Treking > Cestování > Baobaby, majestátní pamětníci nejstarších afrických kultur i objekty kultického uctívání
Baobaby, majestátní pamětníci nejstarších afrických kultur i objekty kultického uctíváníBaobaby: pamětníci afrických kultur22.4.2020 | Ondřej Havelka
Baobaby jsou fascinující stromy, které se právem mohou považovat za pamětníky nejstarších afrických (i dalších) kultur, vždyť nejstarší z nich přežívají více než 2 000 let. V Zimbabwe byl radiokarbonovou metodou datování označen nejstarší známý baobab, který v době svého vegetativního konce v roce 2011 pamatoval přibližně 2 450 let. Také pro jejich úctyhodné stáří některé tradiční religiózní kulty baobaby uctívají a tzv. milujícím se baobabům připisují magické účinky. Baobab (Adansonia) je listnatý opadavý strom z čeledi slézovitých; vyskytuje se v některých oblastech Afriky, v nemnoha oblastech Arábie a Austrálie a samostatně je třeba zdůraznit Madagaskar, neboť z celkově devíti druhů baobabů je šest druhů původně z Madagaskaru a jeden druh se na ostrov dostal z kontinentální Afriky (nehovoříme o záměrně pěstovaných baobabech v dalších částech světa). Jak se baobab dostal z Madagaskaru do Austrálie dodnes není jednoznačně vysvětleno - odborníci se dlouho domnívali, že baobab cestoval jako pasažér kontinentálním driftem, ovšem dnes se mnozí znalci kloní spíše k oceánskému rozptylu, kdy se po vodě pohybuje "přírodní vor" plovoucí vegetace nebo plují samostatná semena. |
|
Baobaby jsou vysoké až 30 metrů a jejich průměr u statných jedinců převyšuje 10 metrů. Nejstatnější nestoři mají obvykle obvod kolem třiceti metrů, přičemž nejsilnější známý baobab měl obvod neuvěřitelných 47 metrů, než se v kmeni rozdělil na dva solitéry. Baobaby rostou zejména v oblastech, kde se vyskytují dlouhá období sucha; stromy do svých masivních objemných kmenů dokáží nasát a uchovat obrovské množství vody. Lidé v Africe odpradávna v nejsušších obdobích odčerpávali vodu z baobabů, a díky tomu mnohde přežili. Domorodci zužitkovávají kůru baobabů (střešní krytina), nashromážděnou vodu, dřevo, listy (mladé výhonky rovněž ke konzumaci), bělavou mízu vytékající po naříznutí z kmene a ovocné plody bohaté na vitamíny, jejichž šťávou domorodci mimo jiné tlumí horečky či průjmy. Z dužiny se vyrábí také osvěžující nápoj. Baobab rovněž krásně kvete, např. baobab prstnatý se pyšní intenzivně vonícími květy s velkým množstvím nektaru. Ze semen se lisuje jedlý olej a z plodů se připravují léky na rozličné choroby. Na plodech si také pochutnávají opice (přezdívá se jim opičí chléb) a ptáci, kteří také baobab využívají jako důležité hnízdiště. Mnohé africké kultury chovají ke vzrostlým baobabům kultickou úctu a živý baobab by nikdy nepokácely. Na Madagaskaru je známý tradiční domorodý kult, jehož šamani provozují své obřady u statných starých baobabů nebo přímo v jejich dutých kmenech. Navštívili jsme několik takových stromů a kolem se vždy nacházely kultické sošky, zvláštní symboly zavěšené na větvích a symbol varující procházejícího, aby neznesvětil kulticky zvláště významné (někdy posvátné) místo. Duté kmeny obřích prastarých baobabů bývají využívány jako obřadní síň. Pro určité středomalagašské náboženské kulty je baobab posvátný podobně jako kráva v Indii. Cestovatel by si měl dát velký pozor, aby nezpůsobil kulturně-náboženský faul - odplivnutí nebo dokonce odskočení si k takovému posvátnému baobabu mohlo v minulosti stát cestovatele život, dnes ho to může stát velké nepříjemnosti a vyhnání z oblasti. Nezasvěcený člověk často nemá šanci poznat, že jde o posvátný baobab. V Malawi jsme si jednou na cestě napříč Afrikou sbírali dřevo na večerní oheň poměrně daleko od nejbližší domorodé vesnice a nevšimli jsme si ničeho zvláštního, když jsme mezi statnými baobaby tahali z roští pěkné suché zlámané větve. Než jsme si větve stačili nanosit na vyšlapanou cestu, stála kolem nás asi desítka rozzuřených mužů. Větve je nezajímaly, ale naše přítomnost u jednoho z baobabů je silně dráždila, takže jsme se museli velmi rychle odporoučet a větve jsme raději nechali tam, kde byly. Zcela zvláštní úctu přiznávají domorodci tzv. milujícím se baobabům, což jsou dva u sebe rostoucí baobaby vzájemně se obrůstající. Takové baobaby domorodci nepokácejí ani mladé, dokonce ani tehdy, když by stály v cestě stavbě nebo jinému nápadu. Milující se baobaby mají zkrátka vždy přednost. Domorodci k nim chodí, aby do svých životů přivolali štěstí, lásku a zaznamenali jsme také legendu, že milující se baobaby přinášejí zájemcům zajištění plodnosti. U milujících se baobabů tak může cestovatel nalézt nejrůznější dary, obětní pokrmy nebo také peníze. V Africe potká cestovatel nejvíce baobabů v Sahelském pásu, zejména v Senegalu, Mali, Nigeru, severní Burkině Faso a severní Nigérii. Další lokalitou s intenzivním výskytem baobabů je oblast pokrývající Malawi, Zambii, Zimbabwe a části Mozambiku, Tanzanie, Jižní Afriky a Namibie. Ojediněle se ale baobaby vyskytují po celé Africe mezi sahelským pásem a Jižní Afrikou, včetně Kapverdských a mnoha dalších ostrovů. Madagaskar je jakýmsi centrem výskytu baobabů a zejména západní pobřeží nabízí zájemcům o tuto dřevinu hotové žně. V Austrálii se jedná o severozápadní oblast. Jeden druh baobabu se vyskytuje na Arabském poloostrově a např. také na ostrově Sokotra. Legend o baobabech je v Africe celá řada: snad nejznámější legenda hovoří o tom, že baobab byl prvním stromem na zemi, který bohové po jeho neustálých stížnostech vytrhli ze země a zasadili kořeny vzhůru. Podobných legend uslyší cestovatel více. Každopádně platí, že baobab je výjimečný strom, který se na cestách nikdy neokouká a jeho rozměry vždy spolehlivě fascinují. Staré baobaby, pamětníci prastarých afrických kultur, nasávají kromě velkého množství vody také tisíciletý příběh Afriky, jsou to stromy pamětní, posvátné a každý cestovatel u takového nestora rád posedí a nechá si v šumění jeho listů šeptat tajemný příběh černého kontinentu. Líbil se vám tento článek? |