Kácení stromů (nejen) v Karpatech dosahuje v několika posledních letech doslova katastrofálních rozměrů. Část těžby jde sice na vrub kůrovcové kalamity a probíhajícím klimatickým změnám. Tyto klimatické změny jsou však periodické, relativně pomalé (v řádech desetiletí až staletí) a příroda se na ně dokázala vždy adaptovat změnou druhové skladby dřevin, bylin i živočichů. Změny způsobené plošnou těžbou jsou však velice rychlé (v řádech týdnů až měsíců) a devastační pro dotčené ekosystémy.

Když je již tento rozsáhlý ekologický problém v médiích zmíněn, tak zpravidla v souvislosti s Rumunskem. Naposledy v minulém roce, kdy došlo k vraždě dvou ze strážců lesa - Raducua Gorcioaiau a o měsíc později jeho kolegy Liviu Popa v pohoří Maramureš. Podle všeho mají tyto útoky na svědomí těžařské gangy. A nešlo o první incident svého druhu. Tyto těžařské gangy stojí za vraždou nejméně sedmi lidí v posledních dvou letech!

Těžbou a nelegální těžbou jsou dotčeny nejen "běžné" horské lesy, ale i karpatské pralesy a lesy v nejpřísněji chráněných lokalitách i národních parcích, které jsou někdy označovány za evropskou Amazonii. Vždyť les se v některých lokalitách vyvíjel bez jakéhokoliv zásahu člověka od okamžiku, kdy z hor zmizely ledovce po skončení poslední doby ledové. Tedy nějakých 12 000 let. Problém se netýká jen Rumunska, ale např. i Polska. Viz například problém těžby v Bělověžském pralese.

Situace v Rumunsku je velice alarmující. Na začátku 90. let minulého století, kdy došlo k rozpadu východního bloku, činila rozloha karpatských pralesů v Rumunsku téměř 250 tisíc hektarů. Dnes je jejich rozloha sotva poloviční. Na pralesy a původní lesy dnes připadá asi 120 tisíc hektarů.

Avšak i tato plocha se neustále zmenšuje! Z asi 300 tisíců hektarů lesa, které byly v Rumunsku vytěženy od začátku devadesátých let, patřila téměř polovina do chráněných oblastí! A kácení nestále a prudce zrychluje. Dnes má každou hodinu zmizet na tři hektary lesa, tedy okolo 70 hektarů lesa denně a přes 25 000 hektarů ročně. Strašné!

Devastační a mnohdy nelegální těžba představuje v Karpatech spojité nádoby, nikoliv izolovaná "ohniska". A zarážející na tom je, že za touto nelegální těžbou, která je navíc spojena i s uplácením místních samospráv i národních politiků, stojí švýcarské a rakouské firmy.

Asi nejkřiklavějším případem tohoto druhu je nelegální těžba, která se odehrává na ukrajinsko-rumunském pomezí v prostoru pohoří Čivčiny, Hriňavy a Maramureš. Případ dlouhodobě sleduje redaktor Peter Kobevko z deníku Vremja. Denně tady překračují hranici stovky kulatinou plně naložených vagónů na překladiště na rumunské straně. Přes překladiště v rumunském Dornesti se přepravuje dřevo dále do Evropské unie.

K vybudování tohoto překladiště, jakož i kolejí o širokém rozchodu, aby se vagóny nemusely překládat v pohraniční stanici Siret, došlo poté, co zkrachovala jednání o vybudování takovéhoto překladiště v ukrajinské Bukovině. Neblahá ukázka stavu politické kultury a míry korupce v Rumunsku. Za zmínku rozhodně stojí skutečnost, že za těžbou tady stojí rakouská společnost Holzindustrie Schweighofer.

Nyní je do rumunského překladiště Dornesti svážena kulatina z téměř celé západní Ukrajiny. Přestože jsou vagóny naloženy obvykle kvalitním bukovým dřevem, lesní správy uvádějí v exportních papírech pouze borovici, smrk… Nelegální těžbou jsou zasaženy i nejcennější lesy v NP Siněvir na území pohoří Gorgany a Svidovec. Pily těžařů se zakusují s neurvalou drzostí i do nejcennějších horských lesů, jejichž obnova bude trvat staletí…

Problém rozsáhlé těžby na Ukrajině i v Rumunsku je již na první pohled patrný každému, kdo do těchto zemí jezdí pravidelně. Během krátké doby, během jen pár týdnů či měsíců, dochází k ohromným změnám. Těžby nejsou ušetřeny ani ty nejcennější karpatské lesy a pralesy. Rozsáhlá a plošná těžba obnažuje celá horská úbočí. Je tak pouze otázkou času, kdy se budou opakovat další záplavy. Záplavy, které budou mít mnohem horší charakter než ty z přelomu a z počátku tisíciletí.

Těžba v cenných horských oblastech však není pouze problémem Rumunska či Ukrajiny, případně Polska, ale také Slovenska. Jen v Bukovských vrších je nelegální těžbou dotčena asi polovina karpatských pralesů, které byly před léty s velkou pompou zapsány do seznamu přírodních památek UNESCO. Velká část těchto pralesů je však dnes spíše jen na mapách… Dokládají to nejen osobní zkušenosti např. z okolí pralesa Udava, ale také čerstvější záběry z leteckého a satelitního snímkování dostupné na mapových platformách na mapy.cz a nebo na mapách fy Google.

Problém těžby se ale dotýká i dalších oblastí Slovenska a národních parků. Likvidační těžba probíhá ve Slovenském rudohoří, slovenském středohoří. Hodně problémů s těžbou by se nalezlo i v národních parcích Velká Fatra, Malá Fatra, Slovenský ráj či Nízké Tatry, jak jsem měl možnost vidět v předchozím roce. Asi jen na Slovensku se může stát majitel "ekologických" elektráren na dřevní štěpku ministrem životního prostředí. Po aféře s Kočnerem, který úkoloval nejen soudce a regionální politiky, ale i premiéra, mě u slovenských sousedů již nemůže nic překvapit. Jsem zvědav na současný stav karpatských lesů. Až se konečně otevřou hranice po konci hysterie okolo čínské chřipky alias nemoci COVID-19 pojedu to opět omrknout…

Problémy s nelegální těžbou v Karpatech se ale nevyhýbají ani České republice, byť z celkové rozlohy tohoto horského pásma připadají na ČR jen 3 %. Určitě by se daly nalézt problematické těžební lokality v Hostýnských vrších, Javorníkách i v dalších oblastech.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.