Vihorlatské vrchy, sopky pohoří a turistika

Vihorlatské vrchy na jihu a západě sousedí s Východoslovenskou pahorkatinou, na severu s hřebenem Nastaz (Beskydské predhorie) a na východě přecházejí masívem Popričného na Ukrajinu v pásmu zvaném Východní Vihorlat.

Hřeben Vihorlatských vrchů se táhne v délce asi 53 kilometrů, přičemž maximální šířka hřebene činí pouhých 11 kilometrů. Vihorlatské vrchy jsou tak jedním z nejdelších, nikoliv však nejrozlehlejších horských celků Východních Karpat. Z nich však na území Slovenska leží jen část, neboť východní část pohoří již leží na území Ukrajiny v Zakarpatské oblasti. Tuto část obvykle nazýváme Východní Vihorlat.

Vihorlat (Vihorlatské vrchy), geomorfologické členění

Nejkompaktnější částí pohoří je právě střední část - Vihorlat. Její severní svahy jsou narušeny krátkými, ale velice strmými dolinami. Jižní svahy jsou členěny dolinami podstatně delšími. Vihorlatské vrchy se dělí z geologického hlediska na tři samostatné podcelky: Humenské vrchy na západě, masív stratovulkánu Vihorlat v centrální části a další stratovulkán Popriečny u hranice s Ukrajinou. Dále již pokračuje hřeben na území Ukrajiny.

Vihorlatské vrchy, patřící do subprovincie Vnitřní Východní Karpaty, jsou sopečného původu. O tom nás přesvědčí jejich geologické podloží (tufy a andezity), které pěkně vystupují k povrchu například na Sninském kameni (1 006 m). Vždyť Vihorlatské vrchy jsou nejmladším vulkanickým pohořím Slovenska.

V oblasti Humenských vrchů sice k povrchu vystupují horniny mezozoika z období před 245 - 65 mil. let a mezozoika bradlového pásma (150 - 65 mil. let), avšak většinu povrchu Vihorlatských vrchů představují mladé vulkanické horniny.

Vihorlatské vrchy, vulkanická aktivita

Vihorlatské vrchy začaly vznikat v mladších třetihorách ve čtyřech vývojových etapách. Vulkanická činnost ustala před asi 8 miliony lety. A byla natolik specifická, že dala vzniknout dvěma zvláštním minerálům pojmenovaným vihorlatit (Bi₂₄Se₁₇Te₄) a terluronevskit (Bi₃TeSe₂). Oba minerály, které vznikly hydrotermální činností byly poprvé popsány právě na Vihorlatě a jejich naleziště zůstanou typovými nalezišti v análech mineralogie.

Vulkanická aktivita Vihorlatských vrchů byla sice nastartována již v období spodního bádenu, avšak nejvyšší aktivity dosáhl ve vrchním sarmatu až spodním panónu v období před 12,5 - 9,5 mil. let.

Toto bouřlivé období je charakteristické vznikem andezitových vulkánů a stratovulkánů. Tyto zprvu explozívní vulkány postupně přecházely do efuzivní fáze, která byla typická výlevy mohutných lávovývh proudů. Konečné období vulkanické aktivity Vihorlatských vrchů bylo charakterizovány průniky vulkanických (intruzivních) těles.

V průběhu explozivně - efuzivní sopečné aktivity se vytvořily dva základní pásy andezitových stratovulkánů. Východní pásmo je tvořeno izolovanými stratovulkány Popriečny, Diel a Morské oko. Západní pásmo (řetěz) tvoří navzájem se překrývající tělesa stratovulkánů Kyjov, Sokolský potok a Vihorlat. V oblasti Mořského oka se tato dvě pásma stratovulkánů spojují. Mimo tyto řetězy vystupuje explozivní vulkán Kamienka, jenž byl však zcela zakryt lávovými proudy stratovulkánů Kyjov, Sokolský potok a Mořské oko.

Vihorlat, klimatické podmínky

Podnebí oblasti je mírné, pouze v nejvyšších polohách chladné. Vihorlatské vrchy patří do mírně teplé klimatické oblasti, jen polohy nad asi 800 metrů nad mořem patří do chladné klimatické oblasti. Roční úhrn srážek činí 650 až 850 mm, v nejvyšších polohách až 1 100 mm. Maximum připadá na měsíc červenec.

Sněhová pokrývka se tady udrží obvykle po dobu 80 až 100 dní. Průměrná lednová teplota se pohybuje v rozmezí -1 °C až -4 °C, v nejvyšších partiích pak teploty klesají v průměru na -5 °C až -7 °C. V červenci teploty naopak vystupují na průměrných 18,8 °C až 20,5 °C, v nejvyšších polohách na 12 °C až 16 °C.

Pro mimořádný přírodní potenciál Vihorlatu byla tato oblast 28.12.1973 vyhlášena Chráněnou krajinnou oblastí Vihorlat o rozloze 4 500 ha. V roce 1999 byly hranice CHKO upraveny na dnešních 17 485 ha. I tak je Vihorlat nejmenší chráněnou krajinnou oblastí na Slovensku. Nejmenší rozlohou avšak nikoliv svým významem. Území CHKO Vihorlat je pokryto z 92% lesy. Ty jsou převážně listnaté s převažujícím bukem.

Fauna a flóra

Vihorlatské vrchy mají neobyčejně bohatou faunu a flóru. To je dáno prolínáním teplomilných (panonských) i horských druhů na rozhraní Východních a Západních Karpat, kdy jsou na Vihorlatě zastoupeny druhy typické pro obě provincie.

Specifickými oblastmi Vihorlatských vrchů jsou rašeliniště, na nichž vznikla pestrá paleta živočišných a rostlinných společenstev. O unikátnosti přírody Vihorlatských vrchů svědčí skutečnost, že tady byla poprvé popsána řada druhů. Například motýl druhu Apamea talosi slovensky zvaný sivkavec (český ekvivalent jsem bohužel nezjistil), brouci jako drabčík Atheta britaniae či Atheta paracrasicornis, pestřenka Eristalis stackelbergi či Brachyopa ferruginea aj.

Z brouků jsou poměrně hojně zastoupeni tesaříci, jejichž larvy potřebují k vývoji padlé kmeny stromů. V letním období tak můžete na Vihorlatě potkat tesaříka velkého (Cerambyx cerdo), ale i tesaříka alpského (Rosalia alpina). Zastoupena je i řada druhů obojživelníků, plazů, ptáků i savců. A to včetně těch největších šelem. Nahodile se tak můžete setkat s medvědem hnědým (Ursus arctos), vlkem (Canis lupus), rysem ostrovidem (Lynx lynx) či skrytě žijící kočkou divokou (Felis silvestris).

Použitá literatura:

• Vihorlatské vrchy, geologicko - naučné mapy Slovenska, MŽP SR a ŠGÚ Dionýza Štúra, Bratislava 2001

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.