Drakov na kole, cykloturistika v Hrubém Jeseníku

Drakov a setkání s Drakovskými lapky

Už nějaký ten den se toulám kolmo po Jeseníkách. Dnes stanuji v autocampu Dolina ve Vrbně pod Pradědem a zítra se vracím zpět do Opavy. Sedím nad mapou a přemýšlím nad tím jakou cestu do Opavy zvolím. Na mapě objevím nápis Drakov. A hned je mi je jasné kudy zpět domů pojedu. Přece přes Drakov!

Toto zajímavé údolí jsem náhodou objevil loni v létě, když sem spěchal na kole z Rejvízu za kamarády do Hynčic. Tehdy jsem toto nádherné údolí jen prosvištěl, ale už tehdy jsem si říkal, že tady je třeba se vrátit a strávit tady víc času. Cestu si tedy naplánují z Vrbna pod Pradědem přes Mnichov, Drakov, Heřmanovice, Hynčice, M. Albrechtice, Krnov, Opava.

Vyrážím z Vrbna. U brány autocampu Dolina prohodím pár slov se správcem tohoto velice příjemného zařízení a vyjíždím. Nejdříve sjedu kousek do Vrbna, pak pokračuji kolem říčky Bílá Opava a později odbočím na vesnici Železná. Než tam dojedu, překonám ještě Střední Opavu. V Železné, ve zdejším malém obchůdku, nakoupím za zbývající peníze vodu. Zbývající proto, že jsem ve Vrbně zapomněl zajet k bankomatu. Ale říkám si, že už se vracet nebudu, určitě někde potkám další bankomat.

V Železné jedu na Mnichov a dále kolem Černé Opavy. Vlastně se tady v okolí stéká několik říček, které dále tvoří řeku Opavu. Černá Opava je říčka, jejíž část teď bud zkoumat. Projedu Mnichov, míjím zdejší jezírka nebo spíš rybníky, které jsou hojně využívány lidmi, kteří si chtějí zajít na ryby jen tak pro radost, člověk nepotřebuje ani povolenku. Za úplatek si tady může tuto kratochvílí vyzkoušet.

Za poslední chalupou v Mnichově vjíždím do lesa. Nejprve mě zaujme rodinka s dětmi. Jedou taky na kole, ale děti nějak stávkuji, nechce se jim šlapat. Další věc, která mě donutí slézt z kola je vojenský bunkr. Zahlédnu ho v lese kousek od cesty. Ne že bych nevěděl jak takový bunkr vypadá. V okolí Stěbořic, kde bydlím je jich spousta, ale tento mě zaujal proto, že stojí přímo v lese a na jeho betonové střeše roste několik stromů. Jak se tam mohou udržet? Nevím. Vyfotografuji si to a jedu dál směr Drakov stezkou podél krásné Černé Opavy.

Po chvílí narazím na první naučnou tabuli, která mě upozorňuje na to, že vjíždím do údolí, kde údajně kdysi řádili Lapkové z Drakova. Tato stezka vede až k Rejvízu a je plná naučných tabulí, z nichž se dozvíte mnoho legend, pověstí i skutečností o této krásné stezce. Já ale mám dnes namířeno jen k Drakovu s tím, že zajedu kousek dál za Drakov a pak se vrátím zpět a budu pokračovat na Heřmanovice. Kousek za Drakov pojedu proto, že bych si rád prohlédnul něco co jsem viděl loni,když jsem tudy na rychlo projížděl. Byla to taková vysoká stavba z kamenů a já ji chci dnes navštívit, prohlédnout si ji a vyfotografovat.

Nejprve se zastavím u další cedule. Tady se dozvídám něco o velkém stromu, který roste o podál a také o mlýně, který stal nedaleko a jehož trosky jsou údajně ještě u řeky vidět. Mlýn sice nenajdu, ale u toho vzácného stromu zaparkuji a snažím se občerstvit. Pití mám, ale hlad nemám čím zahnat. Z batohu vyhrabu nějaký oplatek, ale s tímhle do Opavy asi nevydržím. Navíc peněženka je prázdna a i kdybych peníze měl tak co si tady v lese asi koupím? Hm? Nějak to dopadne. Moc se mi tady líbí ,sedím tady dlouho. Tento úsek řeky mi připomíná dokumenty, které jsem viděl v televizi a byli z kanadské divočiny. Ach jak mě se odtud nechce. Ale musím.

Jedu dál do Drakova. Tedy na křižovatku, kde by Drakov měl být. Myslel jsem si, že to bude nějaká vesnice. Ale nic. Nalevo nějaká louka a napravo altánek s posezením, kde je plno lidí. Zakotvím u zdejší další naučné tabule a čtu další historii o zdejších Lapcích z Drakova. Drsná historie, snad mě taky tady někdo nelapí. A v tom za sebou slyším: "mladý pane, co to tady študujete?" Otočím se a z louky opodál se ke mně blíží nějaká paní. Já ji na to říkám, že studuji tady tu zdejší historii a taky to, že mám namířeno k místu, které jsem tady loni zahlídnul v lese. Popsal jsem ji to míst jako hromadu kamení a že to chci vidět znovu. A ona na to: "Pane pojďte se mnou."

Než jsem stačil cokoliv namítnout tak jsem byl mezi těma lidmi co seděli v tom altánku nedaleko. Paní mi je začala představovat. Tohle je spolek Lapků z Drakova. Tohle je náš předseda, pán Michalus, tohle je zdejší vodník pán už nevím jméno, ale hned mi vrazil do ruky slivovici, tohle je paní, bohužel jména si nepamatuji a dala mi nějakou buchtu. Paní co mě přivedla mi nabídla špekáček, které tady opékali. Ten mi přišel opravdu vhod. Nemusel jsem tím pádem řešit oběd. Něco mi vyprávěl malý kluk co byl s nimi, no prostě parta veselých lidí, kteří se snaží obnovit historii tohoto krásného místa.

Samozřejmě jsem se zeptal na tu hromadu kamení, kterou jsem tady v lese loni potkal a dozvěděl jsem se, že jde o tzv. dřevouhelnou Lorenzovou - Vavřincovou huť postavenou v roce 1805, která byla součásti závodu na výrobu a zpracování železa. Závod zanikl v roce 1853 a zachovaly se tady pouze trosky pece, ve které se tavilo železo. Jde o ojedinělou památku na dobu železářství v tomto kraji.

Tak s těmi lapky chvilku poklábosím. Upozorní mě na to, že příští víkend tady mají svou každoroční akci Lapků z Drakova a taky mě na tu akci pozvou. Loni se akce zúčastnilo deset tisíc lidí, což je úctyhodné. Dále mě upozorní na to, že o podál mají připravenou zmenšeninu hutě, takový malý model ve které předvádějí jak se taví železo a že se tam mám taky podívat, což samozřejmě později udělám.

Problém je rozloučit se. Sním špekáček, mimochodem velice chutný, na nějž vzpomínám dodnes a rád bych se někdy dozvěděl místo, kde se dá tento koupit. Tedy dojím. Zdejší vodník mě ještě upozorní na to, že cestou k huti narazím na malý vodopád, kde vybudoval vodní kolo a taky na hrad Koberštjen, který je nedaleko. Navrch ještě dostanu noviny Drakovský Kurýr. A už se loučím. Bohužel si nemohu zakoupit pamětní minci, kterou mi pan Michalus nabízí. Jsem prostě holý, ale k tomu se nepřiznám. Tak příště.

Jedu ke zmenšenině vysoké pece. Říkám si, že bych rád viděl jak se na tomhle malém modelu dá vytvořit z rudy železo. Ale zanechám to jen svým představám. Musím jet dál krásným údolím. Na hrad Kobrštejn mi bohužel čas nezbude, ale k huti se dostanu. Nejdříve dojedu k již zmiňovanému vodopádu a vodnímu kolu. Je to pěkné místo a je tady spoustu lidí, takže se asi lidem líbí stejně jako mně. Udělám foto a jedu dál.

Po chvílí dojedu k místu, kvůli kterému jsem tady jel. Tedy k Lorenzovo - Vavřinecké huti. Kamenná pec je zblízka opravdu vysoká. Koukám na ni a přemýšlím nad tím, jak to tehdy lidé měli náročné. V podstatě z ničeho vybudovali něco a uměli to provozovat. Z hutě už dnes zbývá rozbořená vysoká kamenná pec, kterou se snaží Lapkové z Drakova opravit. Část již je opravena, ale opravit celé tohle dílo si v dnešní době neumím představit. Chodím okolo, koukám a fotím, zkoumám stíny, které tento objekt vrhá na zem. Prostě jen koukám a koukám a přemýšlím. Proč to stavěli, jak to ti lidé obsluhovali, jak ta pec fungovala. Zajímavé místo.

A vůbec celé toto údolí je velice zajímavé. Všechna jeho historická místa dnes navštívit opět nezvládnu. Odjíždím opět s pocitem, že se sem musím opět vrátit. Třeba ve dnech 16. - 17.7.2011, kdy se tady bude opět konat Lesní slavnost Lapků z Drakova.

Cestou zpět se opět potkám s již zmiňovaným vodníkem. Chvilku pokecáme a už jedu dál na Heřmanice, Město Albrechtice, Krnov a zpět do Opavy. Tímto článkem bych rád poděkoval Spolku Lapků z Drakova za pěkné chvilky a pohoštění.

• Další info na http://pratelevrbenska.webnode.cz

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.