdu krásné, tedy až na stoupání, které dává až překvapivě krásně zabrat. Výškový profil nelhal. Nicméně se zastavuji a kochám až u rozcestí Krásné - horní osada (575 m), odkud mám krásný výhled dolů, do údolí. Doplňuji tekutiny, ať se to na mně nepodepíše do budoucna a stoupám dál.

Kamenný vrch, Hvězda a cesta na Rabštejn

Stoupání je stále prudké, ale v lese už dobře zvládnutelné. Na chvilku se zastavuji, abych se kochal pohledem na Šumperk s dominujícím Hájem (631 m) nad ním. Za Hájem se rozprostírá nejvyšší část Hanušovické vrchoviny - Jeřábská hornatina, kde se také nachází jediná tisícovka tohoto pohoří. Kromě toho si také nelze nevšimnout Orlických hor se Suchým vrchem (995 m).

Po dosažení nedaleké kóty (775 m) se cesta narovnává. Po pravé straně na mě vykukují Smrčník (919 m) a Volyň (875 m) s nádhernými skalisky, přes které jsem původně chtěl také jít. Opouštím značenou trasu a mířím přímo až na Kamenný vrch. Nepřekvapuje mě, že začínám potkávat turisty. Pod vrcholovou skalou je dokonce v plném proudu "opíkačka", nahoře jsou zase obsazeny lavičky. Ani rozhledna není volná. Budiž, odpočinu si na jednom ze skalních "schůdků".

Dlouho se nezdržuji a přes Kamenec - rozcestí (935 m) poměrně svižně klesám k místu zvaném Nad Říjištěm (875 m), odkud jdu kousek po vrstevnici, až dokud se červená značka neodpojuje doprava dolů. Pohodově doklesám až k rozcestí Pod Kamencem (773 m) a pokračuji až na Hvězdu (790 m).

Z Hvězdy se dá pokračovat buď po zelené rovnou na Skřítek nebo odbočit na Rabštejn, po žluté a červené. Právě tudy se vydávám. Cestou po úbočí Vinné hory (899 m) mě míjí několik cyklistů, kteří jsou zde častým jevem. Po pravé straně se mi otevírají krásné pohledy na Kamenný vrch a kopce přilehlé k němu, například Jestřáb (846 m).

Čtyři kilometry utekly jako voda a docházím k Rabštejn - restaurace (709 m), kde neváhám a rovnou vyrážím až na vrchol ve výšce 803 m (mapy.cz). Nad stromy se krásně tyčí jak Přední, tak i volně přístupné Zadní skály. Lidí je tu opravdu mraky, tak se ani nepozastavuji. Nejdříve trasa vede smrkovým lesem, který přechází v krásné bučiny. Terén míří prudce do výše a už jsou tu rozvaliny bývalého hradu Rabštejn. Ještě o kus výše a je tu pověstný žebřík až nahoru.

Na vrcholové plošině jsem překvapivě sám, a tak se mohu kochat jak se mi jen chce. Vidím jak Nízký Jeseník, tak i Ztracené skály v Hrubém Jeseníku, Hanušovickou vrchovinu, ale i roviny Hané, před kterými stojí Bradlo (599 m), Moravský Blaník.

Skřítek, Ztracené kameny, Pecný

Po sušenomasné přestávce vyrážím rovnou směr Skřítek, čeká mě skoro 7 km po asfaltu. Tedy alespoň do Sedla Skřítek (870 m). Cesta sem je poměrně monotónní, lesy kolem jsou však krásné, utíká to tedy docela rychle. Cestou potkávám turistický přístřešek, kde vyklepávám nepořádek z bot, aby neudělal nepořádek ve formě puchýřů na noze (což ve finále stejně později udělal). Přes zmiňované sedlo se dostávám až do Pod Bílým kamenem (863 m). Začínám opět míjet turisty, kteří jdou na Skřítek pravděpodobně z Hvězdy.

Netrvá dlouho a po dalším kilometru konečně dorážím až na Skřítek - motorest (867 m), kde tajně doufám, že bude místní restaurace otevřena. Naštěstí ano. Sotva jsem si sedl, už jsem měl objednanou čočkovou polévku a kofolu, která do mě padla jak voda na rozpálený písek.

Pokud chci ještě za světla skončit až v Koutech, nemůžu se zde zdržet více. Čeká mě stoupání na jesenický hřeben, kam se celý den tak těším. Až do rozcestí Nad Skřítkem (890 m) se jde v podstatě po rovině podél hranice NPR Rašeliniště Skřítek. Až odtud stoupání skutečně začíná. Z počátku poměrně prudce, pak se cesta lehce narovnává.

V přístřešku Pod Ztracenými kameny (1 100 m) doplňuji tekutiny a pokračuji směle dále až na Ztracené kameny (1 250 m). Zde je příroda naprosto úžasná a na skalisku se navíc otevírají nádherné výhledy. Od Desenské hornatiny, přes Keprnickou hornatinu až na Králický Sněžník. Hanušovická vrchovina, Orlické hory, Nízký Jeseník, Zábřežská vrchovina, to vše lze sledovat. A v případě lepší dohlednosti ještě daleko více.

Z Kamenů už je to na hřeben pár výškových metrů. Cestu obklopují mraky zatím jen rezavého borůvčí. Jakmile přesáhnu vrstevnici ve výšce zhruba 1 300 m, lesy zmizí a otevřou se krásné horské holiny prorostlé klečí. Zdolávám první vrchol Pec (1 311 m) a mírně stoupám až na vrchol Pecný (1 330 m) s nádherným vrcholovým skaliskem, který je opět výborným výhledovým bodem. Tentokrát i na celý jesenický hřeben až po Praděd.

Jelení Studánka, Františkova Myslivna a Velká Jezerná

Cesta nejvyššími partiemi Jeseníků ubíhá vždy rychle, zanedlouho jsem pod vrcholem Břidličné hory (1 358 m) a jdu rovnou až na Jelení studánku (1 311 m), kde dobírám do všech flašek vodu. Koukám, kamenný přístřešek opět plný, opět by to byla mačkanice. Pohledy jsou teď otevřené k východu, kde lze spatřit Velký Roudný (780 m) nad Slezskou Hartou a město Bruntál.

Hřebenovku opouštím až u rozcestníku Nad Malým kotlem (1 335 m), kde se dokonce ještě nacházejí zbytky sněhu. Následuji zelenou turistickou trasu, která mírně klesá západní strání Velkého Máje (1 386 m) až na Františkovu myslivnu. Jedná se o velkou loveckou chatu postavenou již koncem 19. století. Mohl bych klesat po zelené rovnou k dolní nádrži PVE Dlouhé Stráně, nicméně já mám namířeno spíš na tu horní nádrž…

Po neznačené trase opět stoupám nad myslivnu. Když se ohlédnu, Jeseníky mi poskytují nádherné pohledy na Praděd, Vysokou holi a zbytek hřebene, zvlášť Břidličná hora je odtud fotogenická. Musím teď bedlivě sledovat cesty, protože už jednou jsem se tu i přes veškerou stranu "ztratil" nebo lépe řečeno…Byl mimo zpevněnou cestu. Nerad bych i dnes skončil na místním rašeliništi mezi Malou a Velkou Jezernou.

Naštěstí se povedlo a kolem bývalého rozcestníku odbočuji doleva na cestu, která mě provede skrz rašeliniště v nevýrazném sedle. Tuto trasu mám stejně moc rád. Je to především tím, že jsem tudy vlastně ještě nikoho nepotkal. Ono také málokdo tuto trasu zná, tedy alespoň z řad svátečních turistů. Stále mírně stoupám, ke všemu překvapení je Malá Jezerná vyšší než ta Velká. Tohle stoupání je však jen předzvěstí toho, co mě teprve čeká.

Od rozcestníku Malá Jezerná začíná červená turistická trasa, vedoucí až do Koutů nad Desnou. Již předemnou vyrostla až ohromující stěna nádrže, na které vedou přímo schody. U rozcestníku U Okenní štoly (1 265 m) cesta uhýbá z cyklostezky a přes silnici vedoucí na vrchol míří až ke schodům. Ještě předtím malinko vydechnu a vydám se vstříc jim. Po 1 600 nastoupaných metrech už to jde poměrně těžko, ale netrvá to dlouho a jsem na vrchu.

Jako vždy, opět je tu nepříjemný vítr, který zkrátka k vrcholům jako je Keprník, Praděd a i ty Dlouhé Stráně, patří. Dívám se na vodu uvnitř této mohutné stavby a pak se rozhlížím kolem sebe. Podvečer dává horám nádherné stíny. Především se zvýrazňují údolí v oblasti Divoké Desné. Moc pěkná podívaná. Divoký důl, Medvědí důl, Česnekový důl a další. Na vrcholu Dlouhé Stráně - vyhlídka (1 353 m) lze zase krásně sledovat Mravenečník (1 343 m), Keprnickou hornatinu a Králický Sněžník.

Odpočívám a kochám se jen krátce, mám to sotva hodinu na vlak, abych ho stihl. Dokonce i míjím můj oblíbený Mravenečník, přes který to vždy na této trase beru. Cesta klesá a přes Mravenečník - sedlo (1 305 m) klesám až k Tetřeví chatě (1 165 m). Místy popoběhnu, ale terén je zde plný všudypřítomných kamenů a balvanů, zvrtnutí kotníku by bylo nepříjemné zpestření.

Z Tetřeví chaty je ještě možné to vzít na Medvědí horu - Rysí skálu, kde je postavený přístřešek a ze skalisek jsou okouzlující výhledy do údolí Divoké Desné. Hodiny však tikají a já pokračují dolů po červené, kolem horní stanice lanovky ski areálu Kouty. Klesání Uhlířskou cestou je poměrně příjemné, vše se však mění, když se značka z asfaltové cesty odpojuje. Po nachozených kilometrech 800 metrů dolů už dá docela zabrat.

Vycházím ven z lesa a přecházím přímo přes sjezdovku skiareálu. Fotím krásný pohled na Kouty nad Desnou pode mnou, na Ucháč (1 009 m) a na Černou Stráň (1 237 m), která se tyčí nad nimi. I Červená hora je z této cesty značně fotogenická. Klesání Dlouhým vrchem až k Obrázku (822 m) je poměrně zdlouhavé. A situace se ani nemění za tímto rozcestím, kdy se cesta vrací do lesa. Klesám téměř po spádnici, naštěstí už jen posledních 200 výškových metrů. Konečně. Spodní stanice lanovky a rozcestí Areál Kouty - Pohádkový les (565 m). Zbývá mi asi poslední třičtvrtěkilometr do železniční stanice, který už v podstatě dobíhám. Naštěstí jsem vlak stihl na poslední minutu, nasazuji roušku a vcházím dovnitř.

Závěrem

Tato trasa patří k těm náročnějším, ale když se jde na lehko, člověk ujde hodně. GPS ukázala necelých 45 km a zhruba 3 200 až 3 300 m převýšení. Jako významné body bych vytýčil Kamenný vrch s rozhlednou, Rabštejn, Skřítek, Ztracené kameny, Pecný, Jelení Studánku a Dlouhé Stráně. Ale všechna místa, přes která jsem šel kolem, byla zajímavá. Stejně tak příroda, která v květnu má opravdu své kouzlo. Osobně mi trasa zabrala i s jídlem na Skřítku asi 8 a půl hodin.

Orientační mapa trasy na mapy.cz.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.