Túra na Sninský kameň (1 005 m n. m.) a Motrogon v slovenském pohoří Vihorlatské vrchy

Pohodová trasa ve Vihorlatských vrších na východě Slovenska

Sninský kameň (1 005 m) je bezesporu nejznámějším vrcholem Vihorlatských vrchů. I přesto, že Sninský kameň není nejvyšším vrcholem pohoří. Primát zaujímá hora Vihorlat (1 072 m), která byla (a vlastně stále je) ale dlouhá desetiletí utopena ve vojenském prostoru Valaškovce a tudíž nepřístupná.

Sninský kameň tvoří výrazný skalní hřeben se dvěma vrcholovými plošinami. Jejich kolmé stěny se nad okolní stromy vypínají o nějakých 15 až 20 metrů. Tyto vrcholové plošiny jsou odděleny hlubokým sedlem. Dosahují šířky jen 5 - 15 m a délky 50 - 80 m. Tato andezitová bradla se nazývají Veľký Sninský kameň (998 m), který je sice nižší, ale plošně větší a Malý Sninský kameň (1 005 m), jehož vrcholová plošina má sice menší rozlohu, ale zato dosahuje větší výšky.

Přístup na vrcholový hřeben Sninského kamene zajišťují kovové žebříky, jinak by byly oba vrcholy běžným turistům nedostupné. Sninský kameň představuje erozí vypreparovaný zbytek lávového proudu, který je budován andezity s deskovitě-lavicovitou odlučností. Jedná se o zbytek stratovulkánu Morské oko, jehož věk byl radiometrickými metodami datován na 10,4 ± 0,5 mil. let. A právě tento vrchol byl cílem mé opětovné návštěvy letos v červenci.

Kolem Mořského oka

Na túru na Sninský kameň vyrážím s kolegy z parkoviště (2 EURa parkovného) v závěru doliny potoka Okna, kam jsme se dostali po asfaltové silničce z obce Remetské Hámre. Z parkoviště míříme k největšímu přírodnímu jezeru Vihorlatu zvanému Morské oko. Kolegové mi již dávno zdrhli, byť jejich rychlost není vůbec závratná. Cestu mi však zkřížila taková spousta motýlů a brouků, že nemohu nefotit. To by bylo opravdu neodpustitelné, vždyť Vihorlat je dosud motýlím rájem.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Konečně ale přicházím i k Mořskému oko. Z jeho uměle navršené hráze je vidět jeden z cílů dnešní túry - Sninský kameň. Morské oko vzniklo velkým sesuvem nezpevněného sopečného materiálu ze strmých a nestabilních okolních svahů Motrogonu a Jedlinky. Teprve nedávno (z geologického hlediska). Někdy v holocénu.

Původní rozloha Mořského oka však byla sotva 7 hektarů, tedy asi poloviční oproti dnešku. Současných rozměrů nabylo Mořské oko teprve nedávno. Po zásahu člověka a navršení umělé hráze v 80. letech 19. století. Po takovéto úpravě jezera na jeho odtokové straně se vodní hladina zvedla o dobrých 5 metrů a Mořské oko dosáhlo úctyhodné rozlohy 13,8 ha. Dnes je tak jedním z největších přírodních jezer Slovenska. Přesněji se jedná o třetí největší přírodní (to přírodní bych dal do alespoň částečných uvozovek) jezero na Slovensku. Svou rozlohou se tak řadí hned za Velké Hincovo pleso a Štrbské pleso ve Vysokých Tatrách.

Hloubka Mořského oka dosahuje max. 25 metrů. Je tedy zhruba stejně hluboké jako Štrbské pleso. Jezero, které je na severním okraji napájeno jen několika malými potůčky a silnými vývěry pod hladinou, dosahuje maximální délky 775 m a šíře 312 m. Jistě se tady vyplatí zastavit.

Sedlo Tri tably

Po západním okraji obcházím Mořské oko a mířím ke stejnojmenné chatě. Kousek pod hladinou plave množství ryb, jejichž temné siluety se jasně rýsují proti sluncem osvětlenému dnu jezera. Doháním Aljošu s Jaroušem a docházíme k chatě Morské oko. Koukám, že ještě mají zavřeno… Zklamání je však velice rychle zažehnáno slečnou u výčepu, která nám ochotně natočí tři orosené půllitry. Bylo by chybou si nedát startovní pivko…

Po krátkém relaxu se vracíme na rozcestí u jezera a přes rozcestí Pod Tromi tablami (745 m) stoupáme do sedla Tri tably (823 m). Stoupání do sedla je sice místy poněkud svižnější, ale jde to v pohodě. Den bude sice asi opět tropický, ale ve stínu staletých buků je přece jen mnohem snesitelněji než na přímém slunci.

Ze sedla Tri tably, kde si připojuje žluté turistická značka z obce Zeplínske Hámre, vyrážíme po červeně značené turistické stezce, která sem přichází zleva od vrcholu Motrogon (1 018 m). My však pokračujeme vpravo. Já s tradičním fotografickým zdržením. Na louce v sedle se totiž doslova hemží zástupci řádů Lepidoptera, Coleoptera, ale i Hymenoptera a dalších.

Po pár minutách se po pravé ruce otevře omezený výhled na Mořské oko. Krátce na to začíná prudší stoupání ke Sninskému kameni. Na rozcestí pod jeho vrcholové skalisko je to odsud slabých 20 minut. Všude kolem šumí koruny mohutných buků i dalších dřevin. S radostí pozoruji přirozený a zdravý les.

Vyhlídkový vrchol Sninský kameň

Konečně se objevuje rozcestí pod Sninským kamenem, kde se rozdělují červená a modrá značka. Modrá pokračuje vlevo do sedla Rovienky a dále na Sninské rybníky, červená pak doprava na vrchol Nežabec (1 023 m). Nejprve se vydáváme vpravo. Asi po 100 metrech dorážíme ke kovovým žebříkům, které vedou na zarovnanou vrcholovou plošinu Sninského kamene (1 005 m). Přesněji Malého Sninského kamene.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Z vrcholu se otevírají fantastické pohledy prakticky všemi směry. Na severu a severovýchodě se vlní hřebeny Bukovských vrchů a v Polsku pokračujících Bieszczad, východnímu obzoru kralují ukrajinské Poloniny Bukovská a Runa. Na jihu se vlní zalesněné hřebeny Vihorlatu, hluboké údolí potoka Okna a samozřejmě Mořské oko. V dáli se pak táhne nedozírná rovina Východoslovenské nížiny lemovaná nízkými vršky Východoslovenské pahorkatiny. Výhledy k západu jsou zastíněny sousedním západním vrcholem.

Proto nezbývá nic jiného, než zamířit i na druhý z vrcholů hory Sninský kameň, na Veľký Sninský kameň (998 m). Na východním okraji je krásné skalisko s omezeným výhledem k Velkému Sninskému kameni. Vše napravuje západní hrana vrcholové plošiny osazená kovovým křížem s úžasnými výhledy na okolní horské celky. Rozhodně doporučuji nevynechat.

Pod Motrogon

Kolegové se stejnou cestou vracejí k Mořskému oku. Já s nimi pokračuji jen do sedla Tri tably, ze kterého pokračuji po hřebeni po červené turistické značce. Přes Přírodní rezervaci Jedlinka (35,04 ha, rok vyhlášení 1988) a Baba pod Vihorlatom (37,93 ha, rok vyhlášení 1999) na rozcestí Jedlinka. Chtěl jsem kouknout na Ďurovou mláku a případně k rašeliništím Hypkaňa (na tabulích v terénu je uváděno Hypkania), ale pro vzrostlou trávu to nechávám na jinou příhodnější část roku. Mířím proto pod vrch Motrogon (1 018 m). Pěkně po hranici NPR Motrogon (60,63 ha, rok vyhlášení 1980), v jejímž nitru se skrývá jezírko Kotlík (830 m n. m.) dosahující zhruba rozlohy Malého Mořského oka!

Držím se hranice NPR, která je jasně vyznačena a po jejímž obvodu se vine dobře prošlapaná pěšina. Nevzal jsem s sebou ale ani pořádnou mapu ani polohu s GPS, takže se vracím nazpět na značku a postupuji pod Motrogon. Vrch samotný je bohužel nepřístupný, takže se spokojím jen s vyhlídkou na nejvyšší Vihorlat. Jaký to kousek! Kdybych nechal klíče od auta kolegům, mohl jsem se projít i na Vihorlat. A sejít přímo do Remetských Hamrů, kde máme ubytko za 5 EUR v turistické ubytovně…

Malé Morské oko

Není ale všem dnům konec, tak se vracím na rozcestí Jedlinka a kolem Malého Mořského oka (738 m) s rozlohou asi 0,33 ha (opět focení, jak jinak) scházím po žluté turistické značce na rozcestí Nad Morským okom (698 m) a k chatě Morské oko, u které máme smluvený sraz. Kolegové tady již hezky nasávají. Protože ale budu ještě kroutit volantem, tak si dávám porci hranolek. Na konec túry něco "zdravého"…

Na parkoviště se vracíme po východním břehu Mořského oka. Dnes jej tak, byť "dvoufázově", obcházíme celé. Bylo by škoda nechat si ujít tuto příjemnou procházku na odpoledním slunci, které laská hladinu jezera, pod kterou se to jen hemží rybami. Nejvíce šupináčů se ale nachází u hráze. Asi jsou tady zvyklí na krmení…

Přestože dnešní túra byla nenáročná, našlapal jsem slabých 20 kilometrů s převýšením okolo kilometříku, díky úžasným fotoúlovkům to považuji za opravdu vydařenou procházku v nitru Vihorlatských vrchů.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.