Přesný název je Horská dráha Semmering a jedná se o 41,7 km železnice - součásti rakouské Jižní dráhy. Nádherná a zajímavá trať začíná v Gloggnitzu a pokračuje přes sedlo Semmering až do Mürzzuschlagu, je považována za 1. evropskou horskou železnici vybudovanou se standartním rozchodem a taktéž je považována za 1. horskou železnici na světě. Rakušané ji také hodnotí jako jednu ze svých nejvytíženějších horských železnic.

Projektováním Jižní dráhy od Mürzzuschlagu přes Štýrský Hradec do Terstu byl roku 1841 pověřen Carl von Ghega (1802 - 1860) . Nadaný nesmírně schopný člověk, doktor matematických věd. Podílel se na výstavbě horské silnice v Cortině d´Ampezzo, řídil výstavbu vodních cest v oblasti Veneta.

Pro nás (Moraváky) je zajímavé to, že osobně vedl stavbu železničního úseku Vídeň - Břeclav, dále Břeclav - Olomouc a odbočné trati Břeclav - Brno. Na této trati v úseku Rajhrad - Brno dne 17.11.1838 osobně řídil lokomotivu "Moravia", což byla také první jízda parní lokomotivy v českých zemích.

Roku 1842 byl rakouskou vládou spolu s architektem Moritzem Löhrem vyslán na studijní cestu do USA, jejímž výsledkem byla jím vydaná kniha o železniční trati z Baltimore do Ohia, která překonává pohoří Alleghany. A v roce 1848 byl jeho projekt Jižní dráhy schválen.

No a nyní mohly práce začít. Na stavbě v letech 1848 - 1854 pracovalo přibližně 20 000 dělníků, z čehož byla plná třetina žen! Během prací při různých nehodách zahynulo 89 dělníků, ale další stovky zahynuly v důsledku nemocí, nejčastěji na choleru. Tunely se razily ručně, jen výjimečně se používal černý střelný prach.

23. 10. 1853 projela úsek Mürzzuschlag - Payerbach první lokomotiva, 16. 5. 1854 byla slavnostně otevřena trať za účasti císaře Františka Josefa l. a jeho ženy Alžběty (Sisi). První nákladní vlak projel úsekem 18. 5. 1854, osobní s cestujícími 17. 7. 1854 a plný provoz na Jižní trati Vídeň - Štýrský Hradec - Terst byl zahájen v roce 1857.

Vždy se uvádí několik čísel. Takže na trati je 14 tunelů a 16 viaduktů. A to i dvoupatrové. Dále 118 kamenných a 11 železných mostů a mostků. Nejdelší viadukt - Schwarze Viadukt měří 228 m a Kalte - Rinne Viadukt je ten nejvyšší, 46metrový. Starý Semmering tunel měří 1 431 m a nový Semmering tunel 1 512 m. Stoupání na trati dosahuje až 28 promile. Nejvyšší bod trati leží 897 m nad mořem a v roce 1959 byla celá tato trať kompletně elektrifikována.

A dnes? Od roku 2012 se pod masívem razí 23,7 km dlouhý Semmerinský úpatní tunel, který by měl být po určitém zdržení uveden do provozu 2027. Tunel bude určen pro veškerou nákladní dopravu a rychlou osobní a je projektován na maximální rychlost 230 km/hod. Původní trať je zařazena do seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Každý, kdo zatouží poznat tuto železnici by se měl nejspíše nejprve vypravit do Mürzzuschlagu, což je nějakých 65 km jihozápadně od Vídně. Nejprve po A2 a potom po S6. Zde se nachází velmi pěkné Südbahnmuseum (Muzeum Jižní dráhy), které má dvě části. První se zabývá vlastní horskou železnicí. Je zde vystaveno mnoho exponátů a dokumentů o plánování a výstavbě trati, historické lokomotivy, vagóny, původní drážní zařízení, modely viaduktů a mnoho a mnoho dalšího.

Druhá část je věnována drezínám a opět je na co se dívat. Opravdu staré drezíny ještě dřevěné s lidským pohonem, nejrůznější motorové sloužící nejrůznějším účelům až například po osobní a nákladní automobily uzpůsobené k jízdě po kolejích. Opět mnoho a mnoho parádních a často netušených exponátů. Vypravit se až sem rozhodně není ztrátou času.

Z Mürzzuschlagu je třeba se vrátit k železniční stanici Semmering, odkud je možné podniknout zajímavé túry krásnou krajinou a obdivovat fantastickou železnici obdivuhodně zasazenou do krajiny. Nabízejí se zde tři možnosti a opravdu každá stojí za tu námahu.

Nejjednodušší je okruh poblíž Semmeringu. Je možné např. zaparkovat auto u žs. Semmering Bahnhof (placené parkoviště) a odtud vyrazit po žluté podél kolejí. K ní se vzápětí připojuje modrá a později i červená. Značení cesty ani náhodou není tak kvalitní, jak jsme zvyklí v naší kotlině ale dá se uhlídat.

Vcelku pohodlnou cestou (ale na sandálky to není) dorazíme cca po 2,5 km na dřevěnou rozhlednu - Doppelreiterwarte. Pokud budeme mít krásné počasí, budeme mít i obrovský problém toto místo s fascinujícím výhledem na trať, lesy, skály, hory v pozadí (Rax Alpen) opustit a pokračovat dál…

Po dalším necelém kilometru docházíme na další výhledové místo, které já osobně považuji za nejkrásnější na úseku dlouhém cca 22 km, který jsem si prošel. Výhled odtud je tak nádherný a fascinující, že byl použit jako motiv na bývalé rakouské 20schillingové bankovce. Odtud také název vyhlídky 20Schilling-Blick.

Nikomu se odtud již dál nechce, je tu fantasticky… Je vidět viadukt Kalte Rinne a skálu za ním Polleroswand (976 m n. m.). A krajinu, lesy, hory… Odtud je možné pokračovat dále po žluté a modré a potom např. vlevo po zelené a dále s využitím místního značení přes velmi malebné lázně Semmering - Kurort se vrátit na parkoviště. Necelých 8 kilometrů ujdou i odrostlejší děti. Pokud zrovna nejsou lenošné…

O něco náročnější a delší je trasa, při které po opuštění "20šilinkové vyhlídky" budeme dál pokračovat po modré a žluté. Místy krásné výhledy, nahoru i dolů, kapku náročnější, přece jen jsme v předhůří Alp. Cestou míjíme malé Ghega - Museum, kde má být i možnost občerstvení… Když jsem šel kolem, bylo zavřeno.

Dojde se až k viaduktu Kalte Rinne a odtud chvíli po obyčejné asfaltečce (červená, žlutá, posléze zelená žlutá) až do Breitensteinu k obecnímu úřadu (asi 11 km). Odtud je možné se vrátit železnicí, která jezdí cca v dvouhodinových intervalech, zpět do Semmeringu. Po zmátožení se a občerstvení (z vlastních zásob, na hospodu nebo restauraci, ba ani studánku jsem nenarazil, jen v dáli jsem zahlédl penziony).

Tvrdší nátury mohou vyrazit dále, ještě dalších cca 11 km. Orientačně náročnější (občas nejednoznačné značení, já konzultoval cestu s místními), pěknou zvlněnou krajinou. Z některých míst lze zahlédnout i vrchol Schneebergu. Takže dále po žluté a zelené a třeba dávat dobrý pozor. Po cca 3 km odbočit doleva na Kreuzberg (odbočka se ve vlastním zájmu nesmí minout). Dále po červené a zelené až na křižovatku Klamm Eichbergstrasse a odtud na sever loukami po modré a zelené, až se opět přiblížíme k železnici. Po pravé ruce máme Küb a odtud stále podél železnice až do Payerbachu, celkově nějakých 22 km.

V Payerbachu je možné se poprvé normálně občerstvit. V baru vedle koupaliště bylo i české pivo. Mají tu taky jednu botanickou raritu - roste tu pěkný exemplář sekvojovce obrovského (Sequouadendron giganteum), samozřejmě do amerických rozměrů mu chybí těch několik století věku… Z Payerbachu je taky možné se vrátit vlakem do Semmeringu, nebo sem může přejet hodný a lenivý kamarád autem…

Tahle túra, i když nebyla typicky horská, rozhodně má cosi do sebe… Dá trošičku zabrat, le ta nádherná krajina to člověku bohatě vynahradí. A navíc, ukažte mi člověka, co nemá rád vláčky…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.