Túra na Medvědí vrch (1 216 m) a Orlík (1 204 m), horská turistika v Jeseníkách

Túra za výhledy v pozapomenutém koutu Hrubého Jeseníku

Hory Medvědí vrch (1 216 m) a Orlík (1 204 m) se jako neprostupná hradba zvedají v jihovýchodním výběžku Medvědské hornatiny, která je jedním z geomorfologických podcelků Hrubého Jeseníku. Ani na Medvědí vrch ani na Orlík naštěstí nevedou žádné turistické značky, takže oproti jiným koutům Jeseníků je tady turistů opravdu poskrovnu a skutečný klid.

Na asi 20kilometrovou procházku vyrážíme z lesního parkoviště pod hájenkou v lokalitě Drakov (620 m) v katastru obce Heřmanovice. Po červené turistické značce zamíříme k severu směr Rejvíz, abychom ji, jako jedinou turistickou značku na naší cestě, asi po 100 metrech opustili. Odbočíme totiž doleva na Devítkovou cestu, která nás proti proudu Slučího potoka vede vzhůru.

Chata Na Devítce u Slučího potoka

Stoupání je docela svižné, Míša i s babičkou, kterou jsme vzali s sebou se "vyvenčit", se nějak zadýchávají. Mně to ani nepřijde. A to za sebou nemám letos žádný pořádný vícedenní trek. Asi se projevují ještě zbytky kondičky z předjaří, kdy to před čínskou chřipkou vypadalo na slibnou sezónu… Ani to nebolelo a jsme o tři kilometry dále a asi 200 metrů výše. Po levé ruce se na malé lesní mýtině objevuje hezká lovecká chata Na Devítce. Před chatou je upravené posezení, kterého využíváme ke svačině (snídani).

Mohli bychom sice pokračovat přímo vzhůru proti proudu Slučího potoka, využíváme však pohodlné lesní cesty, která se esovitě stáčí doprava a vede ke krásným kamenným mořím pod Starou horou, které jsou našim dalším cílem. Kolem chaty i kolem potoka kvete devětsil, ptáci si prozpěvují a sluníčko nádherně hřeje. Je téměř bezvětří a mnohem větší teplo, než jsme čekali. Chtělo to o fous lehčí oblečení…

Konečně jsme tady. První kamenné moře, úžasné scenérie. Cesta se opět stáčí a již jsme u velkého mysliveckého posedu, od kterého se otevírají nerušené výhledy k východu na Zlatohorskou vrchovinu. O kus dále nás překvapuje ohniváček celíkový, nádherný motýl. Krásné ohnivé zbarvení se nakonec promítlo do jeho rodového jména.

Heřmanovická chata

Míjíme velké skalisko s rozpadajícím se mysliveckým posedem a žebříkem na jihovýchodním úbočí Staré hory (1 043 m). Následuje rozcestí, ze kterého pokračujeme vpravo po Medvědí cestě. Ta již stoupá pouze mírně a podchází vrchol hory Orlík. Asi po 1,5 kilometru přicházíme k dalšímu velkému mysliveckému posedu. Tady Medvědí lesní cestu opustíme a vydáme se vpravo po další z lesních cest.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Na Orlík zatím nemíříme, pokračujeme přímo k Heřmanovické chatě. Nejprve mineme rozcestí, pak starou chatu, ze které zbylo jen obvodové zdivo. Následují další dvě rozcestí (vždy pokračujeme vlevo) a již se objevuje charakteristické skalisko u Heřmanovické chaty (asi 1 130 m). A za první ze skal i samotná chata s typickou červenou střechou. Máme za sebou jen asi 8 km s převýšením pouhých 500 metrů. Typická jesenická pohoda.

Výhledy od Heřmanovické chaty jsou úžasné. Nejlepší, jaké se nám na dnešní trase vůbec otevřou. Proto si na plošině před chatou dávám "vrcholovku", výjimečně hořkou. A z plechu. Slunce svítí a hřeje. Jako v létě. Ono dnes asi opravdu budou letní teploty, zřejmě první letní den v tomto roce.

Od chaty přehlédneme velkou část Zlatohorské vrchoviny, dokonce vidíme Biskupskou kupu se známou rozhlednou. Vidět jsou i severní výběžky Nízkého Jeseníku. Pohled do nekonečných rovin v Polsku je oproti ladným křivkám horských hřebenů poněkud deprimující. Za zády se pak hrdě tyčí Praděd (1 492 m), nejvyšší hora Hrubého Jeseníku, který je ještě pokryt fleky sněhu. Je to úžasný kontrast. U chaty panuje pravé předjaří, jívy a břízy teprve začínají pučet. Na Pradědu panuje ještě zima a dole v údolí jaro s rozkvetlými loukami a stromy obalenými květy.

Medvědí vrch a Orlík

Z chaty pokračujeme na Medvědí vrch (1 216 m), nejvyšší horu v podcelku Medvědská hornatina. Zákres ledních cest na mapách.cz bohužel nesedí, proto připojuji k článku jen částečný profil naší trasy. Jen po Heřmanovickou chatu, neboť dále "automat" map vykresluje nesmysly, které se mně nedaří žádným postupem obejít (možná je to ale jen rukama…). Na Medvědí vrch to máme asi jeden a půl kilometru s převýšením slabých 100 metrů.

Cestou navštěvujeme další krásná vyhlídková skaliska, kde potkáváme první lidi. Vlastně tady vůbec poprvé někoho potkávám. Posledně jsem tady bloumal dva dny, aniž bych potkal živáčka. Tedy vyjma kolegy Dejva a zcela vyčerpané srnky, kterou jsme vyprošťovali z pletiva lesní školky pod Medvědím vrchem.

Zdravíme sněhuláka, kterého kdosi postavil na stinném sněhovém poli, zdoláváme poslední výškové metry a již je tady vrchol. Pssst! Ať je nevyrušíme! Jsou tady! Medvědi! Michalka prohrává sázku a já drbu jednoho z medvědů pod krkem… Plyšového medvěda… Jsou tady, jako vždy. S úsměvem na tváři vzdorují dešti, sněhovým vánicím i spalujícímu slunečnímu žáru. Od posledně tady dokonce přibyl dřevěný medvěd. Někdo si dal tu práci jej vyřezat a dopravit sem.

Dáváme si pauzu, upíjíme ze zásob kofoly, se kterou nám pomáhají Michalčini plyšáci. Pusy od ucha k uchu, je poznat, že se jim tady také líbí… Když jsme již zdejších krás nasyceni, vracíme se k Heřmanovické chatě a pokračujeme dále na Orlík. Cesta se opět zvedá, ale k vrcholu je to jen kousek. Vrchol Orlíka (1 204 m) je však bez výhledů, proto se moc nezdržujeme, přelézáme ohradu vpravo a sestupujeme po jihovýchodním úbočí nazpět na lesní cestu, po které jsme přicházeli k Heřmanovické chatě.

Z úbočí Orlíka se otevírají další skvělé výhledy. Po obloze plují bílé mraky, sluníčko hřeje a my šlapeme dolů. Samospádem. Sejdeme k posedu a vracíme se po Medvědí cestě. Zpáteční cesta je stejná, jen cestou ještě odskakujeme prohlédnout si kamenná moře v prostoru Staré hory a pokochat se pohledy k hradu Quinburk, nejvýše položenému hradu ve Slezsku a k Suchému vrchu, kde jsme byli na podzim.

Cestou nazpět na Drakov pak ještě fotíme spoustu motýlů a brouků, trochu (dost) tím zdržujeme. Z těch nejzajímavějších úlovků si zmínku jistě zaslouží majka fialová, asi vůbec nejjedovatější brouk u nás, smolák sosnový či klikoroh devětsilový. Došlo ale i na řadu dalších, méně známých druhů.

• Trasa (část k Heřmanické chatě) na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.