3denní vandr Jeseníky, fantastický trek v Jeseníkách za letního slunovratu

3denní trek po horách a dolech s Míšou, Zajíčkem a Žirafkou (1)

Jeseníky, správně Hrubý Jeseník, jsou druhým nejvyšším pohořím České republiky. Krom toho jsou Jeseníky pohořím velice malebným, které nabízí přehršel jednodenních túr i vícedenních treků. Můžeme se do nich vracet opakovaně, přesto Jeseníky nikdy zcela nepoznáme. Pokaždé nás dokáží překvapit něčím novým a netušeným.

V době okolo letního slunovratu, pár dní před začátkem školních prázdnin, byla předpověď počasí docela slibná. Když se to spojí s chutí na pár dní vypadnout někam mimo civilizaci, jsou Jeseníky jedním z horkých kandidátů. Nejenže je mám od domova doslova "za bukem" a rád se do nich vracívám, ale mimo to nabízejí i solidní možnosti bivakování, resp. spaní v přírodě. A dokonce i po střechou. To byla jedna z podmínek, neboť na tomto treku jsem měl společnost - Míšu, Zajíčka a Žirafku.

Čtěte také: Na Orlík a Medvědí vrch v Medvědské hornatině: Dvoudenní túra Hrubým…

Že jste žirafu v Jeseníkách ještě nikdy neviděli? Tak to máte smůlu, já ano. A hned po tři dny. Dokonce i zajdu a méďu. Kecám, jen Míšu, dceru. Ta s sebou musela vzít dva nerozlučné kamarády a šéfy všech ostatních domácích zvířátek. Asi že jsou služebně nejstarší. Výhodou je, že jsou docela samostatní a na krmení nenároční, takže batohy o moc těžší nebudou…

Alfrédka a Jelení studánka

Kolem poledne přijíždíme do Karlova. Lehký oběd v oblíbeném penzionu U Bohouše jistě nezaškodí, takže na cestu se vydáváme až nějakou tu hoďku po poledni. Nemáme na spěch, neboť dnes máme v plánu dojít jen na Jelení studánku. To je jen pár kilometrů. A výškových metrů jen o něco málo více.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Z Karlova se vydáváme po žluté turistické značce. Kolem řady rekreačních chat a lyžařské sjezdovky. Hustým lesem se brzy dostaneme na Karlovo rozcestí (854 m) a po pohodlné lesní cestě po úbočí vrchu Klobouk (960 m) na Mravencovku. Děláme krátkou pauzu, především kvůli zvířátek. Čeká nás totiž táhlé, byť vcelku mírné stoupání k další pomyslné metě naší túry - k bývalé chatě Alfrédka.

Cestou se kocháme skvělými výhledy k Vysoké holi a do Velké kotliny, botanicky nejbohatší lokality České republiky. A začínáme počítat kupy lesních mravenců, kterých je v této oblasti opravdu mnoho. Mravencovka se oprávněně jmenuje tak, jak se jmenuje. A jsme u chaty Alfrédka (1 081 m), respektive u toho, co z ní po požáru v roce 2002 zbylo. Vidím, že kiosek, který tady provozoval Eurocykl Herdegen, je stále zavřený. Od loňska se nic nezměnilo. Turistický přístřešek je ale na svém místě.

Děláme krátkou pauzu, však nás nic nehoní. Jelení studánka je odsud již jen kousek. Fotím bělásky, objevuje se i ohniváček modrolemý a spousta dalšího poletavého hmyzu. Opět nahazujeme na záda batohy a vyrážíme vzhůru. A počítáme kupy mravenišť i koštujeme borůvky. Mňam. A že se jich letos urodilo. Díky teplému počasí také dozrály o pár týdnů dříve.

Břidličná hora, kamzíci a západ Slunce

Za rozcestím Pod Jelení studánkou (1 203 m) na hřebínku vrchu Jelenka (1 214 m) ukrajujeme poslední výškové metry po příjemném lesním chodníku. Na Jelení studánku (1 311 m), kde stojí krásná kamenná bouda na místě starého hospodářského stavení, to je již jen skok. V boudě, za kterou vděčíme místní horské službě, plánujeme přespat hezky pod střechou.

Nikde nikdo, dnes jsme na hřebeni sami. Nádhera, tak to mám rád. Ne, že by mně až tolik vadila cizí společnost, ale zástupy lidí opravdu nemusím. To pak není z horského putování ten správný požitek. Vybalujeme batohy, chystám spaní. Zvířátka si již lebedí před boudou hezky na sluníčku. S Míšou se k nim zakrátko přidáváme. Pohoda, kterou umocňuje i plechovka "nezbytného" piva.

Na kus řeči přilétá další ohniváček modrolemý. Bělásci se bojácně schovávají opodál. Užíváme si výhledů k vrchům Ostružná (1 184 m), Pecny (1 330 m) a Břidličnou horu (1 358 m). Po příjemném relaxu se vydáváme k vrchu Břidličné hory. Potkáváme dva kamzíky. Bohužel ti si udržují pořádný odstup a pak se skrývají. Moc dobře si asi pamatují, že člověk povraždil většinu jejich kamarádů.

Dříve bylo v Jeseníkách až kolem tisícovky kamzíků. Většina z nich byla ale vybita. Prý z "důvodů" ochrany přírody. Dnes jich tady zbyla necelá stovka. Hotová genocida jesenického kamzíka, se kterou rozhodně nesouhlasím. Není divu, že se kamzíci vydali v minulosti hledat bezpečnější útočiště. Přes lesy a řadu komunikací doputovali až na Králický Sněžník!

Výhledy jsou z Břidličné hory velkolepé. Vidíme Praděd (1 492 m), Králický Sněžník (1 424 m), Dlouhé stráně s PVE a řadu dalších vrcholů. Na východě pak rozeznáváme i bývalou sopku Velký Roudný. A také Červenou horu, na které jsme nedávno rovněž byli. Nad hlavami nám krouží orel. Zřejmě orel křiklavý. Je ale příliš daleko. Vysoko.

Procházíme okolo skalních řad a kamenných moří, které se postupně sunou po nestabilním podloží dolů do údolí. Do západu Slunce zbývá ještě hodně času. Vracíme se na Jelení studánku a "flákáme" se. Západ sluníčka, mimochodem poslední jarní západ v tomto roce, si pak užíváme z louky u Jelení studánky, která se nachází mezi Břidličnou horou a Jelením hřbetem (1 367 m).

Spát jdeme brzy. Ještě za šera. Noc je klidná, žádný nezvaný návštěvník se do boudy nedobýval. Ani čtvernozí, lačnící po našich zásobách, ani dvounozí, kteří místo kuličky jakou nosíval Golem, mají do čela vmáčknutou čelovku. No jo, starý dobrý šem ham foráž nahradily udělátka dovozem z Číny…

Františkova myslivna a Dlouhé stráně

Ráno je obloha jako vymetená. Vyrážíme brzy, přestože i dnes máme před sebou relativně krátkou etapu. Přes Jelení hřbet pokračujeme k severu do sedla Nad Malým kotlem (1 335 m). Cestou samozřejmě nechybí dvě zdařilé fotozastávky. Člověk prostě neodolá, když ti motýli a brouci tak krásně pózují.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Nad Malým kotlem opouštíme červeně značenou hřebenovku a po zelené značce obcházíme základy. V 18. století se tady jeden z mnichů pokoušel o pastvu dobytka. Nepříliš úspěšně. Sestupujeme po úbočí vrchu Velký Máj (1 386 m), 4. nejvyšší hory Jeseníků a 20. nejvyšší hory ČR, a nad hlubokým dolem říčky Merta na rozcestí U Františkovy myslivny (1 185 m). Mám tento fotogenický úsek velice rád. Cestou sezobneme pár hrstí borůvek, kterým nedokážeme odolat. Míša již má modré nejen ruce, ale i pusu.

U Františkovy myslivny se zastavujeme na snídani, která za skvělých výhledů k Pradědu chutná na čerstvém horském vzduchu ještě více. I zvířátkům se tady velice líbí. Pak stoupáme (neznačeno) po lesní cestě k vrchu Velká Jezerná (1 248 m). Než k ní dojdeme, uplyne hodně času. Ne snad proto, že by to bylo tak daleko, ale proto, že se těm modrám slaďoučkým kuličkám druhu Vaccinium myrtillus prostě nedá odolat…

Před Velkou Jezernou odbočujeme na lesní chodník. Vede přes řadu vrchovišť s bílými hlavičkami suchopýrů. Povalový chodník ale od loňska pořádně utrpěl. Je hodně polámán. Podle charakteru poškození to tipuji na to, že tudy projel nějaký "frajer" na motorce. Prostě nějaký boreček se "skvělým" vztahem k přírodě. Nejsem si ale jist, zda slovo boreček je správně genderově vyváženo…

Kolem vrchu Malá Jezerná (1 271 m) se prosmýkneme krásným smrkovým lesem se zdravou, alespoň zatím, horskou smrčinou na rozcestí Malá Jezerná (1 265 m). Z něj po lesní cestě, sloužící ke svozu vytěženého dřeva (a že se v okolí těží pořádně), pokračujeme za výhledů k Pradědu na rozcestí U okenní štoly (1 265 m). Krátký výstup lesem a pak po nekonečných schodech vystoupáme až k hrázi horní nádrže PVE Dlouhé stráně.

Vody je v nádrži docela málo, asi je v provozu turbína. Moc to teď neřešíme, prohlídku si necháváme na pozdější dobu. Jdeme kouknout, zda-li je otevřen kiosek pod hrází. "Snad" nás tam se zvířátky pustí. A ano, je otevřeno. Zejména k velké radosti dcery, která si z nabídky spolehlivě vybírá to "nejzdravější". Párek v rohlíku. Ale co, však i to debužírování k turistice (občas) patří. Stejně jako pivo, nejvyváženější iontový nápoj. Míša se však musí spokojit s bezinkovou limonádou. Mimochodem opravdu skvělou. Vy jste si snad již v devíti letech dávali sklenici piva?

A. A tady pro dnešek skončíme. Vřesník, Mravenečník, Medvědí hora, rozhledna, Divoký důl, Ovčárna a Velká kotlina na nás jistě počkají do příštího pokračování…

• Trasa na turistické mapě

• Dokončení článku

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.