Keprník a Vozka, zimní přechod v Hrubém Jeseníku a návštěva dvou nádherných vrcholů

Za zkamenělým Vozkou na hřeben Jeseníků, zimní túra

Konečně máme cestu za sebou a redakční přibližovadlo parkujeme před chatou Ramzovské sedlo. Dáváme snídani a dvě pivka na spláchnutí prachu z cesty a také proto, aby nám to dobře šlapalo.

Jestliže někoho nyní pohoršilo, že jsem přijel autem a dávám si pivo tak má smůlu, je mi to naprosto šumafuk. Nulovou toleranci, která je výsostnou výsadou postbolševických a bolševických zemí, považuji za blbost a navíc ji prosazují jen ti největší parlamentní ochmelkové skrývající se za vlastní imunitu. Vždyť nehody pod vlivem návykových látek známých parlamentních násosků ve svém průměru výrazně překračují průměr nehod pod vlivem u zbytku populace ČR. Ivan Zajíček, autor knihy O horách, lidech a pivu mi určitě dá za pravdu a třeba bude mít i nějakou statistiku podpořenou přesnými čísly…

No ale abych vás uklidnil, autem pojedu znovu až pozdě večer, po celodenní túře v Jeseníkách. Z Ramzovského sedla (760 m) totiž vyrážíme po svých směr Šerák. Po trochu zledovatělém chodníku míříme přes lyžařské sjezdovky na rozcestí Nad Dobrou vodou (975 m) a dále na Čerňavu (1 065 m). Prvních 300 výškových metrů ani nebolelo. Počasí je krásné, výhledy super, jen fouká ledový vítr.

Z Čerňavy, kde se nachází přestupní stanice na lanovku na Šerák pokračujeme přes Koňskou vyhlídku na rozcestí Šerák (1 319 m) a dále na Jiřího chatu na Šeráku, kde se na chvíli zastavujeme. Tuto část cesty včetně zajímavostí naleznete podrobně popsanou v článku "Na Šerák za skučení severáku", jenž jsem psal asi před dvěma lety.

Z chaty na Šeráku konečně pokračujeme po hlavním hřebeni pohoří užít si výhledů a zimních Jeseníků. Původně jsem sice chtěl s sebou vzít sněžnice, ale po nedávné zkušenosti z Velké Fatry jsem to zavrhl. Stejně tak běžky, převážnou část cesty bychom je stejně museli nosit v rukou.

Přes rozcestí pod Keprníkem (1 282 m) se konečně dostáváme na vrchol Keprníku (1 423 m), jednoho z nejkrásnějších jesenických vrcholů. Cestou se střídáme s maníkem na běžkách a jeho psem. Na vrcholu se na chvíli dáváme do řeči a pochvalujeme si skvělých výhledů a počasí.

Z vrcholového skaliska Keprníku se otevírají vynikající výhledy. Jako na dlani máme oblou homoli Králického Sněžníku, o kousek dále nalevo vidíme Orlické hory. Krkonoše jsou ale bohužel již zahaleny v oparu. Na západě a jihu defilují vrcholy a hřebeny Hrubého Jeseníku a sousední nižší Hanušovické vrchoviny, na jihovýchodě tuším hřebeny Moravskoslezských Beskyd. Jasně alespoň vidím Zlatohorskou vrchovinu s nápadnou Biskupskou kupou s bělostnou stavbou rozhledny Františka Josefa.

Slunce se odráží od ledové krusty, která pevně svírá jesenické hřebeny připomínající ledové království. Sluníčko sice krásně hřeje, ale pocity příjemného tepla rychle odfukuje ledový severák. Nad vší tou okolní nádherou bdí rozvážný Praděd, nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku. Uměle vysázená nepůvodní kosodřevina, která vaše kroky lemuje v letních měsících a která má negativní vliv na biodiverzitu jesenických hřebenů, je skrytá pod sněhem.

Z Keprníku se docela strmým a hlavně zledovatělým sešupem dostáváme na rozcestí Trojmezí (1 316 m), blízko nějž se nachází historický hraniční kámen na hranicích tří panství - panství Branná v držení Lichtensteinů, Velké Losiny v držení Žerotínů a panství Vratislavského biskupství. Kámen je však zakryt sněhem a z fotografování tak nic nebude. Přestože podhůří je téměř bez sněhu, tady leží odhadem kolem 60 cm sněhu.

Další cesta je téměř bez výhledů. Vede vzrostlou horskou smrčinou až na rozcestí U Vozky (1 360 m), ze kterého vede odbočka až k vrcholovým skaliskům Vozky. Vozka (1 377 m) patří k jesenickým vrcholům, které se mohou pyšnit mohutnými skalisky. Ta jsou svědky nejstarších geologických období Jeseníků.

Podle pověsti se jedná o formana s povozem, jenž si v době hladomoru tudy krátil cestu vezouc chléb hladovějícím. Na špatné cestě, po níž povoz poskakoval a natřásal se, klel a volal ďábla, jenž mu poradil dláždit cestu pecny chleba. Za toto mrhání vozku stihl trest pána zdejších hor, jenž jej i s povozem proměnil ve skálu… Tolik alespoň pověst. Dnes se od skalisek (na něž je vstup zakázán) otevírají krásné výhledy především jižním směrem.

Z Vozky bychom mohli pokračovat jižním směrem po zelené TZ na Červenohorské sedlo (asi 6,5 km), my se však vracíme na rozcestí U Vozky a z něj pokračujeme na rozcestí Nad Hášovou (1 228 m), z něhož pak strmě sestupujeme stále níže. Kdyby tak člověk věděl, co jej v horách všechno čeká. Už, už jsme se viděli v Branné, avšak příroda nám do cesty postavila pořádnou nástrahu…

Na Valskou louku (1 004 m) s rozcestníkem a turistickým přístřeškem to ještě jde, ucházející je i cesta po rozcestí Žleb (830 m), avšak další naše cesta se téměř zastavuje. Potácíme se jako opilí a to jsme měli poslední pivo ráno… Lesáci tady vydatně rozjezdili cestu, která pak "pěkně" umrzla a ledová glazura dělá z cesty téměř tobogán.

Dopotáceli jsme se k hájence Banjaluka (610 m), avšak na skály Pasák nemáme ani pomyšlení. Budeme rádi, když se nám ve zdraví podaří dobruslit do Branné. Cestu totiž neobejdete. Vpravo dravá říčka s upravenými břehy a vlevo strmý svah… Nakonec to ale dobře dopadlo posledního jedenapůl kilometru do Branné (578 m) jsme přežili ve zdraví a stíhali i vlak z Hanušovic (kde se mimo jiné vaří pivo Holba) zpět na Ramzovské sedlo. Máme za sebou necelých 20 km, příjemný den s krásnými výhledy i pár piv. Vždyť Jeseníky jsou nejen o horách, ale také i lidech a pivu…

Na zpáteční cestu vyrážíme již za tmy a s nula promile v krvi. Nikoliv však s absolutní nulou, neboť přirozená fyziologická hladina alkoholu v krvi překračuje o sice nepatrný, ale přece jen malilinkatý zlomek promile čistou nulu. To se ovšem parlamentním hochštaplerům a "expertům" na všechno asi k uším nedoneslo. Já to však již vím od gymplu, kdy nás biologii učila profesorka Střílková, která nás vybavila poměrně nadstandardními znalostmi a na kterou dodnes velice rád vzpomínám. A to opravdu bez ironie.

• Trasa: Ramzovské sedlo - Šerák (6 km) - Keprník (7,5 km) - Vozka (10 km) - Branná (19,5 km)

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.