Považský Inovec, turistika a přírodní zajímavosti malebného slovenského pohoří

Považský Inovec je součástí Karpat, které náleží do Alpsko - himalájské soustavy. Přesněji řečeno je toto pohoří jedním z celků Vnitřních Západních Karpat, jen Povážské podolí náleží do subprovincie Vnějších Západních Karpat. Jeho západní a východní okrajové části patří do oblasti Podunajské nížiny (Podunajská pahorkatina), která již patří do provincie Západopanónské pánve.

Považský Inovec, základní informace

• Rozloha pohoří Považský Inovec - 453 km²
• Nejvyšší hora Považského Inovce - Inovec (1 042 m)
• Délka hřebene Považského Inovce - 53 km

Geologická stavba pohoří

Z geologického hlediska má Považský Inovec velice rozmanitou skladbu. Jádro pohoří a východní část jsou tvořeny převážně krystalickými horninami jako je rula, svor či magmatity. Západní a jižní část pohoří je budována především druhohorními horninami a severozápadní část pohoří pak horninami druhohorními a prvohorními (slepence, fylity, pískovce, písčité břidlice).

Některé části Považského Inovce jsou ale budovány i usazenými horninami, které jsou představovány především vápenci a písčitými vápenci. Tyto horniny nalezneme ve dvou obalových sériích. Jsou to Inovecká série a Beckovská série. Beckovská série zabírá severozápadní část Povážského Inovce a zdejší vápence dosahují poměrně velkých mocností.

Inoveckou sérii nalezneme ve střední a jižní části pohoří (především Krahulčie vrchy s dominantním Marhátem). Tloušťka těchto vápencových a dolomitických vrstev ale není příliš velká. Geologická stavba má rozhodující vliv na modelaci reliéfu tohoto pohoří. Zatímco pro odolné vrstvy vápenců, dolomitických vápenců či křemenců jsou charakteristické skalní stěny a stupně či nápadné tvrdoše, pro krystalické horniny je typický poměrně hladce modelovaný reliéf.

Geomorfologické členění Považského Inovce

Považský Inovec je jedním z podcelků Tatransko - fatranské oblasti. Dělí se na několik dalších samostatných částí: Vysoký Inovec, Nízký Inovec, Krahulčie vrchy a Inovecké predhorie. Přitom Inovecké predhorie má ještě jeden podcelek, kterým je Selecká kotlina.

Na severu sousedí Považský Inovec se Strážovskými vrchy a Povážským podolím, z ostatních stran, tedy ze západu, jihu i východu jej obklopuje Podunajská pahorkatina. Ta jej na východě odděluje od pohoří Tribeč a na západě od Bílých Karpat a Malých Karpat, respektive jej oddělují její jednotlivé podcelky. Na západě je to Trnavská pahorkatina a Dolnovážská niva, na východě pak Nitrianska pahorkatina a Nitrianska niva. Pokud bychom vzali vymezení podle měst, pak je Považský Inovec ohraničen zhruba městy Hlohovec, Piešťany, Nové Mesto nad Váhom, Bánovce nad Bebravou a Topoľčany.

Délka Považského Inovce je poměrně impozantní, činí plných 48 kilometrů. Šířka pohoří se pohybuje mezi 15 až 25 kilometry, v jižní části se pak pohybuje kolem tří až čtyř kilometrů. Nejvyšší je Považský Inovec v severní části v oblasti Vysokého Inovce, nejnižší pak v jižní části v blízkosti města Hlohovec.

Rozloha pohoří je přibližně 453 čtverečních kilometrů. Hlavní hřeben se táhne zhruba ve směru SSV - JJZ. V minulosti se Považský Inovec nazýval Hlohovecké vrchy, ale postupně se podle nejvyššího vrcholu Inovec začalo zváti podle dnešního úzu.

Geomorfologické členění pohoří

Vysoký Inovec

Jak jsem již uvedl výše, dělí se Považský Inovec na čtyři základní podcelky. Každá z těchto částí se značně odlišuje od těch ostatních. Do podcelku Vysokého Inovce patří severní a zároveň nejvyšší části tohoto pohoří. Nejvyšším vrcholem nejen tohoto celku, ale celého pohoří, je Inovec vysoký 1 042 metrů. Patří tady ale i další významné vrcholy jako je Krželnica (968 m), Jakubová (906 m), Ostrý vrch (910 m), Panská javorina (943 m) a některé další.

V centrální části hlavního hřebene tohoto podcelku neklesne výška pod 700 metrů. Vysoký Inovec má tedy charakter hornatiny s poměrně velkými výškovými rozdíly v rozmezí 311 až 640 metrů. Tato část je budována převážně krystalickými břidlicemi.

Z hlavního hřebene vybíhají jen poměrně krátké rozsochy, které jsou odděleny značně strmými a hlubokými dolinami jako jsou Krásna dolina, Kalnická dolina, Hlboká dolina či Stanova dolina. Jedinými výjimkami jsou Hôrčanská dolina (zasahuje ale i do podcelku Inovecké predhorie) a Jelenia dolina.

Inovecké predhorie

Inovecké predhorie vytváří úzký pás o šířce pouhých dvou až sedmi kilometrů, který lemuje celý západní okraj pohoří. Táhne se zhruba od Beckova až po Hlohovec. Tento úzký pás je budován dolomity a vápenci druhohorního stáří (střední trias), místy vystupují vrstvy křemenců, na západním okraji jsou významné i čtvrtohorní spraše. Nejvyšším vrcholem této části pohoří je Lazový vrch (545 m) ležící východně od Beckova.

Tento úzký pás nemá souvislý hřeben, je tvořen několika poměrně plochými hřbety, jenž jsou odděleny hlubokými dolinami jako je například Kalnická dolina, Hôrčanská dolina, Hrádocká dolina, Priečna dolina aj. Tato část pohoří má charakter pahorkatiny, jen severní část má charakter vrchoviny.

K Inoveckému predhorí patří ještě Selecká kotlina v severní části pohoří. Tato kotlina vznikla odnosem málo odolných břidlic permského stáří, které jsou obklopeny odolnějšími vrstvami křemenců. V jižní části Selecké kotliny se nachází menší krasové území.

Nízký Inovec

Nízký Inovec tvoří centrální část tohoto pohoří. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 350 až 743 metrů. Nejvyšším vrcholem této části pohoří je Bezovec (743 m), který je budován vápenci a dolomitickými vápenci, stejně jako převážná část tohoto podcelku.

Tato část pohoří nemá příliš výrazný hřeben, který má tady navíc poněkud komplikovanější průběh. Centrální část Nízkého Inovce má navíc charakter plošiny, která je poměrně členitá a zbrázděna několika delšími dolinami a menšími kotlinami, které vznikly v méně odolných horninách.

Krahulčie vrchy

Posledním z podcelků Považského Inovce jsou Krahulčie vrchy. Jejich nejvyšším vrcholem je vápencový Marhát (748 m). Ten sousedí ještě s několika dalšími výraznými vrcholy (Bielený vrch, Gajda aj.). Východní svahy této části pohoří jsou značně prudké a strmě spadají do předhůří. Hřeben v této části pohoří má značně komplikovaný průběh.

V této části pohoří lze nalézt ty nejdramatičtější tvary a jedny z nejkrásnějších scenérií celého pohoří. Severní část Krahulčích vrchů má charakter plošiny, z niž část je zemědělsky využívána. Ale oblast mezi Marhátem a Panským lesem patří ke skutečně divokým a turisticky značně atraktivním.

Nejvyšší vrcholy Považského Inovce

Vodstvo Považského Inovce, minerální prameny

Považský Inovec patří do povodí řek Váh a Nitra. Přitom Váh odvodňuje západní stranu pohoří a řeka Nitra stranu východní. Nejvýznamnějšími přítoky Váhu jsou říčky Selecký potok, který odvodňuje celou Seleckou kotlinu a dosahuje délky 15 km, Hôrčanský potok, Kalnický potok, Hrádocký potok a Striebornica. Z nejvýznamnějších přítoků Nitry jsou to Bebrava, do které ještě ústí Livina, Haláčovka, Inovec a Svinnica), dále Chotina s přítokem Železnica a Bojnianka, do které ústí Zľavský potok.

Považský Inovec je poměrně málo známým pohořím. Přesto pohořím velice zajímavým a turisticky nanejvýš atraktivním. Alespoň jeho část. Například zříceniny hradu Beckov, Tematín či Topolčanského hradu
k nim patří. Podobné přívlastky si zaslouží i Strážovské vrchy. Většina turistů se spokojí s výstupem na Strážov či Vápeč, přitom tady existuje řada dalších fantastických vápencových vrcholů «

Významné jsou i vodní nádrže v okolí Považského Inovce, které obvykle slouží k rekreačním účelům. Jsou to vodní nádrž Sĺňava na řece Váh pod Piešťanami, Zelená voda mezi Novým Mestom nad Váhom a Beckovem, Duchonka východně od Podhradí v blízkosti Topolčan. Jako zdroj pitné vody jsou využívány vodní nádrže Tesáre, Nemečky a Svinná na východním okraji pohoří.

Významné jsou ale i prameny krasové a minerální. Na krasové prameny lze narazit na území Ratnoviec, Sokoloviec, Banky či Jalšového, v Lúke, u Selce či v dolině Striebornice. Na minerální prameny lze narazit zejména v severní části Povážského Inovce a v Piešťanech. Z piešťanských pramenů je nejvydatnější pramen Trajan s teplotou +60,5 °C. Jeho voda je využívána k lázeňským účelům. Další prameny se vyskytují v Koplotovciach s teplotou +24 °C (sírno-uhličitá voda), Dastínska kyselka v blízkosti Nové Lehoty, ale i v dolině Kalište, v Trenčianské Turné, Mníchove Lehote, Trenčianském Jastrabí aj.

Podnebí a klimatické poměry

Podnebně patří Považský Inovec do mírně teplé oblasti. S výjimkou vrcholových částí pohoří, které patří do chladné klimatické oblasti. Naopak nejnižší partie pohoří patří do teplé klimatické oblasti. Tomu odpovídá i doba, po kterou se udrží sněhová pokrývka. Souvislá sněhová pokrývka se udrží po dobu 60 až 140 dní v roce (podle místa a polohy), přičemž největší množství sněhu mají obvykle měsíce leden a únor.

Roční úhrn srážek se pohybuje v rozmezí 650 až 1 100 mm v závislosti na oblasti, orientaci svahů aj. Nejdeštivějšími měsíci jsou obvykle červen a červenec, kdy může spadnout až 85 mm srážek. Naopak nejslunnějšími bývají měsíce srpen a září. K nim se přidává i druhá polovina července. Průměrné červencové teploty se pohybují v rozmezí 13,5 až 19,5 °C, průměrné lednové teploty pak v rozmezí -6,5 °C až -1,5 °C.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.